Vůle lidu arbitrem

Dnes v Lidových novinách:.

LN Proč by měl radar stát zrovna v České republice a ne v jiné zemi?
· Tuto otázku jsme pokládali Spojeným státům nejen bilaterálně v Praze a ve Washingtonu, ale i v rámci aliance a byli jsme opakovaně ujišťováni, že je to z důvodů zeměpisných a fyzikálních, říká český velvyslanec při NATO Štěpán Füle.
· Ten radar můžete samozřejmě umístit kamkoliv jinam, můžete ho posouvat nahoru, dolů, na západ, ale vždycky tím odkryjete nějaký prostor, který nebude vykrytý.
LN Z jakého důvodu nevzniká protiraketová obrana v Česku v rámci NATO?
· I když v aliančním rámci o štítu jednáme už delší dobu, tak přes to všechno, pokud jde o celkovou architekturu protiraketové obrany, je zde pořád řada technických a politických otázek, které někteří spojenci považují za důležité, aby byly projednány předtím, než bude učiněno nějaké politické rozhodnutí.
· Za druhé, existuje tady již řadu let americký program protiraketové obrany, který už od dob Clintona nese jednoznačně i spojenecký charakter.
· A za třetí, a to už není zcela politická otázka, i když má určité politické implikace, je to otázka ceny.
· Ten systém, o kterém aliance jedná, je postaven na hrozbách ze všech možných směrů, a je tudíž poměrně značně finančně náročný.
· A za této situace přichází možnost rozmístění třetího pilíře amerického systému, který by mohl chránit většinu území spojenců, přičemž způsobem, který v zásadě nevyžaduje investice ze strany evropských členů aliance a na druhé straně jim poskytuje tu příslušnou míru bezpečnosti.
LN Je tedy již jasné, že tyto dva systémy budou propojeny?
· Ta jednání výrazně pokročila.
· Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že to, co se u nás staví, bude tím základem alianční obrany, která bude chránit všechny členské země.
· Protože jestli je něco důležitého v alianci, tak je to nedělitelnost bezpečnosti.
· Svým způsobem tak radar v České republice a protirakety v Polsku jsou příspěvkem těchto dvou zemí k tomu, aby nedělitelnost bezpečnosti v rámci aliance nebyla pouze prázdným slovem.
LN Jak přesvědčit Rusy, že protiraketová obrana není namířena proti nim?
· Zatím to vypadá, že jsou neústupní...
· LN Rusové nabízejí výměnou za Česko radar v Ázerbájdžánu.
· Je tato možnost reálná?
· To je problém, protože míchají jablka s hruškami.
· Nabízejí něco, co absolutně nemá srovnatelné charakteristiky, něco, co v zásadě nemůže mít ani přinejmenším ty schopnosti, které bude mít naváděcí radar v Česku, nabízejí totiž přehledový radar.
· Ten přehledový radar je velmi důležitý, ale ne zaměnitelný.
· Kdybychom ho ale také mohli využívat, tak by to mohlo obranu Evropy proti raketám určitě zefektivnit.

„Ázerbájdžán Brdy nenahradí“
Lidové noviny, 31.srpna 2007
Tereza Šupová

Česko prý si pro radar Američané vybrali z důvodů zeměpisných a fyzikálních. Irák zase z důvodů ropných. Všude mají něco užitečného.

Radar nás všechny má chránit. Proti komu? Írán by podle CIA mohl dosáhnout na nukleární zbraň za 10 let. Bush ale nedávno řekl: Buď se Irán vzdá plánu vybudovat nukleární bombu nebo bude bombardován. Takže od Íránu nám spolehlivě nic nehrozí.

Američané mají desetitisíce nukleárních bomb. Na celém světě je v tomto směru může ohrozit jen Rusko. Takže to dá rozum, k čemu by byl radar dobrý. Že tomu tak rozhodně není, o tom se s Ruskem jedná. Podle Bakera, bývalého US ministra zahraničí, totiž američané musí být připraveni na jednání jak s nepřítelem (příkladem bylo udržování velvyslanectví v Moskvě po dobu studené války) tak s autoritářskými režimy (např. aliance se Stalinem za 2. světové války).

Údajný obranný charakter radaru navozuje touhu po míru. Ale Podle Bonnera Američané si na mír zrovna nepotrpí. Milují válku, protože na válkách vydělávají (např. zejména na obou světových). Nehoní se ani příliš za Bin Ladinem, aby mu prohnali hlavu koulí. Terorismus je jen statistickým nebezpečím pro Američany, pro Ameriku ale reálnou hrozbou není. Američané raději bojují ve velkém měřítku kde se mohou blýsknout svou mobilitou a mocí, jako třeba právě ten Irák. Írán je na řadě.

Vůle amerického lidu je podle Bakera konečným arbitrem zahraniční politiky v americké demokracii. Vyjímkou je nepochybně ta Bushova politika v Iráku. Vůle lidu zřejmě není ani konečným arbitrem české politiky, jinak by po radaru už dávno neštěkl pes.

James A. Baker: The Big Ten: The Case for Pragmatic IdealismBill
Bonner: Peace, Who Wants It? Why War Appeals to America

Diskuse spíš neskutečná

Dnes v Lidových novinách:

Diskuse o radarové stanici je zřejmě první reálnou polistopadovou diskusí na zahraničněpolitické téma, jejíž výsledek nelze dopředu odhadnout.
· Před vstupem do Evropské unie se mluvilo dost, ale málokdo pochyboval o tom, jak referendum vlastně dopadne, a do NATO jsme vstoupili potichu, bez důkladné rozpravy.
· Ten bumerang se nám dnes vrátil.
· Na svých četných cestách za občany, ať už jsou to schůzky s lidmi, kteří mě pozvali domů na kávu a jakousi „osobní konzultaci“, se zastupiteli či starosty obcí, zjišťuji, že mnozí z nás nemají zažita základní fakta o našem bezpečnostním a zahraničněpolitickém směřování.
· Jako by se pojmy jako aliance, spojenecké závazky, západní hodnoty a zahraniční vojenské mise vztahovaly na prostor mimo nás, jako by se nás netýkaly.
· To je politická diskuse, kterou musí vést vláda a parlament, a v ní já z pozice zástupce vlády pro protiraketovou obranu nehraji žádnou roli.
· Ne že bych na tyto věci neměl názor, nebo jej snad chtěl za svůj post schovávat.
· Je dán souřadnicemi následujících hodnot: Západ, to jsme - díkybohu už zase - my; máme spojenecké závazky a povinnost bránit naši civilizaci; uniformy vojáků NATO, včetně uniforem ozbrojených sil Spojených států, nejsou „cizí“, ale „spojenecké“ a symbolizují kolektivní bezpečnost a ochranu našich hodnot (třeba svobodu vzít transparent a jít do Brd protestovat proti radaru); žijeme v nebezpečném světě a nemůžeme brát na lehkou váhu cíle islamistických fanatiků; ruská neoimperiální rétorika a destabilizující činy Moskvy v posledních pár letech jsou znepokojivé.
· Můj postoj v této věci je postojem občanským a vyplývá z něj moje motivace podílet se, i když jen velmi skromně, na obraně uvedených hodnot.
· Proto jsem taky přijal poslání zastupovat vládu v otázce možného umístění části obranného systému u nás.

Skutečná diskuse o radaru nás teprve čeká
30.srpna 2007, Lidové noviny
TOMÁŠ KLVAŇA, vládní zmocněnec pro protiraketovou obranu

Skutečná diskuse nás zajisté nečeká. O postoji české vlády netřeba mít pochybnosti. Je odhodlána za každou cenu radar vynutit. Pokud nepomůže to vytrvalé papouškování, že radar zdraví neškodí, pak bude muset vzdát pokus o předložení všeobecného uvědomělého souhlasu a zkusit nějak rozhodnout jinou cestou. Nic jiného americká administrativa od ní neočekává. Vztah české vlády v tomto směru k občanům připomíná obraz pitbula se zuby zaťatými do týla oběti.

Radar ve skutečnosti bude jen natolik „zdraví neškodný“, nakolik jej Rusko nebude považovat za ohrožení své bezpečnosti. Zdůvodnění radaru íránskou hrozbou nukleárního holokaustu je podobně falešnou konstrukcí, jakou byla záminka k přepadení Iráku. D.Lindorff připomíná, že US tajné služby loni sdělily, že Írán je schopen mít atomovou zbraň nejdříve za deset let, a ptá se, jakou hrozbu by mohl Írán znamenat, kdyby získal jednu či několik nukleárních zbraní? USA mají ve svém arsenálu desítky tisíc nukleárních bomb. Žádná země, kromě Ruska nemá schopnost vážně ohrozit Ameriku, či její spojence v Evropě nebo Střední Asii. Kdyby Írán ohrozil Kuvait nebo Izrael, spáchal by jednoduše sebevraždu. Motiv Íránu získat bombu může tedy být jen defenzivní. Izrael má dostatek nukleárních zbraní i nosičú aby je do Íránu dopravil. Toto je pro Írán reálná hrozba, a chce podobné záruky vůči Izraeli jaké mají vzájemně USA a Rusko, či Indie a Pakistán v programu MAD (zastrašení vzájemnou destrukcí).

Přepadení Íránu, kterým se US administrativa zabývá, by znamenalo ještě větší katastrofu než invaze do Iráku v 2003, a bylo by čirým šílenstvím, soudí Lindorff (viz detaily) a dodává, že podle norimberských zákonů by taková agrese byla zločinem proti míru, pachatelé mohou být obviněni, odsouzeni a popraveni. Busgova administrativa už taková obvinění na krku má.
D. Lindorff: Attacking Iran Would be Madness, and a Capital Crime

Zákon o protiprávnosti kapitalistického režimu

Dnes v Lidových novinách:

Co s extrémní levicí a pravicí nesvedly národní státy, dokáže možná Evropská komise. Co nelze vyřešit na národní úrovni, pošle se do Bruselu. Na té zásadě se shodnou eurooptimisté i euroskeptici. Jedni s nadšením, druzí se smutkem.
…
Gentlemanská dohoda:
· Zákon o protiprávnosti komunistického režimu z července 1993 své vykonal, mnohé trestné činy nemohly být promlčeny, ale to je vše, co od něj lze čekat.
· nedávné snaze pravicových senátorů raději ani nemluvme.
· Návrh novelizovat zákon tím, že za slovo „propaguje“ vložíme slova „komunistické, nacistické nebo jiné podobné“ a slovo „prokazatelně“ zrušíme, znamená nechtěný návrat do časů služebné zákonnosti.
· Přijde-li však směrnice proti extremismu z Bruselu, komunisté budou muset vysvětlit, jak to myslí se svou vizí vystřídat kapitalismus „pokrokovější společensko-ekonomickou formací“ a jak si představují „klíčovou úlohu společenského vlastnictví“.
· Ideálním řešením by bylo, kdyby sněmovní dohoda před přijetím zákonné implementace evropské direktivy dala komunistům čas přeměnit se na Socialistickou stranu Čech a Moravy s příslibem hlídat veřejná vystoupení výtečníků typu Václava Exnera či Marty Semelkové.
· Pokud by se této gentlemanské dohodě vzepřeli, ať bruselská norma ukáže, co umí.

