Dnes v novinách:
Sedmnáct nejchudších zemí světa se konečně dočkalo odpuštění dluhů v objemu 37 miliard dolarů (zhruba 888 miliard korun).
· Odpuštění tak obrovského dluhu se může zdát jako velkorysé gesto.
· Šéf Světové banky Paul Wolfowitz ho neváhal označit za historickou dohodu, která pomůže v boji s chudobou.
· Hlavní příčinou chudoby v řadě nejchudších zemích je korupce a neschopné vlády.
· Vládnoucí elita v nejchudších zemích světa zneužívá pomoc pro své soukromé účely, zatímco drtivá většina obyvatel jen stěží přežívá
· I přes svou zdánlivou velikost není přitom pomoc nejbohatších zemí těm nejchudším ohromující.
· Navíc daleko větší peníze Evropa a Severní Amerika africkým, asijským a jihoamerickým zemím znemožňuje vydělat.
· Nejbohatší země světa totiž dosud nebyly schopny skoncovat s ochranářskými opatřeními svých trhů.
Odpuštění dluhů není všelék
30. března 2006, Lidové noviny
VLADAN GALLISTL
Co máte proti zkorumpovaným vládcům námi kolonizovaných zemí? Kdo by držel ty tamní hladové krky na uzdě? Odvezeme-li si odtud něčeho za 100, vyplatí se místní vládce podplatit za 10. Vyplatí se i ta občasná almužna těmto zemím, řekněme taky za 10, z čehož si místní elita přirozeně přisvojí aspoň polovinu. A snad byste nechtěl dokonce zavést svobodný trh? Vidíte sám, že by to poškodilo např. evropské a americké zemědělce. A ještě by se mohlo stát, že nějaká chudá země by se skutečně ekonomicky rozvinula jako třeba Čína, a začala by vyvážet svoji chudobu k nám do Evropy. To by se snad musela omezit i naše žravá elita. Toho jsem se vždycky nejvíc obával.
30 března, 2006
Dočasná objížďka
Dnes v novinách:
Před třemi týdny nebyla ve sněmovně schválena trestní novela, podle které by se stalo trestným činem propagovat nacismus a komunismus. Iniciátoři teď oznámili, že se pokusí zákon prosadit znovu v rozšířené podobě.
· Předkladatelé návrhu poukazují na nezpochybnitelné důkazy o zločinnosti nacistického i komunistického režimu a požadují, aby se kriminalizovaly ideje a slovník spojený s existencí těchto režimů a jejich politikou.
· Nikdo z nich si nepoložil jednoduchou otázku: „Co nás demokraty odlišuje od komunistů a nacistů?" Odpověď je přitom jednoduchá - je to právě svoboda projevu jako první podmínka legitimní demokratické vlády.
· Jistě, naše nedávná zkušenost nám možná brání v tom, abychom otevřeně vystupovali na obranu komunistických či nacistických křiklounů a jejich odpudivého vidění světa. Nevědomky tak ale podkopáváme základy demokracie. Svoboda projevu je totiž princip, který se neptá po tom, co kdo říká, ale zda to smí říkat a jestli mu v tom zákony mohou bránit.
· Žijeme v ústavní demokracii, ve které bychom měli pečlivě dbát na to, aby se z hlediska trestního práva jinak posuzovaly slova a činy. Zatímco bychom měli být co nejostražitější a nekompromisní při posuzování extremistických činů, slovní projevy extremistů bychom měli potírat ve svobodné diskusi a politickém boji, nikoli silou zákona a policejními zákroky.
· Jestliže budeme projevy politického extremismu kriminalizovat, oslabíme tím paradoxně samu podstatu demokracie. Zlenivíme a budeme si myslet, že s extremisty se nemusí vést politický spor a namísto otevřené diskuse postačí k jejich potření ono pověstné rameno spravedlnosti.
· Vztah mezi slovy a činy je mnohem složitější, než jak se nám snaží zákonodárci namluvit. Měli bychom si to uvědomovat nejen tehdy, když na svobodu projevu útočí fanatici, ale snad ještě více, jestliže ji chce omezovat státní moc. A platí to i v případě projevů tak odporných, jako je nacismus nebo komunismus!
Svobodu projevu pro nacisty a komunisty?!
30. března 2006, Lidové noviny
Jiří Přibáň, právník a vysokoškolský pedagog
První podmínkou legitimní demokratické vlády je svoboda projevu. A kdy si my, demokraté, můžeme dovolit úplnou svobodu projevu? Pokud se cítíme silnější v kramflekách než naši kritici.
Dnes ve válce proti terorismu se už ani první demokratická mocnost světa necítí úplně bezpečně, a začíná omezovat jisté klasické demokratické vymoženosti.
My sice máme krytá záda příslušností k euroatlantickému společenství, ale i tak se nám začíná zajídat, že socani si můžou s pomocí komunistů odhlasovat třeba zákoník práce. A tak by snad nebylo od věci kolem té demokracie udělat dočasnou objížďku novelou zákona...
Před třemi týdny nebyla ve sněmovně schválena trestní novela, podle které by se stalo trestným činem propagovat nacismus a komunismus. Iniciátoři teď oznámili, že se pokusí zákon prosadit znovu v rozšířené podobě.
· Předkladatelé návrhu poukazují na nezpochybnitelné důkazy o zločinnosti nacistického i komunistického režimu a požadují, aby se kriminalizovaly ideje a slovník spojený s existencí těchto režimů a jejich politikou.
· Nikdo z nich si nepoložil jednoduchou otázku: „Co nás demokraty odlišuje od komunistů a nacistů?" Odpověď je přitom jednoduchá - je to právě svoboda projevu jako první podmínka legitimní demokratické vlády.
· Jistě, naše nedávná zkušenost nám možná brání v tom, abychom otevřeně vystupovali na obranu komunistických či nacistických křiklounů a jejich odpudivého vidění světa. Nevědomky tak ale podkopáváme základy demokracie. Svoboda projevu je totiž princip, který se neptá po tom, co kdo říká, ale zda to smí říkat a jestli mu v tom zákony mohou bránit.
