Dnes v Lidových novinách:
Ze stále těsnějšího a pospojovaného světa nelze vystoupit a říci, dejte nám pokoj, nás konflikty jinde nezajímají.
· Hrozbou dnes nejsou jednotliví umanutí vládcové či dobyvatelé, ale frustrované ambice celých civilizačních kruhů a kultur, a předpovídat, kdo a odkud se rozhodne zničit alespoň úspěšnější části lidstva, je nesmírně obtížné.
· Nemenší hrozbu představují však také státy, které sice patří do ohroženého civilizačního okruhu, ale cítí se rovněž zklamány ve svých ambicích a jejichž rozháranost a nestabilita může být snadno zneužita.
· Evropě nejnebezpečnějším takovým státem je nepochybně Rusko.
· Ti, kteří se obávají naší okupace americkou armádou, by si měli uvědomit, že vojenské ingerence USA do evropských konfliktů či do globálních střetů odehrávajících se na našem kontinentu probíhaly v konečném součtu vždy ve prospěch zájmů Evropy a podle její vůle.
· Zatímco naopak Rusko se neustále snaží o udržení silového vlivu v Evropě, získaného za druhé světové války ozbrojenou mocí Sovětského svazu a pokračujícího dál pouze v zájmu Ruska a podle jeho vůle.
Rusko, ač nejisté, se stává hrozbou
30.dubna 2007, Lidové noviny
Vladimír Bystrov, publicista
V.Bystrov je mrzutý, že Rusko získalo silový vliv v Evropě za druhé světové války. Asi nezaslouženě, když sice bohudík zbavilo i celou Evropu nacistů, ale bohužel se ho při tom nepodařilo nechat v té šichtě vykrvácet, a tak jsou pořád potíže s tím, že je. A prý ještě dnes snad Rusové mají válečné námořnictvo v nějakých mořích…
Není proto divu, že Američané, s cílem hlídat ničemné státy jako Írán, obkličují ruské hranice radary schopnými pozorovat starty jejich raket a získávat potřebné informace. První takový radar (Have Stare) byl umístěn v Norsku. Rusové ve své naivitě pochybují o US upřímnosti a myslí si, že účelem tohoto rozmisťování je pokrýt evropskou část Ruska až po Ural, a považují to za hrozbu. A taky si myslí, že US apetit se neomezí jen na Polsko a Česko. A dokonce prý není záruka, že zde za chvíli nebude 20, potom 100 a dokoce ještě více těchto "interceptor missiles". A taky mohou být nahrazeny zdokonalenými verzemi, již v USA vyvíjenými. A v budoucnu mohou Američané tento systém rozšířit i o prvky umístěné na moři a ve vesmíru. Vrcholem všeho je přesvědčení ruského generálního štábu, že pravým cílem oněch rozmístění je chránit USA proti ruskému a čínskému nukleárně raketovému potenciálu a vytvořit si exkluzivní podmínky pro nezranitelnost Spojených států. A tak Rusové prý budou pečlivě pozorovat cvrkot a v rámci své národní bezpečnosti na tyto instalace zacílí svoje síly. S příslovečnou ruskou neomaleností si taky dovolují naznačovat, že kdyby Rusko instalovalo svůj obranný raketový systém někde v Kanadě, nebo na Kubě, tak Washington by prý reagoval stejně. Jak směšné
Jak je vidět, my v Česku se se svým brdským radarem nemáme čeho obávat! Však druhá světová válka taky tuším začala českým lébnsraumem a Polskem, a jak to nakonec všechno dobře dopadlo.
Četl jsem si v In The Trenches Of The New Cold War
30 dubna, 2007
28 dubna, 2007
Široká ruská duše snad přežije i Busche
Dnes v Lidových novinách:
Klaus v Moskvě narazil na odpor proti americké základně * Putin pohrozil, že Rusko má právo na odvetu
· Český prezident se během několikahodinových rozhovorů snažil Putina ujistit, že americká protiraketová základna v České republice a Polsku není namířena proti Moskvě.
· „V tom jsem úspěšný nebyl,“ uznal po jednání Klaus.
· Podle svých vlastních slov však alespoň prezidentu Putinovi zdůraznil, že česká strana „nemá sebemenší ambice“, aby základna byla nějakým způsobem použita vůči Rusku.
· Putin mu ale odpověděl, že to nebude Česko, kdo bude rozhodovat, co se na amerických vojenských základnách bude dít.
· Ve více než desetiminutovém monologu pak pronesl zatím nejtvrdší kritiku tohoto amerického projektu i přístupu NATO a Západu k Rusku vůbec.
· „Radar je součástí amerických ozbrojených sil.
· Poprvé v historii se v Evropě objevují části amerického jaderného komplexu.
· Pro nás, pro Rusko, je to jako rozmístění pershingů.
· Hrozba je naprosto stejná,“ prohlásil Putin s odkazem na krizi, jež na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vehnala Moskvu a Washington do nového kola zbrojení.
· Podle Putina nejsou americké protiraketové základny na obranu před Íránem nebo Severní Koreou, jež podle něj rakety schopné zasáhnout státy NATO nemají a v dohledné budoucnosti ani mít nebudou.
· Americké základny jsou však naopak schopny kontrolovat sovětské jaderné síly v celém prostoru evropského Ruska a tím ohrozit strategickou rovnováhu.
· Americké základny jsou podle ruského prezidenta navíc součástí plánu, kdy Západ obsazuje pozice, které Rusko vyklidilo.
· „V evropské části Ruska nezůstaly žádné těžké zbraně.
· NATO ale chce vytvořit dvě nové základny v Bulharsku a v Rumunsku pro 5000 vojáků a postavit dvě součásti systému protiraketové obrany v Polsku a v České republice.
· Rusko se odzbrojuje, zatímco naši partneři zaplňují evropský prostor novými druhy zbraní.
· Nerozumíme tomu, z jakého důvodu se to dnes v Evropě děje,“ prohlásil Putin.
· A dodal, že Rusko přijme odpovídající odpověď.
· Václav Klaus, který svoji přesvědčovací strategii ještě před čtvrtečním odletem telefonicky konzultoval s americkým prezidentem Georgem W. Bushem, přesto nebyl s výsledkem rozhovorů nespokojen.
Putin: Radar je jako pershing
28.dubna 2007, Lidové noviny
LUBOŠ PALATA
Putin není zrovna vysoké postavy, ale našim politikům a komentátorům sahá dokonce sotva po kotníky. Je až komické, s jakým nadhledem ujišťují Rusko, že náš radar a polské rakety Rusko neohrožují. Oni to musí vědět, přece to říká prezident Bush a jeho lidé. Je s podivem, že se i náš prezident propůjčil k této trapné roli.
Putin tyto české mudrce shovívavě nebere na vědomí, zřejmě ví, jaká je klientským státečkům přisouzena role, že do vážných věcí dospělých nemají co mluvit, a co nemají vědět nevědí.
Rusko se rozhodující měrou podílelo na záchraně světa před nacistickými rádoby světovládci. Kdo jiný než Rusko by mohl sehrát i velevýznamnou roli při pacifikaci těch současných spasitelů lidstva, pachtících sa za globálním impériem?
Klaus v Moskvě narazil na odpor proti americké základně * Putin pohrozil, že Rusko má právo na odvetu
· Český prezident se během několikahodinových rozhovorů snažil Putina ujistit, že americká protiraketová základna v České republice a Polsku není namířena proti Moskvě.
· „V tom jsem úspěšný nebyl,“ uznal po jednání Klaus.
· Podle svých vlastních slov však alespoň prezidentu Putinovi zdůraznil, že česká strana „nemá sebemenší ambice“, aby základna byla nějakým způsobem použita vůči Rusku.
· Putin mu ale odpověděl, že to nebude Česko, kdo bude rozhodovat, co se na amerických vojenských základnách bude dít.
· Ve více než desetiminutovém monologu pak pronesl zatím nejtvrdší kritiku tohoto amerického projektu i přístupu NATO a Západu k Rusku vůbec.
· „Radar je součástí amerických ozbrojených sil.
· Poprvé v historii se v Evropě objevují části amerického jaderného komplexu.
· Pro nás, pro Rusko, je to jako rozmístění pershingů.
· Hrozba je naprosto stejná,“ prohlásil Putin s odkazem na krizi, jež na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vehnala Moskvu a Washington do nového kola zbrojení.
· Podle Putina nejsou americké protiraketové základny na obranu před Íránem nebo Severní Koreou, jež podle něj rakety schopné zasáhnout státy NATO nemají a v dohledné budoucnosti ani mít nebudou.
· Americké základny jsou však naopak schopny kontrolovat sovětské jaderné síly v celém prostoru evropského Ruska a tím ohrozit strategickou rovnováhu.
· Americké základny jsou podle ruského prezidenta navíc součástí plánu, kdy Západ obsazuje pozice, které Rusko vyklidilo.
· „V evropské části Ruska nezůstaly žádné těžké zbraně.
· NATO ale chce vytvořit dvě nové základny v Bulharsku a v Rumunsku pro 5000 vojáků a postavit dvě součásti systému protiraketové obrany v Polsku a v České republice.
· Rusko se odzbrojuje, zatímco naši partneři zaplňují evropský prostor novými druhy zbraní.
· Nerozumíme tomu, z jakého důvodu se to dnes v Evropě děje,“ prohlásil Putin.
· A dodal, že Rusko přijme odpovídající odpověď.
· Václav Klaus, který svoji přesvědčovací strategii ještě před čtvrtečním odletem telefonicky konzultoval s americkým prezidentem Georgem W. Bushem, přesto nebyl s výsledkem rozhovorů nespokojen.
Putin: Radar je jako pershing
28.dubna 2007, Lidové noviny
LUBOŠ PALATA
Putin není zrovna vysoké postavy, ale našim politikům a komentátorům sahá dokonce sotva po kotníky. Je až komické, s jakým nadhledem ujišťují Rusko, že náš radar a polské rakety Rusko neohrožují. Oni to musí vědět, přece to říká prezident Bush a jeho lidé. Je s podivem, že se i náš prezident propůjčil k této trapné roli.
Putin tyto české mudrce shovívavě nebere na vědomí, zřejmě ví, jaká je klientským státečkům přisouzena role, že do vážných věcí dospělých nemají co mluvit, a co nemají vědět nevědí.
Rusko se rozhodující měrou podílelo na záchraně světa před nacistickými rádoby světovládci. Kdo jiný než Rusko by mohl sehrát i velevýznamnou roli při pacifikaci těch současných spasitelů lidstva, pachtících sa za globálním impériem?
Kterak čekat na žalobu, i více
Dnes v Lidových novinách:
PRAHA Jsou tomu dva týdny, kdy zelení už poněkolikáté požádali o koaliční schůzku (takzvanou K9), aby řešili další setrvání šéfa lidovců Jiřího Čunka ve vládě.
· Když se ale v těchto dnech Martina Bursíka zeptáte, kdy má ona schůzka být, jen krčí rameny: „To se musíte zeptat pana premiéra.“
· Mirek Topolánek ovšem podobné dotazy zhusta odbývá s tím, že nemá čas odpovídat.
· Po včerejšku, kdy se objevily informace, že policie uzavírá vyšetřování a chystá státnímu zástupci podat návrh na obžalobu Čunka kvůli korupci, je zřejmé, že schůzka K9 na téma odvolání šéfa lidovců z vlády hned tak nebude.
· Lidovci za svým předsedou nadále stojí a Topolánek by pokládal za „nesmírně zpozdilé zbourat koalici bez toho, že bychom počkali na výrok státního zástupce“.
· A zeleným, kteří si už několikrát pohrávali s myšlenkou, že Topolánkovi položí nůž na krk ve stylu: buď my, nebo Čunek, další prodlužování stávajícího stavu evidentně příliš nevadí.
· Jejich šéfovi Martinu Bursíkovi alespoň ne natolik, aby kvůli Čunkovi ohrožoval vládní koalici.
Premiér: Čekáme na žalobu
28.dubna 2007, Lidové noviny
PETR KOLÁŘ, MARTINA JELÍNKOVÁ
Slyšel jsem takový návrh, že vláda by pro řešení situací podobných té místopředsedově měla vyčlenit ve Strakově akademii dvě místnosti. Jednu pro ministry z trestných činů podezřelých či obžalovaných, a druhou pro ministry již zatčené, tu pochopitelně vybavenou pevnými mřížemi v oknech. Toto opatření by umožnilo pravidelnou a nekonfliktní účast postižených ministrů na práci vlády či K9 ve prospěch všech poctivých občanů Česka, a mělo by být v platnosti nejméně do prosazení odklepnutí vybudování radarové stanice. Poté, nebo jakmile by nehrozil pád koaliční vlády radaru nakloněné, by ministři ve stavu podezření, nebo už hotoví kriminálníci, mohli být přesunuti do normálního vyšetřovacího zařízení (nejsem odborník) či věznice, pochopitelně po předchozí konzultaci se Státním Departmentem.
PRAHA Jsou tomu dva týdny, kdy zelení už poněkolikáté požádali o koaliční schůzku (takzvanou K9), aby řešili další setrvání šéfa lidovců Jiřího Čunka ve vládě.
· Když se ale v těchto dnech Martina Bursíka zeptáte, kdy má ona schůzka být, jen krčí rameny: „To se musíte zeptat pana premiéra.“
· Mirek Topolánek ovšem podobné dotazy zhusta odbývá s tím, že nemá čas odpovídat.
· Po včerejšku, kdy se objevily informace, že policie uzavírá vyšetřování a chystá státnímu zástupci podat návrh na obžalobu Čunka kvůli korupci, je zřejmé, že schůzka K9 na téma odvolání šéfa lidovců z vlády hned tak nebude.
· Lidovci za svým předsedou nadále stojí a Topolánek by pokládal za „nesmírně zpozdilé zbourat koalici bez toho, že bychom počkali na výrok státního zástupce“.
· A zeleným, kteří si už několikrát pohrávali s myšlenkou, že Topolánkovi položí nůž na krk ve stylu: buď my, nebo Čunek, další prodlužování stávajícího stavu evidentně příliš nevadí.
· Jejich šéfovi Martinu Bursíkovi alespoň ne natolik, aby kvůli Čunkovi ohrožoval vládní koalici.
Premiér: Čekáme na žalobu
28.dubna 2007, Lidové noviny
PETR KOLÁŘ, MARTINA JELÍNKOVÁ
Slyšel jsem takový návrh, že vláda by pro řešení situací podobných té místopředsedově měla vyčlenit ve Strakově akademii dvě místnosti. Jednu pro ministry z trestných činů podezřelých či obžalovaných, a druhou pro ministry již zatčené, tu pochopitelně vybavenou pevnými mřížemi v oknech. Toto opatření by umožnilo pravidelnou a nekonfliktní účast postižených ministrů na práci vlády či K9 ve prospěch všech poctivých občanů Česka, a mělo by být v platnosti nejméně do prosazení odklepnutí vybudování radarové stanice. Poté, nebo jakmile by nehrozil pád koaliční vlády radaru nakloněné, by ministři ve stavu podezření, nebo už hotoví kriminálníci, mohli být přesunuti do normálního vyšetřovacího zařízení (nejsem odborník) či věznice, pochopitelně po předchozí konzultaci se Státním Departmentem.
27 dubna, 2007
Jak dál v tom z-traceném Iráku
Dnes v Lidových novinách:
Obě komory Kongresu USA svázaly financování irácké války se stahováním amerických vojáků od 1.října.
