Dobrý pan prezident

Dnes v Lidových novinách:

Pane profesore, dne 27. července jsem si přečetl v LN Váš článek "Shluk buněk" není člověkem, kde velmi rezolutně odmítáte názory Marka Váchy, vysokoškolského učitele etiky, a zároveň i veto prezidenta Bushe.

• Nejsem lékař, genetik ani biolog, pouze učitel angličtiny na jedné střední škole, přesto si dovolím nesouhlasit já s Vámi, a to v tom, jakým způsobem reagujete na slova pana Váchy.
• Sám dobře víte, že tato problematika se stala nesmírně žhavým tématem v celém civilizovaném světě, a to jak pro zastánce, tak pro odpůrce výzkumu na embryonálních kmenových buňkách. Svět se i zde rozdělil na dva tábory.
• Abych pravdu řekl, sám přesně nevím, na kterou stranu se postavit
• O tom v tomto dopise však ani nejde.
• Zaráží mě však, jakým způsobem hodnotíte veto pana prezidenta Bushe, který se rozhodl tak, jak se rozhodl.
• Jak jste přišel na to, že se jedná o špatného prezidenta?
• Velice mi to připomíná dobu před 20 a více roky, kdy zločinecká KSČ a veškeré další složky tzv. Národní fronty hodnotily tehdejšího prezidenta USA pana Ronalda Reagana. ….".neschopný herec, typický americký cowboy se sotva průměrným IQ, neoblíbený prezident - přestože byl zvolen 2x za sebou, špatný a líný politik atd." Pamatujete?
• Vidíte pane profesore, a tento neschopný a podle kolaborantské KSČ nejhorší prezident v historii USA, de facto i de jure zlikvidoval Říši zla - SSSR takovým způsobem, že se z toho drtivá část komunistů dodnes nevzpamatovala. Obávám se, pane profesore, že mezi ně patříte i Vy.
  
  Nelíbí se mi hodnocení prezidenta Bushe
  30. července 2006
  Libor Polák, Nové Město nad Metují
  Ad LN 27. 7.: "Shluk buněk" není člověkem
  
  Pan čitel učí, že pan prezident Reagan zlikvidoval říši zla SSSR (tak vidíte, že to byl pan nejhorší prezident!). Ale jak z toho vyplývá panu učiteli Liboru Novákovi, který není lékař, genetik ani biolog, nýbrž pouze učitel angličtiny nad Metují, že pan prezident Bush rozhodl správně ve věci shluku buněk, a že je tedy dobrým panem prezidentem? Asi to bude tím, že když nějaký pan americký prezident se rozhodne tak, jak jak se rozhodne, tak má vždycky pravdu. Nějaká ta říše či zemička při tom zpravidla padne.

Buržoustek nemusí dvojkoalici

Dnes v Lidových novinách:

Paroubek nikdy nevysvětlil, co mu vadí na trojkoalici
· Jiří Paroubek se po volbách urputně stylizuje do role odpovědného politika, který - na rozdíl od Mirka Topolánka - hledá rozumnou cestu k vytvoření funkční vlády.
· Mluví o historickém kompromisu, o ochotě jednat.
· To je však jen trik.
· Dva měsíce po volbách je už zcela jasné, že předseda sociálních demokratů si za svůj hlavní politický nástroj zvolil obstrukci a hned tak se jí nehodlá vzdát.
· Jasným důkazem o jeho nulové ochotě dojít k dohodě svědčí především fakt, že odmítá vyjednávat o podpoře nové koalice.
· Kudy dosluhující předseda vlády chodí, tudy si také stěžuje, jak s ním Mirek Topolánek nechce jednat.
· A všechny existující návrhy předsedy ODS označuje za „marketingové triky“.
· V dnešním článku pro LN dokonce obviňuje Topolánka & spol., že se jen snaží hrát o čas.
· „Strategickým cílem (Topolánkovy koalice - pozn. redakce) je prosadit svoji vládu přes fakt, že ve volbách nezískala většinu mandátů - i to je třeba mít soustavně na mysli,“ varuje předseda ČSSD.
· Pravda je taková, že stejný cíl má i Paroubek, ale pokrytecky se tváří, že mu vlastně o moc vůbec nejde.
· A celou dobu šermuje svou vlastní stovkovou koalicí s komunisty, která - na rozdíl od koalice Topolánkovy - zatím ani formálně neexistuje.
· Kéž by v sobě Paroubek dokázal najít aspoň takový kus chlapa, aby svůj záměr otevřeně přiznal.
· Včera už v tomto směru učinil první krok, když v debatě České televize prohlásil, že podle jakéhosi průzkumu by komunisté ve vládě nevadili dvaapadesáti procentům české populace.
· Na Paroubka je třeba dát si opravdu velký pozor.
· Jako politik odchovaný v přípravce Národní fronty dobře ví, že slova jsou tu jen k odvedení pozornosti od skutečného cíle.
· A tím je udržení moci za každou cenu.

Socánek rád ODS
31. července 2006, Lidové noviny
Jaroslav Plesl

Kudy buržoustek chodí, tudy si také stěžuje, že s ním socánek nechce jednat. Přitom jemu a národu včera vzkázal, že nikdy nepřipustí vládu socánků s komoušky. Dva měsíce po volbách je tak už zcela jasné, že za svůj hlavní politický nástroj buržoustek zvolil obstrukci a nehodlá se jí nikdy, slovy nikdy, vzdát. Jasným důkazem o jeho nulové ochotě dojít k dohodě svědčí především fakt, že o podpoře koalice socánků a komoušků odmítá i vyjednávat. Místo pro ústupky je tak jedině na straně socánků a komoušků. Buržoustek nikdy nevysvětlil, co by mu na event. dvojkoalici vlastně vadilo. Ani J.Plesl ne.

Zoufalství úspěšných

Dnes v Lidových novinách:

Ukažte mi úspěchy Jiřího Paroubka! Kde jsou?
· Političtí úderníci nového tisíciletí volí ostrá slova, ale k odvážným činům se neodhodlávají - ano, kompromis je za jistých podmínek politicky odvážným činem. Tvrďácky blokovat cokoliv je prostě „in“. Je to nejjednodušší.
· A Paroubek je nejviditelnějším nositelem tohoto stylu.
· Ono tvrďáctví činí z Paroubka neohroženého vládce sociálnědemokratické partaje.
· Kdykoliv se premiér vydává na tenký led, bere s sebou věrné nohsledy Sobotkova či Škromachova typu. Když to praskne, ať v tom nejedu sám!
· To, že socialisté dávají paty k sobě při pohledu na patku Paroubkovu, nakonec nepřekvapí. Vidí jej jako jedinou záruku, že se správa Česka ve jménu růže protáhne o další čtyři roky.
· Paroubek je dítětem strachu sociálních demokratů, že nebudou „u toho“.
· Paroubek věru není úspěšný politik. Alespoň zatím. Politické body mu však přihrávají slabosti ostatních. Z nich pramení jeho síla a sebevědomí.