· Žijeme v ústavní demokracii, ve které bychom měli pečlivě dbát na to, aby se z hlediska trestního práva jinak posuzovaly slova a činy. Zatímco bychom měli být co nejostražitější a nekompromisní při posuzování extremistických činů, slovní projevy extremistů bychom měli potírat ve svobodné diskusi a politickém boji, nikoli silou zákona a policejními zákroky.
· Jestliže budeme projevy politického extremismu kriminalizovat, oslabíme tím paradoxně samu podstatu demokracie. Zlenivíme a budeme si myslet, že s extremisty se nemusí vést politický spor a namísto otevřené diskuse postačí k jejich potření ono pověstné rameno spravedlnosti.
· Vztah mezi slovy a činy je mnohem složitější, než jak se nám snaží zákonodárci namluvit. Měli bychom si to uvědomovat nejen tehdy, když na svobodu projevu útočí fanatici, ale snad ještě více, jestliže ji chce omezovat státní moc. A platí to i v případě projevů tak odporných, jako je nacismus nebo komunismus!
Svobodu projevu pro nacisty a komunisty?!
30. března 2006, Lidové noviny
Jiří Přibáň, právník a vysokoškolský pedagog
První podmínkou legitimní demokratické vlády je svoboda projevu. A kdy si my, demokraté, můžeme dovolit úplnou svobodu projevu? Pokud se cítíme silnější v kramflekách než naši kritici.
Dnes ve válce proti terorismu se už ani první demokratická mocnost světa necítí úplně bezpečně, a začíná omezovat jisté klasické demokratické vymoženosti.
My sice máme krytá záda příslušností k euroatlantickému společenství, ale i tak se nám začíná zajídat, že socani si můžou s pomocí komunistů odhlasovat třeba zákoník práce. A tak by snad nebylo od věci kolem té demokracie udělat dočasnou objížďku novelou zákona...
24 března, 2006
Chceš se stát českým odpadkem?
Dnešní tisk:
· Přistěhovalci by měli respektovat rozhodnutí, tradice a hodnoty země, v níž chtějí mít nový domov, shodla se šestice nejlidnatějších zemí EU
· Členské země Evropské unie by společně měly vypracovat zásady určité „dohody o integraci“ s přistěhovalci, kterých míří do unie stále více. Dohoda by stanovovala základní práva migrantů, ale i jejich povinnosti vůči zemi, do níž přišli.
· Platila by pro všechny přistěhovalce a její odmítnutí by mohlo být důvodem odmítnout dotyčným právo pobytu
· Uzavření dohody s přistěhovalci by muselo stát na počátku jejich integračního procesu
· Stěžejní je, aby si přistěhovalci osvojili základní znalosti o zemi, do níž přišli. V současnosti tomu tak příliš často není.
· Pokud si příchozí chtějí v zemi vybudovat nový domov, musejí respektovat její „rozhodnutí, tradice a hodnotovou orientaci“.
EU plánuje „integrační dohodu“
24. března 2006, Lidové noviny
čtk
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060324_000049_ln_noviny_sko&klic=212326&mes=20060324
Testy, kterými se Němci a Rakušani brání nežádoucím přistěhovalcům, jsou inspirující i pro nás. My máme podobný problém s německými odpadky. I ony, pokud si v naší zemi chtějí vybudovat nový domov, by měly respektovat rozhodnutí, tradice a hodnoty naší země. V současnosti tomu tak příliš často není. Komise expertů by měla vypracovat zásady imtegrace německých odpadků s českou krajinou a obyvatelstvem. Odpadky, které by chtěly získat české občanství by musely složit zkoušku znalosti české krajiny, vlastivědy, památkopisu. Mezi otázky testů by mohlo zařazeno kolik kamionů německých odpadků by zakrylo český Karlštějn, kolik by jich bylo třeba na postavení nového Řípu vedle toho starého, kolik tun by naplnilo Václavské náměstí do výše 10 metrů, a zda by stačilo stejné množství i na zaplnění všech nádvoří Pražského hradu. Německé odpadky by měly být umísťovány jen na místa označená českou vlajkou s nápisem Scheisse v modrém poli. A to nejblíže 2 metry od oken obytných domů, pokud místní poměry nedovolí vyjímku. V případě nesrovnalostí by měli mít Češi právo stěžovat si v Bruselu, nebo daleko lépe na hlavním nádraží v Postoloprtech.
· Přistěhovalci by měli respektovat rozhodnutí, tradice a hodnoty země, v níž chtějí mít nový domov, shodla se šestice nejlidnatějších zemí EU
· Členské země Evropské unie by společně měly vypracovat zásady určité „dohody o integraci“ s přistěhovalci, kterých míří do unie stále více. Dohoda by stanovovala základní práva migrantů, ale i jejich povinnosti vůči zemi, do níž přišli.
· Platila by pro všechny přistěhovalce a její odmítnutí by mohlo být důvodem odmítnout dotyčným právo pobytu
· Uzavření dohody s přistěhovalci by muselo stát na počátku jejich integračního procesu
· Stěžejní je, aby si přistěhovalci osvojili základní znalosti o zemi, do níž přišli. V současnosti tomu tak příliš často není.
· Pokud si příchozí chtějí v zemi vybudovat nový domov, musejí respektovat její „rozhodnutí, tradice a hodnotovou orientaci“.
EU plánuje „integrační dohodu“
24. března 2006, Lidové noviny
čtk
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060324_000049_ln_noviny_sko&klic=212326&mes=20060324
Testy, kterými se Němci a Rakušani brání nežádoucím přistěhovalcům, jsou inspirující i pro nás. My máme podobný problém s německými odpadky. I ony, pokud si v naší zemi chtějí vybudovat nový domov, by měly respektovat rozhodnutí, tradice a hodnoty naší země. V současnosti tomu tak příliš často není. Komise expertů by měla vypracovat zásady imtegrace německých odpadků s českou krajinou a obyvatelstvem. Odpadky, které by chtěly získat české občanství by musely složit zkoušku znalosti české krajiny, vlastivědy, památkopisu. Mezi otázky testů by mohlo zařazeno kolik kamionů německých odpadků by zakrylo český Karlštějn, kolik by jich bylo třeba na postavení nového Řípu vedle toho starého, kolik tun by naplnilo Václavské náměstí do výše 10 metrů, a zda by stačilo stejné množství i na zaplnění všech nádvoří Pražského hradu. Německé odpadky by měly být umísťovány jen na místa označená českou vlajkou s nápisem Scheisse v modrém poli. A to nejblíže 2 metry od oken obytných domů, pokud místní poměry nedovolí vyjímku. V případě nesrovnalostí by měli mít Češi právo stěžovat si v Bruselu, nebo daleko lépe na hlavním nádraží v Postoloprtech.
