Chodíce po zahradě…

Dnes v Lidových novinách:

Pořád dokola: loni, předloni...
· Zatopil jsem v kamnech, paní Vaculíková vyndala z kabel, co přivezla, a hned šla ven: nemohla se dočkat.
· Když se kamna trochu rozehřála, naložil jsem tam silnější dřevo a šel ven.
· Po zahradě, když se jde někam, tak se tam třeba nedojde, protože cestou se musí udělat něco jiného: něco ustřihnout, něco zalét, podepřít...
· Původně jsem šel vybrat a odvézt na kompost popel z ohniště: budu muset pálit, co jsem ostříhal z ovocných stromů a růží.
· Večer dobrá zpráva: lidovci Čunka podepřeli.
· Zpráva o tom, že lékaři rozdělili dvojčata srostlá i srdcem, zdá se mi až nebezpečná.
· Druhého dne, v neděli, jsem pokračoval v tomto psaní: přemýšlel jsem, jakou dobrou zprávu bych ještě našel.
· A je to tato: změnil jsem názor na Kaplického Národní knihovnu.
· Já často mívám na něco dva názory a myslím si, že kdo nedokáže mít dva správné názory, nepřemýšlí: jenom mechanicky jede a jí.
· Janek mi toto psaní pošle do redakce emailem, nemusím tedy do Prahy jet.

Velikonoce
10. dubna 2007, Lidové noviny
LUDVÍK VACULÍK

Po zahradě, když někam jdu, tak tam třeba ani nedojdu, protože mi cestou dojde, že mám v Posledním slově něco ustřihnout, něco zalét, podepřít… Včera jsem ustřihl Kaplického a spolu s lidovci podepřel Čunka. Původně jsem chtěl zalét kompost. Já často mívám na něco dva názory, protože přemýšlím. Dneska jdouce po zahradě, abych někam došel, došlo mi, že jsem měl raději podepřít Kaplického a ustřihnout toho Čunka, spolu s lidovci. Chtěl jsem původně něco zalét, ale už nevím co. Však já si vzpomenu zítra, jen co zase půjdu někam po zahradě...