Paroubek sílí na slabosti jiných
28. července 2006, Lidové noviny
Lukáš Kovanda, ekonom a demograf

Kdyby Paroubek nebyl úspěšným politikem, nebil by ekonom a demagog na poplach. Paroubek minimálně zatím zabránil v přístupu k moci modré šanci, která už z toho začíná fialovět. Před volbami Paroubek nasliboval jen to, co ODS byla přeochotna nedávno spolupodepsat. S Paroubkovými nohsledy Sobotkova a Škromachova typu docela dobře ladí Topolánkovo křoví v podobě Němcová, Langer a Nečas, nově jako ministranti i Kalousek a Bursík. Tato svita ve strachu , že by to nebyla ona u slavnostního podpisu raketové základny , zoufale začíná vzhlížet k táboru komunistů: v parlamentu prý hlas jako hlas...

Bez pocty

Dnes v Lidových novinách:

Ve Spojených státech je zakázáno, aby státem placený vědec rozebíral tzv.nadbytečná embrya na kmenové buňky.
· 19. července George Bush vetoval zákon, kterým měl být tento zákaz zrušen.
· Učinil tak navzdory mínění tří čtvrtin americké společnosti, navzdory mínění většiny demokratů a mnoha republikánů, navzdory vědecké lobby a navzdory pacientům, kteří si od výzkumu slibují pomoc.
· Přesto je toto veto svým způsobem sympatické gesto.
· Ke zdraví pacienta nesmíme jít přes mrtvoly, nemůžeme zabít jednoho pro záchranu druhého a připomeňme si, život člověka není absolutní hodnota.
· Pokud budeme léčit pacienty právě buňkami získanými z rozebraných lidských embryí, pak je váhání na místě.
· Embryo samozřejmě je shluk buněk, ovšem totéž lze říct stejně hladce o kterémkoli dospělém člověku.
· Navíc od dob Všeobecné deklarace lidských práv (1948) je vyhlášeno to, k čemu jsme se my Evropané přes mnoho tisíc let klopotně dopracovali: že všichni lidé jsou subjekty lidských práv, bez ohledu na barvu pleti, pohlaví, věk, fyzické nebo mentální zdraví, politické, filozofické či náboženské představy.
· Oponenti výzkumu vcelku logicky požadují, aby se deklarace aplikovala i na oba konce lidského života, kdy z různých důvodů lidé ještě nebo už nemohou svá práva artikulovat.
· Biologicky řečeno, pokud se rozhodneme demontovat časná vývojová stadia svého druhu pro náhradní díly k záchraně pozdějších stadií téhož druhu, pak je možné toto jednání ospravedlnit jen velmi složitou morální ekvilibristikou, kterou nebude obtížné úspěšně napadnout..
· Veto George Bushe nám tak připomíná, že velmi přesvědčivý důvod pro rozebírání lidských embryí, totiž že to snad v budoucnu přinese zdraví mnoha lidem, je zároveň argument, u kterého bychom neměli přeslechnout, jakou cenu za to budeme muset zaplatit.
· Úcta k sobě samým, naše sebechápání toho, co jsme, vnímání důstojnosti lidského života, jsou reálné hodnoty, za jejichž podminování možná v budoucnu Evropa zaplatí cenu, kterou plánované uzdravení budoucích pacientů jen těžko vyváží.

Sympatické veto George Bushe
25. července 2006, Lidové noviny
MAREK VÁCHA vysokoškolský učitel

Bylo by sympatické, kdyby Bushova veta vylučovala zabití jednoho člověka pro záchranu druhého, pokud by šlo nejen o embrya ale i o „hotové“ lidi. Sympatické by bylo vetovat vývoj a užití šílených zbran‘ových systémů k masovému vybíjení lidí, vetovat ekonomické nástroje systematicky odsuzující miliony po celém světě k strádání a umírání. Ne na záchranu něčího zdraví, ale pro přeplněná břicha, tučná konta a neomezenou moc pachatelů. Za taková veta by Bush nepochybně byl hoden úcty celých generací.Bez tohoto se embryové veto jeví spíš jako bezectně pokrytecké.

Antifanatismus paní Procházkové

Dnes v Lidových novinách:

Bělorusko a Venezuela spolu nijak zuřivě neobchodují, prezidenti se do včerejška nenavštěvovali.
· Venezuelský prezident Hugo Chávez a jeho běloruský protějšek Alexander Lukašenko se zatím znali jen z doslechu - oba si vysloužili titul „novodobý diktátor“, oba kontrolují ve svých zemích každou odbočku pošty a oba trpí příliš zbytnělým sebevědomím.
· Možná i proto si jsou tak sympatičtí.
· Běloruský prezident se zajímal o ropu, venezuelský o zemědělské stroje a nákladní auta.
· Vzájemný obchod nebude zdaleka tak žhavý jako shoda ve fanatickém antiamerikanismu a antikolonialismu.

Za každou cenu
25. července 2006, Lidové noviny
Petra Procházková

Je to zvláštní obvinění z "fanatického antikolonialismu", včetně antiamerikanismu, pánů Lukašenka a Cháveze. Lze to chápat tak, že paní Procházková obecně sice by byla proti aktu znásilnění, ale ne fanaticky, zejména pokud by se ho dopustil morálně hodně vysoký demokrat, nejlépe amaričan?

Zapojte komunisty

Dnes v Lidových novinách:

Je to drsné zjištění, ale boj s komunismem po česku není ani trochu bojem s komunismem.
· Je to pouze boj s komunisty, přitom nikoliv se všemi, ale jen s těmi, na které někdo ukázal.
· Je to pouze forma společenské a politické vybíjené, končící, jakmile byl vyloučen ten, koho jsme se potřebovali zbavit, a ostatní klidně jdou dál.
· Boj s komunismem u nás končí, když vyjednavači takzvaných demokratických stran při hledání cesty, jak sestavit vládu, tančí jednou víc od těla a podruhé víc na tělo s komunisty, omlouvajíce je tím, že přece také zastupují část občanů.
· Boj s komunismem po česku je obrazoborecká představa, že kdyby komunistická strana vypustila slovo komunismus ze svého názvu, hned bude lépe.
· Jako kdyby pod jiným vývěsním štítem komunistické myšlenky a ideály již nemohly být hýčkány a hlásány.
· Boj s komunismem po česku je jen připomínání některých jevů provázejících minulý komunistický režim.
· Jenže ve škole, kde se učí mladí lidé, kteří chtějí být novináři, jedna z mých posluchaček (dvacet let, dredry, piercing, oblečení spíš na technoparty než na ples v Měšťanské besedě, ale studijní výsledky víc než dobré) měla napsat práci pro seminář o zločinech komunismu.
· Ale ve své práci se zaměřila jinam: ptala se, kdo jí vysvětlí, co způsobilo, že její rodiče byli členy komunistické strany, že dědeček byl důstojníkem u pohraničníků, že jí blízcí lidé, které vždycky milovala a vnímala jako vzory, sloužili režimu, který páchal zločiny?
· Co vedlo příslušníky její rodiny, aby přijali deformovanou mravnost komunistické ideologie a žili podle pravidel vytvářených komunistickým režimem?
· Teprve až dokážeme odpovědět této mé studentce, jejím spolužákům a jejich vrstevníkům, prostě všem těm, co se teprve teď rozkoukávají po životě a po světě, začneme opravdu bojovat s komunismem.