22 března, 2006
Nekompromisní kompromisy:
Dnes v novinách:
· Lukašenko dovedl Bělorusy až na samu mez. Jeho režim, jeho styl, atmosféra jeho vládnutí jsou nepřijatelné, neúnosné pro normálního člověka.
· Přesto je hodně lidí, jimž tento styl vyhovuje, ba považují ho za spravedlivý a správný.
· Lukašenko svými zákroky prohloubil rozdělení společnosti na, stručně řečeno, zastánce východní byzantské politické tradice a příznivce demokratických západních hodnot. Ti první nemají ve svém kulturním arzenálu takové nástroje jako respekt k jiným názorům či ochotu ke kompromisu. Uznávají pouze právo síly. Kdo nesouhlasí, může si dovolit tak maximálně mlčet. Jinak bude umlčen.
· Proto je důležitá mezinárodní podpora a solidarita. Citelný tlak na představitele režimu z jedné strany a podpora nezávislých spolků a aktivistů na druhé. Zákaz vstupu na území demokratických státu pro ty, kdo se podílejí na pronásledování a perzekucích. Široké možnosti studia pro studenty vyloučené z běloruských škol za politickou aktivitu, školení a semináře pro nezávislé odborníky. Podpora necenzurovaných informačních zdrojů včetně rozhlasového a televizního vysílání pro Bělorusko. Nakonec, všestranná podpora disidentů a perzekuovaných osob.
· Bělorusové musejí nakonec pocítit a uvěřit, že západní hodnoty, solidarita a demokracie mají skutečnou sílu a zvítězí.
Bělorusové potřebují pomoc a podporu
22. března 2006, Lidové noviny
VLADISLAV JANDJUK, zmocněnec běloruské exilové vlády, mluvčí kulturního spolku Bělorusů v ČR Skaryna, mluvčí Demokratického fóra Bělorusů Evropy, zmocněnec pro střední Evropu Rady BNR (prozatímní exilové vlády)
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060322_000004_ln_noviny_sko&klic=212279&mes=20060322
Lidé, kterým styl Lukašenka vyhovuje, rusifikovaní zastánci byzanské politické tradice, nejsou normální, nemají respekt k jiným názorům a ochotu ke kompromisu, zdůrazňuje Vladislav Jandjuk. Tyto skvělé vlastnosti naopak nechybí nám zastáncům a nositelům demokratických západních hodnot. Jak správně jmenovaný autor ukazuje, kompromis projevujeme vyvíjením citelného tlaku rázným postojem "mezinárodního společenství", jako třeba pomocí embarg a sankcí. Provozujeme s roztomilým kompromisem podvratnou činnost podporou aktivistů a disidentů, financováním informačních zdrojů vč. televizního a rozhlasového vysílání proti vybrané zemi, dokud tamní nepochopí, že nemají šanci proti nekompromisním hodnotám naší demokracie.
· Lukašenko dovedl Bělorusy až na samu mez. Jeho režim, jeho styl, atmosféra jeho vládnutí jsou nepřijatelné, neúnosné pro normálního člověka.
· Přesto je hodně lidí, jimž tento styl vyhovuje, ba považují ho za spravedlivý a správný.
· Lukašenko svými zákroky prohloubil rozdělení společnosti na, stručně řečeno, zastánce východní byzantské politické tradice a příznivce demokratických západních hodnot. Ti první nemají ve svém kulturním arzenálu takové nástroje jako respekt k jiným názorům či ochotu ke kompromisu. Uznávají pouze právo síly. Kdo nesouhlasí, může si dovolit tak maximálně mlčet. Jinak bude umlčen.
· Proto je důležitá mezinárodní podpora a solidarita. Citelný tlak na představitele režimu z jedné strany a podpora nezávislých spolků a aktivistů na druhé. Zákaz vstupu na území demokratických státu pro ty, kdo se podílejí na pronásledování a perzekucích. Široké možnosti studia pro studenty vyloučené z běloruských škol za politickou aktivitu, školení a semináře pro nezávislé odborníky. Podpora necenzurovaných informačních zdrojů včetně rozhlasového a televizního vysílání pro Bělorusko. Nakonec, všestranná podpora disidentů a perzekuovaných osob.
· Bělorusové musejí nakonec pocítit a uvěřit, že západní hodnoty, solidarita a demokracie mají skutečnou sílu a zvítězí.
Bělorusové potřebují pomoc a podporu
22. března 2006, Lidové noviny
VLADISLAV JANDJUK, zmocněnec běloruské exilové vlády, mluvčí kulturního spolku Bělorusů v ČR Skaryna, mluvčí Demokratického fóra Bělorusů Evropy, zmocněnec pro střední Evropu Rady BNR (prozatímní exilové vlády)
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060322_000004_ln_noviny_sko&klic=212279&mes=20060322
Lidé, kterým styl Lukašenka vyhovuje, rusifikovaní zastánci byzanské politické tradice, nejsou normální, nemají respekt k jiným názorům a ochotu ke kompromisu, zdůrazňuje Vladislav Jandjuk. Tyto skvělé vlastnosti naopak nechybí nám zastáncům a nositelům demokratických západních hodnot. Jak správně jmenovaný autor ukazuje, kompromis projevujeme vyvíjením citelného tlaku rázným postojem "mezinárodního společenství", jako třeba pomocí embarg a sankcí. Provozujeme s roztomilým kompromisem podvratnou činnost podporou aktivistů a disidentů, financováním informačních zdrojů vč. televizního a rozhlasového vysílání proti vybrané zemi, dokud tamní nepochopí, že nemají šanci proti nekompromisním hodnotám naší demokracie.