· Spíš než cokoliv jiného je to politické gesto, ale demokraté považují za svou povinnost ho udělat
· Ve středu Sněmovna reprezentantů a včera Senát odsouhlasily americké administrativě dalších 100 miliard dolarů na Irák a Afghánistán.
· Podle zákona, na jehož podobě se shodla dohodovací komise sněmovny a Senátu, by měly USA začít své vojáky z Iráku stahovat nejpozději 1. října letošního roku.
· Oproti původnímu návrhu nestanovili američtí zákonodárci žádné definitivní datum, dokdy musí Irák opustit naprostá většina vojáků USA.
· V zákoně uvedený 1. duben 2008 je pouze doporučující „cíl“, byť by si demokraté přáli, aby po tomto datu v Iráku zůstali vojáci jen na omezené nebojové misi zaměřené především na protiteroristické operace, ochranu objektů a diplomatů a na výcvik iráckých sil.
· Ovšem se zásadní podmínkou – že se vojáci začnou vracet domů.
· Bílý dům proto kongresmanům nepoděkuje.
· Prezident George W. Bush podle očekávání v úterý, na den přesně čtyři roky poté, co v dramatickém projevu na palubě letadlové lodi mluvil o konci „velkých bojových operací“ v Iráku a „splněné misi“, zákon vetuje
Kongres trvá na odsunu z Iráku
27dubna 2007, Lidové noviny
TOMÁŠ JENÍK
Senátor Harry Reid, vedoucí demokrat v senátu, prohlásil minulý týden, že tato válka je ztracená, a že konflikt v Iráku nemá vojenské řešení. Demokraté si tedy zachovali jistý smysl pro realitu, ovšem zřejmě by neradi, aby američtí vojáci prchali v panice. A tak schválili 100 miliard dolarů na zpáteční jízdenky. Rádi by spořádaný odsun se všemi zavazadly realizovali v plánovaném termínu, nejlépe od letošního října do dubna. Nebylo by však od věci zeptat se Iráčanů, jestli se jim to hodí a jestli nemají v tu dobu lepší program než nečinně koukat na záda stěhujících se kolon. A taky se jich zeptat, jestli jim nepřipadá komické, že by si tam okupant ponechal jakousi „nebojovou misi“ na protiteroristické operace a výcvik iráckých sil.
To neoconi s jejich prezidentem Bushem mají tvrdou hlavu a jsou rozhodnuti bojovat dál do poslední kapky čísi krve (jak se vyjádřil jiný senátor Obey), včetně třeba krve stejně tvrdohlavého prince Harryho. Nakonec je tu možná ještě jedno řešení: Zplanýrovat ty ropné říše zla se zhora, počínaje tentokrát Íránem, a začít pro změnu - až ty ruiny zarostou - na zelené louce.
Obě komory Kongresu USA svázaly financování irácké války se stahováním amerických vojáků od 1.října.
· Spíš než cokoliv jiného je to politické gesto, ale demokraté považují za svou povinnost ho udělat
· Ve středu Sněmovna reprezentantů a včera Senát odsouhlasily americké administrativě dalších 100 miliard dolarů na Irák a Afghánistán.
· Podle zákona, na jehož podobě se shodla dohodovací komise sněmovny a Senátu, by měly USA začít své vojáky z Iráku stahovat nejpozději 1. října letošního roku.
· Oproti původnímu návrhu nestanovili američtí zákonodárci žádné definitivní datum, dokdy musí Irák opustit naprostá většina vojáků USA.
· V zákoně uvedený 1. duben 2008 je pouze doporučující „cíl“, byť by si demokraté přáli, aby po tomto datu v Iráku zůstali vojáci jen na omezené nebojové misi zaměřené především na protiteroristické operace, ochranu objektů a diplomatů a na výcvik iráckých sil.
· Ovšem se zásadní podmínkou – že se vojáci začnou vracet domů.
· Bílý dům proto kongresmanům nepoděkuje.
· Prezident George W. Bush podle očekávání v úterý, na den přesně čtyři roky poté, co v dramatickém projevu na palubě letadlové lodi mluvil o konci „velkých bojových operací“ v Iráku a „splněné misi“, zákon vetuje
Kongres trvá na odsunu z Iráku
27dubna 2007, Lidové noviny
TOMÁŠ JENÍK
Senátor Harry Reid, vedoucí demokrat v senátu, prohlásil minulý týden, že tato válka je ztracená, a že konflikt v Iráku nemá vojenské řešení. Demokraté si tedy zachovali jistý smysl pro realitu, ovšem zřejmě by neradi, aby američtí vojáci prchali v panice. A tak schválili 100 miliard dolarů na zpáteční jízdenky. Rádi by spořádaný odsun se všemi zavazadly realizovali v plánovaném termínu, nejlépe od letošního října do dubna. Nebylo by však od věci zeptat se Iráčanů, jestli se jim to hodí a jestli nemají v tu dobu lepší program než nečinně koukat na záda stěhujících se kolon. A taky se jich zeptat, jestli jim nepřipadá komické, že by si tam okupant ponechal jakousi „nebojovou misi“ na protiteroristické operace a výcvik iráckých sil.
To neoconi s jejich prezidentem Bushem mají tvrdou hlavu a jsou rozhodnuti bojovat dál do poslední kapky čísi krve (jak se vyjádřil jiný senátor Obey), včetně třeba krve stejně tvrdohlavého prince Harryho. Nakonec je tu možná ještě jedno řešení: Zplanýrovat ty ropné říše zla se zhora, počínaje tentokrát Íránem, a začít pro změnu - až ty ruiny zarostou - na zelené louce.
25 dubna, 2007
Disciplina versus svačina
Dnes v Lidových novinách:
Budou ti poslanci ČSSD, jimž americký radar nevadí, hlasovat proti svému svědomí?
· V Paroubkově sociální demokracii nebývá zvykem, aby se některý z jejích poslanců či senátorů postavil proti stranické linii.
· Poslanec Miroslav Svoboda učinil však po návratu parlamentní delegace z Marshallových ostrovů výjimku, vysloviv se pro umístění amerického radaru v Brdech.
· „Vnitřně jsem se ujistil, že ty informace, které nám už dříve Američané předkládali, byly otevřené, pravdivé.
· Během návštěvy jsme se mohli podívat i na řekněme intimní součásti uvnitř radaru, byli k nám velmi vstřícní.
· Myslím, že máme všichni celkově dobrý dojem.
· “ Poslanec Svoboda je pro umístění americké radarové základny na našem území a bude se snažit přesvědčit o tom své kolegyně a kolegy v poslaneckém klubu ČSSD. „Pochopitelně ale v případě, že se bude o věci hlasovat, budu respektovat názor sociální demokracie a klubu,“ ruče dodal Miroslav Svoboda.
· Pokud ale ČSSD dá svým poslancům závazný pokyn, aby hlasovali proti radaru jako takovému, i když někteří z nich budou vnitřně přesvědčeni o jeho prospěšnosti, rozpor mezi stranickou disciplínou a názorem příslušného zákonodárce prostě nastane.
· Podle článku 23 ústavy slibuje poslanec a senátor věrnost České republice, její konstituci, zákonům a „na svou čest“ to, že svůj mandát bude vykonávat „v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“.
· V zájmu všeho lidu, nikoli v zájmu politické strany, či dokonce jen jejího vedení.
Disciplína versus ústava
25. dubna 2007, Lidové noviny
Petr Nováček, komentátor ČRo1-Radiožurnálu
Řečeno ve stylu úvahy Petra Nováčka: Budou ti poslanci ODS, kterým se reforma-nereforma jeví jako nedostatečná, hlasovat proti svému svědomí a podpoří ji? Postaví se poslanec Tlustý proti stranické linii, když si spočítal, že ten navrhovaný balíček opatření zvedne méně majetným žlab zcela nedostatečně? Bude ho Topolánek a vedení strany neústavně přemlouvat, aby stranu a vládu podržel, a nedomáhal se k batohu reforem ještě svačiny (viz článek na jiném místě dnešních LN)?
Ale ne, poslanec Tlustý se nijak nemusí omezovat kvůli stranické linii. Petr Nováček totiž zapoměl dodat, že dilema „disciplina versus ústava“ se týká jen levicových poslanců. Pravicovému poslanci, jako je poslanec Tlustý, svědomí nikdy nedovolí udělat něco ve prospěch obyčejných občanů, a tak Topolánkovu vládu a radarovou základnu kvůli mizerné svačině určitě nepotopí.
Budou ti poslanci ČSSD, jimž americký radar nevadí, hlasovat proti svému svědomí?
· V Paroubkově sociální demokracii nebývá zvykem, aby se některý z jejích poslanců či senátorů postavil proti stranické linii.
· Poslanec Miroslav Svoboda učinil však po návratu parlamentní delegace z Marshallových ostrovů výjimku, vysloviv se pro umístění amerického radaru v Brdech.
· „Vnitřně jsem se ujistil, že ty informace, které nám už dříve Američané předkládali, byly otevřené, pravdivé.
· Během návštěvy jsme se mohli podívat i na řekněme intimní součásti uvnitř radaru, byli k nám velmi vstřícní.
· Myslím, že máme všichni celkově dobrý dojem.
· “ Poslanec Svoboda je pro umístění americké radarové základny na našem území a bude se snažit přesvědčit o tom své kolegyně a kolegy v poslaneckém klubu ČSSD. „Pochopitelně ale v případě, že se bude o věci hlasovat, budu respektovat názor sociální demokracie a klubu,“ ruče dodal Miroslav Svoboda.
· Pokud ale ČSSD dá svým poslancům závazný pokyn, aby hlasovali proti radaru jako takovému, i když někteří z nich budou vnitřně přesvědčeni o jeho prospěšnosti, rozpor mezi stranickou disciplínou a názorem příslušného zákonodárce prostě nastane.
· Podle článku 23 ústavy slibuje poslanec a senátor věrnost České republice, její konstituci, zákonům a „na svou čest“ to, že svůj mandát bude vykonávat „v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“.
· V zájmu všeho lidu, nikoli v zájmu politické strany, či dokonce jen jejího vedení.
Disciplína versus ústava
25. dubna 2007, Lidové noviny
Petr Nováček, komentátor ČRo1-Radiožurnálu
Řečeno ve stylu úvahy Petra Nováčka: Budou ti poslanci ODS, kterým se reforma-nereforma jeví jako nedostatečná, hlasovat proti svému svědomí a podpoří ji? Postaví se poslanec Tlustý proti stranické linii, když si spočítal, že ten navrhovaný balíček opatření zvedne méně majetným žlab zcela nedostatečně? Bude ho Topolánek a vedení strany neústavně přemlouvat, aby stranu a vládu podržel, a nedomáhal se k batohu reforem ještě svačiny (viz článek na jiném místě dnešních LN)?
Ale ne, poslanec Tlustý se nijak nemusí omezovat kvůli stranické linii. Petr Nováček totiž zapoměl dodat, že dilema „disciplina versus ústava“ se týká jen levicových poslanců. Pravicovému poslanci, jako je poslanec Tlustý, svědomí nikdy nedovolí udělat něco ve prospěch obyčejných občanů, a tak Topolánkovu vládu a radarovou základnu kvůli mizerné svačině určitě nepotopí.
24 dubna, 2007
Nepostrádám informace jak funguje radarová základna
Dnes v Lidových novinách:
Američané radar v Česku chtějí.
· Pro jeho umístění jsou brdské lesy ideální, záložní varianty, tedy přesun mimo Českou republiku, by přicházely v úvahu jedině v případě, kdyby se USA nepodařilo přesvědčit české zákonodárce.
· V Praze to včera prohlásil šéf americké Agentury pro protiraketovou obranu generál Henry Obering.
· Jak dodal, po nedávné návštěvě parlamentní delegace na radarové základně na Marshallových ostrovech nesouhlas některých sociálních demokratů, kteří se dosud stavěli proti radaru, zeslábl.
· Muž zodpovědný za přesvědčování Evropy a zejména Čechů a Poláků o prospěšnosti protiraketové obrany měl včera nabitý program.
· Hned ráno se sešel s prezidentem Václavem Klausem a potom přesvědčoval šéfa opoziční ČSSD Jiřího Paroubka, který po jednání zopakoval, že se na jeho výhradách k radaru nic nezměnilo.
· Jeho strana chce stále referendum a začlenit radarovou stanici do obranného systému NATO.
· Odpoledne uspořádal Obering pro české poslance a senátory na půdě Poslanecké sněmovny prezentaci.
· Americký generál se podle svých slov snažil především rozptýlit obavy části poslanců z negativního postoje Ruska.
· „Kolem štítu existuje spousta nedorozumění, především co se týče zaměňování íránské hrozby a ruské hrozby," řekl Obering s tím, že se do protiraketového deštníku Američané naopak snaží Rusy vtáhnout.
· Jednání s Rusy nevzdávají
· Ruský ministr obrany Anatolij Serďukov znovu zopakoval, že plánovaný štít ohrožuje ruskou národní bezpečnost.
· „Ruský postoj zůstává nezměněn," citovala Serďukova agentura Reuters.
· Gates proto znovu ubezpečoval Rusy, že systém není namířen proti nim, ale proti nepřátelsky naladěným režimům především v Íránu či Severní Koreji.
· Robert Gates navíc zopakoval, že Washington nabízí Moskvě v oblasti protiraketové obrany partnerství.
·
USA přesvědčovaly Čechy i Rusy
24. dubna 2007, Lidové noviny
TOMÁŠ JENÍK, TEREZA ŠUPOVÁ
Spojené státy nám tady vysvětlují, jak funguje jejich radar. Myslím, že samotný radar by mi ani tak nevadil, asi mne neukousne, půjdu-li kolem. Spíš mi vadí jak funguje vláda, která si jej chce u nás vybudovat, údajně jako ochranný štít proti říším zla jako je Írán. Ve skutečnosti Írán jako další svobodná země stojí v cestě imperiálním ambicím Bílého domu a neoconů, kteří jej t.č. ovládají. Válku proti terorismu si formulují tak, aby mohli nevinný národ eliminovat a jeho zdroje uloupit, pokud je nevydá dobrovolně. Zastrašováním a propagandou donutí svět, aby jejich oběť odsoudil a postavil se za agresora, aby později konstatoval, že se stala chyba.
Být komplicem současných pánů v Bílém domě při jejich tažení za globální americké impérium, bez ohledu na zájmy ostatních, považuji za nedůstojné, podlé a nebezpečné. Proto mi vadí jejich radar, i když technicky může jít o dílko docela roztomilé.
Američané radar v Česku chtějí.
· Pro jeho umístění jsou brdské lesy ideální, záložní varianty, tedy přesun mimo Českou republiku, by přicházely v úvahu jedině v případě, kdyby se USA nepodařilo přesvědčit české zákonodárce.
· V Praze to včera prohlásil šéf americké Agentury pro protiraketovou obranu generál Henry Obering.
· Jak dodal, po nedávné návštěvě parlamentní delegace na radarové základně na Marshallových ostrovech nesouhlas některých sociálních demokratů, kteří se dosud stavěli proti radaru, zeslábl.
· Muž zodpovědný za přesvědčování Evropy a zejména Čechů a Poláků o prospěšnosti protiraketové obrany měl včera nabitý program.
· Hned ráno se sešel s prezidentem Václavem Klausem a potom přesvědčoval šéfa opoziční ČSSD Jiřího Paroubka, který po jednání zopakoval, že se na jeho výhradách k radaru nic nezměnilo.