Bojujeme jen s komunisty, ne s komunismem
24. července 2006, Lidové noviny
Vladimír Bystrov, publicista

Bez komunistů nešel zvolit pravicový prezident, asi se ted‘ bez nich ani pravicová vláda nesestaví. Takže obávám se, že do toho boje proti komunismu bude nakonec potřeba zapojit komunisty samé, jinak se to z místa nepohne. No a pak se může začít zkoumat zločinná podstata kapitalismu, sčítat zmasakrované a vyhladovělé oběti koloniálních a imperiálních válek všech mistrů světa v demokracii. Možná se pak studentka bude stydět nejen za svoje rodiče. Nebo se přestane stydět vůbec.

Mírové iniciativy

Dnes v Lidových novinách:

Syrské vedení má zřejmě obavy.
· Nejen Izrael, nýbrž i Američané, Evropané a také většina Arabů spojuje Hizballáh se Sýrií (a samozřejmě také s Íránem) a obviňují ji ze spoluúčasti na nynější krizi v Libanonu (ne-li přímo z jejího podněcování).
· Izraelské pozemní akce v jižním Libanonu, které začaly v sobotu, mohou téměř automaticky přesáhnout do Sýrie.
· Víc než to: v Izraeli a v Americe se dokonce ozývají hlasy, že bez zúčtování se Sýrií problém Hizballáhu vyřešit nelze.
· Izrael si zajisté nepřeje třetí frontu a zástupce náčelníka izraelského generálního štábu Moše Kaplinsky včera v tomto duchu řekl, že Izrael se schválně zdržuje akcí v blízkosti syrských hranic, aby zbytečně nezvyšoval napětí - ale Syřané si nemohou být jisti.
· To stojí v pozadí prohlášení syrského ministra informací Muhsína Bilála, že přiblíží-li se izraelská vojska k syrským hranicím, Sýrie nezůstane nečinná.
· Zároveň však prohlásil, že Sýrie podporuje uzavření příměří, výměnu zajatců a nejenže je ochotna tomu aktivně napomoci, nýbrž jde dál: má zájem na obnovení mírových rozhovorů.
· Zřejmě se v Damašku rozhodli hrát poker.
· Řekli si, že útok je nejlepší obrana, mírová iniciativa je nejlepší zástěrkou válečných manévrů a snad se jim tedy podaří - podle biblického rčení - z hořkého vytěžit sladké a využít krizi, aby se vymanili z mezinárodní izolace.

Složitý syrský poker
24. července 2006, Lidové noviny
Jehuda Lahav

„Mírová iniciativa je nejlepší zástěrkou válečných manévrů“, učí Jehuda Lahav. Neučí však, jestli tato téze platí obecně, nebo se týká jen zemí, které nám nechtějí zrovna jíst z ruky. Na Blízký východ totiž právě dorazila paní Riceová s mírovými iniciativami…

Za pokrok v pitomizaci

Dnes v Lidových novinách:

V úterý jsem musela odejít od televize a nejsem si jista, zda si ji ještě někdy pustím. Bylo to kvůli večerní zpravodajské relaci, kde zase znovu propírali případ pětiletého chlapce, který si před několika týdny ve vlaku patrně otevřel dveře a vypadl.
· Proboha! Nechci se už dívat na zpravodajství, které připravují lidé bez kousku lidského citu.
· Je mi zcela lhostejné, zda televizní zaměstnanci porušili nějaká pravidla nebo etický kodex. Možná neporušili - a pak tedy pěkně děkuju za takový kodex.
· Umím si ostatně představit, jak by přinejmenším někteří televizní zaměstnanci reagovali na mé výtky.
· Vyslechla bych, že jsem příliš sentimentální, že občané mají právo na informace, že to může být pro někoho poučení a horu podobných řečí.
· Nečtu bulvární noviny, nezajímá mě cizí soukromí a chovám tichou iluzi, že se česká veřejnost neskládá jen z hyen, které se s chutí pasou na cizím neštěstí.
· Stejně jsem už měla televizních zpráv dost, věru mě nezajímá, kde se zase srazila auta, a že je vedro, vím i bez televize.
· A postupně zjišťuji, že mám už plné zuby televize i v ostatním vysílacím čase.
· A uvědomila jsem si konečně v plném rozsahu, jak se Česká televize posunula k povrchnosti a pitomé podbízivosti
· Před lety se mě jeden můj ctěný přítel snažil přesvědčit, že televize je povrchní a pitomá ze své podstaty.
· Oponovala jsem mu v naivní důvěře, že záleží na tom, kdo pořady vyrábí a kdo o nich rozhoduje.
· Ani dnes mu nedávám úplně za pravdu
· Nemyslím si sice, že nějaké médium může být samo o sobě zdrojem plytkosti, ale mám pocit, že se celá společnost posouvá k plytkosti a povrchnosti.
· Z rozhodujících funkcí mizí invenční a odvážní lidé (nejen v televizi), víc a víc místo nich přicházejí lidé průměrní, kteří chtějí mít hlavně pokoj a - pokud jde o média - sledovanost.
· A nejen v Česku!
· Zřejmě je to cena za klid a relativní blahobyt.
· Ostatně - za normalizace a až do konce roku 1990 jsme televizi vůbec neměli a nechyběla nám.

Televize
21. července 2006, Lidové noviny
PETRUŠKA ŠUSTROVÁ

Milá paní Šustrová, nežijeme v nějakém socialismu, abychom usilovali o blaho a vysokou duševní úroveň všech, a to ještě zadarmo. Nýbrž žijeme v systému, kde nejvyšší hodnotou člověka – spotřebitele je maximální zisk nás svobodných, svéprávných , sebevědomých, svérázných individualistů. Čím víc je spotřebitel spokojený a obzorově omezený pitomec, tím snadněji nám koupí, spotřebuje, odkouká, odneprotestuje a odvolí co potřebujeme. Právě poslední volby ukázaly, že na pitomizaci společnosti v zájmu našich zájmů musíme ještě hodně pracovat. A to hodně. Nedostatečně plytký a povrchní národ snad ani neumožní sestavit patřičně servilní vládu, která by s nadšením poskytla punc legálnosti odpalovací základně, což velmi spěchá.

