Příběh se šťastným koncem

Dnes v Lidových novinách:

Poslanec Petr Wolf – nejnovější z tzv. sociálnědemokratických přeběhlíků – se o víkendu postaral o velký skandál.

• V neděli totiž nařkl předsedu ČSSD Jiřího Paroubka, že ho během nedávné prezidentské volby vydíral.
• Paroubek měl Wolfovi říct, že pokud nebude hlasovat pro tehdejšího kandidáta strany Jana Švejnara, zveřejní, že Wolfova společnost má problémy s udělenou dotací.
• „Když se Jiří Paroubek dozvěděl, že se firma, ve které jsem působil, při čerpání dotace údajně dopustila rozpočtové nekázně, snažil se mě při prezidentské volbě vydírat tím, že pokud nepodpořím liberálního kandidáta, celou kauzu zveřejní," napsal Wolf v tiskovém prohlášení.
• „Po mém odchodu z ČSSD se okamžitě tato kauza objevila v médiích.
• Zveřejnění dokládá, že si mě vláda ODS v žádném případě nekoupila," dodal Wolf.
• Paroubek Wolfovo nařčení odmítl. Wolfa označil za zrádce a lháře.

„Paroubek mě vydíral"
Lidové noviny, 30. června 2008
LUKÁŠ DOLANSKÝ

Tohle je povedená mediální taškařice. Wolf má problémy s udělenou dotací, ale za padoucha je tu Paroubek. Téma je to zajímavé a dalo by se jako literární fikce zpracovat i jinak. Třeba: Wolf má problémy s tou dotací a Paroubek mu vyčítá, že se to neslučuje se ctí sociálního demokrata, a že by se bez rozpočtové kázně možná raději ani neměl zůčastnit prezidentské volby, dokud to nedá do pořádku. Poctivý Wolf to cítí jako pohrůžku a v tom mu Topolánek mimo kamery nabídne azyl mezi u nich podobnými, co mají potíže s nějakými financemi, jako třeba pan Čunek. Wolf je rád, že mu Topolánek nevyhrožuje a ani si ho nechce koupit. A tak se zadarmo rozhodne, že se přidá svým hlasem ke koalici. Topolánek je taky rád, protože kdyby modrým vybouchl nějaký tlustý nebo zelený při hlasování, mohlo by to mít nedozírné následky pro instalaci radaru. Z vděčnosti spojí svůj osud premiéra s auditem Wolfových financí u renomované americké firmy, která audituje už Čunka pro Schwarzenberga. Americké proto, že jako taková má pochopitelně k potřebě bezproblémového schválení radaru blíž než nějaký postranní český soud. Zachráněna bude jak Schwarzenbergova tak i Topolánkova pozice ve vládě a nakonec i ti sociální demokraté budou rádi, že se zbavili poslance bez rozpočtové kázně.

Už nezbývá než obrana

Dnes v Lidových novinách:

Již jednou jsme připomněli, že Jiří Paroubek slíbil, že bude přesvědčovat své voliče o užitečnosti protiraketového štítu, pokud se ukáže, že rizika, před nimiž má chránit, vzrůstají (Dobře míněná rada, LN 4. 6.).

• Co se od naší poslední rekapitulace změnilo?
• V polovině června vyšlo najevo, že „jaderný bazar" otce pákistánské atomové bomby A. Q. Khana, jejž se podařilo rozprášit v roce 2003, disponoval plány mnohem modernější a kompaktnější bomby, než se dosud soudilo.
• Mezi zákazníky mohl být i Írán.
• O pár dnů později předal Javier Solana Íránu nejnovější diplomatický návrh.
• Velmocem se „nepodařilo zlomit vůli íránského národa", reagoval prezident Ahmadínežád s tím, že obohacování uranu bude pokračovat.
• Ještě loni v říjnu odhadoval předseda IAEA Mohamed el Baradej, že Írán potřebuje k získání bomby mezi třemi a osmi lety.
• Minulou sobotu nečekaně prohlásil, že může stačit pouhý půlrok až rok. Nejvíce ho znepokojuje představa vojenského úderu na íránská jaderná zařízení.
• Ten by prý proměnil Blízký východ v ohnivou kouli.
• Když útok není řešením, co zbývá než obrana? Takhle to Paroubek vysvětlí Condoleezze Riceové při její pražské návštěvě.

Co zbývá? Obrana
Lidové noviny, 28. června 2008
Martin Weiss Lidové noviny

Když někomu na ulici potřebujeme vrazit jednu do zubů, není to bez rizika, a je dobře pomýšlet na obranný štít. Může to nastat třeba v případě, že si postižený nese plný kanistr s benzinem, kvůli kterému mu tu ránu dámel, neboť nám v autě dochází benzin.
Na podobné situace by se mohl hodit příklad obrany popsané A.G.Marshallem: State-Sponsored Terror: British and American Black Ops in Iraq
Trik spočívá v postupu: Spáchej teroristický útok, vyvolej tím teroristický útok, reaguj na teroristický útok, který jsi podnítil. USA a Britové atakovali Irák, což vyvolalo reakci frustrovaných napadených. Toho se pošetilci neměli dopustit. Spustili tak vlastně válku proti terorismu. Co mají Spojené státy a západ v dané situaci, kdy jim možná taky dochází benzin, dělat než se bránit? A tak je potřeba postavit ten štít a radar v Česku, neboť co kdyby Írán, neřkuli Rusko jako další na řadě byli schopni úšlechtilé západní obranné protiteroristické taktice čelit. To snad pochopí i Paroubek s tím svým sexymozkem.
Krom toho bude taky pro nás všechny výhodnější, když z hlediska vyššího principu obrany USA a Západu se Rusové budou zastřelovat na Brdy a Prahu, a ne rovnou na naši společnou, oblíbenou centrálu ve Washingtonu.