21 března, 2006
Český jestřáb předčí amerického
Dnes v novinách:
"Iráčtí“ jestřábi v USA začínají ztrácet nervy, byla by ale škoda podlehnout deziluzi.
· Válka v Iráku dospěla do „vietnamské“ fáze.
· Vietnam začíná připomínat ztráta nervů části kdysi válečnicky orientované západní elity
· Popularita amerického prezidenta George Bushe se usadila v suterénních číslech.
· Na stole je otázka případného rozdělení země na kurdskou, sunnitskou a šíitskou oblast
· Zkušenosti praví, že horké hlavy je nejdřív třeba od sebe oddělit i na několik let, než je možné pokoušet se opatrně o řešení. Rozdělení Iráku má úskalí, není to dobrá varianta, ale ostatní vypadají hůř.
· Přílišné ambice vedou k deziluzi a uprostřed jejích chapadel se právě nacházíme. Byla by škoda, kdyby nás k sobě stáhla úplně, vždyť osvobození Iráku přineslo mnoho pozitivního.
Válka není prohraná
21. března 2006, Lidové noviny
Tomáš Klvaňa, publicista
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060321_000040_ln_noviny_sko&klic=212267&mes=20060321
Válka s teroristy není prohraná, je to jen dlouhý zápas s těmi, kteří doufají, že ztratíme trpělivost a nervy, říká Tomáš Klvaňa. Jeho rozhodnost by mohla být příkladem jestřábům v USA, kteří na rozdíl od toho našeho, českého, nervy ztrácejí. Tomáš si už dávno myslí, že nemá cenu mluvit o demokracii v Iráku, že by bylo lépe rozdělit irácké králíky do kurdských, šíítských a sunitských kotců, a byl by pokoj.
Možná má pravdu, možná ne. Možná by to spíš chtělo oddělit od sebe ty co z různých důvodů jsou ochotni spolupracovat s nepřítelem, od těch, kteří si myslí, že válka se spojeneckými teroristy není prohraná, že je to jen zápas na dlouhou dobu s těmi, kteří sázejí na to, že my, Iráčané, ztratíme trpělivost a nervy.
Problém je, jak je rozeznat.
"Iráčtí“ jestřábi v USA začínají ztrácet nervy, byla by ale škoda podlehnout deziluzi.
· Válka v Iráku dospěla do „vietnamské“ fáze.
· Vietnam začíná připomínat ztráta nervů části kdysi válečnicky orientované západní elity
· Popularita amerického prezidenta George Bushe se usadila v suterénních číslech.
· Na stole je otázka případného rozdělení země na kurdskou, sunnitskou a šíitskou oblast
· Zkušenosti praví, že horké hlavy je nejdřív třeba od sebe oddělit i na několik let, než je možné pokoušet se opatrně o řešení. Rozdělení Iráku má úskalí, není to dobrá varianta, ale ostatní vypadají hůř.
· Přílišné ambice vedou k deziluzi a uprostřed jejích chapadel se právě nacházíme. Byla by škoda, kdyby nás k sobě stáhla úplně, vždyť osvobození Iráku přineslo mnoho pozitivního.
Válka není prohraná
21. března 2006, Lidové noviny
Tomáš Klvaňa, publicista
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060321_000040_ln_noviny_sko&klic=212267&mes=20060321
Válka s teroristy není prohraná, je to jen dlouhý zápas s těmi, kteří doufají, že ztratíme trpělivost a nervy, říká Tomáš Klvaňa. Jeho rozhodnost by mohla být příkladem jestřábům v USA, kteří na rozdíl od toho našeho, českého, nervy ztrácejí. Tomáš si už dávno myslí, že nemá cenu mluvit o demokracii v Iráku, že by bylo lépe rozdělit irácké králíky do kurdských, šíítských a sunitských kotců, a byl by pokoj.
Možná má pravdu, možná ne. Možná by to spíš chtělo oddělit od sebe ty co z různých důvodů jsou ochotni spolupracovat s nepřítelem, od těch, kteří si myslí, že válka se spojeneckými teroristy není prohraná, že je to jen zápas na dlouhou dobu s těmi, kteří sázejí na to, že my, Iráčané, ztratíme trpělivost a nervy.
Problém je, jak je rozeznat.
Vízová očista
Dnes v novinách:
Nedávný příběh mladé Češky, ilegálně pobývající na území USA s propadlým turistickým vízem, znovu přivábil pozornost k velmi trapné skvrně na ubrusu stolu, který sdílíme se zámořskými spřátelenými zeměmi - Austrálií, Kanadou a Spojenými státy.
· Víc než vzdálenosti nás oddělují vízové povinnosti.
· A ty jsou rozloženy asymetricky, tedy bariéra je jednostranná.
· Je to zřetelně dílo byrokratických struktur: úřady dávají přednost zákazům před povolováním.
· Přitom každá z těchto tří velkých zemí ospravedlňuje tuto svoji malost jinak.
· Zůstává faktem, že stojíme v roli prosebníků žmoulajících čepici v ruce
· Tradiční členské země unie mají se zámořím bezvízový styk: i to je chmurně groteskní důkaz byrokratické tuposti.
Malost velkých
Jan Zátorský, Lidové Noviny
20. března 2006
Ondřej Neff
Podobné případy nejsou důkazem byrokratické tuposti, spíš úkaz podnikavosti neokolonizátorů. Železná opona konečně zbourána a tak mazaní Nomurové a podobní korporační šejdíři mají volnou ruku vycucávat nás jako citron. A taky mají kam vyvážet svoje odpadky a smrad. A to chcete abychom takhle pokálení měli volný přístup do slušných a čistotných zemí bez pečlivé selekce a osprchování?
Nedávný příběh mladé Češky, ilegálně pobývající na území USA s propadlým turistickým vízem, znovu přivábil pozornost k velmi trapné skvrně na ubrusu stolu, který sdílíme se zámořskými spřátelenými zeměmi - Austrálií, Kanadou a Spojenými státy.
· Víc než vzdálenosti nás oddělují vízové povinnosti.
· A ty jsou rozloženy asymetricky, tedy bariéra je jednostranná.
· Je to zřetelně dílo byrokratických struktur: úřady dávají přednost zákazům před povolováním.