Zachraňte nejen Myšáka

Dnes v Lidových novinách:

Dům U Myšáka ve Vodičkově ulici, jehož část se v neděli zřítila, má zajímavou historii. Byl postaven po roce 1881 podle projektu významného stavebního experimentátora a architekta Otto Ehlena (mj. autor prvního celobetonového domu ve střední Evropě) v neorenesančním stylu.
· Průčelí Myšákova domu je velmi elegantní a je provedeno z probarveného umělého kamene. Ten lze celkem snadno vyčistit, jako se to podařilo třeba v případě Legiobanky nebo Janákova paláce Adrie.
· V domě byly pravděpodobně i další cenné detaily ze starších období, ale fasáda a artdekový interiér jsou bezesporu mimořádnými uměleckými činy a proto je třeba trvat na jejich zachování, případně obnovení.
· Hrozí totiž akutní nebezpečí, že statik označí fragment budovy za nebezpečný a bude požadovat jeho odstranění.
· Přesně tak tomu bylo před pár lety v případě krásné neorenesanční stavby jen o pár desítek metrů dál (bývala v ní známá čínská restaurace).
· Dům byl tehdy během prázdnin nápadně rychle zbourán a promptně nahrazen novostavbou.
· Přijít o Gočárovo průčelí a interiér cukrárny by bylo nenahraditelnou kulturní ztrátou.


Zachraňte Myšáka
PRAHA 20. července 2006
Zdeněk Lukeš (historik architektury), Lidové Noviny

Nenahraditelná česká kulturní ztráta nemůže soutěžit s ještě nenahraditelnějším nekulturním ziskem jakýchsi investorů. A tak se nenadále řítí k zemi památná budova stejně záhadně jako třeba znenadání vzplane černá česká skládka zahraničního svinstva.
Pozor teď na Národní muzeum. Na jeho místě (třeba i se zachráněným průčelím) by mohl stát lukrativní šoping mol. Nebo dokonce raketová základna? V zprivatizovaném Národním divadle by mohly být radary.

Ropné hrozny

Dnes v Lidových novinách:

Jediný, kdo na summitu G8 v Petrohradě opravdu zkazil hostiteli, ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, náladu, byla žena britského premiéra Tonyho Blaira.
· Nejenže si vyslechla stížnosti nejvýznamnějších kritiků politiky Kremlu, ale nabídla i své služby advokáta specializujícího se na lidská práva.
· Sama Cherie Blairová na jednání žádné novináře nepozvala, po něm se jen diplomaticky usmívala a nechala vysvětlení celé „protiputinovské“ akce na svém manželovi: „Cílem bylo ukázat, jak velký význam přikládáme těmto otázkám,“ řekl britský premiér o zvláštní misi své ženy.
· Jistým způsobem tak vrátil ruskému prezidentovi řadu slovních útoků, kterých se Putin během summitu dopustil.
· Namísto očekávané kritiky Putinova režimu ze strany západních lídrů se naopak Putin pustil do kritiky hostí.
· Nejdříve při zmínkách o korupci v Rusku připomenul, že právě Británie má s tímto nešvarem srovnatelné starosti.
· Poté požádal o navrácení čečenských rebelů, kteří získali v Británii azyl, a naznačil, že Londýn se chová jako země skrývající na svém území teroristy.
· Nakonec donutil Bushe k tomu, aby opěvoval tzv. ruský model demokracie, připomínající podle britských novinářů spíš „autoritářskou kleptokracii“, a poděkoval ironicky USA za „irácký model demokracie“, o který prý Moskva nestojí.
· Podle expertů listu Financial Times Rusko sice „nejeví žádné příznaky velmoci 21.století“, Putin se ale na summitu choval nejen jako člen skupiny nejvyspělejších, ale jako její vůdce.
· Pocit absolutní dokonalosti a spokojenosti mu překazila právě jen Cherie Blairová.

Jak Cherie rozzlobila Putina
MOSKVA/PRAHA 19. července 2006
ČTK

Staří kolonizátoři světa mají s šířením lidských práv bohaté zkušenosti. Kolonizovaní příjemci demokracie pomocí biče by mohli vyprávět. A tak je vždycky dobře, když se těm méně vyspělým poskytne pár lekcí, jako třeba od paní Cherie. Ale pokud jde o Putina, je to jako mluvit do dubu. Vzorkem irácké demokracie opovrhuje a ještě sladko-kyselé ruské ropné hrozny udržuje škodolibě hodně vysoko z dosahu čenichů mlsných summitních lišek.

Velkorysé gesto

Dnes v Lidových novinách:

Dva vážné vojenské konflikty, na jižní a na severní hranici Izraele, uvedly do pohybu nynější kolo násilí na Blízkém východě a znovu probudily nejhlubší obavy Izraelců.
· Tyto dvě události předznamenaly novou etapu v pokračujícím násilném střetu mezi Izraelem a tím, co arabská média a politici označují jako „muqawama“ (odpor).
· Hrozí, že místní střet eskaluje do konfliktu v celé oblasti a že se do něj zapojí další státy, především Sýrie.
· Pokud jde o většinu izraelské veřejnosti, po únosech jí zbyly dvě neustále problematické fronty, dva traumatické ústupy a dvě silná vojenská islámská hnutí, které mezi sebou udržují jistý stupeň koordinace.
· Hamás a Hizballáh používají podobný jazyk a „modus operandi“, a kontrolují obyvatelstvo na zmíněných frontách.
· K tomu přidejme vojenskou neschopnost, ne-li bezradnost izraelské armády, která nedokáže zabránit, aby nad jihem a severem nelétaly rakety.
· Nemělo by tedy nikoho překvapit, že izraelské vedení, v jehož čele nyní poprvé stojí dva „civilisté“, premiér Ehud Omert a ministr obrany Amir Perec, nenabízí jiné východisko než vojenské tažení.

Konec jedné izraelské naděje
18.července 2006, Lidové noviny
Arnon Regular, šéfanalytik Roadmap Consultancy

Dočítáme-li se tady o bezradnosti, ne-li neschopnosti izraelské vlády zabránit aby jí nad hlavou létaly rakety, snad by ČR mohla učinit nabídku vzdát se vybudování protiraketové základny našich amerických přátel ve zbrani na našem území ve prospěch bezprostředně ohroženého Izraele, pro nějž pronásledování (čejzing) katuší Hizballáhu by bylo výbornou přípravou na předpokládané mohutnější raketové útoky blíže nejmenovaných říší zla.

Bastardistan na věčné časy?

