Topolánky podle skal…

Dnes v Lidových novinách

Zhroucení státních financí hrozí kvůli odkladu reforem zdravotnictví, penzí a sociálního systému
· I přes obrovské zpoždění nedojde v příštím roce v reformách k významnému posunu.
· Důvodem je politická situace, která nepřeje nutným, ale nepopulárním opatřením.
· A těmi úspory v oblasti penzí, zdravotnictví a změny systému důchodů každopádně jsou.
· Pro reformy totiž jasně nehovoří ani jedna z pravděpodobných variant politického vývoje: menšinové vlády ať už ODS nebo ČSSD, ani velká koalice.
· Provedení bolestivých škrtů nesvědčí ani riziko předčasných voleb, které jsou na spadnutí.
Špinavou práci nechat odborníkům
· Předčasné volby by mohly otevřít cestu k potřebným změnám.
· Vítězná strana by už měla větší šanci, že dokáže sestavit stabilní vládu s dostatečnou podporou v poslanecké sněmovně.
· Riziko patu se však ani v případě předčasných voleb nedá vyloučit.
· Jistotou pro provedení reforem by tak byla úřednická vláda, která by spravovala stát do předčasných voleb.
· Podmínkou pro její sestavení je však dostatečná podpora politickými stranami, které by zároveň musely odborníkům nechat prostor pro nepopulární škrty.
· Tato varianta by byla pro české politiky výhodná kvůli tomu, že by se nenamočili do úspor, které by snížily životní úroveň českých domácností.

Reformy jdou na rok k ledu
31. srpna 2006, Lidové noviny
Vladan Gallistl, vedoucí ekonomiky LN

Slova reforma a zefektivnění navozují představu jakéhosi společenského pokroku, a mají tak zmást voliče. V pojetí pravice se tím ovšem myslí zejména odbourávání sociálních vymožeností občanů. V.Galisti se obává, že dosažení tohoto pokroku dnes nesvědčí ani riziko přečasných voleb. Vysvětlujte voličům, že plýtváním nejsou milionové příjmy tunelářů, nýbrž že je to sociální systém, který je třeba bolestně reformovat! Naopak, voliči je třeba zatajit co ho čeká, když dá svůj hlas pravicovým reformátorům a zefektivňovatelům. Lépe bude, míní V.Galisti, na nepopulární škrty a snížení životní úrovně českých domácností nastrčit vládu odborníků, aby se vlídné tváře ODS, číhající v pozadí, tou špinavou prací nepošpinily. Jestli se podraz podaří, modrým topolánkovým mužíkům sponzoři podle zatleskají.

Nesystémový Palata

Dnes v Lidových novinách:

Komunistickou stranu poslali voliči ke dnu. Na hladině ji drží jen neschopnost demokratů.

· Předseda ODS Mirek Topolánek toho za poslední týdny mnoho moudrého neřekl. Když ale označil Komunistickou stranu Čech a Moravy za „nesystémovou“, tak se výjimečně trefil.
· Nesystémová strana KSČM je přes svůj - řekněme to natvrdo - katastrofální výsledek obletovaná, jako kdyby volby vyhrála nebo přinejmenším patřila mezi vítěze.
· Jsou víc než kdy předtím z pohledu demokratického systému extrémistickou stranou, kterou není nutné a není ani potřeba do systému vtahovat.
· Volba Václava Klause hlavou státu je výjimkou, jež navíc, i kdyby druhý prezident České republiky do konce svého pobytu na Hradě činil jen dobro, zůstane rudou skvrnou na Klausově štítě. Ale budiž, Klaus by se bez komunistů prezidentem nestal.
· Na rozdíl od v podstatě politicky přesluhujícího prezidentského penzisty Klause měli Jiří Paroubek a Mirek Topolánek (a byť to vypadá nepravděpodobně, stále mají) možnost s komunisty nespolupracovat.
· A nechat je dohnít na okraji politického systému.
· Vedle Václava Klause, který udělal první krok, si spoluprací s komunisty zdánlivě usnadnil život už za svého premiérování Jiří Paroubek.
· Místo složitého vyjednávání a hledání kompromisu v koalici se jednodušeji dohodl s komunisty.
· Systém s nesystémovou stranou zafungoval, a tak se ho Paroubek v podobě menšinové vlády pokusil zopakovat po volbách.
· Na komunisty si ve své nejslabší chvíli, když už se lidovecko-socialistická vláda zdála být porozena, vzpomněl i Mirek Topolánek.
· Lidovci v krajích zachránili nejen čest své strany, ale i čest ODS, jež už stihla první kolo vyjednávání s komunisty.
· Nelze se divit, komunistům narostla křídla.
· Něco víc než dvacítka komunistických poslanců není něco, bez čeho by se nedala sestavit vláda, dokonce ani na ústavní zákony komunisty nikdo k ničemu nepotřebuje.
· Je možné je ignorovat a strana jako KSČM si nic jiného než tiché pohrdání nezaslouží.
· Takových „nesystémových“ stran jako čeští komunisté po Evropě je a nikdo je do vlády netahá a ani to nikoho nenapadne.
· A dlužno podotknout známou věc, na niž se však často zapomíná, že z hlediska své „nesystémovosti“ patří KSČM k tomu nejhoršímu, co lze v dnešní Evropě, dokonce i té neunijní najít.