· Jeho strana chce stále referendum a začlenit radarovou stanici do obranného systému NATO.
· Odpoledne uspořádal Obering pro české poslance a senátory na půdě Poslanecké sněmovny prezentaci.
· Americký generál se podle svých slov snažil především rozptýlit obavy části poslanců z negativního postoje Ruska.
· „Kolem štítu existuje spousta nedorozumění, především co se týče zaměňování íránské hrozby a ruské hrozby," řekl Obering s tím, že se do protiraketového deštníku Američané naopak snaží Rusy vtáhnout.
· Jednání s Rusy nevzdávají
· Ruský ministr obrany Anatolij Serďukov znovu zopakoval, že plánovaný štít ohrožuje ruskou národní bezpečnost.
· „Ruský postoj zůstává nezměněn," citovala Serďukova agentura Reuters.
· Gates proto znovu ubezpečoval Rusy, že systém není namířen proti nim, ale proti nepřátelsky naladěným režimům především v Íránu či Severní Koreji.
· Robert Gates navíc zopakoval, že Washington nabízí Moskvě v oblasti protiraketové obrany partnerství.
·
USA přesvědčovaly Čechy i Rusy
24. dubna 2007, Lidové noviny
TOMÁŠ JENÍK, TEREZA ŠUPOVÁ
Spojené státy nám tady vysvětlují, jak funguje jejich radar. Myslím, že samotný radar by mi ani tak nevadil, asi mne neukousne, půjdu-li kolem. Spíš mi vadí jak funguje vláda, která si jej chce u nás vybudovat, údajně jako ochranný štít proti říším zla jako je Írán. Ve skutečnosti Írán jako další svobodná země stojí v cestě imperiálním ambicím Bílého domu a neoconů, kteří jej t.č. ovládají. Válku proti terorismu si formulují tak, aby mohli nevinný národ eliminovat a jeho zdroje uloupit, pokud je nevydá dobrovolně. Zastrašováním a propagandou donutí svět, aby jejich oběť odsoudil a postavil se za agresora, aby později konstatoval, že se stala chyba.
Být komplicem současných pánů v Bílém domě při jejich tažení za globální americké impérium, bez ohledu na zájmy ostatních, považuji za nedůstojné, podlé a nebezpečné. Proto mi vadí jejich radar, i když technicky může jít o dílko docela roztomilé.
21 dubna, 2007
Ve fodbale jako v politice
Dnes v Lidových novinách:
Milan Baroš čelí kritice kvůli gestu, které ukázal na protihráče tmavé pleti.
· Český útočník v Lyonu si v blízkosti obránce Stéphana Mbiy ucpává nos a mává rukou před nosem, jako by rozháněl nepříjemný zápach.
· Incident se dostal na přetřes i během rozhovoru prezidentského kandidáta Jeana-Marie Le Pena v televizi LCI.
· Na otázku, zda ho takové chování šokuje, krajně pravicový politik, který je často obviňován z rasismu, odpověděl: "Ano, není to moc elegantní."
· Za Baroše se postavil jeho klub, incidentem se bude zabývat disciplinární komise.
· Baroše tyto informace rozhořčily. "Je to hloupé nařčení, kterému vůbec nerozumím.
· Bylo to běžné fotbalové gesto, které nemělo s rasismem nic společného," řekl Baroš a doplnil, že xenofobní názory ani náhodou nepatří do jeho života.
· "Vždyť většina hráčů v naší kabině je také tmavé pleti a jsem s nimi kamarád, nemáme žádné problémy," prohlásil Baroš.
Barošovo gesto šokovalo i Le Pena
PAŘÍŽ 20. dubna 2007
dovky.cz, ČTKLi
Co pořád máte s nějakým rasismem? Barošovo gesto přece jasně znamenalo: Mbyi, jsi jednička!
Milan Baroš čelí kritice kvůli gestu, které ukázal na protihráče tmavé pleti.
· Český útočník v Lyonu si v blízkosti obránce Stéphana Mbiy ucpává nos a mává rukou před nosem, jako by rozháněl nepříjemný zápach.
· Incident se dostal na přetřes i během rozhovoru prezidentského kandidáta Jeana-Marie Le Pena v televizi LCI.
· Na otázku, zda ho takové chování šokuje, krajně pravicový politik, který je často obviňován z rasismu, odpověděl: "Ano, není to moc elegantní."
· Za Baroše se postavil jeho klub, incidentem se bude zabývat disciplinární komise.
· Baroše tyto informace rozhořčily. "Je to hloupé nařčení, kterému vůbec nerozumím.
· Bylo to běžné fotbalové gesto, které nemělo s rasismem nic společného," řekl Baroš a doplnil, že xenofobní názory ani náhodou nepatří do jeho života.
· "Vždyť většina hráčů v naší kabině je také tmavé pleti a jsem s nimi kamarád, nemáme žádné problémy," prohlásil Baroš.
Barošovo gesto šokovalo i Le Pena
PAŘÍŽ 20. dubna 2007
dovky.cz, ČTKLi
Co pořád máte s nějakým rasismem? Barošovo gesto přece jasně znamenalo: Mbyi, jsi jednička!
18 dubna, 2007
Rozdává z cizího
RoDnes v Lidových novinách:
Venezuelský vůdce Hugo Chávez postavil svou moc a vliv mimo jiné na ropě.
· Té má Venezuela na jedno, dvě století dopředu.
· Chávez ji tak velkoryse rozdává zemím, z nichž chce vytvořit antiimperialistický blok usilující o postupné zničení USA.
· Jeho sen s ním ale někteří jihoameričtí bratři nesdílejí.
· Brazílie prezidenta Luly se slovy Cháveze s Amerikou paktuje.
· A to ještě ke všemu v rámci genocidního projektu, jak etanolovou dohodu mezi USA a Brazílií nazval Fidel Castro.
· Lulova Brazílie by měla ale být se svými etanolovými projekty uvážlivá.
· Tamní deštné pralesy jsou mimo jiné i největší zásobárnou kysličníku uhličitého, a to ve chvíli, kdy začnou třeba kvůli etanolovým polím mizet.
· Brazílie se může stát světovým ekologickým esem nebo také osudově přispět k devastaci Země.
· Je ale lepší něco dělat, než se jen koupat v ropě.
Ropné vábení
18. dubna 2007
Lidové noviny: Eduard Freisler
Tady si čtu na internetu (Owning the World – The Great Illusion ) jak američtí neokonzervativci, jako Cheney, Rumsfeld, či Wolfowitz, mají ambici vlastnit svět, který by mohli sami ovládat a předělat si ho a diktovat jeho další osud. Chtěli by mj. rozhodovat o enormním ropném bohatství Středního východu a Centrální Asie, a to bez ohledu na ambice ostatního světa. Podařilo se jim v USA uchopit moc a dosadit si klauna za prezidenta. K řízení světa potřebují atakovat a okupovat země, které by se protivily či kladly odpor. Přišli o studenou válku, která tak dobře ospravedlňovala závody ve zbrojení, ale události 11.září umožnily v rámci boje proti terorismu chopit se řízení opět unipolárního světa. V boji dobra proti zlu hraje Amerika roli toho dobra, a nejlepší cestou jak zvítězit nad silami zla je přivlastnit si je, nebo jim dominovat vojenskými a ekonomickými prostředky. Podařilo se instalovat vojenské základny v zahraničí a už obepínají celý svět. Dnes je třeba doplnit je i do dalších klientských států v Evropě…
Když z této persektivy koukám na toho Cháveze, jak "velkoryse rozdává venezuelskou ropu zemím, z nichž chce vytvořit protiimperialistický blok usilující o postupné zničení USA", tak je to opravdu odvážný chlapík. Jenom jestli on si uvědomuje, že to je venezuelská ropa jen jaksi formálně, ale fakticky on rozdává ropu už vlastně patřící americkým neoconům. Kdyby se například takhle podařilo Saddámovi Hussainovi rozdat iráckou ropu před jeho svržením, jaký by to bývalo mělo smysl zavádět v Iráku tak krvavě demokracii?
Venezuelský vůdce Hugo Chávez postavil svou moc a vliv mimo jiné na ropě.
· Té má Venezuela na jedno, dvě století dopředu.
· Chávez ji tak velkoryse rozdává zemím, z nichž chce vytvořit antiimperialistický blok usilující o postupné zničení USA.
· Jeho sen s ním ale někteří jihoameričtí bratři nesdílejí.
· Brazílie prezidenta Luly se slovy Cháveze s Amerikou paktuje.
· A to ještě ke všemu v rámci genocidního projektu, jak etanolovou dohodu mezi USA a Brazílií nazval Fidel Castro.
· Lulova Brazílie by měla ale být se svými etanolovými projekty uvážlivá.
· Tamní deštné pralesy jsou mimo jiné i největší zásobárnou kysličníku uhličitého, a to ve chvíli, kdy začnou třeba kvůli etanolovým polím mizet.
· Brazílie se může stát světovým ekologickým esem nebo také osudově přispět k devastaci Země.
· Je ale lepší něco dělat, než se jen koupat v ropě.
Ropné vábení
18. dubna 2007
Lidové noviny: Eduard Freisler
Tady si čtu na internetu (Owning the World – The Great Illusion ) jak američtí neokonzervativci, jako Cheney, Rumsfeld, či Wolfowitz, mají ambici vlastnit svět, který by mohli sami ovládat a předělat si ho a diktovat jeho další osud. Chtěli by mj. rozhodovat o enormním ropném bohatství Středního východu a Centrální Asie, a to bez ohledu na ambice ostatního světa. Podařilo se jim v USA uchopit moc a dosadit si klauna za prezidenta. K řízení světa potřebují atakovat a okupovat země, které by se protivily či kladly odpor. Přišli o studenou válku, která tak dobře ospravedlňovala závody ve zbrojení, ale události 11.září umožnily v rámci boje proti terorismu chopit se řízení opět unipolárního světa. V boji dobra proti zlu hraje Amerika roli toho dobra, a nejlepší cestou jak zvítězit nad silami zla je přivlastnit si je, nebo jim dominovat vojenskými a ekonomickými prostředky. Podařilo se instalovat vojenské základny v zahraničí a už obepínají celý svět. Dnes je třeba doplnit je i do dalších klientských států v Evropě…
Když z této persektivy koukám na toho Cháveze, jak "velkoryse rozdává venezuelskou ropu zemím, z nichž chce vytvořit protiimperialistický blok usilující o postupné zničení USA", tak je to opravdu odvážný chlapík. Jenom jestli on si uvědomuje, že to je venezuelská ropa jen jaksi formálně, ale fakticky on rozdává ropu už vlastně patřící americkým neoconům. Kdyby se například takhle podařilo Saddámovi Hussainovi rozdat iráckou ropu před jeho svržením, jaký by to bývalo mělo smysl zavádět v Iráku tak krvavě demokracii?
16 dubna, 2007
Aspoň v něčem se Americe vyrovnáme
Dnes v Lidových novinách:
WASHINGTON Prezident Světové banky Paul Wolfowitz musí sám posoudit, zda je ještě důvěryhodný, aby mohl šéfovat takové instituci.
· „Pro mě je nejdůležitější, aby se morální autorita a finanční stabilita Světové banky neohrozily,“ řekla ministryně.
· Wolfowitz bez konzultace s výborem banky zajistil v roce 2005 své přítelkyni Shaze Rizaové povýšení a nadprůměrný růst platu.
· Nyní přiznal, že nejednal správně.
· Banka se případem zabývá a zvažuje, jaké kroky vůči němu přijme.
Šéfa Světové banky oslabuje skandál s přítelkyní
16. dubna 2007, Lidové noviny
čtk
Pro Světovou banku je Wolfowitzova krize špatně načasována ( For World Bank, Wolfowitz crisis is ill-timed ). Pro českou koaliční vládu je špatně načasována krize Čunkova. Paul Wolfowitz čelí krizi důvěry kvůli přidání na platu své v Lybii narozené přítelkyni Shaze. Čunek zase čelí krizi důvěry kvůli podezření z přijetí úplatku a z xenofobie. Kontraverze kolem Wolfowitze vypukla v nejhorší dobu, kdy on bojuje za překonání odporu proti jeho vlajkové lodi, tedy kampani proti jakési korupci ve Světové bance. Aféra kolem Čunka zase propukla v době , kdy osud české vlády, jíž je premiérem, visí na vlásku a přitom čelí odporu proti její vlajkové lodi, tedy prosazení vybudování americké radarové základny v Brdech. Asociace pracovníků Světové banky říká, že Wolfowitz zničil důvěru zaměstnanců a měl by tedy čestně rezignovat, stejně tak náš Čunek, který zklamal důvěru nejen zelených obyvatel Česka. Světová banka stejně jako česká vláda se za současného vedení nemůže pohnout kupředu. Nicméně Wolfowitz se těší důvěře prezidenta Bushe, který chce aby dále sloužil Světové bance jako její prezident. Rovněž Čunek se těší, ehm, podpoře těch kteří jej do funce dosadili, neboť jinak by mohla padnout reformní vláda i s její brdskou vlajkovou lodí.
A tak Wolfowitz oznamuje: „Chci pokračovat v důležité práci“. Jako by ta slova vzal Čunkovi z úst.
WASHINGTON Prezident Světové banky Paul Wolfowitz musí sám posoudit, zda je ještě důvěryhodný, aby mohl šéfovat takové instituci.
· „Pro mě je nejdůležitější, aby se morální autorita a finanční stabilita Světové banky neohrozily,“ řekla ministryně.
· Wolfowitz bez konzultace s výborem banky zajistil v roce 2005 své přítelkyni Shaze Rizaové povýšení a nadprůměrný růst platu.
· Nyní přiznal, že nejednal správně.
· Banka se případem zabývá a zvažuje, jaké kroky vůči němu přijme.
Šéfa Světové banky oslabuje skandál s přítelkyní
16. dubna 2007, Lidové noviny
čtk
Pro Světovou banku je Wolfowitzova krize špatně načasována ( For World Bank, Wolfowitz crisis is ill-timed ). Pro českou koaliční vládu je špatně načasována krize Čunkova. Paul Wolfowitz čelí krizi důvěry kvůli přidání na platu své v Lybii narozené přítelkyni Shaze. Čunek zase čelí krizi důvěry kvůli podezření z přijetí úplatku a z xenofobie. Kontraverze kolem Wolfowitze vypukla v nejhorší dobu, kdy on bojuje za překonání odporu proti jeho vlajkové lodi, tedy kampani proti jakési korupci ve Světové bance. Aféra kolem Čunka zase propukla v době , kdy osud české vlády, jíž je premiérem, visí na vlásku a přitom čelí odporu proti její vlajkové lodi, tedy prosazení vybudování americké radarové základny v Brdech. Asociace pracovníků Světové banky říká, že Wolfowitz zničil důvěru zaměstnanců a měl by tedy čestně rezignovat, stejně tak náš Čunek, který zklamal důvěru nejen zelených obyvatel Česka. Světová banka stejně jako česká vláda se za současného vedení nemůže pohnout kupředu. Nicméně Wolfowitz se těší důvěře prezidenta Bushe, který chce aby dále sloužil Světové bance jako její prezident. Rovněž Čunek se těší, ehm, podpoře těch kteří jej do funce dosadili, neboť jinak by mohla padnout reformní vláda i s její brdskou vlajkovou lodí.
A tak Wolfowitz oznamuje: „Chci pokračovat v důležité práci“. Jako by ta slova vzal Čunkovi z úst.