Dnes v Lidových novinách:

Bojkot je páka, jíž můžeme působit proti něčemu, co se nám nelíbí.
· Já už několik let bojkotuju obchodní dům Kotva za to, že hrává vánoční koledy už v listopadu.
· Minulý týden jsem v těchto novinách četl poznámku čtenáře, jenž se rozhodl bojkotovat holešovickou tržnici.
· Já se připojuju!
· Důvodem, jak se dovídám od toho čtenáře, je přejmenování známé tržnice na River Town.
· Nevím, kdo tak rozhodl, ale musely to být osoby bez odpovědnosti k tomu místu i k nám a k tradici. Lidé prodejného ducha, konjunkturalisté a lidé zištní.
· Každá doba dává lidem příležitosti k dobrému i zlému.
· I teď dostávají příležitost lidé bez kulturního rodokmenu a výchovy. Jsou to lidé nižší rasy: nemíním rasu tělesnou, ale duchovní.
· Jejich působení je mnohostranné a my je nevidíme, když mimo veřejnost, tedy ve výborech, radách, zastupitelstvech vytvářejí poměry, kdy nás mnoho věcí štve.
· Teď nám tedy diktují River Town.
· Ale je ještě jedno místo, které bojkotuju, také jen sám.
· Je to Light House, zas v Holešovicích.
· Konají se tam různé kulturní akce, dostávám pozvánky, ale nechodím.
· Mně je ten opuchlý amerikanismus protivný: ta vtíravost, povýšenectví, necitlivost k místu.
· Opačným koncem tohoto neštěstí jsou lidé slušní, zdrženliví, tolerantní, kteří si myslí, že jsou tím povinni demokracii, v níž každý ať dělá v mezích zákona cokoliv.
· Ale všecky hrůzy přece začaly v mezích zákona.

Naši bastardi
18. července 2006, Lidové noviny
LUDVÍK VACULÍK

Tuším, že pan Vaculík zasvětil kus života za příchod systému, který – jak se ukázalo – vychovává z lidí bestie ženoucí se za ziskem za každou cenu. Nic není dost podlé, špinavé či zločinné, pokud to zisk přináší, ať už je to (neo) kolonialismus či třeba River Town. Domnívám se však, že už to nestojí za to aby si házel kvůli tomu smyčku na krk. Může ještě doufat, že ani tento bastardistan nebude trvat věčně.

Základna i čas jsou peníze

Dnes v Lidových novinách:

Jiří Paroubek zatím o žádnou dohodu s Mirkem Topolánkem nestojí.
· Samozvaný vůdce levicové koalice ČSSD + KSČM totiž stále žije s představou, že mu kancelář ve Strakově akademii patří bez ohledu na výsledek voleb, v nichž jeho strana prohrála.
· Chce zkusit sestavit vládu a je mu jedno, jakou cenu ČSSD zaplatí za eventuální krach jeho plánu.
· ODS už ustoupila Paroubkovi víc, než je důstojné.
· To však předsedovi ČSSDnestačí.
· Sebevědomě prohlašuje, že z jeho vůle bude vládnout jen ten, kdo přijme zásadní body sociálně demokratického programu.
· A dokonce si chce poroučet, kdo v takové vládě smí zasednout.
· To už není kompromis, to je diktát.
· Bohužel se pak nelze divit občanským demokratům, že nemají chuť s nabubřelými socialisty jednat
· Paroubek přitom velmi dobře ví, že ani on nedokáže sestavit žádnou pořádnou vládu.
· I proto by mu asi opravdu nejvíc vyhovovala „vláda odborníků“.
· Paroubek totiž s nepřetržitým diktováním podmínek bude muset v určité chvíli přestat a začít s ODS seriózně vyjednávat o vytvoření vlády.
· Jinak to bude on, kdo zemi požene k předčasným volbám, z čehož by pro ČSSD plynuly jen samé minusy.
· Jiří Paroubek má dva týdny času, aby pochopil, že na tom opravdu není lépe než Mirek Topolánek.


Bludy druhého vítěze
17. července 2006, Lidové noviny
Jaroslav Plesl

Paroubek by si měl uvědomit, že hnát to k předčasným volbám je nesmysl, nedá se to časově zvládnout. Ty dva týdny na pochopení by se počkat dalo, ale ne dýl. Rozhodnutí o raketové základně chtějí američané udělat už v září, a slušelo by se před světem, aby to nějaká místní vláda alespoň formálně odklepla.

Jednodušší, ale slabomyslná

Dnes v Lidových novinách:

Severní Korea se o víkendu dočkala odsouzení svých raketových zkoušek.
· Schválení rezoluce Rady bezpečnosti OSN bylo podřízeno tomu, aby se jednalo o jednomyslnou výzvu.
· Z původního návrhu vypracovaného japonskou diplomacií také zmizel odkaz na 7. kapitolu Charty OSN, která v krajním případě počítá i s použitím síly.
· Číňané a do určité míry i Rusové totiž dávali najevo, že takový návrh by vetovali.
· „Čína je proti jakékoliv akci, která by vedla k eskalaci situace,“ citoval postoj Pekingu mluvčí čínského ministerstva zahraničí.
· I výsledný kompromis je ovšem ostře formulován.
· Přívrženci „přísnější“ verze proto tvrdí, že jsou spokojeni i s přijatým kompromisem.
· „Je to významná rezoluce, navíc se souhlasným hlasem Číny,“ komentovala výsledek hlasování americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová na okraj summitu zemí skupiny G8.
· „Právě proto nebude mít Severní Korea jinou možnost, než se vrátit k rozhovorům a souhlasit s vytvořením bezjaderného pásma na Korejském poloostrově,“ dodala s nadějí Riceová.
· Představitele severokorejského režimu ale rezoluce ani po jednomyslném schválení neobměkčila.
· KLDR rezoluci odmítla již krátce po sobotním hlasování - po pouhých 45 minutách.
· Americký vyslanec při OSN John Bolton to nazval „světovým rekordem“.

Rezoluce o KLDR: Slabší, ale jednomyslná
17. července 2006, Lidové noviny
PETR PEŠEK

Kvůli ruským a čínským obstrukcím musela být rezoluce poněkud osekána a to jí zrovna na vážnosti nepřidalo. Korejci se zasmáli a v rekordním čase rezoluci zahodili do koše.
Takže titulek možná raději: Jednodušší, ale slabomyslná.