Komunisti jsou k ničemu
30. srpna 2006, Lidové noviny
Luboš Palata, redaktor LN

Komunisti v naší společnosti jsou fakt asi k ničemu. Nedají se použít k odbourávání sociálních vymožeností, schvalování americké základny, snad ani dobrý guláš by se z nich neudělal.
Pokud jde o nesystémovost, záleží o jaký systém kráčí. Např. mezi syčáky se normální člověk, třeba i slušný policajt, jeví jako krajně nesystémový.
Poněkud nesystémový se mi dnes zdá i L.Palata. Očekával jsem, že v závěru navrhne výměnu nesystémových komunistů za systémové sudetské němce.

Of course

Dnes v Lidových novinách:

Pro Paroubka je KSČM vhodným levicovým partnerem. Ale proč Filipovi nadbíhá i pravice?
· Páteční rychlý odchod Miroslava Kalouska nebyl o nic méně překvapivý než jeho čtvrteční „obrácení“.
· Kalousek je v politice zběhlý, a přece jistě nepředpokládal tak odmítavou reakci své strany - právě té strany, za kterou už dlouhé měsíce vytrvale opakoval, že se nebude podílet na vládě, kterou by podpořil byť jediný komunistický hlas.
· Odpor vůči tomu, aby se komunisté podíleli na moci, má mnoho kritiků. Můžeme číst úvahy o nesmyslnosti zavilého antikomunismu, a to mnohdy i od lidí, od kterých bychom to nečekali.
· A demokratické strany krok za krokem ustupují, aby mohli komunisté vyjít z izolace.
· V první řadě s komunisty počítá Jiří Paroubek, ten přece už od voleb zcela otevřeně mluví o stovce levicových poslanců, přes které pravicová vláda neprojde.
· Horší ovšem je, že Paroubek svým mnohokrát deklarovaným levicovým blokem usilovně tlačí k přijetí komunistů i ostatní parlamentní strany.
· Kdyby musela ODS počítat jen se sociálnědemokratickými poslanci, vypadalo by to poněkud jinak. Jsme však v situaci, kdy Paroubek nemluví jen za svou stranu, ale - aniž by to řekl - i za poslance komunistické.
· Učinit z KSČM přijatelnou stranu pomohl i Václav Klaus, který jejich představitele přijal společně s představiteli ostatních parlamentních stran.
· S komunisty spolupracují politici na radnicích i v krajských zastupitelstvech stejně jako v parlamentních výborech a kuloárech.
· Zdánlivě už zbývá jen nepatrný krůček k tomu, aby byly staré komunistické hříchy a zločiny zapomenuty a KSČM hrdě vstoupila (spolu s ČSSD) do Strakovy akademie.
· Komunistický předseda Filip může klidně sedět, usmívat se a čekat, co kdo nabídne.
· Nemá tím být řečeno, že ČSSD je nemravnější nebo zkorumpovanější než jiné strany - totéž by platilo pro opakované vládnutí ODS či jiné strany.
· Ve většině vyspělých zemí se od politika očekává něco jako morální přístup - a rozhodně schopnost rozlišit, co je a co není demokratické.

Cesta komunistů do salonu
28. srpna 2006, Lidové noviny
Petruška Šustrová komentátorka LN

Milá paní Šustrová, zkuste se na to podívat z hlediska vyššího principu globalizačního. Předpokládejme, že Spojené státy si jako globální hegemon skutečně umanou, že raketovou základnu chtějí mít ukrytou v našich kopcích. Zeptejte se svých zavelkovodních přátel zda by se rozpakovali přijmout hlasy komunistů, kdyby na nich formální tzv. český souhlas s úmístěním základny závisel. Po tom nechápavém „of course“ byste se možná ještě zastyděla za svoji ideologickou nepraktičnost a za podrážení nohou naším politikům hrubým vynucováním morálních přístupů.

Jaký to má konec?

Dnes v Lidových novinách:

Moc se mi líbí naše vnitropolitická diskuse o případné americké protiraketové základně na našem území.
· Zvláště ty příspěvky, které podmiňují umístění základny souhlasným hlasem lidu v referendu.
· Vrcholem diskuse je názor, že národ je „citlivý k rozmístění cizích vojsk“ na našem území. Jako bychom nebyli součástí NATO!
· Vyplývá z toho, že samozřejmě očekáváme naši ochranu, ale nejsme pro společnou obranu ochotni vůbec nic udělat!
· Čekám, kdy dojde Americe trpělivost. I s celou Evropou.

Kdy dojde Americe trpělivost?
25. srpna 2006, Lidové noviny
DOPISY REDAKCI
Ad LN 19. 8.: Základna by spadala pod české zákony
Josef Kašpárek, Chlumec

Škoda, že příspěvek má useknutý závěr. Copak asi znamená podle Josefa Kašpárka z Chlumce, když Americe dojde trpělivost s nedostatečně vstřícnou zemičkou či celou Evropou. Snad ne něco na způsob Husajn?

Byť všechny hlasy

Dnes v Lidových novinách: Jak si chce Kalousek po takové piruetě uchovat tvář?
· Zparoubkovatěl Miroslav Kalousek a žvatlaje žvatlá?
· Nebo podlehl těm svým soustraníkům, kteří by si za pár vládních křesel nechali vrtat koleno?
· Anebo platí obojí současně?
· Ať už je pravdivá kterákoli z variant, Kalousek svým výrokem o účasti křesťanských demokratů ve vládě, jejíž vznik by umožnili komunisté, s vážnou tváří hodil do koše arch se svým politickým krédem.
· Jeho součástí bylo, že s komunisty se netančí.
· Kalouskův obrat mu jistě spočítají nejen antikomunisticky vyhranění lidovci, ale i voliči KDU-ČSL.
· Slíbili jsme voličům, že se nebudeme podílet na žádné vládě, která by se opírala byť jenom o jeden jediný komunistický hlas. A držíme slovo,“ řekl šéf KDU-ČSL dva dny po volbách.
· Pokud si šéf lidovců chce uchovat tvář, měl by se rychle omluvit za svá včerejší neuvážená slova.