· Přitom každá z těchto tří velkých zemí ospravedlňuje tuto svoji malost jinak.
· Zůstává faktem, že stojíme v roli prosebníků žmoulajících čepici v ruce
· Tradiční členské země unie mají se zámořím bezvízový styk: i to je chmurně groteskní důkaz byrokratické tuposti.
Malost velkých
Jan Zátorský, Lidové Noviny
20. března 2006
Ondřej Neff
Podobné případy nejsou důkazem byrokratické tuposti, spíš úkaz podnikavosti neokolonizátorů. Železná opona konečně zbourána a tak mazaní Nomurové a podobní korporační šejdíři mají volnou ruku vycucávat nás jako citron. A taky mají kam vyvážet svoje odpadky a smrad. A to chcete abychom takhle pokálení měli volný přístup do slušných a čistotných zemí bez pečlivé selekce a osprchování?
20 března, 2006
Nevzdávejte to
Dnes v novinách:
· Když před přesně třemi lety vtrhli Američané se svými spojenci do Iráku, měla tato mise hned několik cílů. Zbavení Saddámova režimu zbraní hromadného ničení bylo jen jedním z nich, byť tím nejzprofanovanějším. Mluvilo se také o propojení Saddámova režimu s mezinárodním terorismem.
· A do výčtu cílů můžeme pro pestrost připočíst i jeden, který zmiňují odpůrci vojenského zásahu - ropu.
· Jedním z důvodů, proč Saddám před třemi lety tak lehko podlehl vojenskému vpádu spojenců v čele s Američany, bylo jeho přesvědčení o síle irácké armády a frontových úspěších, jimiž ho ve strachu o svůj život živili jeho podřízení.
· My můžeme prohrát také. Jestliže nebudeme chtít vidět současné i nově vznikající hrozby v Iráku, ale také pokud podlehneme každodennímu nářku nad bídným stavem věcí.
Jak prohrát válku o Irák
20. března 2006,
Petr Pešek, redaktor LN
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060320_000004_ln_noviny_sko&klic=212243&mes=20060320 Lidové noviny
Kdo to jsou ti MY co můžeme prohrát? O mně asi řeč nebude, nikoho jsem nepřepadl.
Jsou to MY redaktoři Lidových novin?
Nebo myslí Petr Pešek sám sebe a prezidenta Bushe? Jóó, tak to už máte hlavní fázi Stalingradu za sebou, a teď vás čekají plánované ústupy a konečně slavné vítěství, i kdyby třeba až před branami vašeho protileteckého bunkru.
· Když před přesně třemi lety vtrhli Američané se svými spojenci do Iráku, měla tato mise hned několik cílů. Zbavení Saddámova režimu zbraní hromadného ničení bylo jen jedním z nich, byť tím nejzprofanovanějším. Mluvilo se také o propojení Saddámova režimu s mezinárodním terorismem.
· A do výčtu cílů můžeme pro pestrost připočíst i jeden, který zmiňují odpůrci vojenského zásahu - ropu.
· Jedním z důvodů, proč Saddám před třemi lety tak lehko podlehl vojenskému vpádu spojenců v čele s Američany, bylo jeho přesvědčení o síle irácké armády a frontových úspěších, jimiž ho ve strachu o svůj život živili jeho podřízení.
· My můžeme prohrát také. Jestliže nebudeme chtít vidět současné i nově vznikající hrozby v Iráku, ale také pokud podlehneme každodennímu nářku nad bídným stavem věcí.
Jak prohrát válku o Irák
20. března 2006,
Petr Pešek, redaktor LN
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060320_000004_ln_noviny_sko&klic=212243&mes=20060320 Lidové noviny
Kdo to jsou ti MY co můžeme prohrát? O mně asi řeč nebude, nikoho jsem nepřepadl.
Jsou to MY redaktoři Lidových novin?
Nebo myslí Petr Pešek sám sebe a prezidenta Bushe? Jóó, tak to už máte hlavní fázi Stalingradu za sebou, a teď vás čekají plánované ústupy a konečně slavné vítěství, i kdyby třeba až před branami vašeho protileteckého bunkru.
Komu není rady...
Dnes v tisku:
MINSK Očekávané vítězství běloruského vůdce Alexandra Lukašenka ve zpochybňovaných prezidentských volbách vyhnalo jeho odpůrce do ulic.
· Do uzávěrky tohoto vydání LN ale k žádným střetům nedošlo.
· Že si byl Lukašenko jist svým neochvějným postavením, bylo vidět i na jeho dalších včerejších výrocích. George W. Bushe například nazval "teroristou číslo jedna".
· "Diktátor v Evropě, to je nemožné, jen hloupí lidé si to mohou myslet," řekl. "Ale jestliže někoho těší nazývat mě diktátorem, tak ať to dělá," reagoval na slova americké ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové, která ho nazvala "posledním diktátorem Evropy".
Lukašenko vyhrál, opozice vytáhla do ulic Minsku
20. března 2006, Lidové noviny
tes, afp, čtk
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060320_000005_ln_noviny_sko&klic=212243&mes=20060320
Kdyby Lukašenko byl demokratem, jako že není, tak by se vždycky večer doma v Minsku se všemi kolektivně dohodl, koho si zítra přepadnou, co si z dobytých území přivezou domů, na koho uvalí embargo, ktery režim podlomí podvratnou činností, jaké podezřelé hodí pod zámek a nechají je dělat věci, které velmi obveselí běloruské vojáčky a vojandy. Když ale mermomocí tím diktátorem chce zůstat, tak ať se ksakru k hlavním světovým demokraciím chová vstřícně . Bude mít pokoj a ještě na tom vydělá.
MINSK Očekávané vítězství běloruského vůdce Alexandra Lukašenka ve zpochybňovaných prezidentských volbách vyhnalo jeho odpůrce do ulic.
· Do uzávěrky tohoto vydání LN ale k žádným střetům nedošlo.
· Že si byl Lukašenko jist svým neochvějným postavením, bylo vidět i na jeho dalších včerejších výrocích. George W. Bushe například nazval "teroristou číslo jedna".