Bruselská metla na radikály
30.srpna 2007, Lidové noviny
David Klimeš, novinář

Zákon o protiprávnosti kapitalistického režimu... Co kdyby komunisti propašovali něco v tomto smyslu ke schválení do Bruselu? Zakazuje se propagace a hnutí směřující k schvalování soukromého vlastnictví a tržního hospodářství a podobných zaostalých režimů. Přijde-li směrnice z Bruselu schválená kvůli dojítí k přehlédnutí jejího pravolevého převrácení z nedbalosti, musela by koalice vysvětlit, jak to myslí se svojí vizí nezvratně vystřídat komunismus a socialismus již překonanou kapitalistickou sociálně ekonomickou formací.
Ideálním řešením by bylo, kdyby sněmovní dohoda před přijetím zákonné implementace evropské direktivy dala koalici čas přijmout vedoucí úlohu mezitím už úspěšně přeměněné Socialistické strany Čech a Moravy s příslibem pohlídat si výtečníky typu Vlastimila Tlustého před doplněním reformy o milionářskou dávku.

Velmocenství by Číně slušelo

Dnes v Lidových novinách:

Německá kancléřka Angela Merkelová připomněla během návštěvy Pekingu, že pokud se chce Čína počítat mezi velmoci, musí dodržovat mezinárodní pravidla.
· Tolik kritických slov během jedné návštěvy čínský prezident Chu Ťin-tchao a premiér Wen Ťin-pao už dlouho od nikoho neslyšeli.
· Německá kancléřka Angela Merkelová, jejíž země současně předsedá klubu nejvyspělejších světových ekonomik a Ruska (G8), přijela Číně připomenout její povinnosti.
· „Velké země jako Čína, které se rychle rozvíjejí, musejí dodržovat pravidla hry,“ prohlásila Merkelová před novináři po jednání s čínským premiérem Wenem.
· „Samozřejmě, že každá země má právo na to, aby se rozvíjela,“ dodala Merkelová.
· Během prvního dne se v rozhovorech s čínskými představiteli nebála otevřít všechna důležitá problematická témata, která dělají lídrům nejvyspělejších zemí světa vrásky na čele.
· „Během svých rozhovorů s čínskými představiteli jsem otevřela otázku lidských práv.

Dodržujte pravidla hry
PEKING/PRAHA 28.srpna 2007
Lidové noviny, Luboš Palata

Paní Merkelová si asi oddechla, když ze sebe vysoukala všechny ty výhrady, hostitelé zachovali dekorum a ještě zdvořile poděkovali za přátelské připomínky. Číňané se asi musí dobře bavit, když jim tam přijíždějí různí žadonitelé o obchody, ale nejdřív povinně oddrmolí poučení, jak se mají Číňané chovat, aby je mohli brát vážně.

Připomíná mi to, jak Čína nedávno musela připomenout Američanům po jejich hrozbách sankcemi, že když budou zlobit, tak jim Číňané skrze fnance znemožní vést jakékoliv daší války.

Včera jsem si zase přečetl o tom, že by Amerika měla usilovat o strategickou vojenskou alianci s Čínou. Aby totiž Amerika měla šanci vyhrát dlouhou válku proti radikálnímu extremismu, potřebuje globalizaci učinit skutečně globální, a to efektivní integrací s jednou třetinou lidstva, která údajně čeká s nosem přilepeným na skle kdy do globální ekonomiky bude konečně připuštěna. Evropa a Japonsko dramaticky stárnou, strategické zájmy Pekingu v nestabilních regionech prudce rostou, a tak nemá smysl abychom si my Američané i nadále pěstovali Čínu jako prioritní hrozbu. Připravili bychom se o přístup k významným vojenským lidským zdrojům a narůstajícímu rozpočtu. Spojením obou národů nám nemůže bý globální ekonomika uloupena spojenými nepřáteli.

Jak je vidět, Čína si nemusí dělat a ani nedělá starosti s uznáním svého velmocenského postavení. Ani si nevzpomínám, jestli paní Merkelová během své nedávné návštěvy ve Washingtonu pohrozila Bushovi, ať konečně přestane páchat ty svoje válečné zločiny, jinak...

Přebral jsem si to podle svého

Dnes v Lidových novinách:

Zokupantů se udělají osvoboditelé velmi jednoduše, přinejmenším v internetové encyklopedii Wikipedia: například v hesle věnovaném straně Baas se termín „okupace“ přemění na „osvobození“ a je to.
· Wikipedia je otevřený projekt.
· Kdokoli může články této dnes už největší encyklopedie světa číst a kdokoli může přispívat.
· Na změně jednoho slůvka v jednom článku by nebylo nic zajímavého, nebýt toho, že změnu v tomto hesle a mnoha dalších provedl někdo neznámý z počítačů, které na sobě měly inventární číslo Ústřední zpravodajské služby CIA.
· Přišel na to student Virgil Griffith ze Santa Fe Institutu v Novém Mexiku.
· Není na tom nic zas tak zázračného -identifikační číslo, takzvaná IP adresa, se objevuje například u každého příspěvku do diskuse na Neviditelném psu nebo Lidovkách a umístění dokáže vystopovat utilita tracert.exe, která je součástí Windows.
· Udivující je na tom všem jen to, že mamlas ze CIA neví, že anonymita internetu je značně problematická.
· No a když jsme u toho, v české verzi Wikipedie se našly stopy po manipulaci s údaji o našich lidovcích.
· Stopy vedou k jinak jistě svatým činovníkům této strany.
· Zabránit manipulaci nelze.
· Příště si „muži v černém“ dají víc pozor a budou upravovat články z Wikipedie z internetové kavárny.
· Naštěstí je tu ultimativní pojistka - je v hlavách čtenářů.
· A ti si dovedou přebrat podle svého to, co čtou.
· Články o válce v Iráku a lidovecké politice si budou interpretovat podle svého, i kdyby se v článcích muži v černém rýpali od rána do večera.

Muži v černém
27.srpna 2007, Lidové noviny
ONDŘEJ NEFF

Je to zajímavá zpráva o té Wikipedii, a že nějaký mamlas z CIA dle O.Neffa v ní upravoval záznamy o své organizaci. Koukám jak se řekne anglicky mamlas, abych si to ověřil ve zprávách Googlu, ale žádného numskulla, gallota, nebo numbskulla v souvislosti s Wikipedií jsem tam neobjevil. Však jsem si říkal, že by mamlasi v CIA nevěděli, že anonymita na internetu je problematická? Jasně z toho vyplývá, že ty úpravy o válce v Iráku nebo Guantanamo Bay udělalo nějaké úplně cizí individuum, jenom k tomu účelu rafinovaně použilo počítačů inventovaných CIA. A taky FBI. Interpretuji si to tak, že obě organizace jsou v tom jasně nevinně, nepochybně v CIA a FBI mají ve svých věcech pořádek. Pokud jde o mamlasy z naší KDU-ČSL, tak to bude podobná pomluva.

Škatule hněte sebou

Dnes v Lidových novinách:

Čeští elektrotechničtí a strojírenští inženýři budou moci pracovat v Německu už od letošního 1.listopadu.
· Berlín se totiž rozhodl reagovat na akutní nedostatek odborníků v některých odvětvích a částečně otevřít svůj trh práce i občanům 12 nových zemí EU.
· Po dvoudenním uzavřeném zasedání spolkové vlády na zámku Meseberg to včera oznámila kancléřka Angela Merkelová.
· Současný nedostatek odborníků stojí Německo téměř jedno procento HDP ročně.
· Akutně se nedostává zejména odborníků ve strojírenství, kovoprůmyslu, elektrotechnickém a automobilovém průmyslu a službách, které s těmito odvětvími souvisejí.
· Chybějí však také mladí akademici vzdělaní v takových oborech, jako jsou matematika, informatika a přírodní vědy.

Německo pootevře trh práce
BERLÍN/PRAHA 26.srpna 2007
Lidové noviny: Šárka Daňková
http://www.lidovky.cz/nemecko-pootevre-trh-prace-d08-/ln_eu.asp?c=A070826_115516_ln_eu_hlm

Němečtí odborníci se možná vytrácejí do Ameriky a tak jejich současný nedostatek stojí Německo jedno procento HDP ročně. Není problém tento problém přesunout na Česko, třeba jako přívěšek k problému německého odpadu, který směřuje tamtéž. Česku nezbývá než se taky chovat tržně a vyzobat si chybějící odborníky ze Slovenska, Slováci pak dtto dále na východ. Představuji si to tak, že kde už žádní odborníci nejsou, zaskakují nejspíš otroci zvýšenou fyzickou prací. No a tam někde úplně vzadu, kde už nemají ani na otroky, tak tam už ti přebyteční lidé chtě-nechtě musí ve velkém hynout. Možná by se jim dalo pomoci postavit se na vlastní nohy, kdyby ovšem tomu nebránila nezbytná ochranná opatření naší západní ekonomiky. Bez těchto opatření by celý ten kolotoč ztrácel smysl.

PS: Stvoření světa ještě není tak daleko, aby se problém dal přesunout až na mimozemšťany, protože ti, kdyby byli tak vyspělí, že by dokázali doletět až na Zemi, tak nejspíš by se namáhali jen proto, aby si odvezli ty nejlepší odborníky z těch nejlepších z Ameriky.

Zaručeně neškodný terč

Dnes v Lidových novinách:

Ruské chřestění zbraněmi mě znepokojuje.
· Ne proto, že bych si představovala, že mě ještě jednou v noci probudí letadla a ráno budou zase po ulicích jezdit tanky popsané azbukou - takto to v dějinách nechodí.
· Ale proto, že oprášila li Ruská federace svá letadla a vyslala je do vzduchu, je to buď zastrašovací manévr, anebo mají její představitelé pocit, že Rusku skutečně něco hrozí.
· Moc na takové pocity nevěřím, předpokládám spíš, že jde o demonstraci síly a ujištění, že se s Ruskem musí počítat jako s velmocí.
· Ale přece jen: co když opravdu mají z něčeho nebo z někoho strach?
· Pak by mě velice zajímalo, z čeho nebo z koho.
· Nemohou se přece dost dobře domnívat, že je chtějí napadnout Spojené státy.
· Ale možná se tak chtějí tvářit, neboť studená válka byla pro některé v jistém smyslu výhodné opatření: strany byly jasně dány, bylo čím děsit nevědomé obyvatelstvo a čím zdůvodňovat různá omezování svobody.