Krédo v koši
25. srpna 2006, Lidové noviny
Bob Fliedr

Obávám se, že s tím Kalouskem se jedná o nedorozumění. On nic nezměnil na tom, že lidovci se nebudeou podílet na žádné vládě, která by se opírala byť jenom o jediný komunistický hlas. On se přece chce opřít o byť všechny komunistické hlasy. Byť jenom jediný komunistický hlas by na podržení koaliční vlády ČSSD-KDU/ČSL nestačil.

Za kolik?

Dnes v Lidových novinách:

Třeba to nepotrvá dlouho a budeme Polákům závidět, že nasednou na letadlo a odletí do New Yorku, zatímco my si budeme muset vystát frontu na vízum.
· Ale Poláci si to bezpochyby zaslouží, společně s Brity jsou nejtěsnějšími evropskými spojenci Američanů ve válce proti teroru a potí krev někde v poušti, aby se neopakovaly další teroristické útoky (jak moc tento boj zabraňuje teroristům v dalším zabíjení nevinných obětí, to je už jiné téma).
· My Češi jsme také spojenci, alespoň to o sobě tvrdíme, ale nějakou dobu trvá, než vůbec pošleme na pomoc vojenskou nemocnici nebo letadlo s chemiky.

Základny: zbytečně přecitlivělé téma
23. srpna 2006, Lidové noviny
DOPISY REDAKCI Ad LN 15. 8.: K raketám bokem
Jaroslav Konáš

Nebudu Polákům závidět, že si nasednou do letadla směr New York, zatímco my…Myslím, že i ten vízový úplatek by byl až příliš, už vzhledem k těm našim válečnickým zásluhám. Za svůj kladný referendový hlas bych se mohl spokojit s dvojími pralinkami a uznalým US poklepáním na rameno.

Garanti bezpečnosti

Dnes v Lidových novinách:

V blízké době budeme osloveni našimi spojenci s žádostí o nějakou formu spolupráce na projektu protiraketové obrany. Nevíme sice přesně, o co nás USA požádají, přesto považuji za nutné se vyslovit již nyní.

· Především musíme vědět, jak k rozhodnutí o americké nabídce dospějeme. ODS odmítá myšlenku konání referenda o této otázce.
· Jsem přesvědčen, že každý politik má povinnost mít k otázkám takové důležitosti pevný názor, který musí umět obhájit jak uvnitř své strany, tak i následně před veřejností.
· V současné době jsme bohužel svědky opačného trendu - politik se bojí svůj postoj nejenom obhájit, ale dokonce jej mít. Nestydí se přiznat, že za svůj vlastní názor bez skrupulí přijme to, na čem se dohodne nějaká většina; tím slovo názor ztrácí svůj význam.
· Případná spolupráce se Spojenými státy spadá do oblasti strategické bezpečnosti a zahraničněpolitické orientace České republiky. ODS v minulosti vždy deklarovala, že tato oblast svou povahou by neměla podléhat všelidovému hlasování a za tímto názorem si stojí.
· Nemůžeme mít sice hotový názor na to, jak a zda vůbec přijmeme americkou nabídku, pokud nevíme, v čem bude spočívat. Můžeme ale předeslat, že si vážíme transatlantické vazby, že považujeme Spojené státy za klíčového garanta naší i světové bezpečnosti.
· Na druhou stranu plně chápeme nutnost plného respektování suverenity naší země a míru politického dopadu případného umístění oné obranné základny u nás.

Politická odpovědnost a závazky k občanům
23. srpna 2006, Lidové noviny
Petr Víšek, zahraniční tajemník ODS 2004-2006

Už za Protektorátu jsme měli zajištěnu zichr bezpečnost pod křídly říšské orlice.
V době sovětské přítomnosti na našem území spolupráce s SSSR rovněž „spadala do oblasti strategické bezpečnosti a zahraničně politické orientace“ Československa. Podle tehdejších stranických tajemníků chránila nás přece proti „americkým imperialistům“.
Nakonec jsme se dopracovali až k tomu, že klíčovým garantem naší a světové bezpečnosti, možná na 1000 let, resp. na věčné časy, mají být právě Spojené státy.
Nedomnívám se však navzdory názoru dnešních tajemníků, že USA takovým garantem skutečně jsou. Naopak, obávám se, že ve své dnešní podobě jsou zemí, která bezpečnost a stabilitu světa vážně ohrožuje.

Opěrná téze

Dnes v Lidových novinách:
Václav Klaus se mýlí: islamismus není přeceňovaný
· Prezident Klaus se v rakouském Alpbachu pokusil udělat všem tápajícím jasno v tom, které hrozby jsou skutečné a které jen domnělé. „Jsem přesvědčen, že je člověk ve své existenci ohrožován jen a jen absencí svobody,“ zněla jeho opěrná teze.
· Václav Klaus se snažil mluvit jako politický filozof, který se soustředil na problém svobody. Pak je ovšem zvláštní, proč označil za jedno z „přeceňovaných nebezpečí“ islamismus, jehož radikální formy vedou právě k omezování svobody.
· Za nedoceňované naopak Klaus označuje druhé nebezpečí: postdemokracii a „evropeismus“. V tomto ohledu je možné souhlasit, byť se můžeme dohadovat o míře této hrozby.
· Ale bagatelizovat nebezpečí islamismu kvůli tomu opravdu, ale opravdu nemusíme...