Zánovní radar k mání
Dnes v Lidových novinách:
Čeští politici milují daleké kraje, nemají to však na cestách lehké.
· Čína nepustila pravicového Béma do Tibetu, Amerika zase nechce komunistického Černého na Marshallových ostrovech.
· Zřejmě je podobně jako pražský primátor na nějakém „černém seznamu“, byť se američtí diplomaté snaží ze všech sil vysvětlovat, že zamítnutí víza nemá žádné politické pozadí a že prostě politik nedodal na ambasádu včas potřebné doklady.
· Mnozí politici i analytici mluví o nešikovnosti americké diplomacie, komentátor v Právu si dokonce povzdychl, že si Američané „ublížili“, sám cestovatel Černý vytáhl ze svých znalostí dějepisu mccarthismus a jeho stranický šéf Filip zase prohlásil, že je to od USA „bezprecedentní akt“.
· Co je na něm bezprecedentního, není jasné.
· Pokud tedy nemáte bolševické myšlení.
· Pan poslanec přinese na úřad pozdě pas, ale protože je papaláš, tak se úředníci postaví na hlavu, smetou ze stolu všechny žádosti dodané včas a vyřídí cestu papalášovi.
· Argumenty i umírněnějších kritiků mají podobnou logiku: Amerika škodí sama sobě, protože cesta českých zákonodárců je přece v jejím zájmu a uskutečňuje se na popud americké strany.
· Aby bylo jasno: americká ambasáda je v Praze nepochybně úřadem s nejhorší pověstí.
· Je pověstná buzerací, zbytečnými obstrukcemi, neochotou a nepříjemností svých zaměstnanců (příznačné je, že těmi nejméně příjemnými za přepážkami jsou i Češi).
· Nicméně fakt, že se stejně chová i k poslanci parlamentu, je milé zjištění a vynikající zpráva.
· I kdyby ten poslanec nebyl komunista.
· Copak není poslancem extremistické strany, jejíž ideologie je i podle českých zákonů nelegální a která by byla už dávno zakázána, nebýt nešikovnosti českých politiků počátkem devadesátých let?
· V Česku nemáme žádné teroristy ani ozbrojené extremisty, komunisté jsou tedy nejblíž tomu, co Američané v rámci zpřísněných bezpečnostních opatření definují jako nebezpečná a nežádoucí individua.
· Sympatie budí poslankyně Kateřina Jacques, která účast odmítla s tím, že je zbytečné si prohlížet kouli na Aljašce, když nakonec půjde o politické rozhodnutí.
Komunista bez víza aneb trefa do Černého
16. dubna 2007, Lidové noviny
MILOŠ ČERMÁK, novinář
Sympatie budící poslankyně Kateřina o prohlídku koule přijít nemusí. Podle The U.S. missile defense agency (např. http://www.washtimes.com/upi/20070413-105927-9897 ) bude radarový systém do českých Brd přemístěn z Marshallových ostrovů . Takže o to nemusí přijít ani poslanec Černý, pokud nebude kolem dané lokality zřízeno pásmo s tabulkou Vstup zakázán pro poslance extremistické strany, jejíž ideologie je i podle českých zákonů nelegální a která by byla už dávno zakázána, nebýt nešikovnosti českých politiků počátkem devadesátých let. Na Marshallových ostrovech si Američané možná postaví radar nový, modernější. Na obranu Brd a Evropy postačí radar ze sekáče za totálně $550 millionů.
Čeští politici milují daleké kraje, nemají to však na cestách lehké.
· Čína nepustila pravicového Béma do Tibetu, Amerika zase nechce komunistického Černého na Marshallových ostrovech.
· Zřejmě je podobně jako pražský primátor na nějakém „černém seznamu“, byť se američtí diplomaté snaží ze všech sil vysvětlovat, že zamítnutí víza nemá žádné politické pozadí a že prostě politik nedodal na ambasádu včas potřebné doklady.
· Mnozí politici i analytici mluví o nešikovnosti americké diplomacie, komentátor v Právu si dokonce povzdychl, že si Američané „ublížili“, sám cestovatel Černý vytáhl ze svých znalostí dějepisu mccarthismus a jeho stranický šéf Filip zase prohlásil, že je to od USA „bezprecedentní akt“.
· Co je na něm bezprecedentního, není jasné.
· Pokud tedy nemáte bolševické myšlení.
· Pan poslanec přinese na úřad pozdě pas, ale protože je papaláš, tak se úředníci postaví na hlavu, smetou ze stolu všechny žádosti dodané včas a vyřídí cestu papalášovi.
· Argumenty i umírněnějších kritiků mají podobnou logiku: Amerika škodí sama sobě, protože cesta českých zákonodárců je přece v jejím zájmu a uskutečňuje se na popud americké strany.
· Aby bylo jasno: americká ambasáda je v Praze nepochybně úřadem s nejhorší pověstí.
· Je pověstná buzerací, zbytečnými obstrukcemi, neochotou a nepříjemností svých zaměstnanců (příznačné je, že těmi nejméně příjemnými za přepážkami jsou i Češi).
· Nicméně fakt, že se stejně chová i k poslanci parlamentu, je milé zjištění a vynikající zpráva.
· I kdyby ten poslanec nebyl komunista.
· Copak není poslancem extremistické strany, jejíž ideologie je i podle českých zákonů nelegální a která by byla už dávno zakázána, nebýt nešikovnosti českých politiků počátkem devadesátých let?
· V Česku nemáme žádné teroristy ani ozbrojené extremisty, komunisté jsou tedy nejblíž tomu, co Američané v rámci zpřísněných bezpečnostních opatření definují jako nebezpečná a nežádoucí individua.
· Sympatie budí poslankyně Kateřina Jacques, která účast odmítla s tím, že je zbytečné si prohlížet kouli na Aljašce, když nakonec půjde o politické rozhodnutí.
Komunista bez víza aneb trefa do Černého
16. dubna 2007, Lidové noviny
MILOŠ ČERMÁK, novinář
Sympatie budící poslankyně Kateřina o prohlídku koule přijít nemusí. Podle The U.S. missile defense agency (např. http://www.washtimes.com/upi/20070413-105927-9897 ) bude radarový systém do českých Brd přemístěn z Marshallových ostrovů . Takže o to nemusí přijít ani poslanec Černý, pokud nebude kolem dané lokality zřízeno pásmo s tabulkou Vstup zakázán pro poslance extremistické strany, jejíž ideologie je i podle českých zákonů nelegální a která by byla už dávno zakázána, nebýt nešikovnosti českých politiků počátkem devadesátých let. Na Marshallových ostrovech si Američané možná postaví radar nový, modernější. Na obranu Brd a Evropy postačí radar ze sekáče za totálně $550 millionů.
14 dubna, 2007
Nepřátelský čin
Dnes v Lidových novinách:
Komunistický poslanec Alexandr Černý se nemůže zúčastnit cesty skupiny zákonodárců na Marshallovy ostrovy, kde je radar americké protiraketové obrany.
· Vyslanectví USA v Praze mu nedalo vízum, protože nemělo dostatek času k jeho vyřízení. Podobně dopadl senátor KDU-ČSL
· Místopředseda sněmovny Vojtěch Filip (KSČM) si kvůli postupu ambasády USA stěžoval americkému velvyslanci.
· Podle předsedy komunistické strany Spojené státy porušily svůj slib, že budou parlament plně informovat o plánech na umístění základny
· Tiskové oddělení amerického velvyslanectví v Praze popřelo, že by Černý nedostal vízum kvůli tomu, že je členem komunistické strany.
· Poslanci a senátoři českého parlamentu odjíždí do Tichomoří tuto sobotu.
· Účast komunisty v parlamentní delegaci schválil ve čtvrtek organizační výbor sněmovny.
· Cílem parlamentní delegace je podrobně se seznámit s fungováním zdejšího radaru. Pokud se Česko a Spojené státy dohodnou, může být podobné zařízení i v ČR.
Komunistický poslanec nedostal vízum do USA
Lidové noviny, 13. dubna 2007
Lidovky.cz, ČTK
Selekce americkou stranou členů české poslanecké delegace, navíc pozvané vládou USA, zcela znehodnocuje postoje a stanoviska se kterými se delegace vrátí. Je to další důkaz nevěrohodnosti nepřátelského záměru USA umístit v Česku své vojenské zařízení se souhlasem servilní vlády ČR. Vcelku to odpovídá dosavadní zkušeností, podle níž si Spojené státy osobují právo diktovat osud a manipulovat postoje jiných národů k podpoře zájmů USA.
Komunistický poslanec Alexandr Černý se nemůže zúčastnit cesty skupiny zákonodárců na Marshallovy ostrovy, kde je radar americké protiraketové obrany.
· Vyslanectví USA v Praze mu nedalo vízum, protože nemělo dostatek času k jeho vyřízení. Podobně dopadl senátor KDU-ČSL
· Místopředseda sněmovny Vojtěch Filip (KSČM) si kvůli postupu ambasády USA stěžoval americkému velvyslanci.
· Podle předsedy komunistické strany Spojené státy porušily svůj slib, že budou parlament plně informovat o plánech na umístění základny
· Tiskové oddělení amerického velvyslanectví v Praze popřelo, že by Černý nedostal vízum kvůli tomu, že je členem komunistické strany.
· Poslanci a senátoři českého parlamentu odjíždí do Tichomoří tuto sobotu.
· Účast komunisty v parlamentní delegaci schválil ve čtvrtek organizační výbor sněmovny.
· Cílem parlamentní delegace je podrobně se seznámit s fungováním zdejšího radaru. Pokud se Česko a Spojené státy dohodnou, může být podobné zařízení i v ČR.
Komunistický poslanec nedostal vízum do USA
Lidové noviny, 13. dubna 2007
Lidovky.cz, ČTK
Selekce americkou stranou členů české poslanecké delegace, navíc pozvané vládou USA, zcela znehodnocuje postoje a stanoviska se kterými se delegace vrátí. Je to další důkaz nevěrohodnosti nepřátelského záměru USA umístit v Česku své vojenské zařízení se souhlasem servilní vlády ČR. Vcelku to odpovídá dosavadní zkušeností, podle níž si Spojené státy osobují právo diktovat osud a manipulovat postoje jiných národů k podpoře zájmů USA.
13 dubna, 2007
Bránil bych se deštníkem
Dnes v Lidových novinách:
Podporují Němci vybudování protiraketového deštníku, který by chránil i jejich území před balistickými střelami, nebo ne?
· Záleží na tom, který německý politik právě mluví.
· Když dostane slovo ministr zahraničí z SPD Frank-Walter Steinmeier, zazní zřetelné ne.
· Pokud ovšem promluví ministr obrany za CDU/CSU Franz-Josef Jung, je to jasné ano.
· Podle Junga je silným důvodem pro radarovou stanici v České republice a desítku antiraket v Polsku poslední vývoj v Íránu.
· Tamní režim totiž právě s velkou slávou oznámil, že přešel do průmyslové fáze obohacování uranu.
· „Právě tento poslední vývoj potvrzuje, že taková ochrana dává smysl,“ řekl Jung v rozhovoru agentuře Reuters.
Berlín: Protiraketový štít potřebujeme
Lidové noviny, 13. dubna 2007
Tomáš Jeník
Na jiném místě dnešních LN Jiří Dienstbier uvádí, že protiraketový systém nemá žádný technický význam, neexistuje ani nepřítel, proti kterému by se dal použít. Irán nemůže zaútočit, protože by byl vymazán z mapy. S tím lze plně souhlasit.
Vypadá to tak, že jestli někdo potřebuje protiraketovou obranu, tak je to sám Írán. Byl to Západ, který přepadl jeho souseda, Irák, pod falešnou záminkou a chystá se zopakovat totéž proti Íránu. Propaganda proti Íránu se silně podobá té nacistické, předcházející napadení Hitlerových obětí. Není divu, že nakonec nachází podporu i v Německu.
Jestli německý ministr obrany, či náš ministr zahraničí protiraketovou základnu nutně potřebují, ať ji postaví doma. My v Česku proti fiktivnímu útoku vystačíme s obyčejnými deštníky.
Podporují Němci vybudování protiraketového deštníku, který by chránil i jejich území před balistickými střelami, nebo ne?
· Záleží na tom, který německý politik právě mluví.
· Když dostane slovo ministr zahraničí z SPD Frank-Walter Steinmeier, zazní zřetelné ne.
· Pokud ovšem promluví ministr obrany za CDU/CSU Franz-Josef Jung, je to jasné ano.
· Podle Junga je silným důvodem pro radarovou stanici v České republice a desítku antiraket v Polsku poslední vývoj v Íránu.
· Tamní režim totiž právě s velkou slávou oznámil, že přešel do průmyslové fáze obohacování uranu.
· „Právě tento poslední vývoj potvrzuje, že taková ochrana dává smysl,“ řekl Jung v rozhovoru agentuře Reuters.
Berlín: Protiraketový štít potřebujeme
Lidové noviny, 13. dubna 2007
Tomáš Jeník
Na jiném místě dnešních LN Jiří Dienstbier uvádí, že protiraketový systém nemá žádný technický význam, neexistuje ani nepřítel, proti kterému by se dal použít. Irán nemůže zaútočit, protože by byl vymazán z mapy. S tím lze plně souhlasit.
Vypadá to tak, že jestli někdo potřebuje protiraketovou obranu, tak je to sám Írán. Byl to Západ, který přepadl jeho souseda, Irák, pod falešnou záminkou a chystá se zopakovat totéž proti Íránu. Propaganda proti Íránu se silně podobá té nacistické, předcházející napadení Hitlerových obětí. Není divu, že nakonec nachází podporu i v Německu.
Jestli německý ministr obrany, či náš ministr zahraničí protiraketovou základnu nutně potřebují, ať ji postaví doma. My v Česku proti fiktivnímu útoku vystačíme s obyčejnými deštníky.
Politický jazyk
Dnes v Lidových novinách:
Čínští vládci touží po japonských technologiích a investicích. I proto se zřejmě návštěva čínského premiéra Wen Ťia-paa v Japonsku nese v přátelské atmosféře.
Japonsko ledy láme, pod Čínou tají
13. dubna 2007, Lidové noviny
ef, reuters
Když ef a reuters napíší, že čínští vládci touží po japonských technologiích a investicích a proto se zřejmě návštěva čínského premiéra v Japonsku nese v přátelské atmosféře, jak už to u čínských delegacích v zahraničí bývá, připadá mi taková formulace normální. Rozumí se tím, že Číňané se zase kamsi cpou, protože mají na cosi zálusk a tak jsou milí, ačkoliv normálně přece každý ví, co jsou zač...
Velmi bych se ale divil, kdyby se ef a reuters podepsali i pod obdobnou zprávu o jiné návštěvě: Američtí vládci touží po irácké ropě a proto jejich návštěva v Baghdádu buď nepřichází v úvahu vůbec, nebo naprosto utajeně v neprůstřelných vestách, za přísných bezpečnostních opatření kvůli nepřátelské atmosféře, jak už to při amerických návštěvách na okupovaných územích bývá…
Jestli ten rozdíl nevyplývá z toho, že Číňani o uspokojení svých potřeb Japonce zdvořile žádají a chtějí poctivě zaplatit, ne směnit za demokracii, a ještě k tomu padělanou.
Čínští vládci touží po japonských technologiích a investicích. I proto se zřejmě návštěva čínského premiéra Wen Ťia-paa v Japonsku nese v přátelské atmosféře.