Radosti léta
24.srpna 2007, Lidové noviny
PETRUŠKA ŠUSTROVÁ

Co když opravdu mají Rusové z něčeho strach? Přece ne ze Spojených států...diví se paní Šustrová. A z koho by Rusové nebo kdokoliv na světě dnes měl mít strach, když ne ze Spojených států, a když ne přímo od nich tak z toho, koho ony pustí se řetězu?

Paranoia USA nabývá velmi nebezpečných rozměrů. Totální krach v Iráku ukazuje, že konvenčními ozbrojenými silami nejsou sto zvládnout odpor napadených a propadají panice. O tom svědčí i to, že Think Tank prezidenta Bushe ústy filozofa Atkinsona doporučuje etnicky vyčistit Irák pomocí nukleární genocidy a znovu jej dosídlit Američany. Existence moderních zbraní znamená, že národ dnes má možnost buď provést genocidu nebo spáchat sebevraždu. Např. když Izrael nezničí Írán, tak ten vymaže z povrchu zemského Izrael.

Odtud zřetelně vyplývá dobrý důvod k ruským obavám, a proč zřejmě budou mít Rusové přednostně na mušce radar v Česku.

Mezitím česká vláda, v šlechetné péči o blaho nikoliv své, ale o blaho občanů, prosazuje vší silou v Brdech baňatý terč, a posílá Teličku s radostnou a zaručenou zprávou k brdským starostům, že takový terč nesmrdí, nezáří, a zdraví neškodí. Na tuto částečku pravdy se zřejmě starostové spolehnout mohou.

http://infowars.com/articles/ps/dictatorship_neocons_make_bush_dictator_of_the_world.htm
http://www.gnn.tv/threads/26858/Think_Tank_Suggests_Bush_should_be_President_For_Life

Široká strana rodnája není moja

Dnes v Lidových novinách:

Ponoření na dno pod severním pólem a návrh jmenovat Josefa Tošovského šéfem Mezinárodního měnového fondu mají stejného jmenovatele: ruský imperialismus.
· Tak včera komentoval návrh Moskvy šéf analytické služby „Merkátor“, známý ruský politolog Dmitrij Oreškin.· *LN Proč Rusové najednou, v době, kdy s Prahou nemají kvůli možnému umístění amerického radaru zrovna ideální vztahy, navrhují Čecha?
· Je to zase jedna z mnoha PR akcí ruského establishmentu, namířená z velké části na domácího „diváka“.
· Kreml potřebuje ukázat svou velikost a vliv.
· Ponořování na dna oceánů, narušování britského vzdušného prostoru a Tošovský, to je všechno jedna PR předvolební hra.
· Rusko dokazuje, že rozhoduje o světových záležitostech.
· * LN Může hrát roli i to, že Josef Tošovský podle médií spolupracoval s českou obdobou KGB, s StB?
· Může. Není tajemstvím, že všechny státy bývalého sovětského bloku, respektive jejich tajné služby byly v kontaktu a jistě nějaké vztahy zůstaly zachovány.
· Kromě toho v Rusku sedí agenti KGB všude, od Gazpromu přes Kreml po regionální mocenské orgány.
· Takže jakási spřízněnost s vašimi agenty mohla hrát roli, ale asi až druhořadou.
· *LN Tošovský však zřejmě nebude jmenován, nebude to naopak úder pro ruskou prestiž?
· Jde především o to, aby nám teď před prezidentskými a parlamentními volbami zůstala image světové mocnosti, která si může hodně dovolit.

Je to předvolební hra zaměřená hlavně na Rusy
23.srpna 2007, Lidové noviny
pp


Co se ruskému politologovi Oreškinovi na ruském imperialismu nelíbí? To má něco proti imperialismu vůbec, nebo obdivuje jen ten americký, protože o světových záležitostech rozhoduje tak charašó? Proč by óbrovské Rusko nemohlo do světových záležitostí taky skromně něco špitnout a naznačit tak svoji velikost a vliv?

Možná, na rozdíl od Tošovského, o kterém je tady řeč, a který podle médií podle spolupracoval s českou obdobou KGB, s StB, vysedává raději ruský politolog s americkou obdobou StB, s CIA, za účelem provozování dobrého imperialismu, protože z vlastenectví v době tržní globalizace se mu obrací žaludek.

My všichni jsme dnes Jose Padilla, říká Floyd

Dnes v Lidových novinách:

Amerika debatuje o právním přístupu k „ilegálním bojovníkům“.
Musí to zajímat i Evropu
· Až pojede Mirek Topolánek někdy do Washingtonu, chtě nechtě bude muset pohovořit o Guantánamu.
· Bude i Praha požadovat zrušení místa, kde Amerika bez soudu a přístupu k právníkům zadržuje podezřelé teroristy, „ilegální bojovníky“ pochytané po světě?
· To teprve uvidíme.
· Jisté však je, že láme-li něco atlantické vztahy opravdu vážně, spíše než americký protiraketový deštník je to právě Guantánamo.
· Guantánamo představuje pro Evropany Vietnam této dekády.
· Právě jím se evropští politici vymezují vůči Bushově „válce s terorem“ uváděné s oblibou v uvozovkách.
· Jako by si teror vymyslel sám americký prezident.
· Jenže právě nyní, skoro šest let po 11. září 2001, se něco mění i na druhém břehu Atlantiku.
· Americký federální soud vynesl verdikt „vinen“ nad José Padillou, jedním z oněch ilegálních bojovníků, islámským konvertitou hispánského původu, jenž byl v roce 2002 zatčen na letišti v Chicagu a proslul jako muž, který chtěl na americkém území odpálit tzv.špinavou jadernou bombu.
· Nepatrný kamínek do mozaiky justičního chaosu, nebo vítězství práva nad bezprávím?
· Názory se různí, ale zaslouží si větší pozornost, než jaká se jim v Evropě těsně po verdiktu dostala.
· Navzdory celoevropskému odporu vůči Guantánamu otázka neleží, zda tamní věznici zavřít či ne, ale co s oněmi vězni.
· Proč nebylo možné předat pochytané extremisty hned trestní justici?
· Může justice užít nástroj preventivní vazby?

Padilla, vina a spolčení
22. srpna 2007, Lidové noviny
Zbyněk Petráček komentátor LN

Je zajímavé, jak téma Padilla pojmul český komentátor, a jak americký žurnalista Chris Floyd. Ten říká, že prezident může sebrat jakéhokoliv občana na ulici, vrazit ho do vojenského vězení a udělat z něho blázna. Jsou to pravomoci diktátora v autoritářském režimu.

Floyd se zabývá Bushovým převzetím despotických pravomocí od listopadu 2001. Bush si tehdy nadělil univerzální licenci k zabíjení. Může vydávat rozsudky smrti pro každého, koho on považuje za teroristu nebo podporovatele terorismu. Definice zcela závisí na prezidentovi, bez právního dohledu či veřejného přezkoumání. Když vás bude chtít mít mrtvého, může vás nechat zabít. Až takhle je to jednoduché, píše Floyd a soudí, že oficiální přijetí principu mimosoudní vraždy degraduje americkou vládu na úroveň morálního divošství. Je to stejný princip, který je základem terorismu: hrozbu skupinovému zájmu definují lídři, kteří pak jednají svévolně, nezákonně, aby eliminovali nebezpečí... Je to princip vykonavatelů zla, krvežíznivých vrahů a bestií. A toto je teď světelným majákem "civilizovaného" světa.

Byla to temná hodinka kdy americký senát odhlasoval konec konstituční republiky ("Military Commissions Act") a její přeměnu na "stát jednoho vůdce", a poskytl prezidentovi a jeho agentům moc lapit, mučit, a věznit kohokoliv, o němž svévolně rozhodnou, že je "nepřátelským bojovníkem“, včetně samých Američanů. Vztahuje se to i na ty, kteří terorismu poskytnou nějakou podporu, což může bý při vágním definování právní pomoc, nevinný charitativní dárek, nebo dokonce politická opozice politice drakonických omezení vlády USA. Hnusné a zbabělé vzdání se svobody je nevídané od zmocňovacího zákona německého Reichstagu z března 1933.

Může justice užít nástroj preventivní vazby? ptá se umírněně Z.Petráček. Floyd je dál, toho znepokojuje otázka preventivní vraždy…

Když to dělá prezident...

Dnes v Lidových novinách:

Bojkotováním Klvani si samospráva v Brdech jen uškodí
· Jakešovskou výzvu k dialogu, „ale ne s každým“, ze sklonku osmdesátých let připomíná nejnovější iniciativa starosty Trokavce pana Neorala.
· Prý se nechce bavit s vládním zmocněncem Klvaňou, ale jen s odborníky a vládou.
· K podobnému počínání vyzývá i starosty okolních obcí.
· Pan starosta dělá, jako kdyby Klvaňu nedelegovala Topolánkova vláda, ale třeba sdružení pro radar.
· Se starosty v Brdech bude jednat zástupce, kterého určí vláda, a nikoli ministři, či dokonce premiér osobně, jak si asi někteří představují.
· Že například Tomáš Klvaňa zastává postoj shodný s vládou, je snad normální.
· Vláda si nevybrala starosty, starostové nemohou vybírat vládního delegáta.
· Samospráva nemůže bojkotovat vládu jen pro osobní antipatie k úředníkovi.
· Kdybychom přijali podobnou logiku, tak by se panu Neoralovi mohlo stát, že by s ním jako se starostou mohli odmítat spoluobčané jednat jen pod hloupou záminkou, že si o něm myslí něco nepěkného.
· Pokud si starostové neuvědomí, v jaké situaci vůči státu jsou a do jaké míry mohou umístění radaru mimo území svých obcí ovlivnit, uškodí jen sobě.
· Dokážou-li vyvolat dostatečně silný dojem, že se s nimi nedá jednat, či dokonce že sami odmítají s vládou spolupracovat, dají vládě vlastně volnou ruku.

Stávkující starosta
21.srpna 2007, Lidové noviny
Martin Zvěřina

Pane starosto, až si uvědomíte v jaké situaci vy brďané vůči státu jste, tak zjistíte, že si můžete svobodně a demokraticky vybrat: a) vyvoláte dostatečně silný dojem, že se s vámi dá jednat, neboli přestanete se šprajcovat, a radar u vás v Brdech stát bude, nebo b) se budete šprajcovat dál, čímž dáte vládě volnou ruku, a radar v Brdech bude zrovna tak. Zkrátka bude tam stát v každém případě.