Jak nakupovat poslance

Dnes v MF DNES:

Policie odložila případ údajného podplácení senátora Novotného, protože se nepodařilo prokázat, že došlo ke spáchání trestného činu.

• Přeloženo do obyčejného jazyka to znamená, že byl k dispozici jediný důkaz, a tím důkazem bylo tvrzení toho senátora Novotného.
• Novotný není ani první, ani poslední, kdo se utopil ve vlastních fantaziích a interpretacích.
• Všechny ty případy vycházejí jen z tvrzení jedné osoby. Je kolem nich vždy ohromný humbuk, silácké řeči, vyhrožování a obviňování.
• Politici, a dělá to až na výjimky levice, si tak škodí. Chtějí pomluvit protivníka, ale nevědí, že hanba padá i na ně, že se sami zesměšňují a že jejich hloupým výkladům nikdo krom fanatiků nevěří.
• Někdy tyto plky bere vážně i policie, a než se jí rozbřeskne...
• Všechny ty aféry typu „Chtěli mě podplatit a důkazy nemám" by měla policie házet hned do koše spolu s těmi žalobníky...
• Protože nemá důkazy, musí senátor unést i toto: lhal, protože bez důkazů obviňoval, a nic se mu nestane.
• Je to poučení pro další (určitě budou): lžete taky.
• Obviňujte vesele, házejte bláto.
• Pět minut slávy bude hned, trest nikdy nepřijde.

Senátor Novotný hází bláto. Trest se nekoná
MF DNES, 28.6.2008
Karel Steigerwald, komentátor MF DNES

Kdybych byl mohovitější pravičák u moci a teklo mně při nějakých volbách do bot, taky bych oslovil nějakého poslance či senátora ze strany chudých. Pochopitelně mu neudělám nabídku před kamerami. Když to ten naivka nespolkne a prozradí, vysměju se mu: Tak to dokaž! Přeloženo do obyčejného jazyka to znamená, že jediným důkazem proti mně bude tvrzení dotyčného kverulanta, utápějícího se ve vlastních fantaziích a interpretacích. Při takovém důkazu nemusím ani tlačit na policii, aby úplatek neprokázala. Měla by aféry tohoto typu hned házet do koše i s žalobníky. Bude to poučení i pro další podobné: obviňujte vesele, házejte bláto na slušnou stranu! Levice si tak jen škodí. Chce pomlouvat protivníka a neví, že hamba padá i na ni, že se zesměšňuje.
K vytřískání maximálního propagačnímuho zisku z akce požádám mediální odborníky typu Karla Steigerwalda. Třeba před kamerami, stejně je to jejich práce.

Diktátor se špatným znaménkem

Dnes v Lidových novinách:

Zimbabwský prezident se vlády nevzdá.

• Bojoval za nezávislost, a považuje se proto za nedotknutelného.
• Nechá se oslovovat „soudruh", letos v únoru mu bylo čtyřiaosmdesát let a patří k nejdéle vládnoucím africkým diktátorům.
• Mugabe přitom není žádný primitiv (jak by se snad mohlo zdát podle toho, jakým způsobem nakládá se svými oponenty).
• Absolvoval totiž několik vysokých škol a jednu dobu se živil jako učitel.
• V roce 1964 byl Mugabe zatčen za podvratné řeči a bez soudu uvězněn. Ve vězení nakonec strávil deset let, a právě tam začal spřádat plány, jak zemi zbavit koloniální nadvlády.
• Po propuštění odjel do Mozambiku, odkud zahájil boj za nezávislost.
  
• Válka skončila v roce 1979, z Rhodesie se stalo Zimbabwe a Mugabe, oslavovaný jako hrdina, získal nejprve křeslo předsedy vlády, v roce 1987 se pak stal prezidentem.
• S oblibou posílá svět „k čertu".
• Otázkou je, jak dlouho se ještě zimbabwskému diktátorovi - pomocí teroru a bizarních zákonů, které mimochodem umožňují policii zasáhnout kdykoliv proti komukoliv i na povoleném mítinku - podaří udržet moc.
• Sám si rozhodně nepřipustí, že nadešel čas odejít.
  
• Jak trefně poznamenal americký tisk, „patří totiž ke generaci afrických bojovníků za nezávislost, kteří se z toho titulu považují za nedotknutelné a vyžadují, aby se jim do konce života prokazovala nekonečná úcta a vděčnost."