Liché a sudé obavy
22. srpna 2006, Lidové noviny
Petr Pešek

Klausovu opěrnou tézi považuji za správnou. Jako násilník, lupič, tunelář, se cítím ve své existenci ohrožen jen a jen absencí své svobody, a to vinou policie a soudů, kteří si trapně mé jednání vysvětlují po svém.
Jako agresor, okupant, kolonizátor se podobně cítím ohrožen postoji a jednáním různých odbojářů, obránců vlasti, zuřivě se bránících ropných apod. říší zla, zkrátka teroristů. Nejde jim o nic jiného než omezovat moji svobodu např. levně se prohánět po dálnicích Brusel-Washington-Praha a přidruženém okolí.

Přímá cesta

Dnes v Lidových novinách:

Nemám rád tak zvané památné dny, povinné vzpomínání je vždy poněkud křečovité a umělé. Platí to i o 21. srpnu 1968.
· Každému, kdo tento den zažil, utkvěl v paměti navždy.
· Pro další generace už je poněkud nepochopitelný.
· Střet s novou realitou působil jako rána polenem.
· Úžas, úzkost, nejistota, ale především vztek a pocit urážky z tak cynického zneužití moci - emoce byly první reakcí.
· Na přemýšlení došlo později a bylo na něj dost času - celých dvacet let.
· I když okupanti dosáhli svého cíle, zaplacená cena byla příliš vysoká - z Prahy pak vedla přímá cesta k zániku sovětského impéria.
· Většina národa novou zkušenost dál odmítala, ale nakonec se národ zařídil podle vžitého vzoru chování, který mu umožnil přežít již od doby třicetileté války.
· Češi se v oboru přežívání ukázali být mistry - možná až příliš mistrnými.
· Historie zůstává učitelkou života, otázkou je, jestli se umíme učit.
· Připomínka 21. srpna v tomto roce má zvláštní aktuálnost. Mířím tím na začínající rozruch kolem výstavby raketové základny.
· O zvýšené české citlivosti na každé porušení suverenity by se mělo vědět.
· Proto je až nepochopitelné, že celá záležitost je od počátku zahalovaná tajemstvím, které budí podezření.
· Už tolikrát se jednalo za našimi zády o nás bez nás, že už proto si to nemůže žádný politik nebo generál dovolit.
· Nebudou-li se moci lidé k věci vyjádřit, hrozí rozpolcení společnosti se všemi důsledky.
· Křik nám pomáhá, za mlčení zaplatíme.

Myš, která řvala, zkazila okupantům jejich hru
21. srpna 2006, Lidové noviny
Jaroslav Putík, spisovatel; Autor byl v roce 1968 redaktorem týdeníku Kulturní tvorba a vedoucím redaktorem literární revue Orientace

Slyšel jsem dnes na Rádiožurnálu, že sovětští okupanti v Československém rozhlase močili mimo toalety. Předpokládám, že ti američtí si na Libavou přivezou a budou používat toalety vlastní, zvlášť když tady nebudou jen dočasně. Přece bychom si nemysleli, že i od Libavé povede přímá cesta k zániku impéria.

Chce to upřímný důraz

Dnes v Lidových novinách:

Včas odhalený teroristický plán útoku na letadla z Londýna do Spojených států rozjitřil znovu nedůvěru mezi západním a islámským světem včetně diskusí o tom, zda, případně jakou hrozbu představují muslimské komunity v Evropě.
· Přes značný mediální rozruch lze konstatovat, že odhalení pouze potvrzují dřívější poznatky a soudy nepředpojatých analytiků.
· Jestliže neustále platí, že teroristé tvoří jen malý zlomek muslimských společností, je nicméně třeba zkoumat nezaujatě jejich pohnutky.
· Užitek sotva přinese planá rétorika některých publicistů, že prý muslimové nás nenávidí pro naši svobodu.
· Je to falešná představa. Mnozí, kteří se usadili v Evropě, právě svobodu hledají a oceňují, mnozí usilují o její rozšíření ve své vlasti.
· Upřímné úsilí o mír je nejsmysluplnější cestou k vyhlazení terorismu, dnešního i budoucího.
· Jak si vůbec představovat úspěšný konec války proti terorismu?
· Skutečně tu jde o otázku mravní.
· Ukončit konfrontační myšlení a zabíjení je úkol pro velký počet subjektů dění v současném světě.
· Dodejme, že v zápasech o mysli muslimů připadá významné místo interpretacím hlavní autority islámu tj. koránu
· Jde o otázky politické i náboženské a mravní.
· Je určitě na místě položit silný důraz na ochranu života - Božího daru - a na hodnoty míru.
· Potenciál v tomto smyslu najdeme v bibli i v koránu.

Konfrontace versus svědomí
17. srpna 2006, Lidové noviny
Luboš Kropáček, orientalista

Muslimové si nejspíš myslí, že války a okupace, jako Afghánistánu či Iráku, jsou zločinnými podniky USA a jejich satelitů pro zisky ropných, zbrojních, stavebních a bankovních korporací… To se ale mýlí, neboť je nepřepadávají a neokupují nějací zločinci, nýbrž krajně civilizované země, těšící se vysoké morálce a hodnotám, vč. demokracie. Jenže vysvětlete to těm prostým muslimům. Brání se jak umí a mohou, a to od nich není hezké, a bude třeba vynaložit nejsmysluplnější úsilí a ten jejich terorismus dnešní i budoucí vyhladit upřímným důrazem na ochranu života – Božího daru – a na hodnoty míru.