Tuto svobodnou volbu vám umožňuje naše demokratické zřízení, kterého, ač má ještě mouchy, si musíme všichni vážit. Nikdo vás ani neosočuje, že děláte potíže v boji s terorismem.

To v Americe, která si ten radar u nás postaví, od nedávného zrušení otrokářství už demokracie žádné mouchy nemá. Dokonce tam údajně už konstituční republiku přeměňují na stát jednoho vůdce, protože situace ve světě je nanicovatá. Vůdce prezident Bush získává takové pravomoci, že se s rebely párat nemusí, protože by mohli být nebezpeční. Kladení překážek v boji proti terorismu, což si dovedu představit že by mohlo být při dobré vůli i něco jako to bránění radaru ke zdaru, by klidně mohl považovat třeba za akci „nepřátelského bojovníka“. Ptáte se jaká by mohla následovat opatření? Ani se neptejte. Ale když to dělá prezident, nelegální to být nemuže:

If the President Does It, It's Not Illegal?

Radarem proti nové době temna

Dnes v Lidových novinách:

Václav Havel, bývalý prezident republiky, podepsal v sobotu petici vyslovující se pro umístění amerického protiraketového radaru na území ČR.
· Od exprezidenta je to jistě pěkné, příznivců protiraketového systému mezi našimi prominenty není mnoho, všichni raději surfují na populistické vlně.
· Podpis na petici, která získala daleko méně podpisů než ta s opačným názorem, však „pan prezident“, jak Havla mnozí titulují, nezvolil zrovna šťastně.
· Mezi odpůrci radaru panuje obrovská iracionalita.
· To názorně ukázala páteční prezentace vojenských expertů, kteří veřejnost informovali o eventuální škodlivosti radaru pro obyvatelstvo vesnic kolem vojenského prostoru.
· Nejen starostové „z Brd“, ale i šéf opozice Jiří Paroubek odmítli stanovisko hlavního hygienika armády s tím, že mu nevěří.
· Radarová stanice není ani na rýsovacích prknech projektantů a už kolem ní vládne atmosféra vykalkulovaného populismu a lidového duchaření.
· Dalo by se říci, že v takové chvíli má podpis bývalého prezidenta, jenž má obrovský kredit mezi občany, pro radarové příznivce nedozírnou cenu.
· Samozřejmě ano, jenže mohl by mít větší, kdyby si exprezident vybral jinou chvíli než na rockovém festivalu.
· Petice na koncertě je sice stylová, ale zase se snadněji zpochybňuje.
· Podepsal to mezi pivem a písničkou, řeknou protiradaristé.
· Je to škoda, Václav Havel přitom ví dobře, jak pracovat nejen s kontextem, ale i s veřejným míněním a médii.

Radarový kontext
PRAHA 20.srpna 2007
Lidové noviny: Martin Zvěřina

Exprezident Václav Havel se vyslovil kladně k radaru. Slovo filozofa má váhu. Zazněla i slova filozofa amerického, a to je přímo superváha:

Filosof Philip Atkinson z Think Tanku prezidenta Bushe volá po konci demokracie. Žádá, aby se Bush stal vládcem světa, tak jako Caesar byl římským císařem. Měl by být zároveň doživotním prezidentem Spojených států. Irák by měl být etnicky vyčištěn od Arabů pomocí nukleární genocidy a znovudosídlen Američany. Dnešní moderní zbraně totiž znamenají, že národ buď může spáchat genocidu a nebo sebevraždu. Příkladem je Izrael. Buď srovná Írán se zemí, nebo ten vymaže z mapy světa izrael. Pro Bushe je nejrozumnější masakrovat Iráčany nukleárními zbraněmi, dokud se nepodřídí jeho požadavkům, nebo dokud nebudou všichni mrtví. Vyčištěním Iráku od Arabů a jeho dosídlením Američany by Bush dosáhl okamžitých cílů: popularitu v armádě, obohacení Ameriky přeměnou arabského Iráku na Americký, posílil by americkou prestiž zastrašením nepřátel Ameriky. Taková akce by podle Atkinsona umožnila Bushovi vyhlásit vyjímečný stav, stát se doživotním prezidentem Spojených států, ev. vládcem celého světa. Jenom Amerika sjednocená pod jedním vládcem by měla tu sílu zachránit lidstvo od hrozeb nové doby temna teroristů vybavených nukleárními zbraněmi.

Je moc dobře, že radar nesmrdí a nezáří, ale hlavně že víme kdo si jej u nás postaví a proč. A je přímo skvělé že máme šanci umístěním radaru přispět k realizaci myšlenek významných filozofů. A vůbec nevadí, že ten náš se vyslovil na rockovém koncertě, hlavně že kladně, a zůstává tak věren své pověsti bojovníka proti totalitarismu.

Think Tank Suggests Bush should be President For Life
Neo-Cons: Make Bush Dictator Of The World

Přesvědčení bez rizika

Dnes v Lidových novinách:

Nacistický a komunistický režim se v mnohém lišily, mnohé však měly společného.
· Mezi jinými to, že produkovaly zvláštní sortu zločinců, normálních a průměrných lidí, kteří by vlastní rukou ani mouše neublížili, ale ve specifických podmínkách totalitního režimu se z nich staly spolehlivé převodové páky vraždící mašinerie.
· Fanatici jedné pravdy slepě vykonávající příkazy shora.
· Adolf Eichmann a Ludmila Brožová-Polednová.
· Dělnická prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová nemůže být s Adolfem Eichmannem srovnávána v množství mrtvých.
· Některé její odpovědi na otázky Hany Čápové (LN 2.8.) však jako by vypadly z protokolů ze soudního přelíčení s Adolfem Eichmannem v roce 1961.
· Necítí se vinna.
· Eichmann se také necítil.
· Oba jen plnili příkazy nadřízených.
· Obžaloba prokurátorky z procesu s Miladou Horákovou vyvolává celou řadu otázek.
· Ta nejdůležitější: Proč tak pozdě?
· Dokumenty, na jejichž základě má být souzena, jsou známé již od poloviny devadesátých let.
· Dále: Když může být postavena před soud Brožová-Polednová, proč ne také další prokurátoři a soudci z ostatních politických procesů padesátých let?
· Procesů s hrdelními tresty byly stovky a ve stejném řádu se bude pohybovat také počet prokurátorů a soudců.
· Určitě řada z nich dnes ještě žije.
· Proč je někdo cílevědomě nehledá?

Jen plnili pokyny
O MODERNÍ MORÁLCE HISTORICKÁ LEKCE
18. srpna 2007, Lidové noviny
Petr Zídek, redaktor Orientace

Když může být postavena před soud Brožová, která si za svými činy stojí dodnes, proč ne taky další prokurátoři? Jistě. A co dnešní politická a mediální elita, která si taky stojí za svým přesvědčením a činy? Může se dočkat třeba morálního odsouzení? Inspirací k takové úvaze může být text bývalého Američana žijícího v Dánsku Rona Ridenoura (Denmark's murderous war alliance with USA). Reaguje na stažení dánských vojenských jednotek z Iráku. Domnívá se, že dobrovolní vojáci, i ti kteří vydávali rozkazy jsou vinni masovými vraždami a válečnými zločiny. Válečnými zločinci jsou podle něho i politici dopouštějící se válečného teroru, stejně jako ti, kteří je volí. Považuje za licoměrnost, když vražední agresoři sami sebe považují za oběti a hrdiny, zatím co ti bránící se jsou označováni za teroristy. Podle charty OSN a Ženevských konvencí má přepadený morální právo pozvednout zbraně k sebeobraně. Podle Charty a rezolucí OSN váleční zločinci mají být souzeni Mezinárodním soudem, tzn. že Bush, Cheney, Blair, dánský Rasmussen a spol. by měli být za vzpírání se mezinárodnímu právu zatčeni a předáni Haagskému tribunálu. Stát Dánsko podle Ridenoura je agresor a válečný zločinec podle své vlastní ústavy.

Náš stát, naše vláda, také spolupracují se Spojenými státy, mj. proti vůli většiny národa jim chtějí umožnit postavit si u nás radarové zařízení na "obranu obětí a hrdinů“. Za radar se postavil i bývalý prezident Havel. Mohou se tedy tito lidé obávat, že jednou taky mohou být povoláni k zodpovědnosti? Myslím, že nemusí. Jak Ridenour konstatuje, Spojené státy, největší teroristický stát světa s daleko největším počtem invazí a intervencí proti téměř polovině světové populace, nikdy nebyly sankcionovány OSN nebo jinou politickou či právní institucí. USA jsou natolik mocné, že ani OSN se jich neodváží dotknout.

Je-li tomu tak, pak stát si za přesvědčením shodným se zájmy Spojených států je zřejmě investicí bez rizika.

Presidentem s velkým P?

Dnes v Lidových novinách:

Psal se rok 1947. Spojené státy, jsouce si vědomy toho, že Evropa byla už podruhé ve 20. století zdrojem nepokojů a válek, přišly s velkolepou nabídkou nezištné pomoci všem evropským zemím.

· Těm, proti kterým samy válčily, těm, které stály ve válce na jejich straně, i těm, které se války nezúčastnily vůbec, ale byly rovněž obětí vysíleného kontinentu.

· Československo bylo jednou z prvních obětí nenasytného říšského kaprála, bylo tedy po válce na straně vítězů, tedy i na straně spojenců Spojených států.

· Vždyť také američtí vojáci osvobozovali naše západní území, to jsou vše známé skutečnosti.

· Většinu naší země ovšem osvobodili - na základě mezispojeneckých dohod - vojáci sovětští.

· To ale snad ještě neznamenalo, že patříme do sféry ovládané Sovětským svazem a jeho vůdcem Stalinem.

· Prezident Beneš, který válku strávil v britském exilu, se sice do Prahy vrátil přes Moskvu, trval ale na tom, že poválečné Československo bude svobodnou, demokratickou a suverénní zemí, která bude mostem mezi vítězným Východem a vítězným Západem.

· Podlehl tlaku sovětské moci a československých komunistů, pravé to páté kolony velkého generalissima.

· Benešův nejbližší spolupracovník, ministr zahraničí Jan Masaryk, byl pozván na kobereček do Kremlu a pokorně vyslechl diktát o nepřípustnosti připojení naší země k Marshallovu plánu.

· Odjel jsem z Prahy jako ministr zahraničí suverénní země a vrátil se jako Stalinův pacholek, posteskl si ve svém Černínském paláci, na jehož dvoře bylo o pár měsíců později nalezeno jeho mrtvé tělo.

· Dnes, o šedesát let později, nám Spojené státy nabízejí další exkluzivní pomoc, vázanou ovšem na jistou spolupráci.