Tady je Mugabeho, soptí Mugabe
Lidové noviny, 26. června 2008
Pavel Černý Lidové noviny

Ten Mugabe fakt nebude žádný primitiv, a při svém vzdělání to mohl být skvělý a západem vážený diktátor dosazený koloniální mocností. Ale ten člověk si nedal pokoj, dal si tu práci a kolonizátory vyhnal. Není divu, že se dnes jako osvoboditel nechce dožít toho, jak po demokraci země bývalí kolonizátoři restitují svůj někdejší, tak těžce z tehdejších poddaných sedřený majetek.

Odbory bez kouska studu

Dnes v Lidových novinách:

Z područí KSČ se odbory plynule přesunuly do služeb sociální demokracie a komunistů

• Šéf největší české odborové organizace sedí v Senátu už dvanáct let a za pár měsíců si bude chtít mandát prodloužit o dalších šest let.
• Milan Štěch, předseda Českomoravské komory odborových svazů, se totiž považuje v první řadě za politika, teprve pak za odboráře.
• Jak včera ve svém článku pro LN upozornil Václav Klaus, Štěchova volební kampaň je pro tuto zemi velice nebezpečná.
• Odboráři se totiž nechali zmanipulovat k obecnému protestu proti reformám...

Nejdražší volební kampaň
Lidové noviny, 25. června 2008
Jaroslav Plesl zástupce šéfredaktora LN

Ten kapitalismus je pěknej prevít. Chudobu vyřešit nemůže, protože ji sám jako vedlejší odpad neustále produkuje. Nemůže být ani demokratický, protože přání těch nahoře má vždy prioritu nad hlasy pracujících. A ti se rozčilují a stávkují. Je jim to houby platné, protože kapitalismus si může koupit politiky k tvorbě zákonů pro bohatnutí bohatých a ne ve prospěch kdekoho. Může si pořídit i média k vymývání mozků tam dole. V America vlastní téměř všechna média 5 korporací, a ty rozhodují, co lidé mají či nemají vědět. Lidové noviny si nejspíš taky pořídila nějaká korporace na vymývání. Píší, že včerejší stávka přinesla jen velké rozpaky (stávkovalo jich jenom milion). A ukazuje v papírovém vydání fotku pivního pupkáče (holé břicho až do rozkroku), jako prototypu stavkujícícho za práva pracujících. (Svého času z komunistických prvních májů na Letné si vybíraly zase jako varování záběr na bezzubého důchodce.) Všichni to vidí co je to za nechutnou společnost tihle stávkující a jinak nepřizpůsobiví. A tohohle se odbory neštítí zastávat.

Čtvrtfinale Česko-Chorvatsko v pátek

Dnes v Neviditelném psovi:

Již v pořadí třetí země odmítla ve svobodném hlasování občanů dokument, který jim postupně pod jmény Smlouva o Ústavě a Reformní (Lisabonská) smlouva předložily evropské elity.

• Moudré hlavy Evropské unie se ale ani touto poslední porážkou nepoučily. Opět se snaží evropské občany obalamutit.
• Evropští občané možná nevědí, co se skrývá za kryptickými a nečitelnými smlouvami, ale je jim zřejmé, že pokud se jejich autoři uchýlili k takovým trikům, aby jim zabránili seznámit se s jejich úmysly a s obsahem smluv, nebude to asi nic dobrého.
• A tam, kde dostanou možnost se k návrhu vyslovit, jako naposledy v Irsku, pak dojde k překvapení.
• Stane se Česká republika dobrovolným a aktivním účastníkem největšího podvodu na evropských občanech v historii Evropské unie?

EVROPA: Dveřmi ani oknem to nešlo, zkusíme plán B
Neviditelný pes, 17. června 2008
Tomáš Haas

Ze všech stran slyším, že přes irské veto má ratifikace pokračovat navzdory předem stanoveným pravidlům.

V tom případě důrazně žádám, aby přes naši údajnou prohru v normální pracovní době s Tureckem na Euru zápas pokračoval pokutovými kopy, dokud nevstřelíme branku. Kdyby se to nepodařilo, tak použít plán B, tj. naše kontumační vítězství, protože brankař Čech je hezčí než jeho turecký protějšek.

Spolu se Sarkozym volám: Nedramatizujme to, ale neztrácejme čas! Vždyť čtvrtfinálový zápas Česko - Chorvatsko se hraje už v pátek!!

Bez použití rozumu

Dnes v Lidových novinách:

Nemám ani špetku radosti z irského referenda o Lisabonské smlouvě.

• A doslova odporné je radostné hýkání občanských demokratů „zaplaťpánbůh, je to z krku, Irové to udělali za nás".
• Nejdřív dokument „dali k soudu", konkrétně k soudu ústavnímu, a teď jásají nad tím, že dalšího ratifikačního procesu není třeba, protože ho fakticky zatrhli irští voliči.
• Fascinující je argumentace Václava Klause, kterou po něm přičinlivě odpapouškoval Přemysl Sobotka v roli předsedy senátu (prosím pana editora, aby mi název této instituce neopravoval na velké „S", tato instituce si nezaslouží nic velkého, ani to písmeno na začátku).
• Lisabonská smlouva je prý výsledek snah „evropských politických elit".
• Je to strašné a pokořující, že dva z nejvyšších ústavních činitelů státu se k něčemu tak odpuzujícímu jako je dmychání nenávisti k elitě propůjčují.
• Že prý jde o vítězství rozumu.
• Můj ty smutku a zármutku, o jakém rozumu to Václav Klaus mluví?
• Bylo to především vítězství strachu před „polskými instalatéry", tedy strachu z toho, co nám prospívá (nebo přinejmenším českým instalatérům stěhujícím se do Dublinu).
• Dále to byl výlev tísně z ekonomického mrazíku, který pozvolna doléhá na svět a tedy i na Evropu a na Irsko.