Vlastizrádci

Dnes v Lidových novinách:

Dvě desítky expertů z americké vojenské agentury MDA budou příští týden obšlapávat české vojenské prostory.
· Chtějí posoudit, jak čtyři vytipované lokality - vojenské újezdy Jince, Libavá, Boletice a prostor bývalé raketové základny v Rapoticích u Brna - vyhovují jejich představám o vybudování protiraketové základny americké armády.
· Podzemní základna by se měla stát součástí amerického protiraketového štítu. Měly by na ní být umístěny obranné střely typu země-vzduch, které dokážou včas sestřelit nepřátelské rakety.
· Kromě Česka přichází v úvahu ještě Polsko či Maďarsko.
· „Pro Českou republiku z těchto konzultací neplyne žádný závazek,“ ujišťuje ministr Kühnl.
· Zástupci dotčených regionů se k případnému příchodu amerických vojáků staví různě.
· Umístění amerických raket na českém území rozděluje i politiky.
· Jednoznačně proti jsou komunisté, kteří vyjednávání o základně považují dokonce za vlastizradu.
· S odporem se na výstavbu amerických protiraketových sil dívají i zástupci strany zelených. Obávají se, že by případný útok USA na Írán či jinou zemi v oblasti mohl Česko zatáhnout do války.
· Podle premiéra Jiřího Paroubka by o základně měli rozhodnout občané v referendu. Klady souhlasu s výstavbou podle něj sice převažují, ale mohlo by to prý mít vliv na psychiku národa.
· S tím ale nesouhlasí kandidát ODS na post ministra zahraničí Alexandr Vondra. „K tomu není referendum zapotřebí. Neměli jsme ho ani o členství v NATO, nevidím důvod, proč ho pořádat teď,“ řekl.
· Americká strana chce o umístění základny rozhodnout do září.
· Základna by mohla ochránit celý kontinent proti případnému raketovému útoku například z KLDR či Íránu.
·
Hledá se místo pro rakety USA
13. července 2006, Lidové noviny
PETR KUČERA, KLÁRA TYLOVÁ

Česko neoplývá zrovna třeba ropou, ale má nějaké použitelné prostory. A tak si je američtí experti přijedou příští týden obšlápnout. ČR se s tím nemusí nijak rozptylovat. Američané se rozhodnou do září, a kopat by se mělo začít příští rok. Mimochodem, je třeba doufat, že při tom na větší ložiska ropy náhodou nenarazí…
Proti umístění amerických raket jsou prý jednoznačně jen komunisté a vyjednávání o něm považují za vlastizradu. Jen jestli nebude spíš vlastizradou od této extrémistické strany když bude na referendu trvat, zatímco všechnydemokratickéstranykroměkomunistické tuto výsostně demokratickou instituci pošlou k čertu, neboť to bude ekonomicky výhodné.

Hladce vyholená zvěř

Dnes v Lidových novinách:

Je třeba přiznat, že smrt vůdce čečenské guerilly Šamila Basajeva je možné přivítat, a to z jediného důvodu. Pokud bude znamenat méně obětí mezi civilisty v nesmyslné válce rusko-čečenské trvající již skoro patnáct let.
· Obávám se ovšem, že smrt nejhledanějšího muže v Ruské federaci žádný vliv na vyřešení dlouhodobě pokřivených rusko-kavkazských vztahů, ani na počet lidí, kteří kvůli ambicím Moskvy i Grozného strádají, mít nebude.
· Většina teroristů má nějaké romantické, ideologické či osobní pohnutky, proč páchá zvěrstva. Každý má ve svém životě zasunutou nějakou tragédii, která ho jakoby ospravedlňuje k tomu, aby stejné tragédie způsoboval jiným.
· Je ošemetné se těmito pohnutkami probírat a nacházet omluvy činům, jež jsou ve své podstatě neomluvitelné, jako vražda dítěte.
· Jenže znát důvody konání je naprosto nezbytné k tomu, abychom toto konání mohli změnit.
· Důvody Basajeva k tomu, aby porušil všechny lidské normy i zásady, jsou zřejmé. Byl veden touhou stát se osvoboditelem celého severního Kavkazu od ruské nadvlády, ale i nenávistí, lítostí a chutí pomstít se za část své rodiny padlé při ruském bombardování.
· Jen mne tak napadá, že pokud legalizujeme metodu likvidace teroristů bez soudu s pomocí raket, bomb a otrávených jehlic, mohl by se začít třást nejen Usáma či Šamil, ale i lidé, kteří patří do na první pohled „lepší“ společnosti.
· Ruští generálové dávali bez obalu příkazy rozbombardovat obce plné žen i dětí, protože v jednom domě je asi nepřítel
· Současný vrchní velitel ruských ozbrojených sil Vladimír Putin sice neseděl v letadlech, která na přelomu tisíciletí obnovila bombardování Čečenska, ale dal k tomu příkaz
· Nelze prý srovnávat masového vraha z čečenských hor, s divokou bradou a blesky v očích, s uhlazeným, distingovaným a v celém světě váženým prezidentem velmoci.
· Není možné dávat na jednu rovinu bandity a ministry, partyzány a velitele regulérní armádymetrů a druhá lepí bomby na sebe a vybuchuje spolu s nimi.
· Myslím, že je na čase nejednat jen o boji proti mezinárodnímu terorismu, ale zahájit i ofenzivu proti terorismu státnímu. Určit pravidla. Označit viníky, ať už sedí v Kremlu či v horách.
· Zahájit soudy s válečnými zločinci hladce vyholenými i zarostlými až po pás.

Před soud se šakaly i generály!
12. července 2006, Lidové noviny
Petra Procházková, spolupracovnice LN

Podezírám paní Procházkovou když říká, že je na čase nejednat jen o boji proti mezinárodnímu terorismu, ale zahájit i ofenzivu proti terorismu státnímu a označit viníky sedících v Kremlu, že naznačuje, že takoví sedí nejen v Moskvě ale i v Bílém domě či v Londýně. Ještě že nenapsala, že tu ofenzivu bude nemožné zahájit proto, že ta zvěř s hladce vyholenou lidskou tváří ovládá i OSN a Radu bezpečnosti.

Podivné vlády

Dnes v Lidových novinách:

Ve střední Evropě vznikají podivné vlády a politici nám tvrdí, že to jinak nejde. Ale ono jde
· Polský prezident Lech Kaczynski jmenoval včera svého bratra Jaroslawa premiérem. Tedy zřejmě. Protože, kdyby se při jmenování prohodili, nikdo by to nepoznal. Polsko tím kromě celosvětového výsměchu nezíská nic.
· Čeští politici se sice tváří, že umějí do pěti počítat, ale do 101 se ještě nenaučili. Týdny nás čestný i nečestný předseda ODS přesvědčovali, že 100 poslanců je více než 100 poslanců a to i přesto, že ta stovka nikdy nebyla víc než 99.
· A aby odvedli pozornost od jednoznačně viditelné skutečnosti, že neumějí počítat, tak nám tu pak hezkých pár týdnů předváděli, že by uměli sestavit vládu, napsat program a jmenovat ministry. A miliony Čechů přesvědčovali o tom, že je to jen zlovůle druhé strany, která nechce pochopit, že jejich 99 je víc než socialisticko-komunistických 100. Jiná možnost jakoby nebyla.
· Pan prezident Václav Klaus tvrdí, že od Paroubkovy stovky je třeba odečíst několik desítek komunistických poslanců. Když pomineme skutečnost, že je neodečítal, když potřeboval hlasy na zvolení prezidentem, ani škrtnutí komunistů by dnes nic neřešilo.
· Čeští voliči totiž zvolili, a to největším počtem hlasů v polistopadové historii, velkou koalici Občanské demokratické strany a České strany sociálně demokratické.
· Volební výsledek umožňuje jedinou standardní vládní koalici, a to vládu ODS a ČSSD.
· Podivná řešení typu opoziční smlouvy a jim podobná jen zanechávají na dlouhá léta pocit utajeného, neveřejného rozdělení postů, vlivu a moci.
· A včera navržená „čtyřkoalice“ je vtipem, který dělá pitomce z jeho autorů, oslovených a z voličů zvlášť. Mimo jiné kvůli logické otázce: Proč čtyři, když stačí dva? Prý není jiná možnost. Ale je.
·
Kačeři a kohouti
11. července 2006, Lidové noviny
Luboš Palata, redaktor LN