Japonsko ledy láme, pod Čínou tají
13. dubna 2007, Lidové noviny
ef, reuters
Když ef a reuters napíší, že čínští vládci touží po japonských technologiích a investicích a proto se zřejmě návštěva čínského premiéra v Japonsku nese v přátelské atmosféře, jak už to u čínských delegacích v zahraničí bývá, připadá mi taková formulace normální. Rozumí se tím, že Číňané se zase kamsi cpou, protože mají na cosi zálusk a tak jsou milí, ačkoliv normálně přece každý ví, co jsou zač...
Velmi bych se ale divil, kdyby se ef a reuters podepsali i pod obdobnou zprávu o jiné návštěvě: Američtí vládci touží po irácké ropě a proto jejich návštěva v Baghdádu buď nepřichází v úvahu vůbec, nebo naprosto utajeně v neprůstřelných vestách, za přísných bezpečnostních opatření kvůli nepřátelské atmosféře, jak už to při amerických návštěvách na okupovaných územích bývá…
Jestli ten rozdíl nevyplývá z toho, že Číňani o uspokojení svých potřeb Japonce zdvořile žádají a chtějí poctivě zaplatit, ne směnit za demokracii, a ještě k tomu padělanou.
12 dubna, 2007
Extrémní situace
Dnes v Lidových novinách:
Lev se změnil v tlustého a vystrašeného králíka a zdá se, že mu to vůbec nevadí, lamentuje v komentáři na stránkách Guardianu David Cox.
· Není sám, komu (přinejmenším zdánlivá) ochota, s níž se zajatí příslušníci Královského námořnictva ve dnech, kdy byli drženi v Íránu, zapojili do služeb propagandy místního režimu, nedá spát.
· Známý krajně konzervativní britsko-americký komentátor John Derbyshire má za to, že „ti, kdo připustili, aby je ukazovala íránská televize, ta žena, co si dala na hlavu šátek, ten mladík, který se omlouval íránským gangsterským vládcům, by po návratu měli být postaveni před válečný soud pro zanedbání povinností, v úvahu by měla připadat i kulka“.
· V reakci na takové komentáře často zaznívá, že oprávnění k takové kritice má jen ten, kdo v podobné situaci obstál anebo má alespoň důvod si myslet, že by v ní obstál – hodnotit v pohodlí obývacího pokoje jednání lidí vystavených extrémnímu stresu je trapné a neproduktivní.
· Jenomže v demokraciích to už tak chodí, že se lidé vyjadřují k tomu, o čem zas tak moc nevědí.
· Naprostá většina z nich například nebyla prezidenty a ani se jimi nikdy nestane, nijak jim to ale nebrání v tom, aby se o schopnostech či neschopnosti hlav států vyjadřovali, někdy dokonce kriticky.
· Existuje zažitá představa, že voják má i v zajetí dbát o svou čest, nepropůjčit se ke spolupráci s nepřítelem, zůstat vojákem.
· Většina armád svým rekrutům předkládá příklady těch, kdo v takové situaci obstáli – neponížili se, nic neprozradili; až čítankově může v tom ohledu například působit osobní historie senátora a zřejmě i budoucího prezidentského kandidáta Johna McCaina.
· Ústrky a nátlak, jimž byli podrobeni, i podle svědectví jich samých byly sice tvrdé, ale vzhledem k situaci ne extrémní.
· Jeden ze zajatců věci své a svých druhů věru nepomohl, když si v rádiu stěžoval, že značková košile, jež byla v „balíčku na rozloučenou“, který námořníci v rámci propagandistického využití případu dostali, ve skutečnosti vůbec značková nebyla (musel si ten balíček ale brát?).
· Režim prezidenta Ahmadínežáda dostal možná víc, než na co pomýšlel.
· Navíc ti zajatci nebyli jen tak nějací Evropané, byli to Britové, od nichž se ještě po víc než půl století po konci jejich impéria očekává větší zběhlost ve vojenských věcech, jsou to „pánové moří“ nebo alespoň bývali.
· Příslušník královského námořnictva hodný toho označení by svoje íránské věznitele odkázal do příslušných mezí a jako správný syn vlasti v klidu vyčkal příjezdu dělových člunů nebo vlastního hrdinského konce.
Britové v zajetí aneb limity tlustých králíků
12. dubna 2007, Lidové noviny
Ondřej Štindl, redaktor Týdne
Je to fakt pod úroveň imperiálního vojáka, a ještě k tomu britského, že přijal v rámci balíčku za skvělou propagaci prohnilého íránského režimu neznačkovou košili. To by snad ti, kteří ho vyslali kamsi do Tramtárie loupit a zabíjet teroristy, neudělali. Oni dle ideálů starých časů, kdy kolonialismus byl ještě za poctivé řemeslo, něco jako piráti, vždy brali a berou na dobytých územích jen ropu, zlato, až třeba banány, vždy výhradně značkové, samý originál.
Ani já bych se snad neměl vyjadřovat k schopnostem či neschopnostem hlav států, když o tom nic nevím, neboť jsem nikdy prezidentem či vrchním velitelem branných sil nebyl, a ani nebudu, protože bych to nevzal, jelikož mi to nikdo nenabídne. Ale mám tohle vyjadřování v krvi. Dnes jsem zkritizoval manželku za připálený oběd, ačkoliv ani manželkou jsem v životě nikdy nebyl. Ale nebránil bych se tomu, abych se dověděl, co ona na tom vidí.
Ještě k tomu vojáčkovi, nerad bych aby byl postaven ke zdi, i když mu to možná patří. Musel opravdu extrémně trpět koukaje v íránské televizi na anglický fotbal, pokud jeho favorit prohrával.
Lev se změnil v tlustého a vystrašeného králíka a zdá se, že mu to vůbec nevadí, lamentuje v komentáři na stránkách Guardianu David Cox.
· Není sám, komu (přinejmenším zdánlivá) ochota, s níž se zajatí příslušníci Královského námořnictva ve dnech, kdy byli drženi v Íránu, zapojili do služeb propagandy místního režimu, nedá spát.
· Známý krajně konzervativní britsko-americký komentátor John Derbyshire má za to, že „ti, kdo připustili, aby je ukazovala íránská televize, ta žena, co si dala na hlavu šátek, ten mladík, který se omlouval íránským gangsterským vládcům, by po návratu měli být postaveni před válečný soud pro zanedbání povinností, v úvahu by měla připadat i kulka“.
· V reakci na takové komentáře často zaznívá, že oprávnění k takové kritice má jen ten, kdo v podobné situaci obstál anebo má alespoň důvod si myslet, že by v ní obstál – hodnotit v pohodlí obývacího pokoje jednání lidí vystavených extrémnímu stresu je trapné a neproduktivní.
· Jenomže v demokraciích to už tak chodí, že se lidé vyjadřují k tomu, o čem zas tak moc nevědí.
· Naprostá většina z nich například nebyla prezidenty a ani se jimi nikdy nestane, nijak jim to ale nebrání v tom, aby se o schopnostech či neschopnosti hlav států vyjadřovali, někdy dokonce kriticky.
· Existuje zažitá představa, že voják má i v zajetí dbát o svou čest, nepropůjčit se ke spolupráci s nepřítelem, zůstat vojákem.
· Většina armád svým rekrutům předkládá příklady těch, kdo v takové situaci obstáli – neponížili se, nic neprozradili; až čítankově může v tom ohledu například působit osobní historie senátora a zřejmě i budoucího prezidentského kandidáta Johna McCaina.
· Ústrky a nátlak, jimž byli podrobeni, i podle svědectví jich samých byly sice tvrdé, ale vzhledem k situaci ne extrémní.
· Jeden ze zajatců věci své a svých druhů věru nepomohl, když si v rádiu stěžoval, že značková košile, jež byla v „balíčku na rozloučenou“, který námořníci v rámci propagandistického využití případu dostali, ve skutečnosti vůbec značková nebyla (musel si ten balíček ale brát?).
· Režim prezidenta Ahmadínežáda dostal možná víc, než na co pomýšlel.
· Navíc ti zajatci nebyli jen tak nějací Evropané, byli to Britové, od nichž se ještě po víc než půl století po konci jejich impéria očekává větší zběhlost ve vojenských věcech, jsou to „pánové moří“ nebo alespoň bývali.
· Příslušník královského námořnictva hodný toho označení by svoje íránské věznitele odkázal do příslušných mezí a jako správný syn vlasti v klidu vyčkal příjezdu dělových člunů nebo vlastního hrdinského konce.
Britové v zajetí aneb limity tlustých králíků
12. dubna 2007, Lidové noviny
Ondřej Štindl, redaktor Týdne
Je to fakt pod úroveň imperiálního vojáka, a ještě k tomu britského, že přijal v rámci balíčku za skvělou propagaci prohnilého íránského režimu neznačkovou košili. To by snad ti, kteří ho vyslali kamsi do Tramtárie loupit a zabíjet teroristy, neudělali. Oni dle ideálů starých časů, kdy kolonialismus byl ještě za poctivé řemeslo, něco jako piráti, vždy brali a berou na dobytých územích jen ropu, zlato, až třeba banány, vždy výhradně značkové, samý originál.
Ani já bych se snad neměl vyjadřovat k schopnostem či neschopnostem hlav států, když o tom nic nevím, neboť jsem nikdy prezidentem či vrchním velitelem branných sil nebyl, a ani nebudu, protože bych to nevzal, jelikož mi to nikdo nenabídne. Ale mám tohle vyjadřování v krvi. Dnes jsem zkritizoval manželku za připálený oběd, ačkoliv ani manželkou jsem v životě nikdy nebyl. Ale nebránil bych se tomu, abych se dověděl, co ona na tom vidí.
Ještě k tomu vojáčkovi, nerad bych aby byl postaven ke zdi, i když mu to možná patří. Musel opravdu extrémně trpět koukaje v íránské televizi na anglický fotbal, pokud jeho favorit prohrával.
11 dubna, 2007
Rozhodně čelit
Dnes v Lidových novinách:
Jakmile je radikální islám na pochodu, argumenty neslyší
· Apologeti teroristů se mýlí, když tvrdí, že kdyby se podařilo vyřešit izraelsko-palestinský konflikt, nenávist muslimských fanatiků vůči Západu by se zmírnila.
· Nepolevila by, ani kdyby se Američané stáhli z Iráku.
· Vždyť Al Kajda začala útočit ještě za prezidenta Clintona.
· Islámský radikalismus se nenechá uchlácholit.
· Zbývá mu jen trpělivě a pevně čelit.
Trpělivě a pevně čelit
11. dubna 2007, Lidové noviny
Martin Weiss
Je možno radikalizaci muslimských fanatiků a jejich nenávisti vůči Západu předcházet? Možná by to chtělo také slyšet jak se situace jeví i druhé straně, např. jak to vidí ve svém dopise protiválečnému hnutí Hana Abdul Ilah Al Bayaty. Volně podle Open Letter To The Anti-War Movement:
Nezákonná invaze a destrukce Iráku je největším zločinem nedávné historie. Byla zdecimována celá progresivní střední třída, která prokázala schopnost spravovat irácké zdroje nezávisle k prospěchu všech. Byl zabit skoro milion lidí a další milion poslán do exilu. Řízené eskadry smrti, loupeže, vynalezeny nové horory mučení a znásilňování . Pod záminkou šíření demokracie přinesena lidem materiální destrukce v masovém měřítku, se záměrem vygumovat jejich identitu, paměť, kulturu, sociální strukturu, instituce a formy správy, obchodu a každodenního života. Znesvěcení náboženských a kulturních lokalit. Destrukce iráckého historického dědictví. Otrávení řek radioaktivními zbraněmi, které ovlivní životy příštích generací na stovky, či tisíce let. Terorizování celé národní populace a pokus rozdělit ji podle linií vedoucích k občánské válce. Plundrování zdrojů. Irák je tak krutě ničen proto, že Iráčané odmítli vzdát se své suverenity ve prospěch nadnárodních korporací. To prokazuje dekadenci a naprostou nemorálnost neoliberální neokonzervativní politiky. USA spáchaly civilizační genocidu, stejně jako i svou vlastní morální sebevraždu. Americká invaze a okupace Iráku je vojenskou, ekonomickou, politickou, morální a kulturní katastrofou pro Spojené státy a pro svět.
Zdá se, že Martin Weiss má pravdu. My ten islámský radikalismus budeme jen těžko uchlácholovat. Zbývá mu jen trpělivě a pevně čelit. Však prezident Bush už žádá další příděl vojáků…
Jakmile je radikální islám na pochodu, argumenty neslyší
· Apologeti teroristů se mýlí, když tvrdí, že kdyby se podařilo vyřešit izraelsko-palestinský konflikt, nenávist muslimských fanatiků vůči Západu by se zmírnila.
· Nepolevila by, ani kdyby se Američané stáhli z Iráku.
· Vždyť Al Kajda začala útočit ještě za prezidenta Clintona.
· Islámský radikalismus se nenechá uchlácholit.
· Zbývá mu jen trpělivě a pevně čelit.
Trpělivě a pevně čelit
11. dubna 2007, Lidové noviny
Martin Weiss
Je možno radikalizaci muslimských fanatiků a jejich nenávisti vůči Západu předcházet? Možná by to chtělo také slyšet jak se situace jeví i druhé straně, např. jak to vidí ve svém dopise protiválečnému hnutí Hana Abdul Ilah Al Bayaty. Volně podle Open Letter To The Anti-War Movement:
Nezákonná invaze a destrukce Iráku je největším zločinem nedávné historie. Byla zdecimována celá progresivní střední třída, která prokázala schopnost spravovat irácké zdroje nezávisle k prospěchu všech. Byl zabit skoro milion lidí a další milion poslán do exilu. Řízené eskadry smrti, loupeže, vynalezeny nové horory mučení a znásilňování . Pod záminkou šíření demokracie přinesena lidem materiální destrukce v masovém měřítku, se záměrem vygumovat jejich identitu, paměť, kulturu, sociální strukturu, instituce a formy správy, obchodu a každodenního života. Znesvěcení náboženských a kulturních lokalit. Destrukce iráckého historického dědictví. Otrávení řek radioaktivními zbraněmi, které ovlivní životy příštích generací na stovky, či tisíce let. Terorizování celé národní populace a pokus rozdělit ji podle linií vedoucích k občánské válce. Plundrování zdrojů. Irák je tak krutě ničen proto, že Iráčané odmítli vzdát se své suverenity ve prospěch nadnárodních korporací. To prokazuje dekadenci a naprostou nemorálnost neoliberální neokonzervativní politiky. USA spáchaly civilizační genocidu, stejně jako i svou vlastní morální sebevraždu. Americká invaze a okupace Iráku je vojenskou, ekonomickou, politickou, morální a kulturní katastrofou pro Spojené státy a pro svět.
Zdá se, že Martin Weiss má pravdu. My ten islámský radikalismus budeme jen těžko uchlácholovat. Zbývá mu jen trpělivě a pevně čelit. Však prezident Bush už žádá další příděl vojáků…
10 dubna, 2007
Chodíce po zahradě…
Dnes v Lidových novinách:
Pořád dokola: loni, předloni...
· Zatopil jsem v kamnech, paní Vaculíková vyndala z kabel, co přivezla, a hned šla ven: nemohla se dočkat.
· Když se kamna trochu rozehřála, naložil jsem tam silnější dřevo a šel ven.
· Po zahradě, když se jde někam, tak se tam třeba nedojde, protože cestou se musí udělat něco jiného: něco ustřihnout, něco zalét, podepřít...