Hledání rozumu
Lidové noviny, 16. června 2008
ONDŘEJ NEFF

Bez použití rozumu by se situace mohla jevit takto: Někdejší evropští elitní koloniální či imperiální predátoři přišli o své kolonie a jednotlivě nejsou už schopni konkurovat svým mohutnějším soupredátorům. A tak se se skřípěním zubů spojili a vytvořili EU a pracují pilně jako včeličky, aby vybudovali pořádně velký a mocný superstát, schopný konkurence ve světové tlačenici. Nemohou tu velkou Evropu dnes kolonizovat násilím a tak ty okolní země a zemičky lákají dovnitř na demokraticky vařenou nudli s právem veta. Až budou všichni pěkně dobrovolně vevnitř, odebere se jim státní suverenita a nasadí obojky. Jenže vloudila se chybička a trestuhodnou nedbalostí se Irům umožnilo to veto použít. Můjtysmutkuazármutku, lamentuje O.Neff nad tím, že se to našemu Klausovi a Sobotkovi zamlouvá a ví proč: bojí se polských instalatérů.
Obávám se, že ti dva se nebojí polských instalatérů, ale že by jen rádi pro Česko vyměnili chomout evropský za americký.

Nesociální stát

Dnes v Lidových novinách:

Ještě tak před pěti šesti lety se na Slovensku říkalo docela nahlas, že Robert Fico žádný socialista ani levičák vlastně není.

• Tyto hlasy měly reálný základ.
• Fico sám si žil na pořádně vysoké noze, ve vedení jeho strany Směr byli lidé z milionářské bratislavské smetánky a ani Směr sám nevěděl, jestli vůbec chce být levicovou stranou.
• To, že Směr bude nalevo, se definitivně rozhodlo až poté, co začal bývalý premiér Mikuláš Dzurinda prosazovat tvrdé liberální reformy.
• Fico zavětřil, že tady by se daly sehnat hlasy, a k názvu jeho strany přibyla zkratka SD, tedy sociální demokracie.
• Jenže ani dva roky po volbách, v nichž Fico zvítězil a v čele spíše nacionální než socialistické vlády se stal premiérem, nelze říci, že by se Slovensko stalo „sociálním státem".
• Slovenská vláda spíše připomínala bohatého monarchu, který sedí na truhlách se zlaťáky, obírá dál poddané a jen sem tam rozhodí z kočáru milostivě hrst zlaťáků.
• Rozpor mezi Ficovými socialistickými frázemi a sliby a realitou je tak velký, že si této šance všimlo Hnutí za demokratické Slovensko Vladimíra Mečiara (pokud jde o populismus, tak konkurence).
• Tento vládní partner kritizoval Směr za „zpomalování tempa v sociální politice".
• Fico zareagoval po třech dnech a svolal velkou tiskovkou konferenci, kde ohlásil, že „začíná období opětovného a velmi vážného návratu k sociálnímu státu".
• Bohatým, mezi něž patří lidé stojící za jeho stranou a jím samým, však nechce brát.
• Peníze Fico nechce získat zvýšením daní, odvodů nebo rozpočtovým deficitem. Chce přinutit ministerstva šetřit. Pokud se mu to skutečně podaří, bude prvním takovým premiérem ve střední Evropě.
• Pravděpodobnější však je, že stát rozhodí před volbami, které už jsou za dva roky, trochu peněz. Fico jen může doufat, že na to díky vysokému hospodářskému růstu bude mít.
• Ale být Slovákem, tak bych na sociální stát nespoléhal.
• Ostatně jak premiér sám všude říká, základem slovenského úspěchu je, že Slováci tvrdě pracují za málo peněz.
• A na tom se ještě dlouho nic nezmění.

Sociální stát, další Ficova finta na voliče
Lidové noviny, 13. června 2008
Luboš Palata

Na Ficově odstrašujícím příkladu L.Palata nepřímo objasňuje co je to nesociální stát. Je to tvrdá práce poddaných za málo peněz. Bohatým však nesociální stát nebere, aby mohli sedět na truhlách se zlaťáky, obírat dál poddané a jen sem tam jim hrst zlaťáků z kočáru milostivě rozhodit.

Z toho každý pochopí, i když jinak nic nepochopí, jakým svinstvem a fintou na voliče zákonitě musí být stát sociální, obzvlášť kdyby se ho dopistil Fico.

Ruce vzhůru, nebo uteču!

Dnes v Lidových novinách:

Už dlouho jsme neměli ministra zahraničí tak loajálního k této zemi. Ukázku vidíme právě teď.