L.Palata má svatou pravdu, že v dané situaci jedině možnou vládní koalící je vláda ODS a ČSSD, zvláštˇ když z vyššího hlediska vůbec není podstatné jestli bude realizován program pravicovější či levicovější. Obávám se, že v těchto volbách nešlo ani tak o blaho našich chudých či větší zisky našich bohatých, ale o to, jak bezproblémově odsouhlasit a realizovat americkou raketovou základnu. Když ČSSD nebude trvat na referendu, nebude mít velká koalice chybu. Pokud však budeme dělat potíže, právem se staneme předmětem celosvětového výsměchu. Zároveň by nemělo smysl abychom si zde ve střední Evropě mohli hrát na demokratické volby, kdyby z nich vznikaly podivné vlády, neodpovídající představám našich dozorujících přátel.

Demokratická pravidla

Dnes v Lidových novinách:

Nový slovenský premiér se jmenuje Robert Fico, ale mohl a klidně se ještě může jmenovat Mikuláš Dzurinda.
· To, že Fico vyhrál volby, nic neznamená, Slovensku už dvakrát vládl druhý vzadu.
· Dvakrát druhému Mikuláši Dzurindovi se to do třetice nepovedlo, a to přesto, že získal víc hlasů než kdy předtím.
· Až se „nové“ KDH, Dzurinda a Maďaři dohodnou, a nemusí to trvat ani měsíce, na tahu bude Mečiar.
· Fico má už nyní kvůli SNS problémy.
· Stačí dva tři chybné kroky a pak se může HZDS rozhodnout, že „zachrání mezinárodní pověst Slovenska“.
· Dzurinda bude předsedou vlády, Mečiar zachránce slovenské demokracie.
· A zazvoní zvonec a pohádce „Fico premiérem“ bude konec.

Jak ještě může být Dzurinda premiérem
10. července 2006, Lidové noviny
Luboš Palata, Redaktor LN

Pro to, kdo se má stát premiérem, je třeba stanovit jasná pravidla:
Vyhraje-li volby pravicová strana, jako v případě ODS, musí poražený ctít výsledek voleb, jak to stále Topolánek vtlouká do hlavy Paroubkovi.
V případě, že pravicová strana nevyhraje, jako na Slovensku, platí co říká L.Palata: „To, že Fico vyhrál volby, nic neznamená, Slovensku už dvakrát vládl druhý vzadu.“
Pokud by ani pak pravicový vůdce nemohl vládu sestavit, je nutno změnit volební systém na většinový.
Kdyby čirou náhodou PánBu dopustil, a podle většinového systému by vyhrála levice, a nedej PánBu dokonce komunisti, pak ústavní soud jednoduše většinový systém zruší, a zachrání tak mezinárodní pověst naší vlasti.

Žádný strach z referenda 2

Dnes v Lidových novinách:

Jak známo, o umístění cizích vojsk, tedy i případné americké základny, rozhoduje výlučně parlament.
· Názory jednotlivých parlamentních stran na souhlas či nesouhlas nejsou až tak důležité a při současném složení Poslanecké sněmovny si troufám tvrdit, že bude jasně vysloveno ano pro základnu.
· Ohánět se proto referendem, brát si na pomoc „psychiku národa“, jak říká předseda ČSSD Paroubek, je v dnešním politickém chaosu, na kterém má více než lví podíl, nejenom nepatřičné, ale působí to jako výsměch všem normálním lidem.
· To, že nejsme schopni se domluvit, abychom před světem, ale i před sebou samými nevypadali jako šašci, je mnohem, mnohem závažnější a měli bychom se nad sebou velmi rychle zamyslet a něco rozumného s tím udělat.
· Ukažme světu, že víme, kam patříme
· Americké základně v Česku je třeba říci ano, a to velmi rychle.
· Přínos takového rozhodnutí vysoce převyšuje i případná rizika, která takové rozhodnutí pochopitelně přináší.
· Prosím využijme této šance a dokažme světu i sobě, že víme, kam patříme.

Americké základně v Česku je třeba říci ano
10. července 2006, Lidové noviny
Richard Sequens, senátor (nezávislý za US-DEU)


Nebojme se referenda, pokud bude pro normální lidi. Nenormální lidi lze normálně těžko rozeznat od těch normálních, protože mívají spoustu shodných znaků. V případě referenda je však rozlišení nasnadě. Nenormální jsou ti kteří budou hlasovat proti americké základně v Česku. Jejich hlasy se škrtnou. Naší američtí přátelé zajisté ocení, že pro jejich ušlechtilý záměr je rovná stovka procent hlasů všech normálních Čechů. Možná k nám pak rádi přesunou třeba i základnu Guantánamo, nebo asponˇ část jejího osazenstva. Normálně.

Žádný strach z referenda 1

Dnes v Lidových novinách:

Otázku umístění amerických raket na našem území nesmíme přeceňovat, ale ani démonizovat
· Tentokrát je to podruhé v historii, kdy se protiraketová obrana dostala do fáze rozmisťování, a poprvé, kdy nemá být zaměřena proti tradičním americkým „rivalům“ SSSR či Číně, ale proti novým hrozbám, které představují v tuto chvíli země jako Írán či Severní Korea.
· Od počátku tyto snahy vyvolávají kontroverze.
· Minulý týden se v médiích opět po čase objevily informace o tom, že USA uvažují, že by v Česku vybudovaly základnu, která by byla součástí Obrany proti balistickým raketám (BMD).
· O případném rozmístění základny se samozřejmě musí v Česku vést debata.
· Z hlediska spojeneckého by tato spolupráce byla prospěšná a nedá se předpokládat, že by vedla ke zhoršení vztahů s Ruskem či Čínou.
· Stejně tak není příliš pravděpodobné, že by se kvůli raketové základně na Česko zaměřovali teroristé.
· Jako zavádějící je nutné odmítnout i představy vazalství a srovnávání základny s působením sovětských vojsk na našem území.
· Základna (která by nás nestála nic) je však nejenom důležitá kvůli vztahům se spojenci, ale i jako pojistka.
· Byť není jasné, jestli bude v praxi systém skutečně účinný, přesto je lepší mít pro jistotu na dveřích zámek než nemít nic.