· Původně jsem šel vybrat a odvézt na kompost popel z ohniště: budu muset pálit, co jsem ostříhal z ovocných stromů a růží.
· Večer dobrá zpráva: lidovci Čunka podepřeli.
· Zpráva o tom, že lékaři rozdělili dvojčata srostlá i srdcem, zdá se mi až nebezpečná.
· Druhého dne, v neděli, jsem pokračoval v tomto psaní: přemýšlel jsem, jakou dobrou zprávu bych ještě našel.
· A je to tato: změnil jsem názor na Kaplického Národní knihovnu.
· Já často mívám na něco dva názory a myslím si, že kdo nedokáže mít dva správné názory, nepřemýšlí: jenom mechanicky jede a jí.
· Janek mi toto psaní pošle do redakce emailem, nemusím tedy do Prahy jet.
Velikonoce
10. dubna 2007, Lidové noviny
LUDVÍK VACULÍK
Po zahradě, když někam jdu, tak tam třeba ani nedojdu, protože mi cestou dojde, že mám v Posledním slově něco ustřihnout, něco zalét, podepřít… Včera jsem ustřihl Kaplického a spolu s lidovci podepřel Čunka. Původně jsem chtěl zalét kompost. Já často mívám na něco dva názory, protože přemýšlím. Dneska jdouce po zahradě, abych někam došel, došlo mi, že jsem měl raději podepřít Kaplického a ustřihnout toho Čunka, spolu s lidovci. Chtěl jsem původně něco zalét, ale už nevím co. Však já si vzpomenu zítra, jen co zase půjdu někam po zahradě...
Pořád dokola: loni, předloni...
· Zatopil jsem v kamnech, paní Vaculíková vyndala z kabel, co přivezla, a hned šla ven: nemohla se dočkat.
· Když se kamna trochu rozehřála, naložil jsem tam silnější dřevo a šel ven.
· Po zahradě, když se jde někam, tak se tam třeba nedojde, protože cestou se musí udělat něco jiného: něco ustřihnout, něco zalét, podepřít...
· Původně jsem šel vybrat a odvézt na kompost popel z ohniště: budu muset pálit, co jsem ostříhal z ovocných stromů a růží.
· Večer dobrá zpráva: lidovci Čunka podepřeli.
· Zpráva o tom, že lékaři rozdělili dvojčata srostlá i srdcem, zdá se mi až nebezpečná.
· Druhého dne, v neděli, jsem pokračoval v tomto psaní: přemýšlel jsem, jakou dobrou zprávu bych ještě našel.
· A je to tato: změnil jsem názor na Kaplického Národní knihovnu.
· Já často mívám na něco dva názory a myslím si, že kdo nedokáže mít dva správné názory, nepřemýšlí: jenom mechanicky jede a jí.
· Janek mi toto psaní pošle do redakce emailem, nemusím tedy do Prahy jet.
Velikonoce
10. dubna 2007, Lidové noviny
LUDVÍK VACULÍK
Po zahradě, když někam jdu, tak tam třeba ani nedojdu, protože mi cestou dojde, že mám v Posledním slově něco ustřihnout, něco zalét, podepřít… Včera jsem ustřihl Kaplického a spolu s lidovci podepřel Čunka. Původně jsem chtěl zalét kompost. Já často mívám na něco dva názory, protože přemýšlím. Dneska jdouce po zahradě, abych někam došel, došlo mi, že jsem měl raději podepřít Kaplického a ustřihnout toho Čunka, spolu s lidovci. Chtěl jsem původně něco zalét, ale už nevím co. Však já si vzpomenu zítra, jen co zase půjdu někam po zahradě...
Horká zpráva
Dnes v Lidových novinách:
Naše debata by se měla odpoutat od provinční přízemnosti, mýtů a iluzí, v nichž dosud tone
· Vláda poněkud oslabila odpor převážné části populace slibem, že bude usilovat o to, aby byl radar vkomponován do struktur NATO, popřípadě možná i Evropské unie.
· Poláci totiž vyhlásili postup přesně opačný: o protiraketové základně budou jednat výhradně s Američany, bilaterálně, o nějaké vkomponovávání do struktur NATO nemají zájem.
· A zmiňovat v souvislosti s protiraketovou obranou bezpečnostní struktury EU by ve Varšavě nejspíše považovali za špatný vtip.
· Vojenský potenciál EU je tak mizerný, že se o něm v zemích unie už ani nevtipkuje.
· Rozpočty členských států EU pak na vojenských výdajích dlouhodobě škudlí, poněvadž musí přednostně krmit Otesánka sociálního státu.
· A ono škudlení jim z bezpečnostního hlediska zatím prochází, jelikož bezpečnost západní Evropy od konce druhé světové války zajišťují Spojené státy.
· Přičemž pro lepší představu je na tomto místě nutno uvést, že do onoho bezpečnostního krytí musíme započítat i náklady na udržování americké globální převahy na mořích a oceánech v podobě velmi početné a nesmírně drahé námořní flotily.
· Pokud by zmizela z hladin, světový obchod by se zhroutil,
· Po pádu americké hegemonie by totiž podmínky plavby i skoro všeho dalšího určovali ti, kdo by - a rádi - zaplnili mocenské vakuum.
· Evropskou unii tedy můžeme nechat - radši - opravdu stranou.
· Zbývá NATO, údajná záštita naší bezpečnosti.
· Jenže každý, kdo se trochu zajímá, ví, že po pádu komunismu už NATO není a nikdy nebude tím, čím kdysi bývalo.
· Jediným účinným pojivem vojenských aliancí je společný nepřítel, společně sdílená obava, nikoliv právní formalismus článků příslušných smluv.
· Po roce 1989 se pro NATO úporně hledalo nějaké praktické využití.
· Jde o nástroj o něco účinnější než bezmocné modré přilby OSN, zároveň ho však nelze považovat za prvořadého aktéra strategického globálního rozložení sil, rozhodně nikoliv v oblasti jaderných zbraní.
· Nelze Američanům servilně odkývat každý jejich nápad, byť by jim na něm sebevíce záleželo.
· Ale na druhou stranu - naše debata o radaru by se měla odpoutat od provinční přízemnosti, mýtů a iluzí, v nichž dosud převážně tone.
Jak důležité je mít radar
10. dubna 2007, Lidové noviny
Josef Mlejnek jr. politolog
Je svatá pravda, že naše debata o radaru by se měla odpoutat od provinční přízemnosti, a politici, média a my všichni radar podporující bychom měli pohlédnout dále přes brdský obzor. Věnujme pozornost této zprávě:
Podle mezinárodní agentury Agency to Combat Terror (IACT) /viz Geo. W. Bush Indicted For War Crimes / prezident Bush byl dnes obviněn z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, spolu s mnoha členy jeho administrativy, jako zejména Richard Cheney, Karl Rove, Condi Rice, Donald Rumsfeld. Budou předvoláni před mezinárodní soud. Administrativa je odpovědná za nejneslýchanější teroristickou kampaň od doby nacistů v 30.letech: 1) Nevyprovokovaný útok na jinou suverenní zemi 2) produkce a šíření falešných a zavádějících zpravodajských informací 3) nezákonná invaze a okupace suverenní země 4) klamání a podvádění z politických důvodů 5) výroba, šíření a použití zbraní masového ničení. IACT je přesvědčena o dostatečnosti důkazů pro obžalobu z každého jednotlivě a ze všech najednou. Agentura zkoumala i širokou a aktivní podporu médií projevujících se jako hlásné trouby podvodné administrativy, a v průběhu investigativního šetření může být vzneseno obvinění i proti nim. Obvinění pravděpodobně nemůže být uplatnitelné na území Spojených států v současné době, ale v okamžiku opuštění země může být každý z obviněných vzat do vazby. Zatím není žádná odezva z Bílého domu nebo administrativy, která údajně zatykač studuje.
V závěru zprávy se ještě uvádí, moment...už to mám - že Tato zpráva je satira či parodie a je kompletně fiktivní. Fuj, to se mi ulevilo. My kteří svojí horlivou podporou radaru jsme rovněž ohroženi případným obviněním ze spolupachatelství a podpodpory válečných zločinů, si tak můžeme prozatím oddechnout.
Naše debata by se měla odpoutat od provinční přízemnosti, mýtů a iluzí, v nichž dosud tone
· Vláda poněkud oslabila odpor převážné části populace slibem, že bude usilovat o to, aby byl radar vkomponován do struktur NATO, popřípadě možná i Evropské unie.
· Poláci totiž vyhlásili postup přesně opačný: o protiraketové základně budou jednat výhradně s Američany, bilaterálně, o nějaké vkomponovávání do struktur NATO nemají zájem.
· A zmiňovat v souvislosti s protiraketovou obranou bezpečnostní struktury EU by ve Varšavě nejspíše považovali za špatný vtip.
· Vojenský potenciál EU je tak mizerný, že se o něm v zemích unie už ani nevtipkuje.
· Rozpočty členských států EU pak na vojenských výdajích dlouhodobě škudlí, poněvadž musí přednostně krmit Otesánka sociálního státu.
· A ono škudlení jim z bezpečnostního hlediska zatím prochází, jelikož bezpečnost západní Evropy od konce druhé světové války zajišťují Spojené státy.
· Přičemž pro lepší představu je na tomto místě nutno uvést, že do onoho bezpečnostního krytí musíme započítat i náklady na udržování americké globální převahy na mořích a oceánech v podobě velmi početné a nesmírně drahé námořní flotily.
· Pokud by zmizela z hladin, světový obchod by se zhroutil,
· Po pádu americké hegemonie by totiž podmínky plavby i skoro všeho dalšího určovali ti, kdo by - a rádi - zaplnili mocenské vakuum.
· Evropskou unii tedy můžeme nechat - radši - opravdu stranou.
· Zbývá NATO, údajná záštita naší bezpečnosti.
· Jenže každý, kdo se trochu zajímá, ví, že po pádu komunismu už NATO není a nikdy nebude tím, čím kdysi bývalo.
· Jediným účinným pojivem vojenských aliancí je společný nepřítel, společně sdílená obava, nikoliv právní formalismus článků příslušných smluv.
· Po roce 1989 se pro NATO úporně hledalo nějaké praktické využití.
· Jde o nástroj o něco účinnější než bezmocné modré přilby OSN, zároveň ho však nelze považovat za prvořadého aktéra strategického globálního rozložení sil, rozhodně nikoliv v oblasti jaderných zbraní.
· Nelze Američanům servilně odkývat každý jejich nápad, byť by jim na něm sebevíce záleželo.
· Ale na druhou stranu - naše debata o radaru by se měla odpoutat od provinční přízemnosti, mýtů a iluzí, v nichž dosud převážně tone.
Jak důležité je mít radar
10. dubna 2007, Lidové noviny
Josef Mlejnek jr. politolog
Je svatá pravda, že naše debata o radaru by se měla odpoutat od provinční přízemnosti, a politici, média a my všichni radar podporující bychom měli pohlédnout dále přes brdský obzor. Věnujme pozornost této zprávě:
Podle mezinárodní agentury Agency to Combat Terror (IACT) /viz Geo. W. Bush Indicted For War Crimes / prezident Bush byl dnes obviněn z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, spolu s mnoha členy jeho administrativy, jako zejména Richard Cheney, Karl Rove, Condi Rice, Donald Rumsfeld. Budou předvoláni před mezinárodní soud. Administrativa je odpovědná za nejneslýchanější teroristickou kampaň od doby nacistů v 30.letech: 1) Nevyprovokovaný útok na jinou suverenní zemi 2) produkce a šíření falešných a zavádějících zpravodajských informací 3) nezákonná invaze a okupace suverenní země 4) klamání a podvádění z politických důvodů 5) výroba, šíření a použití zbraní masového ničení. IACT je přesvědčena o dostatečnosti důkazů pro obžalobu z každého jednotlivě a ze všech najednou. Agentura zkoumala i širokou a aktivní podporu médií projevujících se jako hlásné trouby podvodné administrativy, a v průběhu investigativního šetření může být vzneseno obvinění i proti nim. Obvinění pravděpodobně nemůže být uplatnitelné na území Spojených států v současné době, ale v okamžiku opuštění země může být každý z obviněných vzat do vazby. Zatím není žádná odezva z Bílého domu nebo administrativy, která údajně zatykač studuje.
V závěru zprávy se ještě uvádí, moment...už to mám - že Tato zpráva je satira či parodie a je kompletně fiktivní. Fuj, to se mi ulevilo. My kteří svojí horlivou podporou radaru jsme rovněž ohroženi případným obviněním ze spolupachatelství a podpodpory válečných zločinů, si tak můžeme prozatím oddechnout.
07 dubna, 2007
Pomlázka pro Teherán? Až po Velikonocích
Dnes v Lidových novinách:
Íránci se ukázali jako záludný, nečitelný, iracionální, ale nakonec i pragmatický soupeř
· Konec dobrý, všechno dobré, chtělo by se říct po šťastném návratu britských námořníků z íránského zajetí.
· Nikomu se až na potupné producírování před kamerami teheránského režimu nic nestalo a Londýnu se jakžtakž podařilo zachovat si tvář.
· A navíc se ukázalo, že ti Íránci asi nejsou zas až tak zlí a že se s nimi možná dá domluvit i na jiných věcech, třeba na osudu jejich jaderného programu.
· Vyznění celé, téměř dvoutýdenní tahanice je ale spíš tristní.
· Předně je třeba přiznat, že hlavní úspěch slavili Íránci.
· Především dokázali vnutit světu debatu v té poloze, jaká vyhovovala jim.
· Už méně se ale mluvilo o tom hlavním.
· Jestli odpovědný a rozumný stát bere jako zajatce – či spíše rukojmí – občany jiného státu, kteří provádějí natolik přínosnou práci, jakou je kontrola vod v oblasti zasažené ozbrojeným konfliktem.
· Byť to může znít absurdně, představme si, že by čeští pohraničníci zajali své rakouské kolegy, převázali by jim oči, drželi by je v izolaci, vyslýchali je a ukazovali v televizi, jak se kajícně omlouvají a vychvalují si českou pohostinnost.
· Tím, že íránský režim k tak teatrálnímu a podle mezinárodního práva více než spornému činu přistoupil, vyslal do světa hned několik signálů najednou.
· Jednak prokázal odvahu a odhodlanost.
· Byť nehrozila okamžitá vojenská odveta ze strany Británie, určité riziko tu bylo – při samotném zátahu či v případě, že by se krize dlouho vlekla.
· Zároveň ale Teherán ztratil ještě víc na své důvěryhodnosti – především na Západě.
· Zajetím britských vojáků íránský režim také vyslal další jasný vzkaz: Své zájmy budeme bránit se zbraní v ruce.
· Dalším přínosem tahanice o britské vojáky může být, že se podařilo nakouknout pod pokličku vládnoucího režimu z Teheránu.
· Alespoň špetka opatrnosti Ostatně i otázka, proč nakonec Íránci britské námořníky propustili, nabízí několik zajímavých odpovědí.
· Jako pravděpodobná se jeví varianta, že jednoduše poznali, že víc než „přiznání“ zajatců získat nemůžou.
· Při protahování krize by hrozilo, že se jim celá věc vymkne z rukou a nebezpečně se vyostří.
· Sečteno a podtrženo: vrácení zadržených britských námořníků nebylo žádným „velikonočním darem“, jak se Ahmadínežád snažil zavtipkovat.
· Celá kauza byla výpraskem, ve velikonoční terminologii ukázkou, jak Teherán zachází s pomlázkou.