• Zasadit se za americký radar coby záruku bezpečnosti i západního ukotvení Česka, jít proti většinovému názorovému proudu průzkumů, to je krok hodný aristokrata.
• Spojit parlamentní schvalování smluv o radaru s vlastní ministerskou židlí, to je krok hodný Karla Schwarzenberga. Který jiný politik by takhle předem riskoval?
• Má to jen jeden háček.
• Všichni si ještě až příliš dobře pamatujeme, jak ministr zahraničí spojil se svou vládní židlí další osud Jiřího Čunka. A co se stalo? Čunek je dále vicepremiérem, Schwarzenberg dále ministrem. Nepíše se to snadno, při vědomí Schwarzenbergovy poctivosti, ale žádná auditorská firma nemůže očistit politika, který ztratil důvěru.

Radar, audit a aristokrat
Lidové noviny, 13. června 2008
Zbyněk Petráček Lidové noviny

Ruce vzhůru nebo uteču, vyhrožuje Schwarzenberg českému parlamentu. Ještě, že tak, jeho odchod by byl jako třešinka na dortu k oslavě likvidace plánu s radarem.

Jenže Američané si budou vědět rady s potížistou Českem. Pořídí si jiné politiky v Česku, když ti, co na to má teď, prokáží neschopnost zařídit bezproblémově radar, aby to vypadalo jako jednání dvou suverenních států. Vždycky si takové imperiální predátoři našli a najdou.

Guantánamo je na Kubě, jako Brdy jsou v Česku. Na Kubě nad Guantánamem však nevládne kubánská, ale americká vlajka a administrativa. Na podobný vřed si necháme od koalice všehoochotných zadělávat v Brdech.

Hoši bohdá dlouho nevydrží

Dnes v Lidových novinách:

Aktivisté Greenpeace jsou už na letní „pionýrák" moc staří. Adrenalinovou bojovku si proto letos uspořádali na vlastní pěst na kótě 718, kde má stát americký radar.

• Na „bývalém českém území" tam vyhlásili vlastní stát Peaceland - přesně v duchu prázdninových her pubertální mládeže.
• Aktivisté jsou prostě něco jako hoši od Bobří řeky. Období jinošské citové zjitřenosti, plné úvah o Pravdě a Cti, velkých slov a posvátných ideálů připomíná i jejich Deklarace nezávislosti.
• Mimo jiné se v ní píše: „My, obyvatelé státu Peaceland, shromáždění v samém srdci naší vlasti, na kótě 718, jménem a z moci dobrého lidu zde přítomného slavnostně zveřejňujeme a prohlašujeme, že Peaceland je a po právu má býti svobodným a nezávislým státem, že je zproštěn veškeré poddanosti české vládě a že veškeré politické svazky mezi ním a státem Česká republika jsou a mají býti úplně rozvázány."
• Iniciativa Ne základnám se obává, že proti „Hochům z kóty 718" brutálně zasáhne policie a jejich tábor rozežene.
• Souhlasím, že by to bylo velmi nešťastné. Proč táborníkům kazit hru?
• Úřady by naopak udělaly lépe, kdyby ji začaly hrát s nimi.

Hoši z kóty 718, jako dlouho vydržíte?
Lidové noviny, 9. června 2008
Ivan Brezina, redaktor magazínu Maxim

Ivan Brezina to zřejmě myslí dobře, ale obávám se, že si zahrává s ohněm, když situaci s jemným humorem jen jemu vlastním situaci zlehčuje. Co když nejde o žádný pionýrák, ale třeba o teroristickou pobočku Alkajdy. Na to sotva bude stačit brutální zásah české policie, nejde o nějaký fotbálek. Tuto svobodnou, nezávislou říši zla na kótě 718 si nejspíš bude muset vzít na paškál samotný Pentagon a po Afgfghánistánu a Iráku a před Íránem a Ruskem tam bude muset rázně a nekompromisně nastolit demokracii. Do čela Peacelandu pak dosadit představitele mezitím v sousedním Česku svržené koaliční vlády v čele s premiérem Topolánkem a po vzoru připravované dohody USA-Irák o dlouhodobé spolupráci a přátelství dát legální základ trvalé přítomnosti amerických jednotek na kótě 718. Odtud pečlivě sledovat pomocí radaru přípravy nové sociálně demokratické Paroubkovy vlády na raketový útok (rakety nejkratšího doletu) proti kótě, k němuž by mohlo dojít už kolem roku 2011.

Když dva dělají totéž

Dnes v Lidových novinách:

Děláme-li politiku jako pokračování války jinými prostředky, zjistíme, že politika požírá vše

• Základním rysem českého politického vývoje po listopadovém převratu je neustálé zostřování politického boje.
• Politika, jejímž smyslem je snižování napětí a urovnávání konfliktů ve společnosti, u nás nefunguje, lépe řečeno funguje úplně naopak. Otázka je, proč.
• Jeden důvod je nasnadě. V zápase o politickou moc se česká společnost dělí zpravidla na dvě zhruba stejně silné poloviny: na postkomunistickou levici (ČSSD, KSČM) a občanský blok.
• S nenávistí v čase patu Česká politika je čím dál tím víc zatížena nedostatkem velkorysosti k politickému protivníkovi a fanatickou nenávistí.
• To je typické i pro další postkomunistické země střední Evropy a je to zjevně jednak dědictví bolševismu (ideje, že hybnou silou dějin je nenávist), ale i útočného nacionalismu devatenáctého a první poloviny dvacátého století.
• Obojí se nepodařilo překonat nejen u nás, ale ani v Polsku a v Maďarsku. Českým specifikem je přitom neustále se prohlubující politický pat.
• V této situaci je obtížné si představit, že by to, co přijde, nemělo být více či méně horší než to, co je.
• A jako řešení se samy od sebe nabízejí různé málo demokratické mechanismy.