Raketová, bez anti?

Dnes v Lidových novinách:

Rozum zůstává stát i nad voláním stále větší části české politické scény po referendu, v němž by se rozhodovalo o umístění části amerického protiraketového deštníku na českém území.
· Je to hezké, že chtějí dát možnost rozhodovat i nám, chtělo by se říct.
· Bohužel to tak ale není.
· Za prohlášeními přinejmenším některých zastánců referenda se skrývá nerozhodnost, bezzásadový populismus a především neschopnost nést odpovědnost.
· Pro fungování zastupitelské demokracie tedy nic moc.
· Ono je to s postojem k „raketovému“ referendu těžké.
· Vzhledem k odporu české veřejnosti, o němž mluví průzkumy, se dá výsledek hlasování tušit.
· Najít tedy horlivého zastánce umístění základny, který by souhlasil s referendem - a samozřejmě naopak - je velmi těžké.
· Možná by se tedy mělo konat ještě nějaké referendum o uspořádání referenda.

K raketám bokem
15. srpna 2006, Lidové noviny
Petr Pešek

Rozum zůstává stát nad voláním větší části české politické scény po demokratickém rozhodování. Za trváním na vůli voličů ve věci, která nám menšině slušných nevyhovuje, se skrývá nerozhodnost, bezzásadový populismus a především neschopnost nést odpovědnost a vykázat ty nepoučitelné do patřičných mezí. Vždyť oni by stejně nedokázali pochopit co říkají odbornící, že totiž zakladna umístěná u nás Americe nemůže sloužit jako obranná . Takže zřejmě by se musela přeměnit na útočnou, když už jako bude stát. A to chcete pokazit nějakým referendem?

Eklhaft levicové mýty

Dnes v Lidových novinách:

Nejvíc mýtů o automobilismu slýcháme z levé části politického spektra
· Automobil se stal fenoménem dvacátého století a pravděpodobně jím zůstane i ve století jednadvacátém.
· Naplňuje základní lidskou potřebu, totiž svobodu.
· Díky automobilu není člověk poután na jedno místo.
· Jako vše lidské, nese i automobilismus mnoho potíží a problémů.
· Zároveň se kolem něho vytváří i spousta mýtů.
· Není sporu o tom, že lidská činnost poznamenává a zatěžuje přirozený běh přírody a že automobilismus to dělá s mimořádnou agresivitou.
· Stoprocentní náprava možná není, ledaže by automobilismus jako jev zmizel.
· Automobily jsou objemné. Zaplnily ulice a silnice, to je další nepopiratelný fakt.
· Do důsledků tento problém nevyřešil žádný stát světa, protože je neřešitelný.
· Málokterý stát ale ho řeší tak liknavě, pokud vůbec, jako ten náš
· Automobily spalují nenahraditelné palivo, navíc větší část zdrojů tohoto paliva leží v politicky problematických oblastech světa.
· Částečně jsme závislí na darebáckých státech a každým litrem benzinu zakoupeným u pumpy pomáháme financovat tlupy vrahů, kteří se pokoušejí zničit naši civilizaci.
· Je bezpodmínečně nutno pracovat na alternativních zdrojích energie pro prostředky individuální dopravy.
· Automobilismus je tak výrazný, řeknu nápadný jev, že se stal předmětem politiky a ideologického matení.
· Právě z levé strany politického spektra foukají ty falešné větry.
· Jeden z nejčastěji opakovaných levicových mýtů je slogan o veřejné dopravě.
· Existuje například mýtus, že v USA není veřejná doprava.
· Vynikající veřejnou dopravu mají všechny státy západní Evropy.
· Ale ani tyto soustavy - železnice, autobus, metro a taxík - nemohou nahradit soukromý automobilismus, osobní ani nákladní.
· Čistě ideologické povahy je slogan o tom, že „automobil je statusový symbol“.
· Nejdrzejší a zároveň nejnebezpečnější je mýtus o tom, že „dálnice plodí další automobily“.
· Další automobily plodí vyšší kupní síla obyvatelstva.
· Mýtus by to byl úsměvný, kdyby nebyl, jak řečeno, nebezpečný.
· Otupuje tlak veřejnosti na padoušské politické reprezentace, aby peníze vydřené z občanů uvolnily na stavbu dopravní infrastruktury.
· Stát házející stovky miliard do bezedné šachty „mandatorních výdajů“ pak má za tuto mamutí zpronevěru ideologicky posvěcenou omluvu.

Automobil ztělesňuje svobodu
15. srpna 2006, Lidové noviny
Ondřej Neff, novinář a spisovatel

Padoušské politické reprezentace cpou peníze do bezedné šachty sociálních programů, místo aby je vrazily do stavdy dopravní infrastruktury, jmenovitě do dálnic, po kterých se prohánějíísta z místa na místo svobodní občané, kteří mají na objemné auto co spaluje nenahraditelné palivo z darebáckých států. Ti nesvobodní (co na auto nemají) ať se na jednom místě ukájí levicovými sny o veřejné dopravě. Svobodnému novináři a spisovateli O.Neffovi se z nich už dávno dělá špatně od žaludku.