· Naše země by se tím, že na svém území povolí umístit součást protiraketové obrany, stala prostorem, který by byl americkým systémem chráněn.

· Komunisté - bývalí i současní, lidé tepaní bulvárním tiskem a pivem i naivní pacifisté jsou proti tomu, abychom se stali exkluzivními spojenci jediné moci na světě, jež je schopna nás ochránit před nevyzpytatelnými režimy napojenými na teroristické sítě i před arogancí bývalé velmoci, která si na nás dělá stále stejný nárok jako před šedesáti lety.

· Pane prezidente, váš vliv na naše občany je veliký, vaše oblíbenost je někdy pro mě až nepochopitelná, zato však je nepopiratelná.

· Promluvte k národu, vyslovte své jasné stanovisko, o kterém bych nerad měl pochyby.

· Chci, aby má země, mé děti i já jsme žili ve svobodě, ke které byla tak dlouhá cesta.

· Uděláte-li to, vstoupíte do dějin této země jako Prezident.

· Neuděláteli to a budete jen myslit na prezidentské volby v příštím roce, stanete se jen prezidentem, jakým byl váš předchůdce před šedesáti lety.

· Zůstala po něm jen pachuť dvojí kapitulace.

· A ty nešťastné dekrety.

Příležitost být opravdovým prezidentem

17.srpna 2007, Lidové noviny

Pavel Bobek, zpěvák a architekt

Pane prezidente, než promluvíte k národu, abyste se stal opravdovým prezidentem za účelem odkývnutí radaru, čímž bychom konečně žili ve svobodě, ke které byla tak dlouhá cesta, a čímž vstoupíte do dějin s velkým P, aby po vás nezůstala pachuť a Brdy zplanýrované až po Kobylisy, a vzhledem k tomu, že už stejně máte vliv a až nepochopitelnou oblibu u našich občanů, uvažte, jestli by nebylo lépe promluvit raději k Američanům. Co ti si všechno myslí, přesahuje totiž všechny meze.

Myslí si, že kapitalisti dělali s Hitlerem byznys do r.1942, a že nebýt zla komunismu, který obětoval 20 milionů lidí (proti půl milionu amerických vojáků) aby byl poražen Hitler, tak my Američané bychom dneska nejspíš mluvili německy. http://www.bestcyrano.org/THOMASPAINE/?p=168

Taky si myslí, že Amerika se dnes spíš podobá fašistickému státu než demokracii, a neokonzervativci že mají víc společného s Musolinim než s Washingtonem a Jeffersonem. http://uncapitalist.com/blog/?itemid=1547

Ani zde nelze citovat spousty materiálů na internetu, týkajících se Bushova přisvojení si diktátorských pravomocí (dictatorial powers) a jsou obavy, že před koncem volebního období dojde k velkému teroristickému útoku, který znemožní, aby se odebral do zaslouženého prezidentského důchodu, a bude tak moci pokračovat v boji za globální americké impérium, a že jediná šance jak toto šílenství zastavit je zbavit prezidenta včas úřadu (impeachment).

Náš pane prezidente s až neúnosnou důvěrou, uchraňte nás tohoto aktuálního spojenectví, a zachovejte nám Brdy pro houbaře, i za cenu, že zůstanete prezidentem jen s malým p.

Skrze ucho jehly

Dnes v Lidových novinách:

PRAHA Pro lidoveckého poslance Ludvíka Hovorku prý už jeho straničtí kolegové chystají hranici.

· S velkou mírou nadsázky to včera připustil jeho stranický šéf Jiří Čunek.

· Odpovídal totiž na dotaz, zda Hovorkovi, který jako jediný koaliční poslanec nepodpoří reformu, jeho strana nyní vyhlásí džihád.

· „Pořád jsme křesťanskou stranou, takže džihád asi není zcela na místě. Ale zkuste zapátrat po něčem obdobném v křesťanské tradici,“ žertoval Čunek.

· „Křesťané přeci lidi rovnou upalovali,“ vyhrkl okamžitě se smíchem reportér TV Nova.

· „A rádi,“ smál se lidovecký vicepremiér.

· Předtím ovšem o Hovorkovi mluvil o poznání vážněji.

· Lidovci jsou z jeho postoje zklamaní, vyčítají mu, že kvůli němu neprosadili do reformy více, ale trestat ho prý nebudou.

· Také ostatní poslanci KDU-ČSL Hovorkovi zazlívají, že s nimi nedokázal „držet basu“.

· Sám Hovorka trvá na tom, že se řídil svým „svědomím a selským rozumem“.

Kam se „zrádcem“? Na hranici

16. srpna 2007, Lidové noviny

pdk, val

Dejme tomu, že jsem volil sociální demokracii a její program. Ne konkretní jména, protože kandidáty blíže neznám. Možná jsem tak i já zvolil Melčáka či Pohanku. Tak to je tedy rána, jsem pěkná krysa spáchavší podraz na důvěře voličů. Mám teď sebou opovrhovat nebo si rovnou hodit mašli?

V koalici si taky stěžují na zrádce. Hovorka od lidovců hlasuje proti pravicové reformě. Někde v bibli se tuším říká, že spíš se velbloud prosouká uchem jehly, nežli boháč proleze do království nebeského, nebo tak nějak. Podle tohoto křesťanského zákona se zdá, že vlastně jenom Hovorka v tom KDU/ČSL není zrádcem.

Obávám se, že do království nebeského se neprosoukají nejen lidovci, usilovně tlačící před sebou zadnice našich bohatých, ale se svým okázalým přepychem bude mít potíže proklouznout především celý Vatikán včetně papeže.

Ignoranti američtí vůdcové

Dnes v Lidových novinách:

Američané tvrdí, že nedůslednost čínských úřadů při ochraně autorských práv připravuje producenty softwaru, hudby, knih a dalšího značkového zboží o miliardy dolarů ročně v důsledku ušlých zisků.

· S podobnými stížnostmi na Čínu se kWTO v nedávné minulosti obrátily i Evropská unie, Kanada a také Mexiko.

· Ačkoliv se jedná o opakovanou stížnost USA na Čínu u WTO, stupňující tlak ze strany Američanů Číňany znervózňuje.

· Mluvčí čínského úřadu pro ochranu duševního vlastnictví Tian Lipu prohlásil v reakci na předchozí stížnost Američanů u WTO v červnu letošního roku že „podání stížnosti nebylo ze strany americké administrativy rozumným krokem“.

· Některá západní média mezitím začala spekulovat o možné odvetě Číňanů.

· Nejkatastrofičtější spekulaci uveřejnil koncem minulého týdne britský deník The Daily Telegraph.

· Ten citoval dva nejmenované vysoce postavené činitele čínské vlády, podle nichž by Čína v případě zavedení obchodních sankcí ze strany USA mohla přistoupit k výprodeji amerických bondů ze svých devizových rezerv, které v červnu dosahovaly 1,33 bilionu dolarů.

· To by způsobilo prudký pokles již tak klesající americké měny.

· Tato vize znepokojila i prezidenta George W.Bushe, který prohlásil, že podobný postup čínské vlády by byl „ztřeštěný“.

· Podle dalšího nejmenovaného čínského představitele, tentokrát z kruhů pekingské centrální banky, citovaného zpravodajskou agenturou Xinhua ale bezprostřední útok Číny na americký dolar nehrozí.

· Čína se prý i nadále bude chovat jako odpovědný hráč na mezinárodních finančních trzích.

Čína může „torpédovat“ dolar

Lidové noviny, 15. srpna 2007

František Bouc

Jestli prezident Bush spoléhá na neztřeštěný postup čínské vlády, pak P.C.Roberts v OpEdNews takový optimismus nesdílí . Říká, že Čína dala jasně najevo, že US úrokové sazby závisí na Číně, a ne na federálních rezervách. Falešná představa, že USA jsou jedinou světovou supermocností, jejíž měna je žádoucí bez ohledu na extrémní výdaje, odráží přílišné sebevědomí Američanů, ne realitu. Čínská moc nad hodnotou dolaru a americkými úrokovými sazbami jí dává i moc nad US zahraniční politikou. USA byly schopny zaútočit na Afghánistan a Irák jen proto, že Čína z větší míry Bushovy války umožňuje financovat. Pokud Čína přestane nakupovat US bondy, Bushovy války skončí. Kvůli Bushovu deficitu, a proto že není žádný prostor pro zvýšení daní konzumentům, mohou být Bushovy války financovány jedině cizinci. Je jen na rozhodnutí Číny, jestli zavolá US velvyslanci, že žádná válka proti Íránu nebude, pokud USA nejsou připraveny odkoupit zpět 900 bilionů dolarů Treasury bonds a další dolarová aktiva. USA ovšem nemají zahraniční rezervy aby nákup provedly. Dopad tak velkého prodeje na americké úrokové sazby by US ekonomiku zničil a zlikvidoval fakticky Bushovy schopnosti války vést. Když se dolaru zbaví největší držitel, ostatní to udělají také. A Amerika si neudrží svoji životní úroveň. Jediným východiskem k zaplacení účtů bude tisknout peníze.

Dostali jsme se do tohoto postavení, píše Roberts, protože naši vůdcové jsou ignoranti a hlupáci. Byly to korporativní tlusté kočky, které přeměnily domácí US hrubý produkt na čínský import, a byli to „volně obchodní či tržní ekonomové", kteří to podněcovali.

P.C.Roberts pracoval mj. u Reagana, a byl editorem Wall Street Journal.

http://www.opednews.com/articles/opedne_paul_cra_070809_in_the_hole_to_china.htm

Mít navrch nad orgány činnými v trestním řízení

Dnes v Lidových novinách:

Pozoruhodné. V roce, kdy svět reflektuje 200. výročí britského zákazu obchodování s otroky, který de facto podřízl globální otrokářský byznys, se rozhodla kriminalizovat otrokářství africká Mauritánie.

· Má snad Západ platit reparace za otrokářství i těm africkým zemím, které ruší jeho beztrestnost až teď?

· Letošní debata o otrokářství se odpíchla od 200. výročí britského zákazu, kdy Dolní sněmovna odhlasovala, že obchod s otroky se příčí „zásadám spravedlnosti a lidskosti“, a brzy nato začal Londýn tento obchod na všech mořích účinně potírat.

· Ona debata ale přímo navazuje na rok 2001, kdy v jihoafrickém Durbanu proběhla neblaze proslulá konference OSN o rasismu, která široce aktuální téma zúžila prakticky na dvě kauzy - na transatlantický obchod s otroky v 15. až 19. století a na údajně rasistický charakter Izraele.

· Zásadní spor se točil a točí kolem toho, co by mohlo vyústit v reparace.