Strach a protiraketová obrana
4. července 2006, Lidové noviny
František Šulc, redaktor LN

Správně, debata se vést musí. A pan Topolánek a ODS by se neměli bát ani toho referenda. Chce to ale jít na občany chytře, ne podpisovat listiny v sobotu někde v místní základní škole. Ať třeba solidní firma TopolODeS uspořádá pro voliče prodejní zájezd. Účastníkům se dostane zdarma dopravy a oběda, i kulturního porogramu. V jeho rámci bude nabídnuta sada kuchyňských nožů, 6 pánví, 10 kg pracího prášku, prima baterka a další velmi užitečné předměty za směšnou cenu. Také bude možno obdržet poukaz na zájezd do Ameriky, pokud si zájemce přikoupí ještě jeden pro rodinného příslušníka. A to všechno jen za podpis, že souhlasíme s vydáním pozemku pro raketovou základnu našim Americkým soudruhům. Ano, soudruhům, to bude mít rozhodně větší naději na úspěch. Ale to pořád ještě nebude všechno. Všichni účastníci zájezdu si mohou za bezkonkurenční cenu přikoupit i přikrývky, polštáře a povlečení na dvě postele, a všem bez vyjímky bude poskytnuta bezplatně raketová ochrana v případě přepadení zájezdu Severními Korejci, Iránci, či dalšími zavilými říšemi zla.
No, divil bych se velice, kdyby to nekoupili.

Za bezpečné aggresse!

Dnes v Lidových novinách:

V posledních dnech se v českých médiích rozběhla diskuse na téma možného umístění protiraketové obrany USA v České republice.
· Úkolem naší nové vlády bude informovat veřejnost o pozitivech a negativech, která by z tohoto rozhodnutí pro občany Česka vyplynula.
· Ke konečnému rozhodnutí pak nesmí dojít za zavřenými dveřmi bez účasti občanů. V tomto se nová vláda musí od té předchozí lišit.
· Je důležité vědět, že raketový systém, o jehož vybudování v Česku se uvažuje, nemá charakter útočný, ale výlučně obranný.
· To je podstatný fakt, a to nejen pro zvýšení pocitu bezpečí českých občanů, ale i pro udržení našich bilaterálních vztahů se státy, které podobným obranným systémem nedisponují.
· Šance být aktivním hráčem – spolunositelem obranného systému nadnárodního významu – je pro Českou republiku výzva a příležitost, jakou jsme dosud nikdy nedostali.

Rakety by nám přinesly bezpečnost i prestiž
3. července 2006, Lidové noviny
Petr Gandalovič, poslanec za ODS

Podivné věty stvořil pan Gandalovič: „Ke konečnému rozhodnutí pak nesmí dojít za zavřenými dvěřmi bez účasti občanů. V tomto se nová vláda musí od té předchozí lišit.“ Je přece dobře známo, že umístění protiraketové základny v ČR jednoznačně podpořil M.Topolánek, předpokládaný předseda vlády budoucí. Je to nevědomost pana poslance za ODS o prioritách jeho vlastní strany nebo nestoudné blufování?
Spíš to druhé, o čemž svědčí další jeho podivné tvrzení: „Je důležité vědět, že raketový systém, o jehož vybudování v Česku se uvažuje, nemá charakter útočný, ale výlučně obranný.“ Je to nepochybně postavené na stejné logice podle níž žádný agresor nemívá ministerstvo agrese, ale zásadně ministerstvo obrany.

I diktatura má mouchy

Dnes v Lidových novinách:

„Téměř měsíc po volbách stále panuje představa prosazovaná Jiřím Paroubkem. Zaprvé - levice ve volbách nebyla poražena. A zadruhé - že existuje povolební pat způsobený tím, že pravice i levice získaly stejný počet mandátů ve sněmovně.
· Pravda je přitom úplně jiná: Volby suverénně vyhrála pravice (ODS a KDU-ČSL), která má 94 poslanců.
· Levice (ČSSD a Strana zelených) má 80 mandátů a ultralevice (KSČM) 26.
· Bez poslaneckých mandátů komunistů je vítěz voleb jasný, a tak levici nezbývá nic jiného než svou porážku uznat a podpořit vznikající středo-pravicovou vládu ODS a KDU-ČSL buď tím, že se jí zúčastní (jako Strana zelených), anebo tím, že ji bude tolerovat.
· Aby se dosáhlo této přehledné aritmetiky, musejí být komunistické mandáty odečteny.
· Někdo ale může namítnout, že tak bude zpochybněna volba několika set tisíc voličů, kteří se rozhodli dát svůj hlas KSČM.
· I když to vypadá nedemokraticky, je to v západoevropských státech běžná praxe.
· Demokracie je přece jenom nejlepší způsob, jak vyjádřit vůli národa.
· To ovšem zdaleka neznamená, že je demokracie dokonalá.
· Jejím nejviditelnějším problémem je, že v ní někteří lidé volí strany, které do politického života nepatří.
· Je dobře známo, že Hitler se dostal k moci prostřednictvím demokratických voleb.
· Komunistické režimy ve většině zemí střední a východní Evropy taky začaly tím, že těsně po druhé světové válce „mírně zmanipulované svobodné volby“ vyhrála komunistická strana.
· Právě proto v současnosti existuje nepsaný evropský konsenzus, podle kterého jsou součástí legitimního politického spektra jenom strany levicové, středo-levicové, středopravicové a pravicové.
· Strany ultralevicové (nereformovaní komunisté, trockisté, maoisté, apod.) a ultrapravicové (radikální nacionalisté, neonacisté apod.) jsou ideologicky mimo legitimní politické spektrum, do parlamentu nepatří, a když se do něj dostanou, jsou odsouzeny k politické izolaci

Odečtěme mandáty KSČM
1.července 2006
ALEXANDER POPOV, doktorand na Chicagské univerzitě a konzultant pro Světovou banku ve Washingtonu

Správně praví konzultant pro Světovou banku ve Washingtonu: demokracie není dokonalá. Umožnila zvolit Hitlera, komunistické režimy a teď v současné etapě globálního neokolonialismu i vůdce typu Bushe a Blaira. Ti se doma při kafi demokraticky dohodnou, koho zítra a pod jakou záminkou zase přepadnou, neboť dělá potíže. Pokud demokracie neslouží správně našim cílům, je třeba ji obejít, zrušit, eventuálně upravit. Například vyloučit z legitimního politického spektra určité rasy, či etnika, nebo strany, které nevyhovují našim představám (viz doporučení světového konzultanta). Zkrátka, odečteme co ohrožuje naši demokratickou většinu. No, není to dokonalé, ale i na diktatuře se najdou mouchy…