Škoda i těch dvou stovek

Dnes v Lidových novinách:

Máme dvě špatné možnosti, velkou koalici a předčasné volby.
· Vláda vzešlá z těchto voleb v dalších čtyřech letech přerozdělí skoro čtyři biliony korun.
· A právě o tom politika je: jde o způsob rozhodování, jak a od koho vybrat a jak a komu přerozdělit každý rok skoro bilion korun.
· Vznik vlády je proto něčím velmi důležitým, není vůbec jedno, kdo a na základě jakých programových zásad bude další čtyři roky ony čtyři biliony vybírat a rozdělovat.
· A pokud povolební složení sněmovny nabízí pouze velmi problematické či vyloženě špatné varianty, pak je také zcela legitimní a rozumné uspořádat nové hlasování, které na otázku, kdo má v zemi vládnout, odpoví jednoznačněji a vlastně i více zodpovědně.
· Není vůbec nutné uchylovat se k velkému skoku od poměrného k většinovému systému, úplně by stačila třebas jen mírná úprava stávajícího volebního systému anebo přijetí nějaké formy systému smíšeného.

Volby nás stojí dvě stovky
12. srpna 2006, Lidové noviny
Josef Mlejnek jr. politolog

Nelíbí se nám tak docela výsledek voleb? Stačila by třebas jen mírná reforma stávajícího volebního systému…Kdyby nestačila, tak to bude chtít uchýlit se k velkému skoku od průměrného k většinovému systému. A kdyby ani to nebylo ono? Pak by nezbývalo než nedovolit občanům míchat se do vážných věcí vůbec. Jako tomu zřejmě bude při odkývání té raketové základny bez referenda.

Podle některých svědectví…

Dnes v Lidových novinách:

Fidel Castro se zítra dožije osmdesátky.
· Kým je nejdéle vládnoucí diktátor na světě?
· Jak to, že dokázal přežít všechny atentáty a politické krize?
*
· Když navštívíte rodiště Fidela Castra u vesnice Birán na východě Kuby, průvodce vám mimo jiné pyšně sdělí, že jeho vůdce přežil přes 670 pokusů o atentát.
· Většinu z nich zorganizovali Američané nebo radikální Kubánci.
*
· Na Havanské univerzitě začal Fidel nosit zbraň a podle některých svědectví zde zabil své první odpůrce.
· Přiznal se k útoku na kasárna, aby ihned řekl, že se jeho spolubojovníci nedopustili žádného zločinu, protože chtěli jen „to nejlepší pro svou zemi… tato generace nebude stát tváří v tvář nebezpečí ztráty sebe samé“.
*
· Dalším fíglem, který má Kubánce držet v poslušnosti, jsou tvrdé životní podmínky.
· Nenechává snad Fidel Castro většinu Kubánců žít v bídě schválně?
· Vždyť mnozí tak mají plné ruce (i hlavu) práce se sháněním jídla a na plánování povstání jim nezbývá čas ani energie.
· Vůdce má navíc v ruce starý trumf - ekonomické embargo, které na ostrov již před více než 40 lety uvalily Spojené státy.
· Vždy může - a také to dělá - ukázat prstem na Američany a démonizovat jejich údajné úsilí Kubu zcela zničit nejen vojensky, ale rovněž ekonomicky.

Socialismus, nebo smrt?!
12. srpna 2006, Lidové noviny
Eduard Freisler, redaktor LN Autor (* 1974) je redaktorem LN, zabývá se hispánským světem

E.Freisler přináší zajímavé historky ze života Fidela Castra. Ten prý po přepadení kasáren řekl, že jeho spolubojovníci se nedopustili žádného zločinu, protože chtěli jen to nejlepší pro svoji zemi. To nejlepší pro svoji zemi zajisté chtěli i Američané, kteří prý zorganizovali většinu z více než 670ti atentátů na Fidela. Podobné argumentace se tuším drží i současní teroristé, včetně těch státních.

Na Havanské univerzitě prý začal Fidel nosit zbraň a podle některých svědectví zde zabil své první odpůrce. Mně se dnes k ránu zdálo, že podle jiných svědectví Castro své odpůrce nezabil, nýbrž podělil je pralinkami…

Fidel všechno šťastně přežil a tak mohl Kubánce držet v poslušnosti takovým fíglem, jako jsou tvrdé životní podmínky. Pravda, přisvojení si zásluh za objevení tohoto triku mu překazili Američané svým více než čtyřicetiletým embargem. Stejně by bylo zajímavé, jak by se Američané potýkali s podobným embargem třeba jen týdenním.

Ještě k těm pralinkám. Že by byly podle ještě dalších svědectví otrávené?

Stromy do nebe

Dnes v Lidových novinách:

Neokonzervativní politika bude mít pro USA a Izrael fatální důsledky, říká Zbigniew Brzezinski
· Neokonzervativní recepty, jejichž obdobu uplatňuje i Izrael, jsou katastrofální pro Ameriku a v konečném důsledku i pro Izrael.
· Naprosto totiž obrátí drtivou většinu obyvatelstva Blízkého východu proti Spojeným státům.
· Poučení z Iráku hovoří samo za sebe.
· Jestliže se bude dále sledovat neokonzertavitní politika, Spojené státy budou vyhnány z oblasti, a to bude začátek konce i pro Izrael.
· Ani Spojené státy, ani Izrael nemají potenciál prosadit na Blízkém východě jednostranné řešení.
· Možná existují lidé, kteří klamou sami sebe a mylně si to myslí.
· Když irácký premiér Núrí Málikí nedávno ostře kritizoval postup Izraele v libanonském konfliktu, byla to předzvěst dalších věcí.
· Představa, že Spojené státy získají Irák, který bude poddajný, demokratický, stabilní, proamerický a který bude mít rád Izrael, je mýtus, který se rychle rozpadá.
· Změny v Íránu lze dosáhnout angažovaností, a ne konfrontací.
· Budeme-li sledovat tuto politiku, snad se nám podaří odvrátit nejhorší.
· Ale pokud ne, mám obavu, že se situace v regionu vymkne kontrole .