· Většina zemí třetího světa, především skoro celá Afrika, tvrdily, že transatlantický obchod s otroky má být označen za zločin proti lidskosti.

· To ovšem odmítal Západ, především bývalé koloniální mocnosti Evropy (Británie, Francie, Nizozemsko, Španělsko, Portugalsko) a USA.

· V jazyce práva by totiž právě uznání zločinu proti lidskosti vedlo k požadavkům na reparace.

· Západ tvrdí, že transatlantický obchod s otroky byl velmi politováníhodný (podle odhadů bylo na americký kontinent odvlečeno deset milionů lidí a dalších zhruba deset milionů cestu přes oceán nepřežilo), ale má-li být označen za zločin proti lidskosti, je třeba stejně postupovat i v případě otrokářství v severní a východní Africe, které probíhalo v režii Arabů.

Mauři, otroci a cesty arabské demokracie

14. srpna 2007, Lidové noviny

ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN

Pokud někoho masově zotročím, znásilním, oloupím či zabiju, uznávám šlechetně, že je to fakt ošklivé a odporuje to zásadám spravedlnosti a lidskosti. Ovšem nenuťte mne , abych to přiznal veřejně, protože jednak takové věci se dějí i v severní a východní Africe v režii Arabů, a jednak bych musel platit reparace. Abych za své zločiny proti lidskosti nemohl být popotahován, musím mít navrch nad policajty a soudci já, a ne naopak. Neboli musím být dostatečně mocný, tak jak se to stále daří Západu. Spočítat to Západu se pokusila nejen neblaze proslulá konference OSN o rasismu. Zkusili to i ještě neblažeji proslulí komunisté, ovšem také ne zrovna v rukavičkách a hlavně prohráli, což jasně svědčí o zločinnosti jejich ideologie. Reparace otrokářům tím pádem pochopitelně platit musí.

Chybí mi ta jistota, zda vražedná ideologie ta či ta…

Dnes v Lidových novinách:

Stále se neumíme vyrovnat s vražednou racionalitou 20. století. Ukázal to i případ prokurátorky Brožové.
· V blízké době se asi uskuteční dva soudy, které nejspíš definitivně završí české vyrovnání se s komunistickou totalitou.
· Ať dopadnou jakkoliv, zbude jen pachuť.
· V obou figurují symbolické postavy.
· Ludmila Brožová-Polednová žádala smrt pro Miladu Horákovou v jednom z nejznámějších monstrprocesů komunistické nadvlády.
· Josef Vondruška byl mnohem méně důležitým pěšákem režimu a „pouze“ šikanoval v minkovické věznici politické vězně.
· Přesto obě jména, nedávno široké veřejnosti ještě naprosto neznámá, zosobňují tragickou historickou amnézii společnosti mnohem lépe než poklidné důchodcovství stranických pohlavárů z dob normalizace.
· Přesto si je musíme vytrpět, protože při nich zazní to, co česká společnost měla slyšet už v 90. letech: zákaz komunistické strany či problém právní kontinuity je sice zásadní, nejen tím se ale demokratická justice odlišuje od „socialistické zákonnosti“ – demokracii je vlastní možnost etické volby a v konečném důsledku nadřazení jednotlivého člověka ideologii.
· Není náhodné, že lidé, kteří uvěřili svému Velkému příběhu, mluví a argumentují zcela stejně.
· Jejich ideologie se mohou radikálně lišit, v důsledku ale mají podobný slovník, který staví „správnou“ společnost nad jednotlivce, poslušnost vůdci nad osobní volbu, povinnost nad etiku, úspěch systému nad humanitu.
· Zpověď komunistické prokurátorky se tak jako vejce vejci podobá nedávno do češtiny přeložené zpovědi Rudolfa Höße, velitele Osvětimi.
· Nestvůrné myšlení má smysl si stále připomínat, je tu totiž stále s námi.
· Ludmila Brožová-Polednová nám tak připomněla, že vyrovnání se s totalitou není jen o komunistech ve sněmovně a neodsouditelnosti vrahů kvůli právní kontinuitě.
· Jde hlavně o společenské odmítnutí perverzní racionality, která plodí osudy, jež pak naplňují titul fiktivní biografie Rudolfa Höße od Roberta Merleho – Smrt je mým řemeslem.

Smrt je naším řemeslem
13. srpna 2007, Lidové noviny
David Klimeš, novinář

Kde bereme jistotu, že prosti zvráceného antihumanistického myšlení jsme zrovna my kteří svojí existencí i ideologicky jsme součástí Západu, který co by smečka kolonizátorů a imperiálních predátorů svoji ušlechtilou civilizaci a blahobyt vymlátil, vymučil, vyloupil, vyšvindloval a jinak vydobyl na úkor těch podřadných či slabších ostatních?

Pach smrti se stále převaluje nad Irákem, mj. kvůli implantaci naší demokracie. Co když i ty principy demokracie byly vlastně vybrakovány a přizpůsobeny totalitě nadnárodních korporací? Je vyloučeno, že náš kapitalismus v principu je skutečně s demokracií neslučitelný?

Kde je jistota, že zvrácenost antihumanistického myšlení lze přišít z pozice síly jen komunistům? A že marxismus, komunistická ideologie, nezačne postupně ztrácet na významu až když kapitalismus začne mizet ze světové scény?

Bylo by mrzuté dočkat se toho, že i naši potomci se budou muset vyrovnávat s minulostí vražedné racionality novodobé neokonzervativní světovládné ideologie, připomínající fašismus, v jejíž realizaci se její tvůrci a vykonavatelé dnes na nás mohou snad ve všem spolehnout.

Co udělá nadnárodní vlastník?

Dnes v Lidových novinách:

Bouřlivé události na amerických hypotečních trzích se přesunuly i do Evropy.
· Největší francouzská banka BNP Paribas ve čtvrtek zmrazila tři hypoteční fondy spravující 1,6 miliardy euro.
· Po krizi německé IKB, kterou z problémů musela na konci července vytáhnout až centrální banka, je to další ze signálů, který potvrzuje, že krachy bank už nejsou jen záležitostí USA.
· Nervozita mezi investory přinutila Evropskou centrální banku vypustit na trh téměř 95 miliard euro, které měly uspokojit náhlou poptávku po penězích.
· Banka se k podobnému kroku naposledy uchýlila před šesti lety po teroristických útocích z 11.září.
· Dnes banku navíc následují ústřední finanční ústavy po celém světě.
· Problémy evropských hypotečních bank by se ale měly těm českým vyhnout.
· Analytici totiž shodně vypovídají, že české banky do amerických rizikových hypoték neinvestují.
· Neopodstatněné jsou i obavy z toho, že by vývoj na trhu s nemovitostmi v Česku mohl kopírovat ten americký.
· Jisté není ani to, že by hypotéky měly zdražovat.
· Podle Čermáka ale mohou tuzemské banky brzo dostat příkaz od svých nadnárodních vlastníků, kteří nejistotu na trhu pocítí silněji.
· Nejistota se na evropské trhy přesunula po krachu několika amerických hypotečních bank.
· Ty půjčovaly peníze rizikovým klientům, kteří nezvládali úvěry splácet.
· S poklesem cen nemovitostí pak krizi neustály ani samy banky.
· Problémy teď mají po světě všechny finanční ústavy, které do amerických hypoték investovaly.

Bankovní krize Česko mine
Lidové noviny, 11. srpna 2007
Petra Kyjonková, Lidové noviny

Pro lepší pochopení současné zuřící měnové krize, jsem se poučil o možném konci současného ekonomického pořádku u J.R.Nyquista, který se opírá o knihu Professora Harolda Jamese:

Dolar je nahoře, a všechny ostatní měny se nacházejí pod ním, což dolaru poskytuje rozhodující mezinárodní výhody. De Gaule kdysi řekl, že dolar je ta nejzákeřnější forma amerického imperialismu, a prý Západní Evropa, aniž si toho byla vědoma, se stala americkým protektorátem. Evropská ekonomická integrace a jednotná měna Euro mohou být tedy chápány jako pokus prolomit tuto dominantní mezinárodní pozici dolaru. Ovšem odmítnutí dolaru jako světové rezervní měny by mohlo nastartovat chaos a potíže.

Rovnost měn tedy neexistuje. Spojené státy mohou vyvážet inflaci, či dokonce dolovat nepřímé daně z ostatních zemí a mohou si tak financovat své války ve jménu mírumilovného mezinárodního pořádku.

Ale světové ekonomické prostředí nevytváří Spojené státy samy. Největší nebezpečí pro dolar se nachází v Asii. Přes Pacifik přicházejí nárazové vlny způsobené rychlým ekonomickým růstem Číny a Indie. Rusko a Čína vyvíjí mechanismy, jak prolomit americkou moc. Na horizontu se vynořují obchodní a měnové války, doprovázené rostoucím antiamerikanismem. Podle Jamese piráti a raubíři využijí každé příležitosti k zaútočení na naši civilizaci, ale ne aby ji nahradili nečím lepším. Chtějí použít válku a teror jako nástroj své dominance, ovšem ne třeba prostřednictvím Coca-Coly jako my. Podle Maa politická moc probíhá skrze hlaveň pušky, a tak dolar sice je nahoře je, ale strop i základnu může jednou ranou rozbít atomka.

A do toho teď přichází ta neschopnost Američanů splácet ty své hypotéčky. Česko to údajně nepoškodí, ovšem záleží prý, co udělají naši nadnárodní vlastníci. Bylo dobře, že jsme neinvestovali do amerických hypoték. Určitě bude lépe investovat raději do americké války proti terorismu, třeba skrze ten radar. Ovšem jestli nadnárodní vlastník naší vlády kvůli nervozitě nakonec neucukne…

Megalež válka proti terorismu

Dnes v Lidových novinách:

Zdá se, že nešťastný americký projekt jménem Irák se chýlí ke konci.
· V září má prezident Bush předložit Kongresu zprávu o vývoji situace.
· Tu se, prakticky bez ohledu na její obsah, chystá většina zákonodárců využít k prosazení viditelného začátku odchodu jejich vojsk.
· Američané se tak začnou stahovat ve chvíli, kdy mají konečně po čtyřech letech v Iráku správný počet vojáků (o 30 tisíc víc než těsně po invazi), správného velitele, generála Davida Petraeuse, a správnou strategii, jejímž je Petraeus hlavním autorem.
· Mnozí jistě budou považovat toto tvrzení jen za další v řadě zbožných přání, nicméně řada dříve kritických novinářů a expertů hlásí z Iráku, že strategie má zřetelné výsledky.
· V každém případě by ani velitel přesvědčený o marnosti své mise nikdy stahování neoznamoval dlouho dopředu - jen by tím protivníkovi sdělil, jak dlouho mu stačí vydržet, aby vyhrál.
· Jenže politika si žádá přesně toto.
· Na to, co bude dál, je snazší nemyslet.