· Je dobré si to zapamatovat, protože íránský jaderný program – na který se shodou okolností na dva týdny zapomnělo – brzy přijde opět na pořad dne.
Pomlázka z Teheránu
7. dubna 2007, Lidové noviny
Petr Pešek, redaktor LN
Je to zábavné čtení, když se jako někde něco příliš nepovede a je třeba rychle nasadit redaktora, aby čtenářovo vychýlené vědomí uvedl zpět do žádoucí polohy. A je jedno v jakém či proti jakému režimu. Jako třeba za protektorátu takoví speciální čeští redaktoři ve službách cizí mocnosti vysvětlovali svému národu, že postup Rudé armády od Stalingradu vůbec nic neznamená.
Nebo dneska s tím Íránem a britskými námořníky. Nejprve se Íráncům přizná jistý úspěch ale pak už vážně: třeba taková hloupost, zajmout občany cizího státu, kteří konají přínosnou práci. To jako kdybychom my zajali své sousedy Rakušany. Ale ti Íránci nesbalili ve svých vodách zabloudivší sousedící irácké kolegy, nýbrž nekolegy z úplně jiné části světa, kteří se tam nacházejí z důvodů neslučujících se nejlépe s bezpečnostními zájmy Íránu.
Nikoho neošálila ani ta teatrální gesta íránského režimu, jakými prokazoval odvahu a odhodlanost bránit své zájmy se zbraní v ruce. Aspoň si mohli odpustit to potupné producírování před kamerami. Jen předvedli, jaký jsou záludný, nečitelný, iracionální až pragmatický soupeř.
Nakonec Brity pustili, protože jednoznačně poznali, že víc než přiznání z nich nevydolují. Tak proč ten únos vlastně Íránci udělali? Možná proto, aby světu podle odhalili, že imperiálistům jinde hoří půda pod nohama a tak usoudili, že zatím bude lépe si chuť na Íránce nechat zajít. Škoda, promarněná příležitost jak ukázat už dnes kdo je v té ropné říši pánem!
Íránci se ukázali jako záludný, nečitelný, iracionální, ale nakonec i pragmatický soupeř
· Konec dobrý, všechno dobré, chtělo by se říct po šťastném návratu britských námořníků z íránského zajetí.
· Nikomu se až na potupné producírování před kamerami teheránského režimu nic nestalo a Londýnu se jakžtakž podařilo zachovat si tvář.
· A navíc se ukázalo, že ti Íránci asi nejsou zas až tak zlí a že se s nimi možná dá domluvit i na jiných věcech, třeba na osudu jejich jaderného programu.
· Vyznění celé, téměř dvoutýdenní tahanice je ale spíš tristní.
· Předně je třeba přiznat, že hlavní úspěch slavili Íránci.
· Především dokázali vnutit světu debatu v té poloze, jaká vyhovovala jim.
· Už méně se ale mluvilo o tom hlavním.
· Jestli odpovědný a rozumný stát bere jako zajatce – či spíše rukojmí – občany jiného státu, kteří provádějí natolik přínosnou práci, jakou je kontrola vod v oblasti zasažené ozbrojeným konfliktem.
· Byť to může znít absurdně, představme si, že by čeští pohraničníci zajali své rakouské kolegy, převázali by jim oči, drželi by je v izolaci, vyslýchali je a ukazovali v televizi, jak se kajícně omlouvají a vychvalují si českou pohostinnost.
· Tím, že íránský režim k tak teatrálnímu a podle mezinárodního práva více než spornému činu přistoupil, vyslal do světa hned několik signálů najednou.
· Jednak prokázal odvahu a odhodlanost.
· Byť nehrozila okamžitá vojenská odveta ze strany Británie, určité riziko tu bylo – při samotném zátahu či v případě, že by se krize dlouho vlekla.
· Zároveň ale Teherán ztratil ještě víc na své důvěryhodnosti – především na Západě.
· Zajetím britských vojáků íránský režim také vyslal další jasný vzkaz: Své zájmy budeme bránit se zbraní v ruce.
· Dalším přínosem tahanice o britské vojáky může být, že se podařilo nakouknout pod pokličku vládnoucího režimu z Teheránu.
· Alespoň špetka opatrnosti Ostatně i otázka, proč nakonec Íránci britské námořníky propustili, nabízí několik zajímavých odpovědí.
· Jako pravděpodobná se jeví varianta, že jednoduše poznali, že víc než „přiznání“ zajatců získat nemůžou.
· Při protahování krize by hrozilo, že se jim celá věc vymkne z rukou a nebezpečně se vyostří.
· Sečteno a podtrženo: vrácení zadržených britských námořníků nebylo žádným „velikonočním darem“, jak se Ahmadínežád snažil zavtipkovat.
· Celá kauza byla výpraskem, ve velikonoční terminologii ukázkou, jak Teherán zachází s pomlázkou.
· Je dobré si to zapamatovat, protože íránský jaderný program – na který se shodou okolností na dva týdny zapomnělo – brzy přijde opět na pořad dne.
Pomlázka z Teheránu
7. dubna 2007, Lidové noviny
Petr Pešek, redaktor LN
Je to zábavné čtení, když se jako někde něco příliš nepovede a je třeba rychle nasadit redaktora, aby čtenářovo vychýlené vědomí uvedl zpět do žádoucí polohy. A je jedno v jakém či proti jakému režimu. Jako třeba za protektorátu takoví speciální čeští redaktoři ve službách cizí mocnosti vysvětlovali svému národu, že postup Rudé armády od Stalingradu vůbec nic neznamená.
Nebo dneska s tím Íránem a britskými námořníky. Nejprve se Íráncům přizná jistý úspěch ale pak už vážně: třeba taková hloupost, zajmout občany cizího státu, kteří konají přínosnou práci. To jako kdybychom my zajali své sousedy Rakušany. Ale ti Íránci nesbalili ve svých vodách zabloudivší sousedící irácké kolegy, nýbrž nekolegy z úplně jiné části světa, kteří se tam nacházejí z důvodů neslučujících se nejlépe s bezpečnostními zájmy Íránu.
Nikoho neošálila ani ta teatrální gesta íránského režimu, jakými prokazoval odvahu a odhodlanost bránit své zájmy se zbraní v ruce. Aspoň si mohli odpustit to potupné producírování před kamerami. Jen předvedli, jaký jsou záludný, nečitelný, iracionální až pragmatický soupeř.
Nakonec Brity pustili, protože jednoznačně poznali, že víc než přiznání z nich nevydolují. Tak proč ten únos vlastně Íránci udělali? Možná proto, aby světu podle odhalili, že imperiálistům jinde hoří půda pod nohama a tak usoudili, že zatím bude lépe si chuť na Íránce nechat zajít. Škoda, promarněná příležitost jak ukázat už dnes kdo je v té ropné říši pánem!
06 dubna, 2007
Globální trendy
Dnes v Lidových novinách:
Policie amerického státu Florida zatkla muže, který jednal protizákonně. V centru Orlanda totiž dával najíst bezdomovcům.
· Tajný policista nafilmoval Erika Montaneze, jak z velkého hrnce servíruje jídlo 30 neidentifikovaným osobám.
· Orlando je domovem tematického parku Universal Studios a zábavního parku Disney World.
· Platí zde zákon, který zakazuje poskytovat v centru města jídlo větší skupině nemajetných lidí.
· jeho dodržování stojí především místní obchodníci, podle nichž bezdomovci odpuzují zákazníky.
· Zákon dovoluje charitativním organizacím poskytovat stravu skupině více než 25 nemajetných osob v okruhu 3,2 kilometru od radnice pouze za předpokladu, že organizace získá zvláštní povolení.
· Dobročinný spolek může takové povolení dostat pouze dvakrát do roka.
· Montanez patřil ke skupině Jídlo a ne bomby.
· Zbytky dušeného, které podával, policisté zabavili jako důkaz.
· Policejní mluvčí přiznala, že je to poprvé, kdy byl na základě stravovacího zákona někdo zatčen.
· Montanezovi hrozí šedesátidenní vězení a pokuta 500 dolarů.
Američana zatkli za pomoc bezdomovcům
Lidové noviny, 6. dubna 2007
ČTK
Včera byla v LN zpráva, že Evropská komise České republice dala pokutu za nadbytečné zásoby zemědělských produktů. Vzpoměl jsem si přitom, že svého času se učilo, jak kapitalisté, tuším za oné velké hospodářské krize z 20 let, nechali pálit tuny nadbytečného obilí, aby nepoklesly zisky, zatím co miliony lidí trpěly hlady. Koukám, že to nebyla pouhá komunistická propaganda. Dnes se mají likvidovat nadbytečné zásoby zemědělských produktů (ačkoliv se ve světě dále hladoví) a jak pravil komentátor na Rádio Česko, na náklady daňových poplatníků, což prý je nemorální.
Naše vláda chce protestovat. Je skvělé, že pořád máme nějakou vládu, která se může ozvat proti byrokracii EU. Jenže i takové chování směřuje proti těm korporačním ziskům, neboli i vlády a státy se jeví jako brzda a škůdce.To je v souladu s trendy podle Boba Chapmana, který praví, že volný obchod a globalizace jsou novým imperialismem s rekolonizací suverenních států. Konečným cílem je světová vláda. Čili nejen naše vláda a stát to mají výhledově spočítáno, stejně zřejmě dopadne i celé slavné EU. S globalizací svět sěřuje k megaprofitům, zatím co lid bude dále chudnout. Neboli jakékoliv státní či unijní zásahy do tohoto trendu jsou brzdou.
A vidíte, dnes čteme v LN, že američana zatkli za to že dával najíst bezdomovcům…Mizera! Nechová se v souladu s trendy globálního kapitalistického vývoje. A stejně tak naše vláda, jejíž připravovaná reforma zcela nedostatečně rozvírá nůžky mezi bohatými a chudými, a je za to kritizována z vlastních řad ODS, jejíž nejzásadovější členové by to těm chudým spočítali ještě víc. Jen kdyby ty volby byli vyhráli o něco líp.
Policie amerického státu Florida zatkla muže, který jednal protizákonně. V centru Orlanda totiž dával najíst bezdomovcům.
· Tajný policista nafilmoval Erika Montaneze, jak z velkého hrnce servíruje jídlo 30 neidentifikovaným osobám.
· Orlando je domovem tematického parku Universal Studios a zábavního parku Disney World.
· Platí zde zákon, který zakazuje poskytovat v centru města jídlo větší skupině nemajetných lidí.
· jeho dodržování stojí především místní obchodníci, podle nichž bezdomovci odpuzují zákazníky.
· Zákon dovoluje charitativním organizacím poskytovat stravu skupině více než 25 nemajetných osob v okruhu 3,2 kilometru od radnice pouze za předpokladu, že organizace získá zvláštní povolení.
· Dobročinný spolek může takové povolení dostat pouze dvakrát do roka.
· Montanez patřil ke skupině Jídlo a ne bomby.
· Zbytky dušeného, které podával, policisté zabavili jako důkaz.
· Policejní mluvčí přiznala, že je to poprvé, kdy byl na základě stravovacího zákona někdo zatčen.
· Montanezovi hrozí šedesátidenní vězení a pokuta 500 dolarů.
Američana zatkli za pomoc bezdomovcům
Lidové noviny, 6. dubna 2007
ČTK
Včera byla v LN zpráva, že Evropská komise České republice dala pokutu za nadbytečné zásoby zemědělských produktů. Vzpoměl jsem si přitom, že svého času se učilo, jak kapitalisté, tuším za oné velké hospodářské krize z 20 let, nechali pálit tuny nadbytečného obilí, aby nepoklesly zisky, zatím co miliony lidí trpěly hlady. Koukám, že to nebyla pouhá komunistická propaganda. Dnes se mají likvidovat nadbytečné zásoby zemědělských produktů (ačkoliv se ve světě dále hladoví) a jak pravil komentátor na Rádio Česko, na náklady daňových poplatníků, což prý je nemorální.
Naše vláda chce protestovat. Je skvělé, že pořád máme nějakou vládu, která se může ozvat proti byrokracii EU. Jenže i takové chování směřuje proti těm korporačním ziskům, neboli i vlády a státy se jeví jako brzda a škůdce.To je v souladu s trendy podle Boba Chapmana, který praví, že volný obchod a globalizace jsou novým imperialismem s rekolonizací suverenních států. Konečným cílem je světová vláda. Čili nejen naše vláda a stát to mají výhledově spočítáno, stejně zřejmě dopadne i celé slavné EU. S globalizací svět sěřuje k megaprofitům, zatím co lid bude dále chudnout. Neboli jakékoliv státní či unijní zásahy do tohoto trendu jsou brzdou.
A vidíte, dnes čteme v LN, že američana zatkli za to že dával najíst bezdomovcům…Mizera! Nechová se v souladu s trendy globálního kapitalistického vývoje. A stejně tak naše vláda, jejíž připravovaná reforma zcela nedostatečně rozvírá nůžky mezi bohatými a chudými, a je za to kritizována z vlastních řad ODS, jejíž nejzásadovější členové by to těm chudým spočítali ještě víc. Jen kdyby ty volby byli vyhráli o něco líp.
05 dubna, 2007
Peklo, co je to peklo? (Vědecké pojednání z cihel I.O.Štampacha)
Dnes v Lidových novinách:
Peklo. I to patří vedle poslední večeře, kříže a zmrtvýchvstání k velikonočnímu příběhu.
· Co to peklo je?
· Právě do pekla Ježíš sestoupil před tím, než třetího dne vstal z mrtvých.
· Od konce prvního století se však církev pomalu ustavuje jako autoritativní organizace a peklem se začínají strašit neposlušní.
· Po jejím postátnění mezi čtvrtým až šestým stoletím se proti údajným bludařům, schizmatikům, odpadlíkům, ale také jinověrcům uplatňuje násilí; je prý možné proti nim zakročit, protože jsou hodni pekelného zavržení.
· Peklo se představuje jako odloučení od Boží lásky, které si člověk sám plně vědomě a zcela dobrovolně zvolil.
· Říká tam, že učení o pekle není popis záhrobní skutečnosti, ale kérygma (hlásání pro tento život…).
· Říká také, že peklo je spíš stavem než místem, že odloučení od Boha znamená ocitnout se na pokraji nebytí, v nenávisti, neklidu a úzkosti, utrpení a smutku.
· Připomíná pekla, jež si děláme ze života na této zemi, a říká, že otázka pekla získá teologickou brizanci teprve tehdy, když se zeptáme, zda této zkušenosti pekla tady a teď odpovídá nějaké peklo „naproti“.
· Autor se jasně distancuje od divokých, nezřídka přímo sadistických fantazií a souhlasí s autory, kteří víru v peklo vidí jako zdroj historické krutosti křesťanů.
· Mluví sice v duchu Nového zákona o možném ztroskotání navěky, ale i o tom, že křesťanská naděje nás opravňuje doufat, že peklo nemá poslední slovo.
· Přinejmenším jedna připomíná křesťanské peklo.
· V islámu se počítá s dvojím možným posmrtným údělem, vedle ráje i s peklem.
· Výraz džahanna navazuje na biblický výraz gehenna (jedno z novozákonních označení pekla).
· Se starými sadistickými a pověrečnými představami o pekle odmítlo toto náboženství moderny jakoukoli možnost lidského ztroskotání, možnost tragického uzavření života.
· Snad jako kultivovaný teolog nechtěl chrastit řetězy a někoho házet do pekelných kotlů.
· Výslovně říká: Peklo můžeme spíš než jako Boží trest vidět jako stav, kdy jsme se sami oddělili od Boha, kdy jsme se vyloučili z lásky.