· "Diktátor v Evropě, to je nemožné, jen hloupí lidé si to mohou myslet," řekl. "Ale jestliže někoho těší nazývat mě diktátorem, tak ať to dělá," reagoval na slova americké ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové, která ho nazvala "posledním diktátorem Evropy".
Lukašenko vyhrál, opozice vytáhla do ulic Minsku
20. března 2006, Lidové noviny
tes, afp, čtk
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060320_000005_ln_noviny_sko&klic=212243&mes=20060320
Kdyby Lukašenko byl demokratem, jako že není, tak by se vždycky večer doma v Minsku se všemi kolektivně dohodl, koho si zítra přepadnou, co si z dobytých území přivezou domů, na koho uvalí embargo, ktery režim podlomí podvratnou činností, jaké podezřelé hodí pod zámek a nechají je dělat věci, které velmi obveselí běloruské vojáčky a vojandy. Když ale mermomocí tím diktátorem chce zůstat, tak ať se ksakru k hlavním světovým demokraciím chová vstřícně . Bude mít pokoj a ještě na tom vydělá.
15 března, 2006
Jak to možná bylo doopravdy
Dnes v novinách:
Haag údajně věděl o tom, že bývalý jugoslávský prezident má přístup k zakázanému léčivu i destilátům, nic s tím ale nedělal
· Strážce údajně na počátku tohoto roku vedení soudu sdělil, že vzhledem k tomu, že v Miloševičově cele opakovaně objevili různé druhy léčiv i destilátů, nemůžou zaručit, jak se bude vyvíjet Miloševičův zdravotní stav.
· Podle zdroje z Haagu měl Milošević vzhledem k tomu, že se hájil sám, dovoleno pracovat ve své soukromé kanceláři, kde se nikým jiným nerušen setkával se svými právními poradci. Ti byli jen zřídka strážemi důkladně kontrolováni, a proto mohli bývalému jugoslávskému vůdci pronést téměř cokoliv.
· Hlavní haagská žalobkyně Carla del Ponteová včera znovu nevyvrátila, že si mohl Milošević vzít život sám. „Musíme počkat na toxikologické testy, abychom zjistili, co měl v krvi. Až to budeme vědět, budeme schopni říct, zda si sám zhoršil své zdraví, aby mohl jet do Moskvy, nebo zda spáchal sebevraždu," uvedla pro francouzský deník Le Monde.
Milošević v cele pil alkohol a bral léky
15. března 2006, Lidové noviny
TEREZA ŠUPOVÁ
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060315_000030_ln_noviny_sko&klic=212173&mes=20060315
O příčině smrti Miloševiče se už naspekulovalo hodně, ale všechno to zřejmě slouží k zamlžení toho jak to mohlo být doopravdy doopravdy. Miloševič se údajně zamiloval do předsedkyně tribunálu. Slobodan prý Del taky nebyl lhostejný, ale odmítla ho kvůli tomu, že si údajně do cely vodil pochybné ženštiny, a s nimi tam popíjel ten alkohol a bral posilující léky.
A to odmítnutí Miloševič neunesl...
Haag údajně věděl o tom, že bývalý jugoslávský prezident má přístup k zakázanému léčivu i destilátům, nic s tím ale nedělal
· Strážce údajně na počátku tohoto roku vedení soudu sdělil, že vzhledem k tomu, že v Miloševičově cele opakovaně objevili různé druhy léčiv i destilátů, nemůžou zaručit, jak se bude vyvíjet Miloševičův zdravotní stav.
· Podle zdroje z Haagu měl Milošević vzhledem k tomu, že se hájil sám, dovoleno pracovat ve své soukromé kanceláři, kde se nikým jiným nerušen setkával se svými právními poradci. Ti byli jen zřídka strážemi důkladně kontrolováni, a proto mohli bývalému jugoslávskému vůdci pronést téměř cokoliv.
· Hlavní haagská žalobkyně Carla del Ponteová včera znovu nevyvrátila, že si mohl Milošević vzít život sám. „Musíme počkat na toxikologické testy, abychom zjistili, co měl v krvi. Až to budeme vědět, budeme schopni říct, zda si sám zhoršil své zdraví, aby mohl jet do Moskvy, nebo zda spáchal sebevraždu," uvedla pro francouzský deník Le Monde.
Milošević v cele pil alkohol a bral léky
15. března 2006, Lidové noviny
TEREZA ŠUPOVÁ
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060315_000030_ln_noviny_sko&klic=212173&mes=20060315
O příčině smrti Miloševiče se už naspekulovalo hodně, ale všechno to zřejmě slouží k zamlžení toho jak to mohlo být doopravdy doopravdy. Miloševič se údajně zamiloval do předsedkyně tribunálu. Slobodan prý Del taky nebyl lhostejný, ale odmítla ho kvůli tomu, že si údajně do cely vodil pochybné ženštiny, a s nimi tam popíjel ten alkohol a bral posilující léky.
A to odmítnutí Miloševič neunesl...
Bezmocný svět má naději
Dnes v novinách:
Všechna jednání a předstíraná snaha o kompromis vedou Írán k jedinému cíli. Výrobě vlastní jaderné zbraně. Svět je v zásadě bezmocný.
· Za zavřenými dveřmi pokračovaly i včera konzultace Rady bezpečnosti OSN, jejíž členové se snažili najít způsob, jak zabránit Iránu ve výrobě atomové zbraně.
· Ze všech mlhavých náznaků posledních dnů zní nejjasněji věta íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda. „Neexistuje žádná síla, která by mohla Íránu vzít technologii pro výrobu jaderného paliva," citovala Ahmadínežáda americká agentura AP.
· Prohlásil také, že v otázce jaderného programu Írán odolá tlaku OSN.
· Světová organizace může v krajním případě vyslovit souhlas i s vojenskou intervencí do Íránu, ale že by se Rada bezpečnosti k tomu odhodlala, je přinejmenším nepravděpodobné.
· Írán se tváří, že vyjednávat chce a rezolutně popírá snahu jadernou zbraň vyrobit. Svět už dávno tomuto chlácholení nevěří.
· „Některé státy světa, zvyklé podvolovat své vůli jiné národy, budou muset uznat, že nastala nová doba," tvrdí íránský prezident. "Pokud dáme těmto surovcům šanci, tak příště budou říkat, že nemáme právo ani na vlastní univerzity."