Čest kolonialistů-začátečníků
10.srpna 2007, Lidové noviny
Martin Weiss, komentátor LN

Spíš než o „nešťastný americký projekt jménem Irák“ jde o megalež zvanou válka proti terorismu:

Podle R.W.Behana hned po nástupu do úřadu v r.2001 Bushova administrativa uvažovala o útoku na Afghánistán a Irák. S terorismem to nemělo nic společného. Přepadení suverenního státu je porušením Charty OSN, proto potřebovali věrohodné ospravedlnění agrese. Teroristický útok 11.9.2001 poskytl skvělou příležitost. Bush oznámil světu, že USA nebudou činit rozdílu mezi teroristy a státy, které jim poskytují útočiště, a tak se zrodila válka proti terorismu.

Její podvodný charakter vyplývá z následujících fakt: Byl svržen afghánský stát místo aby byli pochytáni teroristé. Bin Laden zůstal na svobodě. V době přepadení v Iráku žádní teroristé nebyli. V obou zemích byly instalovány loutkové režimy, jsou pokryty trvalými vojenskými základnami ve strategické blízkosti uhlovodíkových zásob. Příznačné je, že dokončované americké vyslanectví zahrnuje 21 mnohaposchoďových budov na rozloze o 104 akrech pro 5.500 diplomatů, zaměstnanců a rodinných příslušníků. Je 10x větší než kterékoliv US vyslanectví na světě.

Čtyři roky násilí přinesly smrt téměř 4 tisícům mladým Američanům, sedmkrát tolik je zmrzačených. Stovky tisíc mrtvých Iráčanů, miliony uprchlíků, irácká ekonomika a infrastruktura v ruinách. Zuří občanská válka. Obrovské a stále narůstající náklady. Přitom válka proti terorismu terorismus nepotačila, ale naopak podnítila. Nevyústila v globální dominanci USA podle Projektu nového amerického století, ale naopak vedla ke globálnímu odporu proti tomu, co tato žalostná ideologie napáchala.

Bush a Cheney neuvažují ani o sebemenší změně tohoto kursu, žádají víc vojáků, víc peněz, nové cíle. Jediným možným řešením tohoto šílenství je zbavit je úřadu.

Chce se dodat: Jen aby stihli ještě aspoň ten radar v Brdech.

Co mají lobisté za lubem?

Dnes v Lidových novinách:

Uprostřed léta 1946 se Hildegard Jenatschkeová, rozená Dörfelová, ocitla se svou rodinou nedobrovolně v cizím kraji, který se měl stát jejím novým domovem.
· Patřila k sudetským Němcům, kteří museli po skončení války opustit svůj domov na území tehdejšího Československa.
· Pohnuté události popsala v dobovém rodinném dokumentu, který přeložil pan Otto Peschka a poskytl jej redakci LN k uveřejnění.
· ***
· Teprve nyní se můj život trochu zklidnil.
· Novou vlast jsme však nikde nenašli. Všude jsme zůstávali cizí.
· ***
· Vyhnání/Odsun
· Transfer sudetských Němců po druhé světové válce jako důsledek válečných událostí je dosud poměrně citlivým tématem česko-německých vztahů. Zatímco vysídlení Němci a část české populace hovoří o vyhnání, v Česku je frekventovanější výraz odsun. Ve skutečnosti měla první fáze vysídlení opravdu podobu vyhánění Němců z jejich domovů. Při tomto „divokém odsunu“ docházelo často k brutálním útokům na vysídlované, podle společné komise českých a německých historiků při tom zahynulo 19 až 30 tisíc lidí. Později se přesídlování Němců konalo organizovaně se souhlasem vítězných mocností. Odhaduje se, že celkem tyto události měly dopad na bezmála tři miliony osob.

Totálně na dně. A bez vlasti
9. srpna 2007, Lidové noviny
HILDEGARD JENATSCHKEOVÁ

Úděl odsunutých nepochybně těžký byl. Nepomysleli na to, když před příchodem Hitlera řičeli nadšením v henleinovských průvodech, hnali Čechy z jejich domovů z pohraničí, a když se zapojili do celé té nacistické vražedné mašinerie.

Podobný osud čekal na Čechy po vítězné válce, s tím rozdílem, že Sudetské Němce nikdo nehnal do plynu či na Sibiř, ale domů do "říše", kam se tak toužili dostat.

V poslední době si dokonce už mohli pořídit původně český tisk, který za ně lobuje. Nebo jde do budoucna o víc?

Kterak případ Vondruška v dobré obrátiti

Dnes v Lidových novinách:

Vydá sněmovna poslance Josefa Vondrušku k trestnímu stíhání?
· Státní zastupitelství ji o to žádá, protože si myslí, že by se Vondruška měl před soudem zodpovídat z toho, že ve své dřívější roli bachaře týral vězně.
· Přitom ho při posledních volbách komunisté dali na kandidátku a do sněmovny ho vynesly preferenční hlasy voličů.
· Vondruškův případ v miniatuře zobrazuje rozpor naší demokracie: kdo spáchal trestný čin, měl by za něj být potrestán, na tom se shodnou asi všichni.
· Zároveň je ovšem komunistická strana, nástupkyně organizace podle zákona zavrženíhodné, stranou parlamentní – a její poslanci teď budou spolurozhodovat o tom, zda jeden z nich bude vydán k případnému potrestání.
· Nepůjde však ani tolik o ně, jako spíš o sociálnědemokratické poslance, o to, zda z trestní kauzy udělají kauzu politickou a bývalého bachaře ochrání před vyšetřováním a nezávislým soudem.
Máme tedy jedinečnou příležitost zkontrolovat, nakolik jsme se přiblížili k demokracii. Co bude vážit víc: hlasy voličů a kolegiální spřízněnost, anebo vláda zákona?

Hlas lidu, hlas zákona
9. srpna 2007, Lidové noviny
PETRUŠKA ŠUSTROVÁ

Ten Vondruška nám tu ale pěkně zamotává rozpor v naší demokracii, který se tu v miniatuře paní Šustrové zobrazuje. Spáchal-li trestný čin, měl by být potrestán, to dá rozum. Ovšem na druhé straně by ho mohla být škoda. Na té druhé straně tu totiž máme Spojené státy, náš demokratický vzor, a ten nepohrdl např.von Braunem, nebo Pinochetem a tomu podobně, pokud se postavili na správnou stranu. Možná by nepohrdli ani Vondruškou, bachařem z Minkovic. Mohl by být odsouzen k veřejně prospěšným pracem např. v Abu-Ghraib, nebo ještě lépe na Guantánamu, neboť Kuba by mu měla být historicky bližší.

A v palčivé otázce víz do Ameriky by nám mohlo šplhnout, kdybychom nabídli našemu spojenci kromě radaru i zřízení zařízení pro americké podezřelé vězně. Zrovna v pondělí jsem si přečetl článek o tom, že koncentrační tábory prý nevymysleli němečtí nacisti, nýbrž Britové, rovněž naši demokratičtí spojenci, a že Burové ještě dnes zvažují domáhat se odškodnění. Američané kromě zmíněných dvou údajně mají podobná zařízení ve východní Evropě, Africe, Asii, i doma v USA. Tomu případnému u nás by třeba mohl Vondruška jako odborník klidně i šéfovat, a odčinit tak své eventuální špatné skutky.

Se mi vážně ulevilo

Dnes v Lidových novinách:

Státní zástupce Arif Salichov zastavil stíhání Čunka s odůvodněním, že se žádný trestný čin nestal.
· Navíc si stěžoval na vměšování politiků do případu.
· "Tak tendenčně a jednostranně vedenou věc jsem ve své více než třicetileté praxi ještě nezažil," uvedl žalobce.
· V Čunkově případu nastal zlom již počátkem června, kdy se Nejvyšší státní zastupitelství rozhodlo kvůli procesnímu pochybení odebrat případ přerovskému žalobci Radimu Obstovi.
· Paroubek dnes prohlásil, že odteď by se měl každý, kdo má problém s tím, jak okresní žalobce vede jeho kauzu, obracet na Veseckou.
· Šéf ČSSD považuje průběh a závěr vyšetřování za další útok na demokracii v této zemi.
· "Nechtěl bych se dožít toho, že představitelé opozice budou kriminalizováni," uvedl Paroubek.
· Naopak v řadách KDU-ČSL zavládla úleva z toho, že jejich předseda už není obviněný z přijetí úplatku.
· Místopředsedkyně Strany zelených Dana Kuchtová soudí, že argumenty státního zástupce o zastavení trestního stíhání znějí velmi věrohodně.
· Svoji radost nad koncem případu už ráno projevil premiér Mirek Topolánek.

Takto nepostupovali v 80.letech ani komunisté
Lidové noviny, 7.srpna 2007
Lidovky.cz

Já být něco jako zarputilý imperialista a potřeboval bych aby vláda v Česku nepadla, tak bych taky stíhání Čunka zastavil se stejným odůvodněním, že k žádnému staní se trestního činu nedošlo, a postěžoval bych si kvůli vyměšování politiků do případu, protože něco podobného jsem ještě nezažil. Dávno bych býval byl pro, aby Státní zastupitelství, to Nejvyšší, v poslední chvíli odebralo kauzu přerovskému žalobci, protože je možné, že v Přerově se s nikým nemazlí. Kecy opozice o manipulaci by mně byly pro srdečný smích, i když bych se nechtěl dožít toho, aby byli kriminalizováni. Být v řadách KDU-ČSL bych si taky ulevil, a s problémem bych se dle rady ČSSD obrátil na Veseckou. Jako Zelenému by se mi to všechno zajevilo velmi věrohodně.

No a nakonec bych se přidal k Topolánkovi radovat se společně nad koncem případu, a že Američané už se o svoji bezpečnost kvůli pádu radaru kvůli pádu české vlády bát nemusí. Padne-li kvůli pádu financí kvůli neschválení v kongresu, to už je jejich problém.