Konfrontace je cesta do pekel
11. srpna 2006, Lidové noviny
Zbigniew Brzezinski (rozhovor)

Jak známo, žádnému imperiu nerostou stromy až do nebe a zdá se, že konečně začíná Americe docházet, že s neokoni se jejich imperium už vydalo na sestupnou dráhu. Sotva tomu zabrání sešněrování zeměkoule i vesmíru sofistikovanými zbraňovými systémy. Naštvané lidstvo se sotva nechá do nekonečna vyssávat a arogantně komandovat elitní euroatlantickou skupinkou a nepochybně nakonec najde prostředky, jak ji vykázat do patřičných mezí. Je to možná škoda, mohlo to být docela přijatelné imperium, když už to na světě bez těch velmocenských diktátů jaksi nefunguje.

Poctiví tuneláři?

Dnes v Lidových novinách:

SLAVKOV U BRNA Pět ozbrojených mužů převlečených za policisty včera na Vyškovsku uloupilo z vozu bezpečnostní služby desítky milionů korun.
· Podle neoficiálních údajů si lupiči odnesli více než 80 milionů.
· To by z přepadení udělalo druhou největší loupež v historii země.
· Dodávku bezpečnostní služby Brink's C. L. ČR se dvěma pracovníky ochranky zastavili před osmou hodinou ráno na silnici mezi Slavkovem a Rousínovem maskovaní muži v černých policejních uniformách.
· „Přepadení nebyli zraněni, po lupičích pátráme,“ uvedla policejní mluvčí Jana Šípková.
· Podle ní jsou lupiči ozbrojení a nebezpeční.
· Bezpečnostní agentura případ odmítla komentovat.

Falešní policisté ukradli miliony
10. srpna 2006, Lidové noviny
Baw

Jeví se to jako jakási amatérská verze profesionální privatizace tunelováním při přechodu na tržní hospodářství. Pokud se neukáže, že falešní policajti vlastně pracovali na objednávku těch poctivých, tak v tom snad ani nic moc mediálně zajímavého nebude.

Dnes si zapomínáme výročí…

Dnes v Lidových novinách:

Výroky Lubomíra Zaorálka o KLDR připomínají přístup britských politiků k Hitlerovi
· Poslední britský předválečný velvyslanec v Berlíně sir Nevile Henderson se mnohokrát sešel Hermannem Göringem. Netajil se k němu obdivem - napsal, že jemu, i dalším nacistickým pohlavárům, má být Německo za mnoho vděčné.
· Onen duch appeasementu, krásně zvěčněný v Hendersonově knize, se v českém prostředí naposledy zjevil v neděli v Otázkách Václava Moravce na ČT v podobě předsedy sněmovny Lubomíra Zaorálka (ČSSD).
· Ten při debatě o protiraketové základně pronesl několik výroků, z nichž minimálně jeden týkající se severní Koreje a chyb v přístupu světa při rozhovorech s KLDR stojí za zmínku.
· Během své návštěvy KLDR loni na podzim zase používal slova jako, že severní Korea má o dohodu „upřímný zájem“ (ČTK 19.října 2005).
· Bohužel ze Zaorálkovy rétoriky se dá usuzovat, že mnohému z toho, co říká, skutečně věří.
· Jinými slovy, kantovský či wilsonovský idealismus a víra v „upřímnost“ druhé strany vítězí nad pragmatismem a sebereflexí.
· Samozřejmě je nutné vést debaty se Severokorejci, Íránci a kýmkoli dalším, kdo se přestane chovat dle „dobrých mravů“.
· Bombardování není rozhodně nejlepší přístup.
· Severokorejcům současná situace vyhovuje, a proto mají při jakýchkoli jednáních převahu. Úvahy o jejich upřímnosti proto postrádají smysl.
· Je to podobné jako s vírou britských politiků a úředníků v Hitlerovu upřímnost.
· Lubomír Zaorálek a další, kteří se snaží angažovat v řešení severokorejského problému, by si měli často připomínat výrok amerického prezidenta Theodore Roosevelta: „Mluvte jemně, ale mějte v ruce velkou hůl“.

Duch appeasementu
8. srpna 2006, Lidové noviny
František Šulc, redaktor LN

Samozřejmě je nutné vést debaty se Severokorejci, Íránci a kýmkoli dalším, kdo se přestane chovat dle „dobrých mravů“, jak praví F.Šulc o známých říších zla. V těchto dnech zapomínáme 61. výročí Hirošimy a Nagasaki, a to je dobrou příležitostí připomenout si ony říše zla, které se snaží vyrovnat se svým předchůdcům v rozfašírování desetitisíců civilistů jednou ranou. Chtěly by taky vydírat svět „velikánskou holí“ do ruky v podobě jaderných zbraní, aby pak taky mohly hovořit jemně jako jejich velké vzory. Takové země se rozhodně nechovají dle „dobrých mravů“ jako my. Bombardovat je ale rozhodně není nejlepší přístup, co kdyby nějakou tu hůl už měly po ruce.