Teherán hraje se světem hru Severní Koreje
15. března 2006, Lidové noviny
LUBOŠ PALATA
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060315_000015_ln_noviny_sko&klic=212170&mes=20060315
Luboši Palatovi neuniklo, že Irán určitě vyrábí atomové zbraně. Říká to prezident Bush a ten se nemýlí. I ten Husajn musel ty zbraně mít, jinak by dnes přece nebyl Irák okupovaný. Zájem USA je potvrzením pravdivosti jakékoliv téze. Až bude mít Irán jadernou zbraň, bude obtížné jej obsadit kvůli ropě jako Irák. Zaútočit hned je taky obtížné, protože hoří kalhoty vtom Iráku. Kdyby nehořely, bylo by zbytečné zdržovat se s Radou bezpečnosti.
Třeba na něco přijde Luboš Palata.
Všechna jednání a předstíraná snaha o kompromis vedou Írán k jedinému cíli. Výrobě vlastní jaderné zbraně. Svět je v zásadě bezmocný.
· Za zavřenými dveřmi pokračovaly i včera konzultace Rady bezpečnosti OSN, jejíž členové se snažili najít způsob, jak zabránit Iránu ve výrobě atomové zbraně.
· Ze všech mlhavých náznaků posledních dnů zní nejjasněji věta íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda. „Neexistuje žádná síla, která by mohla Íránu vzít technologii pro výrobu jaderného paliva," citovala Ahmadínežáda americká agentura AP.
· Prohlásil také, že v otázce jaderného programu Írán odolá tlaku OSN.
· Světová organizace může v krajním případě vyslovit souhlas i s vojenskou intervencí do Íránu, ale že by se Rada bezpečnosti k tomu odhodlala, je přinejmenším nepravděpodobné.
· Írán se tváří, že vyjednávat chce a rezolutně popírá snahu jadernou zbraň vyrobit. Svět už dávno tomuto chlácholení nevěří.
· „Některé státy světa, zvyklé podvolovat své vůli jiné národy, budou muset uznat, že nastala nová doba," tvrdí íránský prezident. "Pokud dáme těmto surovcům šanci, tak příště budou říkat, že nemáme právo ani na vlastní univerzity."
Teherán hraje se světem hru Severní Koreje
15. března 2006, Lidové noviny
LUBOŠ PALATA
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060315_000015_ln_noviny_sko&klic=212170&mes=20060315
Luboši Palatovi neuniklo, že Irán určitě vyrábí atomové zbraně. Říká to prezident Bush a ten se nemýlí. I ten Husajn musel ty zbraně mít, jinak by dnes přece nebyl Irák okupovaný. Zájem USA je potvrzením pravdivosti jakékoliv téze. Až bude mít Irán jadernou zbraň, bude obtížné jej obsadit kvůli ropě jako Irák. Zaútočit hned je taky obtížné, protože hoří kalhoty vtom Iráku. Kdyby nehořely, bylo by zbytečné zdržovat se s Radou bezpečnosti.
Třeba na něco přijde Luboš Palata.
11 března, 2006
Opravdové řešení je respektovat ostatní
Dnes v novinách:
Aféra kolem karikatur Proroka Muhammada vyostřila vztahy mezi arabským Blízkým východem a Evropou.
· Bližší pohled ukazuje, že islám je tu jen záminkou.
· Ve skutečnosti mají na konfliktu zájem vládnoucí bezpečnostní a vojenské struktury arabských zemí.
· Pokud proti nim nevyvineme dostatečný tlak, budeme se v budoucnosti potýkat nejen s nestabilitou, ale možná také s rozsáhlým vojenským konfliktem.
· Uvědomujeme si však dostatečně evropskou odpovědnost za vývoj na Blízkém východě? Jedinou cestou k řešení je okamžitý, jasný, bezpodmínečný a tvrdý tlak na změnu poměrů.
· Měli bychom se zaměřit především na dodržování zákona, na nastolení rovnosti ekonomických příležitostí, a v jejich důsledku na dodržování lidských práv, včetně demokracie, svobody slova a vyznání.
· Proti Íránu je nutno zavést inteligentní sankce: zastavit pohyb jeho diplomatů, zamezit cestování prezidenta, neumožnit Iran Airu létat do zahraničí, vyloučit zemi z mistrovství světa ve fotbale.
· Sýrii je nutné měřit stejným metrem…
· Ostatním státům Blízkého východu je nutno zastavit vojenské dodávky a vojenskou rozvojovou pomoc poskytovat pouze pod přísnou kontrolou a ve vztahu ke konkrétnímu plnění závazků.
· Měli by být propuštěni političtí vězni, ve větší míře poskytována stipendia a další programy na rozvoj vzdělanosti.
· Tlak by měl směřovat také na rozvoj zaměstnanosti pomocí reinvestic ropných příjmů, vnitroarabského obchodu, budování energetických a dopravních sítí.
· Opravdové řešení je ale jediné: omezení spotřeby energie, tedy ropy.
· Změnami globálního klimatu se snad Evropská unie bude zabývat.
· Jsou to ale Spojené státy, které pokud chtějí zůstat lídrem světového vývoje, musejí přijmout vedoucí roli v politice novodobé synkrese.
Problém není islám, ale ropa
11. března 2006
Jana Hybášková, poslankyně Evrospkého parlamentu, Lidové Noviny
Kde se bere ta neuvěřitelná drzost a nestoudnost s jakou se zde mluví o nutnosti zasahování Evropy do záležitostí jiných. Tvrdý tlak, zastavit pohyb, vyloučit, sankcionovat. A't se zbytečně nemnoží a neprožírají to co my zde v Evropě a naši kamarádi nutně potřebujeme ke svému blahobytu. Takhle zní nadřazený jazyk neokolonizátorů, imperialistů, lupičů.
Aféra kolem karikatur Proroka Muhammada vyostřila vztahy mezi arabským Blízkým východem a Evropou.
· Bližší pohled ukazuje, že islám je tu jen záminkou.
· Ve skutečnosti mají na konfliktu zájem vládnoucí bezpečnostní a vojenské struktury arabských zemí.