Vláda na přístrojích
Lidové noviny, 9. června 2008
Bohumil Doležal, politolog

Pravicoví predátoři zatnuli své tesáky do sociálního hrdla našich občanů, a ti, zatíženi nedostatkem velkorysosti k nadstandartním potřebám svých politických protivníků, jsou cloumáni fanatickou nenávistí ze strany na stranu, což je zjevně dědictvím bolševismu, jak bystře postřehl. B.Doležal. To když bolševici znárodňovali svým buržoasním politickým protivníkům výrobní prostředky, tak oni velkorysostí přímo hýřili a po nějaké fanatické nenávisti ani stopy. S láskou a porozuměním na to vzpomínají dodnes.

Důvěra nade vše

Dnes v Neviditelném psovi:

Přizvání Jiřího Čunka do politiky se ukazuje jako mimořádně nešťastný krok.

• Rozsudek soudce Cepla ve věci omluvy Marie Benešové je obrovská rána vládě Mirka Topolánka, avšak bohužel i důvěře občana v právní stát.Soudce
  
• Cepl posuzoval, zda se má Benešová omluvit za své výroky o "právní mafii".
  
• Bohužel dovodil, že se zmínění státní zástupci, jmenovitě Renáta Vesecká, mafiózním způsobem chovali.
  
• S Čunkovým spisem se manipulovalo, ta věc se u soudu prokázala s chmurnou přesvědčivostí.

Rána důvěře v právní stát
Neviditelný pes, 6. června 2008
Aston

Ja si nemyslím že tato "právní mafiáda" musí být nutně ranou důvěře v náš právní řád. Možná měla za cíl jen odsunout do pozadí nedávno vzniklé podezření, že v rozhodování ústavního soudu hraje ústava až druhou roli.

Chybí mi ta jistota

Dnes v Lidových novinách:

Jediným východiskem je omezit podporu kulturních záměrů z veřejných zdrojů spravovaných aktuálně dominujícími politickými silami a namísto toho vytvořit systém umožňující podporu kultury a umění z více zdrojů nezávislých od zájmů politické scény.

• Už konečně vypracovat zákon umožňující soukromým podnikatelům podporovat jim milou kulturu nebo jimi obdivované umělce, být jejich donátory a mecenáši, tou všude v moudrém světě fungující cestou odpisu takovýchto nákladů z podnikatelových daní.
• Jenomže naříkat a žebrat a pořádat nesmyslné happeningy je snadnější.

Kulturní granty? Před Richtrem jako po Richtrovi
Lidové noviny, 6. června 2008
VLADIMÍR BYSTROV publicista

Obávám se, že svěřit soukromým podnikatelům a korporacím podporu jimi oblíbené kultury na úkor podpory kultury z veřejných prostředků, by mohlo být opravdu jediné východisko. Já sice kulturu v televizi nijak nemusím, ale všiml jsem si při procházení obyváku, kde to hraje, že oproti americkým trhákům a akšn můvi, je i v těch současných českých seriálech stále ještě žalostný nedostatek karambolů, výbuchů aut, ran pěstí, kopanců, proskoků zavřenými okny, střelby a krve. Toto zpoždění by se díky myšlenkám V.Bystrova mohlo podařit dohnat.

Ovšem pokud jde o malé scény, jako je třeba Semafor, chybí mi ta jistota, zda i trocha této byznys poezie přece jenom někoho nezabije.

Čelit hrozbám teroristů

Dnes v Lidových novinách:

Přiznávám, že jsem svého času uvítal jasný názor Václava Klause, že v podstatě nevidí žádné bezpečnostní důvody pro vybudování radaru, ale že radar znamená jasné přihlášení k euroatlantickým hodnotám.

• Takový důvod nepochybně může být důvodem pro vybudování amerického radaru, ovšem za podmínky, že jej za takový pokládá dostačující většina občanů, což ovšem zjevně neplatí.
• Dnes se hovoří o boji proti terorismu.
• Neexistuje ovšem terorismus sám o sobě.
• Nevidět, že jeho nejnebezpečnější odnož je spojena s bojovným islámem a že tato forma je v posledních letech na vzestupu, a dokonce vítězí v demokratických volbách, pokud jsou připuštěny, by bylo strkáním hlavy do písku.
• Toto je nejzávažnější potenciální střet, a proti jeho hrozbě je nezbytné postavit spojenectví na co nejširší bázi.
• NATO musí úzce spolupracovat s Ruskem a Čínou i se všemi zeměmi.
• Samo o sobě není způsobilé své členské země proti nepřátelům, již jsou schopni všeho, ubránit.
• Zbraně totiž nejsou všechno, jak se dnes ukazuje v Iráku či Afghánistánu.