Pátá kolona

Dnes v Lidových novinách:

Kdyby tak tatík Žižka vstal/ ten by se na nás podíval/ jací jsme rebelanti/ V ruce plácačky na mouchy/ v hlavě máme rampouchy/ to jsme čeští rebelanti. - Tuhle písničku mi maminka zpívala za válečných večerů.
· Krom veselého rytmu mi nedocházelo nic: že autora Karla Hašlera nacisté dávno umučili v mauthausenském koncentráku, ani že jeho vrazi jsou stejní fešáci v uniformách jako ti, co kolem nás chodili do nové vinohradské sokolovny.
· A musel přijít „ústavní cestou“ únor 1948 a „bratrská pomoc“ v srpnu 1968, abych začal chápat, že text Hašlerova kupletu není žádný novelty song, krátkodechá aktualitka, ale nadčasová a sžíravě výstižná charakteristika našineckého rebelantství.
· Co Hašler tušil, potvrzují dnes výzkumy veřejného mínění.
· Máme-li se bránit okupantovi, vymyslíme deset důvodů, proč a jak se s ním raději dohodnout - a ještě víc obvinění na adresu našich „velkých“ spojenců, kteří nám nepomohli.
· Chceme svobodu, ale žádnou brannou povinnost.
· Stejně bychom se neubránili, ať nás brání naši spojenci.
· Jen ať od nás nevysílá Svobodná Evropa, zvláště ne z Prahy.
· A hlavně žádné protiraketové americké základny.
· Co bychom z nich vlastně měli?
· Obchody?
· Američané si stejně všechno dovezou, jak pohotově domyslel první komunista sněmovny Vojtěch Filip.
· Argumentovat důležitostí referenda v zemi, jejíž předchozí státní útvar, existující 68 roků, zrušili politici od stolu, páchne účelovostí a pokrytectvím.
· Pokud odpůrci americké základny neuvedou silnější argumenty než dosud, hlasuji ANO.
· A pískám si pochod amerických námořníků.

Přechytračíme i USA?
7. srpna 2006, Lidové noviny
JIŘÍ ČERNÝ

„Máme-li se bránit okupantovi, vymyslíme deset důvodů, proč a jak se s ním raději dohodnout…“, praví J.Černý. Nedohadujme se tedy s novodobými okupanty a braňme se novému zkolonizování nebo zotročení. Nedovolme, aby si z naší země udělali skládku na odpady, nebo ji zneužili pro světovládné avantýry. Novodobé protektoráty navyžadují přímé vojenské obsazení k prosazení vůle okupanta, neobejdou se ale jako dřív bez páté kolony kolaborantů, zejména v médiích.

Konec války civilizací?

Dnes v Lidových novinách:

Je nejvyšší čas, aby Západ sankcemi a jednotným postojem zastavil íránský jaderný program

• Pozornost světa se nyní upírá na boje v Libanonu a pásmu Gazy, všechny souvislosti ale nevyhnutelně poukazují k Íránu.
• Diplomacie, která se tímto problémem zabývá, však neustále zůstává pozadu za událostmi.
• V době, kdy na libanonská a izraelská města dopadají bomby a Izrael znovu obsazuje části Gazy, zůstává návrh takzvané šestky (USA, Británie, Francie, Německo, Rusko a Čína) z loňského května na jednání s Íránem o jeho programu výroby jaderných zbraní i nadále bez odpovědi.
• Možná že Teherán považuje téměř prosebný tón některých výzev, jež mu byly adresovány, za známku slabosti a nerozhodnosti.
• Dosud se šestka vyjadřovala jen vágně o tom, jak bude reagovat na neochotu Íránu k jednání, pouze pohrozila nespecifikovanými sankcemi Rady bezpečnosti OSN.
• Jestliže však slepá ulička mezi nervózní trpělivostí šestky a sarkastickým výsměchem ze strany íránského prezidenta povede de facto ke smíření se s íránským jaderným programem, pohasnou vyhlídky na multilaterální mezinárodní pořádek všude na světě.
• Moderní, silný, mírumilovný Írán by se mohl stát pilířem stability a pokroku v oblasti.
  K tomu ale nemůže dojít, pokud se íránští vůdci nerozhodnou, zda chtějí reprezentovat myšlenku, či národ, jestli je jejich základní motivací křížové tažení, nebo mezinárodní spolupráce.
• Cílem diplomacie šestky by mělo být donutit Írán, aby se k tomuto výběru postavil čelem.
  Nelze prostě Íránu dovolit, aby naplnil svůj sen o imperiální vládě v oblasti tak důležité pro zbytek světa.
• Naopak Írán, který by se soustředil na rozvoj vloh svých občanů a zdrojů své země, by se neměl od Spojených států čeho obávat.
• V konečném důsledku však musí Spojené státy být připraveny obhájit své snahy zastavit íránský program jaderných zbraní.

Jak dál ve vztazích s Íránem
1. srpna 2006, Lidové noviny
Kissinger, bývalý ministr zahraničí USA

Když chci někomu rozbít hubu, záminku si najdu.
Copak bylo nutné aby Husajn měl skutečně ZHN k tomu aby byl přepaden a okupován Irák?
Ani Írán vůbec nemusí ZHN doopravdy vyvíjet k tomu aby ho ve vhodné postihl podobný osud. Prozatím je výhodné jej sankcemi oslabit.
Poskytněte vlastním váhajícím lidem nějaké výhody (např.levnější benzin), a oni s láskou a pochopením vašim krkolomným záminkám uvěří.
Až se vymyslí nebenzinové motory, nebude třeba ropné země řadit do říší zla.
Až takovým zemím nebude už vůbec co vzít, může slavnostně skončit válka civilizací.
Ovšem, pořád se nám ještě ze strategických důvodů může hodit samotný prostor který zbytečně zabírají…