· Pokud proti nim nevyvineme dostatečný tlak, budeme se v budoucnosti potýkat nejen s nestabilitou, ale možná také s rozsáhlým vojenským konfliktem.
· Uvědomujeme si však dostatečně evropskou odpovědnost za vývoj na Blízkém východě? Jedinou cestou k řešení je okamžitý, jasný, bezpodmínečný a tvrdý tlak na změnu poměrů.
· Měli bychom se zaměřit především na dodržování zákona, na nastolení rovnosti ekonomických příležitostí, a v jejich důsledku na dodržování lidských práv, včetně demokracie, svobody slova a vyznání.
· Proti Íránu je nutno zavést inteligentní sankce: zastavit pohyb jeho diplomatů, zamezit cestování prezidenta, neumožnit Iran Airu létat do zahraničí, vyloučit zemi z mistrovství světa ve fotbale.
· Sýrii je nutné měřit stejným metrem…
· Ostatním státům Blízkého východu je nutno zastavit vojenské dodávky a vojenskou rozvojovou pomoc poskytovat pouze pod přísnou kontrolou a ve vztahu ke konkrétnímu plnění závazků.
· Měli by být propuštěni političtí vězni, ve větší míře poskytována stipendia a další programy na rozvoj vzdělanosti.
· Tlak by měl směřovat také na rozvoj zaměstnanosti pomocí reinvestic ropných příjmů, vnitroarabského obchodu, budování energetických a dopravních sítí.
· Opravdové řešení je ale jediné: omezení spotřeby energie, tedy ropy.
· Změnami globálního klimatu se snad Evropská unie bude zabývat.
· Jsou to ale Spojené státy, které pokud chtějí zůstat lídrem světového vývoje, musejí přijmout vedoucí roli v politice novodobé synkrese.
Problém není islám, ale ropa
11. března 2006
Jana Hybášková, poslankyně Evrospkého parlamentu, Lidové Noviny
Kde se bere ta neuvěřitelná drzost a nestoudnost s jakou se zde mluví o nutnosti zasahování Evropy do záležitostí jiných. Tvrdý tlak, zastavit pohyb, vyloučit, sankcionovat. A't se zbytečně nemnoží a neprožírají to co my zde v Evropě a naši kamarádi nutně potřebujeme ke svému blahobytu. Takhle zní nadřazený jazyk neokolonizátorů, imperialistů, lupičů.
01 března, 2006
Fyzik coby politická zbraň
Dnes v novinách:
Přečetl jsem si včera interview pana prezidenta poskytnuté novinám Komersant v souvislosti s nadcházející návštěvou ruského prezidenta Putina v naší zemi a mám potřebu se k němu vyjádřit.
· President Klaus říká, že „energetickou alternativou ruského plynu pro Evropu je nejen neruský plyn, ale hlavně jiný zdroj energie, zejména energie jaderná. Pokud budou Evropu ovládat zelené lobby, pak budeme i nadále velmi snadno manipulovatelní jakýmkoli dominantním dodavatelem plynu".
· S těmito prezidentovými slovy nelze než vřele souhlasit. Jaderná energie poskytuje - a to nejen naší zemi - zdroj energie, který není závislý na kapricích dodavatele či jeho politických ambicích
· Ruský plyn je používán jako politická zbraň. Kdyby Rusko bylo klasickou západní demokracií, bylo by to jiné. Kde ale končí v Rusku Gazprom a kde začíná Putin? Copak prezident Klaus nečetl verše sovětského básníka Majakovského: My govorim: Lenin, podrazumevajem: partija, my govorim: partija, podrazumevajem: Lenin? Dnes můžeme parafrázovat: Říkáme: Putin, myslíme: Gazprom, říkáme: Gazprom, myslíme: Putin.
Klaus má pravdu, ale zapomněl na Majakovského
1. března 2006, Lidové noviny
FRANTIŠEK JANOUCH fyzik
Fyzik tasí politickou zbraň proti používání ruského plynu coby politické zbraně. Když politickou zbraň použije klasická západní demokracie, souvisí to zpravidla s nějakým embargem či sankcemi. Spíš je však pro ni typické, že jako koloniální mocnost šetří domácí zdroje na horší časy a za podpory zbraní horkých si rovnou jde pro potřebné do kolonií. Ruské hrozny však visí vysoko.
Přečetl jsem si včera interview pana prezidenta poskytnuté novinám Komersant v souvislosti s nadcházející návštěvou ruského prezidenta Putina v naší zemi a mám potřebu se k němu vyjádřit.
· President Klaus říká, že „energetickou alternativou ruského plynu pro Evropu je nejen neruský plyn, ale hlavně jiný zdroj energie, zejména energie jaderná. Pokud budou Evropu ovládat zelené lobby, pak budeme i nadále velmi snadno manipulovatelní jakýmkoli dominantním dodavatelem plynu".
· S těmito prezidentovými slovy nelze než vřele souhlasit. Jaderná energie poskytuje - a to nejen naší zemi - zdroj energie, který není závislý na kapricích dodavatele či jeho politických ambicích
· Ruský plyn je používán jako politická zbraň. Kdyby Rusko bylo klasickou západní demokracií, bylo by to jiné. Kde ale končí v Rusku Gazprom a kde začíná Putin? Copak prezident Klaus nečetl verše sovětského básníka Majakovského: My govorim: Lenin, podrazumevajem: partija, my govorim: partija, podrazumevajem: Lenin? Dnes můžeme parafrázovat: Říkáme: Putin, myslíme: Gazprom, říkáme: Gazprom, myslíme: Putin.
Klaus má pravdu, ale zapomněl na Majakovského
1. března 2006, Lidové noviny
FRANTIŠEK JANOUCH fyzik
Fyzik tasí politickou zbraň proti používání ruského plynu coby politické zbraně. Když politickou zbraň použije klasická západní demokracie, souvisí to zpravidla s nějakým embargem či sankcemi. Spíš je však pro ni typické, že jako koloniální mocnost šetří domácí zdroje na horší časy a za podpory zbraní horkých si rovnou jde pro potřebné do kolonií. Ruské hrozny však visí vysoko.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)