Čelit hrozbám musí NATO spolu s Ruskem a Čínou
Lidové noviny, 4. června 2008
Jiří Vyvadil, poradce předsedy ČSSD

Pokud nějaký radar u nás má sloužit proti terorismu, musel by zřejmě být namířen především proti Spojeným státům. Viz např. Wikipedia, kde jsou snad nejpodrobněji shrnuta obvinění proti Spojeným státům, že se přímo aktů státního terorismu dopouštějí, nebo terorismus financují, cvičí a poskytují útočiště jednotlivcům a skupinám terorismem se zabývajícím.

http://en.wikipedia.org/wiki/Allegations_of_state_terrorism_by_the_United_States

To ovšem nedává smysl, aby Američané u nás stavěli zbraň proti sobě. Smysl ale dává, že radar, o nějž se jedná, nebude mít obranný charakter, ale stane se součástí nástrojů amerického státního terorismu. Proti komu má být konkretně namířen? V nejbližší době zřejmě na Írán. Zprávy a komentáře na internetu, týkající se připravovaného útoku na Írán, se povážlivě množí.

Radar z jiného světa

Dnes v Lidových novinách:

S údivem jsem si přečetla článek pana Čáslavky, šéfa zahraniční sekce Strany zelených, k americkému radaru v ČR (Radar podstatně zhorší naši bezpečnost, LN 30. 5.). Autor uvádí několik argumentů, které pocházejí z jiného světa než toho, ve kterém žiji já.

• Nejprve radar sám.
• Podle pana Čáslavky umožňuje radar jakožto součást systému protiraketové obrany využití jaderných zbraní bez rizika odvety.
• Nikoli. Systém umožňuje, abychom my, spojenci v NATO, v případě raketového útoku proti území členského státu nemuseli okamžitě přistoupit k odvetnému úderu.
• Pokud zachytíme útočící raketu systémem protiraketové obrany, můžeme dále zjišťovat, zda nešlo o omyl či nešťastnou náhodu, zda je za útok zodpovědná vláda dotyčného státu, či nějaká teroristická skupina, můžeme zvažovat naši reakci.
• Dále pohled na Spojené státy.
• Podle pana Čáslavky jsou nevypočitatelnou zemí, před kterou nás může ochránit NATO a EU.
• Zřejmě neví nebo nechce vědět, že Spojené státy jsou nejvýznamnějším členem NATO a naším spojencem.
• Systém protiraketové obrany, i kdyby byl čistě americký, zcela jednoznačně přispívá ke schopnosti zemí NATO odolat ozbrojenému útoku.
• NATO s radarem počítá

Argumenty zelených jsou z jiného světa
Lidové noviny, 3. června 2008
Veronika Kuchyňová Šmigolová, ředitelka Odboru bezpečnostní politiky MZV

1. Zachytíme útočící raketu... Podle známého rčení o výhodách manželství radar nám pomůže řešit problémy, které bychom neměli, kdybychom se s ním neoženili.
2. NATO s radarem v Česku počítá... Každá ze zbývajících členských zemí je ráda, že ten magnet na zkázu nebude mít za humny své metropole.
3. Spojené státy jsou našim spojencem...USA za současného neoconského vedení nepovažuji za svého spojence. Referendum o radaru by ozřejmilo jestli je takových víc.

Americký radar je absolutní minimum

Dnes v Lidových novinách:

Rád bych reagoval na odpůrce radaru, argumentující míněním většiny obyvatel ČR.

• Z nedávné historie víme, že Chamberlain se v Mnichově také řídil míněním většiny Britů, kteří nechtěli poslat své vojáky do Československa bojovat proti Hitlerovi.
• Svůj omyl pocítili později při útocích letectva na Londýn a Coventry.
• Ti slušní se československým letcům za to omlouvali.
• Kdyby západní mocnosti bez ohledu na mínění obyvatel zasáhly proti Německu včas a znemožnily Hitlerovi vyzbrojení, což by si vyžádalo jistě i nějaké oběti, zastánci veřejného mínění by ještě dnes tvrdili, že to bylo zbytečné.
• Proto považuji americký radar za absolutní minimum, kterým Česko přispěje k udržení míru.
• Minulá válka trvala šest roků, Anglii a SSSR zastihla nepřipravené, trvalo dva roky, než se za vydatné pomoci Ameriky vyzbrojily a začaly nad Německem vítězit.
• O budoucí válce se tvrdí, že by trvala šest hodin, nepřipravení jsou bez šance.
• Proto chci všem českým „Chamberlainům" připomenout, že štěstí přeje jen připraveným.

DOPISY REDAKCI
Americký radar je absolutní minimum
Ad LN 2. 6.: Politici ČSSD budou kvůli radaru štafetově hladovět
Lidové noviny, 3. června 2008
Dvořák Vladimír

Kdyby západní mocnosti zasáhly proti nacistům a Hitlerovi včas... Jenže kdyby jsou chyby! Rád bych věděl, jak si to Vladimír Dvořák představuje, že nepřipravený svět mohl včas zasáhnout proti neoconům a Bushovi, aby se historie neopakovala. Proto považuji odmítnutí radaru za absolutní minimum, kterým Česko přispěje k zbrzdění notorického agresora v tažení za nové tisícileté impérium, tentokrát americké a globální.