Vyjadřuje stanovisko redakce

Dnes v Lidových novinách:

„Odstěhování lidí do pohraničí se projevilo nedostatkem pracovních sil v zemědělství, a tak na náš okres musel být 20.dubna vypraven transport Němců.
· Na podzim byli odsunuti do Německa a místo nich do zemědělství přiděleni slovenští Maďaři.
· Ale i tak se ve žních nedostatek pracovních sil projevil,“ uvádí se v kronice české Ledče nad Sázavou na stránce věnované roku 1946.
· Takovéto zmínky je možné najít v mnoha jiných poválečných kronikách českých měst a mnoho starších Čechů si ještě dnes vzpomene na slovenské Maďary, kteří byli v prvních poválečných letech přivezeni do Česka „na práci“.
· Jednalo se o součást poválečného plánu, který počítal s tím, že české pohraničí, vylidněné vyhnáním sudetských Němců, bude dosídleno slovenskými Maďary - nuceně vystěhovanými z jižního Slovenska.
· Maďaři na Slovensku byli totiž po válce na základě Benešových dekretů zařazeni do stejné kategorie jako sudetští Němci, kolaboranti a zrádci - byli zbaveni veškerých práv a majetku.
· Do Maďarska se je ale nepodařilo vyhnat a „výměna obyvatelstva“, při níž byli měněni za Slováky z Maďarska, se nakonec týkala jen malé části slovenských Maďarů.
· V Maďarsku se totiž nepodařilo najít dost „vyměnitelných“ Slováků.
· A tak vznikl plán vystěhovat Maďary z jižního Slovenska do Česka, převážně do sudetského pohraničí.
· V roce 1990 se tehdejší Slovenská národní rada omluvila za Benešovy dekrety a vyhnání slovenským Němcům.
· Slovenští Maďaři na omluvu čekají dodnes marně.

Čeští Maďaři chtějí odškodnění
Lidové noviny, 7.srpna 2007
Luboš Palata

L.Palata opět promluvil na téma vyhnání a j.ubližování sudetským nacistům, kterým se nedopatřením nepoštěstilo spoluvyhrát vyhlazovací válku, a definitivně tak vyřešit otázku českého živlu roztahujícího se v německém Lebensraumu zvaném Československo. Eventuálně přeživší Heydrychův tiskový mluvčí by stěží uměl komentovat situaci příhodnějším jazykem.

Zřejmě stále německé, česky píšící LN, nezařazují dílo mezi texty, které nemusí nutně vyjadřovat stanovisko redakce.

O hořkém pláči v krysařových stopách

Dnes v Lidových novinách:

Jiřina Šiklová v článku Soudružka Nepotrestatelná (LN 3.7.2007) otevřela otázku viny bývalých komunistů.
· Reagovala sice na neschopnost někdejší prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové, jež se podílela na vraždě Milady Horákové, pochopit podstatu zločinu, ale pozornému čtenáři neunikne, že své úvahy postavila obecněji, než je zkoumání viny jedné rigidní staré dámy.
· Jiřina Šiklová položila základ své úvahy do těchto slov: „Vyznání viny a uvědomění si hříchu za nás nemůže udělat nějaké kolektivní prohlášení.
· “ Citlivému čtenáři neunikne spojení slůvka my s významově dramatickými substantivy vina a hřích.
· Tak vzácnými, až je člověk připraven před paní Šiklovou smeknout klobouk.
· Vím, o čem mluvím.
· Své tříleté stranické extempore v době Pražského jara, kdy jsem byl přesvědčen o reformovatelnosti komunismu, jsem před čtyřiceti lety, při sovětské invazi, zakončil mučivým sebezpytováním a právě oním vnitřním pokáním, o kterém píše Jiřina Šiklová.
· Dekomunizace Česka je proces bolestivý a dlouhodobý i díky masovému a soustavnému ideologickému vymývání mozků.
· Komunistická strana Československa nebyla na rozdíl od své nadřízené matky, Komunistické strany SSSR, stranou výběrovou, naopak.
· Za více než pětačtyřicet let do ní byly vtaženy miliony lidí, což znamenalo pro vedení strany jistou formu ředění vlastní nepravosti.
· Každá druhá rodina v Česku má nějakého hodného strýčka Frantu, který ve straně byl.
· Byli tam tátové, bratři, sestřenice i bratranci.
· Oni přece nic neudělali, oni se přece na vraždě Milady Horákové nepodíleli… Nevidím do duše milionů, ale nezaškodilo by, kdyby se chápání morálních pojmů vytyčených Jiřinou Šiklovou stalo věcí obecnou.
· Natolik obecnou, aby platilo beze zbytku: My, bývalí komunisté neseme morální zodpovědnost za zločiny, kterých se komunistická strana dopustila.
· Bez ohledu na to, jaké pohnutky nás ke vstupu do KSČ vedly.
· Byli jsme tam a není pravda, že nevědomost hříchu nečiní.

O sladkém zpěvu krysařovy píšťalky
6.srpna 2007, Lidové noviny
Jaromír Štětina, nezávislý senátor, zvolený za SZ

Kdo by si pomyslel, že sám význámý komunistobijce Jaromír Štětina, má za sebou tříleté stranické extempore, a to pár let po politických procesech. Ale je pěkné, že to sám přiznává. Nepamatuje si však už, že po uchopení moci se KSČ stala přísně výběrovou stranou, protože jinak by se jim tam snad vecpali všichni, hlavně neproletáři. J.Štětina musel být pro stranu vyjímečný kádr, pokud mu odpustili dvouletou kandidátskou lhůtu. Jestli si vzpomene, že jí přece prošel, mohl by ještě dát k dobru, jaké závazky přijal a s jakým úspěchem je plnil během své zkušební lhůty. Musel být ale velmi dobrý, když ho vzali.

Dnes by J.Štětina rád, aby všichni mybývalíkomunisté spolu s ním nesli morální odpovědnost za zločiny KSČ. Neměl by si to ale tak brát. Byl to zkrátka tzv. neúspěšný podnikatelský záměr. Ať ještě zkusí jiný. Co takhle přihlásit se k neokonzervativcům, jestli mají v Česku pobočku. Při trošce štěstí by možná stihl ještě jednou celé tříleté stranické extempore, než to zase nějak praskne. To by byl ale vážně smolař.

Kterak souvisí Brdy s Hirošimou

Dnes v Lidových novinách:

V srpnu v pětačtyřicátém v Evropě již utichaly oslavy porážky Německa a řečeno se spisovatelem Jiřím Muchou začínal nebezpečný mír.
· Boje ale dál pokračovaly v Asii, a teprve zdrcující účinek prvních atomových bomb svržených americkým letectvem 6.srpna na Hirošimu a o tři dny později na Nagasaki přiměl Japonsko ke kapitulaci.
· Až jejím podpisem v září definitivně skončila druhá světová válka.
· Když po dvaašedesáti letech japonský ministr obrany a rodák z Nagasaki prohlásil, že americký atomový útok byl tehdy nevyhnutelný, protože bylo nutné ukončit válku a zabránit Sovětskému svazu v invazi do Japonska, propukl skandál a ministr musel rezignovat.
· Většině Japonců totiž stále mnohem více vyhovuje, když jsou považováni za oběť tragických důsledků ničivé války, a nejsou příliš ochotni připouštět si svou spoluodpovědnost za neblahou válečnou minulost.
· Pro generace, které v následujícím více než půlstoletí nepoznaly na evropském kontinentu kromě Balkánu hrůzy válečných konfliktů, je přirozeně nepochopitelné, že ve válce jsou mrtví na straně protivníka považováni za pozitivní faktor, protože znamenají oslabení jeho potenciálu.
· Takto nehumánní je každá válka, ať už bojující strany sledují sebeušlechtilejší zájmy a cíle.
· Že většina obětí byli obyčejní lidé a nikoliv vojáci, nebylo nic mimořádného a nikdo nepochyboval o spravedlnosti jejich údělu.
· Svržení atomových bomb bylo přijato s ulehčením

Historie je k Hirošimě nespravedlivá
6.srpna 2007, Lidové noviny
Vladimír Bystrov, publicista

Brďanům se stále nedostává informací. Jsou to prostí lidé od lesa, a možná by pomohla větší názornost. Třeba by pan Klvaňa mohl ukázat sevřenou pěst. Rozumíš tomu? Tomu brďan porozumí.

Kdyby pořád ještě nerozuměli ostatní občané, měla by si vyhrnout rukávy celá vládní koalice. ODS by mohla přidržet národu ruce v poloze otevřené náruče, koaliční partneři každý jednu roztaženou nohu. Základna připravena pro příchod cizích spřátelených vojáků.

Kdyby se Čecháčci stále ještě zoufale domáhali referenda, nezbývalo by než povolat Vladimíra Bystrova. Nejlépe u příležitosti výročí sežehnutí Hirošimy a Nagasaki za účelem, aby tam nemohla předčasně vstoupit noha sovětského osvoboditele. Snad Bystrov jediný nás všechny přesvědčí, že n á š radar, třeba i bez těch raket v Polsku, bude zárukou toho, že ani Česko (daného času bývalé) se už žádné říši zla znovu osvobodit nepodaří. Většina obětí budou obyčejní lidé a nikoliv vojáci, což nebude nic mimořádného a nikdo, zejména v USA, nebude pochybovat o spravedlnosti jejich údělu.

Reforma na druhé koleji

Dnes v Lidových novinách:

ODS se bojí, protože si reformu daní připravila špatně
· Nad posledními výstupy daňového týmu ODS zůstává rozum stát.
· Navrhují například cestu k devatenáctiprocentní dani pro firmy, jejíž kroky se od těch vládních liší v jednotlivých letech o jedno procento.
· A na tom má záviset bytí a nebytí reformy, potažmo vlády?
· Daňoví rebelové totiž vůbec nevědí, co chtějí.
· Takže se jen mechanicky okrajuje, aniž by někdo dohlédl smysl celku.
· Politici ODS jsou teď vykolejení strachy, jak je veřejnost ztrestá za „zdražovací reformu“.
· Jenže pravá příčina nespokojenosti je v tom, že lidé vidí, že ODS toho sice hodně naslibovala, ale ve skutečnosti to neměla vydiskutované a připravené.
· A tak jen improvizuje, kličkuje a bojí se.
· A jak má mít člověk respekt a důvěru k člověku, který se ho bojí?

Vykolejení strachy
3.srpna 2007, Lidové noviny
Martin Weiss

Bát se pokažené reformy? Řekněte ODS ať se nebojí, protože to by nesměla do lesa. Z čeho já jsem strachy vykolejený je les brdský. Těžko usínám při představě, že americký kongres dostane rozum a Bushovi ty peníze na radar nakonec neodklepne. Radar v Brdech je přece to, co dává naší vládě v čele s ODS smysl. Co je Američanům do nějakých našich reforem? Tato vláda je zde od toho, aby za každou cenu způsobila ten radar. Reforma, aby bohatí byli bohatší a chudí aby se na to složili, je jistě pěkná věc, ale může to počkat dokud ten radar nebude naší vládě spolehlivě krýt záda. Zatím tedy s reformami občany raději nedrážděte, mohli by vás od vesla vyhodit předčasně, a co pak Američani s tím radarem? To mají vzít Brdy útokem, po zkušenostech v tom z traceném Iráku?