Světlo na začátku konce

Dnes v Lidových novinách:

• Co nynější drahá ropa znamená? Docházejí zásoby? Anebo jde jen o přechodnou nervozitu? Bude to znamenat konec technické civilizace, anebo si lidstvo s problémem poradí?
• Dosáhnout zdražení ropy byl jeden z cílů Usámy bin Ládina.
• Nejhledanější světový terorista hodlal cestou drahé ropy vyvolat vážnou recesi americké ekonomiky a oslabit tak americký vliv ve světě.
• Bin Ládin neuspěl: jeho teroristické akce nedokázaly utlumit těžbu ropy a vyvolat tak ropný šok podobný roku 1973 nebo 1982.
• Přesto je ropa dražší. Proč?
• Těžíme moc, nalezišť nepřibývá
• Může světová ekonomika přežít i velmi podstatný nárůst cen ropy?
• Ano, může. Nynější opulentní spotřebu energií všeho druhu lze snížit, aniž bychom se vzdali technické civilizace.
• Lze si představit komfortnější vlaky a městskou hromadnou dopravu, do níž se člověk nebude muset bát nastoupit.

Není to konec světa
Lidové noviny,
2. června 2008
Pavel Kohout, ředitel pro strategii, Partners

Ten Bin Ládin je ale packal. Chtěl dosáhnout zdražení ropy, ale to se mu nepodařilo. Jen její cena je trochu nafouklá. Chtěl vyvolat vážnou recesi americké ekonomiky, ale ta jenom kvete. Taky se pokoušel oslabit americký vliv ve světě, jenže Americe dnes každý plně důvěřuje, hlavně jejímu prezidentovi, a každý by si rád vyměnil své peníze za dolary.

Lze ty opuchající ceny přežít na zlost Ládinovi, aniž bychom se vzdali technické civilizace? Stačí méně cestovat, více elektronicky komunikovat, využívat městskou hromadnou dopravu. V tom nejhorším, ale opravdu nejhorším případě ještě lidstvo může konečně přejít k tomu komunismu, kde každému jenom podle jeho potřeb.

Právo-neprávo

Dnes v Lidových novinách:

Nedávno jsem byl očitým svědkem této příhody.

• Na dotaz svého otce, zda má všechny úkoly, mu jeho devítiletý syn řekl: „Mám je všechny napsaný, vole."
• Otec mu trpělivě vysvětlil, že s vlastním otcem by takhle mluvit neměl (i když jistě věděl, že v současné dětské řeči není ono slovo míněno doslova).
• Ale tu přišel starší čtrnáctiletý syn a napomenul otce slovy: „Ale on má přece právo na vlastní názor." Mimochodem oba chlapci nedávno nahlíželi do Úmluvy o právech dítěte podepsané na půdě OSN v roce 1989 (č. 104/1991 Sb.).
• Koncepce lidských práv a svobod, ze které vychází současný právní stát, má jistě prvořadý význam.
• V demokratickém právním řádu mají lidská práva a svobody ústřední postavení.
• Zabezpečují, aby mírou všech věcí byl člověk, aby byl člověk v centru společenského uspořádání, a vytvářejí pro rozvoj lidské osobnosti a pro lidské aktivity patřičný prostor.
• Současně je však nutno říci, že s lidskými právy a svobodami jsou nerozlučně spojeny i povinnosti lidí a jejich odpovědnost.
• Výrazně je to řečeno ve Všeobecné deklaraci OSN o lidských právech z roku 1948, podle níž každý podléhá při vykonávání svých práv a svobod takovým omezením, která stanoví zákon výhradně pro to, aby bylo zajištěno uznání a dodržování práv a svobod ostatních lidí.
• Největší slabinou Úmluvy o právech dítěte je, že v ní není téměř vůbec pamatováno na povinnosti dětí.
• Domnívám se, že i u dětí má svou oprávněnost myšlenka nerozlučného spojení jejich práv a svobod s jejich povinnostmi a odpovědností (samozřejmě přiměřeně jejich věku a vyspělosti).
• Dítě má bezesporu právo na péči svých rodičů, ale k tomu patří i povinnost dítěte svou matku a svého otce ctít a své rodiče respektovat (aniž by tím byla míněna slepá a bezduchá poslušnost) a pomáhat jim.

I u dětí mají být práva a povinnosti nerozlučné
Lidové noviny, 2. června 2008
OTO NOVOTNÝ profesor Právnické fakulty UK

Není-li v našem ústavním právu zakotvena povinnost zachovávat zákony. proč bych měl já občan při vykonávání svých práv a svobod podléhat omezením, která stanoví zákon? Každý v našem demokratickém konzumním zřízení si tak vlastně při nedodržování práva a svobod ostatních může dělat co chce , tedy pokud na to má. Ve společnosti majetkově nerovných lidí si nemůže každý dovolit podplatit si vrátného, úředníka, policajta, ministra, soudce, či dejme tomu státního zástupce nebo politickou stranu.

Ani s těmi dětmi mi to nějak nehraje. Proč má dítě povinnost svou matku a svého otce ctít? Co to právo dítěte na vlastní názor, vole?