· Připomněl, že můžeme z vlastního rozhodnutí žít peklo zde na zemi a že tato naše volba může být definitivní.
· Ano, je třeba připomínat pekelnou dimenzi života.
· Zničil ji ten, který od ní byl jat, přemohl peklo, sestoupiv do něho.
· Peklo bylo plno trpkosti, neboť bylo odstaveno.
· Kde tvé, peklo, vítězství?
Mluvme o pekle, vybízí papež
Ivan O. Štampach, religionista
5. dubna 2007, Lidové noviny
Peklo. Co to peklo je? I to patří vedle poslední večeře, jíž si děláme ze života na této zemi, když se zeptáme, kdy jsme se vyloučili z lásky. Peklo bylo plno trpkosti, když jsme se sami oddělili od Boha, než třetího dne vstal z mrtvých, sestoupiv do něho. Mluví sice v duchu Nového zákona o možném ztroskotání navěky, možnosti tragického uzavření života, nezřídka přímo sadistických fantazií a souhlasí s autory. Právě do pekla Ježíš sestoupil před tím . Od konce prvního století se však církev pomalu ustavuje jako autoritativní organizace a přinejmenším jedna připomíná křesťanské peklo, které si člověk sám plně vědomě a zcela dobrovolně zvolil.
V islámu se počítá s dvojím možným posmrtným údělem se starými sadistickými a pověrečnými představami o pekle, kříži a zmrtvýchvstání k velikonočnímu příběhu. Peklo se představuje jako odloučení od Boží lásky, kteří víru v peklo vidí jako zdroj historické krutosti křesťanů, kérygma (hlásání pro tento život…). Výraz džahanna navazuje na biblický výraz gehenna. Výslovně říká: Peklo můžeme spíš než jako Boží trest vidět jako stav vedle ráje i s peklem (jedno z novozákonních označení pekla). Křesťanská naděje nás opravňuje doufat, zda této zkušenosti pekla tady a teď odpovídá nějaké peklo „naproti“, že můžeme z vlastního rozhodnutí žít peklo zde na zemi a že tato naše volba může být definitivní
Otázka pekla získá teologickou brizanci teprve tehdy, až peklo je spíš stavem než místem, že odloučení od Boha znamená ocitnout se na pokraji nebytí. Odmítlo toto náboženství moderny jakoukoli možnost lidského ztroskotání.
Peklem se začínají strašit neposlušní. V pekle ženským chybí pohlavní orgán, a v tom je, chlapi, právě to peklo.
Peklo. I to patří vedle poslední večeře, kříže a zmrtvýchvstání k velikonočnímu příběhu.
· Co to peklo je?
· Právě do pekla Ježíš sestoupil před tím, než třetího dne vstal z mrtvých.
· Od konce prvního století se však církev pomalu ustavuje jako autoritativní organizace a peklem se začínají strašit neposlušní.
· Po jejím postátnění mezi čtvrtým až šestým stoletím se proti údajným bludařům, schizmatikům, odpadlíkům, ale také jinověrcům uplatňuje násilí; je prý možné proti nim zakročit, protože jsou hodni pekelného zavržení.
· Peklo se představuje jako odloučení od Boží lásky, které si člověk sám plně vědomě a zcela dobrovolně zvolil.
· Říká tam, že učení o pekle není popis záhrobní skutečnosti, ale kérygma (hlásání pro tento život…).
· Říká také, že peklo je spíš stavem než místem, že odloučení od Boha znamená ocitnout se na pokraji nebytí, v nenávisti, neklidu a úzkosti, utrpení a smutku.
· Připomíná pekla, jež si děláme ze života na této zemi, a říká, že otázka pekla získá teologickou brizanci teprve tehdy, když se zeptáme, zda této zkušenosti pekla tady a teď odpovídá nějaké peklo „naproti“.
· Autor se jasně distancuje od divokých, nezřídka přímo sadistických fantazií a souhlasí s autory, kteří víru v peklo vidí jako zdroj historické krutosti křesťanů.
· Mluví sice v duchu Nového zákona o možném ztroskotání navěky, ale i o tom, že křesťanská naděje nás opravňuje doufat, že peklo nemá poslední slovo.
· Přinejmenším jedna připomíná křesťanské peklo.
· V islámu se počítá s dvojím možným posmrtným údělem, vedle ráje i s peklem.
· Výraz džahanna navazuje na biblický výraz gehenna (jedno z novozákonních označení pekla).
· Se starými sadistickými a pověrečnými představami o pekle odmítlo toto náboženství moderny jakoukoli možnost lidského ztroskotání, možnost tragického uzavření života.
· Snad jako kultivovaný teolog nechtěl chrastit řetězy a někoho házet do pekelných kotlů.
· Výslovně říká: Peklo můžeme spíš než jako Boží trest vidět jako stav, kdy jsme se sami oddělili od Boha, kdy jsme se vyloučili z lásky.
· Připomněl, že můžeme z vlastního rozhodnutí žít peklo zde na zemi a že tato naše volba může být definitivní.
· Ano, je třeba připomínat pekelnou dimenzi života.
· Zničil ji ten, který od ní byl jat, přemohl peklo, sestoupiv do něho.
· Peklo bylo plno trpkosti, neboť bylo odstaveno.
· Kde tvé, peklo, vítězství?
Mluvme o pekle, vybízí papež
Ivan O. Štampach, religionista
5. dubna 2007, Lidové noviny
Peklo. Co to peklo je? I to patří vedle poslední večeře, jíž si děláme ze života na této zemi, když se zeptáme, kdy jsme se vyloučili z lásky. Peklo bylo plno trpkosti, když jsme se sami oddělili od Boha, než třetího dne vstal z mrtvých, sestoupiv do něho. Mluví sice v duchu Nového zákona o možném ztroskotání navěky, možnosti tragického uzavření života, nezřídka přímo sadistických fantazií a souhlasí s autory. Právě do pekla Ježíš sestoupil před tím . Od konce prvního století se však církev pomalu ustavuje jako autoritativní organizace a přinejmenším jedna připomíná křesťanské peklo, které si člověk sám plně vědomě a zcela dobrovolně zvolil.
V islámu se počítá s dvojím možným posmrtným údělem se starými sadistickými a pověrečnými představami o pekle, kříži a zmrtvýchvstání k velikonočnímu příběhu. Peklo se představuje jako odloučení od Boží lásky, kteří víru v peklo vidí jako zdroj historické krutosti křesťanů, kérygma (hlásání pro tento život…). Výraz džahanna navazuje na biblický výraz gehenna. Výslovně říká: Peklo můžeme spíš než jako Boží trest vidět jako stav vedle ráje i s peklem (jedno z novozákonních označení pekla). Křesťanská naděje nás opravňuje doufat, zda této zkušenosti pekla tady a teď odpovídá nějaké peklo „naproti“, že můžeme z vlastního rozhodnutí žít peklo zde na zemi a že tato naše volba může být definitivní
Otázka pekla získá teologickou brizanci teprve tehdy, až peklo je spíš stavem než místem, že odloučení od Boha znamená ocitnout se na pokraji nebytí. Odmítlo toto náboženství moderny jakoukoli možnost lidského ztroskotání.
Peklem se začínají strašit neposlušní. V pekle ženským chybí pohlavní orgán, a v tom je, chlapi, právě to peklo.
My, potomci feudálních nevolníků…
Dnes v Lidových novinách:
PRAHA Jsme perzekvováni jako v padesátých letech, tvrdí čeští šlechtici v dopisu, který adresují premiérovi a ministrům vnitra a spravedlnosti.
· Představitelé šlechtických rodů, kterým komunistická vláda zabavila majetek, kritizují v dokumentu chování policie za vlády ČSSD a žádají jeho vyšetření.
· Policie totiž v roce 2004 sestavila specializovaný třicetičlenný tým „Majetek“, který prověřoval všechny šlechtické restituce.
· Podle zjištění LN byla do akce proti šlechtě navíc zapojena i rozvědka, která měla za úkol najít dokumenty dokazující, že se žadatelé o majetek nenarodili s českým občanstvím, a tudíž na jeho vrácení nemají právo.
· Jestli se k prohlášení připojí i ministr zahraničí a významný představitel české šlechty v jedné osobě Karel Schwarzenberg, není jisté.
· ČR nepovažuje příslušníky bývalé šlechty za plnoprávné občany, píše se v dopisu
Jsme pronásledováni, píšou šlechtici premiérovi
5. dubna 2007, Lidové noviny
JIŘÍ REICHL
My, potomci feudálních nevolníků, velmi si přejeme, aby šlechtici nebyli pronásledováni a perzekvováni jako v padesátých letech, a aby se jim naopak dostalo hojně z majetku, který jim byl zabaven komunistickou vládou. Přejeme i ministru Schwerzenbergovi aby se mu podařilo prosadit ten radar. Máme totiž zájem na tom, aby šlechtici byli solventní až je budeme žalovat - Němce, Rakušana či Čecha - o odškodnění za způsobené újmy. Naši pradědové a prababičky do úmoru v potu tváře dřeli na panském, aby šlechtě umožnili panství vlastnit a užívat si ho, a to vše zadarmo, nebo za zcela nepřiměřenou odměnu, která případně musela být vysloužena i vlastním tělem. Až to ve Štrasburku všechno spočítají, může to být pěkná paleta, za což si teď možná taky pěkně užijeme.
Tak takhle nějak si představuji, že by se mohli domáhat práva nejen šlechtici. Jen se obávám, že prokazování škod bude velmi obtížné, protože našim pradědečkům a prababičkám se plánovitě nedostávalo potřebného vzdělání i prostředků a ani je to vlastně nenapadlo, aby si vedli řádnou evidenci a uchovávali po několik staletí důkazy, které by odpovídaly předpisům EU a jejím soudním institucím.
S námi už to budou mít příští generace lehčí, všechno se najde na internetu. Úřady samy pečlivě evidují, aby nějaký parazit nebral sociální dávky neoprávněně.
PRAHA Jsme perzekvováni jako v padesátých letech, tvrdí čeští šlechtici v dopisu, který adresují premiérovi a ministrům vnitra a spravedlnosti.
· Představitelé šlechtických rodů, kterým komunistická vláda zabavila majetek, kritizují v dokumentu chování policie za vlády ČSSD a žádají jeho vyšetření.
· Policie totiž v roce 2004 sestavila specializovaný třicetičlenný tým „Majetek“, který prověřoval všechny šlechtické restituce.
· Podle zjištění LN byla do akce proti šlechtě navíc zapojena i rozvědka, která měla za úkol najít dokumenty dokazující, že se žadatelé o majetek nenarodili s českým občanstvím, a tudíž na jeho vrácení nemají právo.
· Jestli se k prohlášení připojí i ministr zahraničí a významný představitel české šlechty v jedné osobě Karel Schwarzenberg, není jisté.
· ČR nepovažuje příslušníky bývalé šlechty za plnoprávné občany, píše se v dopisu
Jsme pronásledováni, píšou šlechtici premiérovi
5. dubna 2007, Lidové noviny
JIŘÍ REICHL
My, potomci feudálních nevolníků, velmi si přejeme, aby šlechtici nebyli pronásledováni a perzekvováni jako v padesátých letech, a aby se jim naopak dostalo hojně z majetku, který jim byl zabaven komunistickou vládou. Přejeme i ministru Schwerzenbergovi aby se mu podařilo prosadit ten radar. Máme totiž zájem na tom, aby šlechtici byli solventní až je budeme žalovat - Němce, Rakušana či Čecha - o odškodnění za způsobené újmy. Naši pradědové a prababičky do úmoru v potu tváře dřeli na panském, aby šlechtě umožnili panství vlastnit a užívat si ho, a to vše zadarmo, nebo za zcela nepřiměřenou odměnu, která případně musela být vysloužena i vlastním tělem. Až to ve Štrasburku všechno spočítají, může to být pěkná paleta, za což si teď možná taky pěkně užijeme.
Tak takhle nějak si představuji, že by se mohli domáhat práva nejen šlechtici. Jen se obávám, že prokazování škod bude velmi obtížné, protože našim pradědečkům a prababičkám se plánovitě nedostávalo potřebného vzdělání i prostředků a ani je to vlastně nenapadlo, aby si vedli řádnou evidenci a uchovávali po několik staletí důkazy, které by odpovídaly předpisům EU a jejím soudním institucím.
S námi už to budou mít příští generace lehčí, všechno se najde na internetu. Úřady samy pečlivě evidují, aby nějaký parazit nebral sociální dávky neoprávněně.
04 dubna, 2007
Mé svědectví
Dnes v Lidových novinách:
Řeholnice Marie-Simon-Pierre děkuje za své uzdravení Janu Pavlu II. Ten možná bude díky ní blahořečen
· V červnu 2001 mi lékaři zjistili Parkinsonovu nemoc, která zasahovala levou část těla, což mě hodně omezovalo, protože jsem levačka...
· Tak začíná poutavé svědectví francouzské řeholní sestry MarieSimon-Pierre, které odeslala do Vatikánu deset měsíců po svém nevysvětlitelném uzdravení.
· Pětačtyřicetiletá řeholnice – podobně jako ostatní členky kongregace Menších sester pečujících o matku a dítě – věří, že byla uzdravena na přímluvu papeže Jana Pavla II.
· Nad ránem se šla modlit ke svatostánku a – jak uvádí – obklopil ji velký pokoj.
· Uvědomovala si, že ji tělo poslouchá.
· Během následné mše pak cítila, že je vyléčená.
· Její příběh může sehrát klíčovou roli v beatifikačním procesu minulého papeže.
· Aby totiž mohl být někdo prohlášen blahoslaveným, církev od něho vyžaduje, kromě řady jiných věcí, také zázrak.
· Usměvavá francouzská řeholnice není přitom jediná, kdo své uzdravení spojuje s polským papežem.
· Podobný zážitek má i Kanaďanka, která trpěla rakovinou kostní dřeně. Za své vyléčení děkuje setkání s Janem Pavlem II.
· Soukromá audience u papeže v roce 2004 zase měla uzdravit Poláka stiženého rakovinou lymfatických uzlin.
· Arcibiskup z Aix-en-Provence Claude Feidt, který se minulý týden účastnil tiskové konference Marie-Simon-Pierre, zdůraznil, že při posuzování toho, zda jde, nebo nejde o zázrak, je třeba maximální objektivity.
· I kdyby Kongregace pro svatořečení zázračné uzdravení francouzské řeholnice neuznala, význam Jana Pavla II. to nijak neumenší. Zůstane papežem, který se postavil proti komunistické nenávisti, uzdravoval nemocná srdce, a tím změnil svět.
Tělo ji začalo znovu poslouchat
4. dubna 2007, Lidové noviny
Bob Fliedr, komentátor LN
Nerad bych, aby Kongregace pro svatořečení francouzské řeholnici, kterou tělo začalo znovu poslouchat, zázračná uzdravení neuznala. Připojuji se proto se svým svědectvím. Když jsem dnes ráno četl tento článek, jsa rovněž obklopen pokojem – vedle kuchyně, praskla pode mnou noha židle a narazil jsem si kostrč. Stalo se to zrovna když jsem na Jana Pavla II. pomyslil, zatím co jinak nikdy na něho nemyslím, jsa totální neznaboh. Jan Pavel nepochybně tohoto našeho duchovního spojení využil k tomu, aby mne za mé nejapné bezvěrectví potrestal. Na rozdíl od Jana nejsem příliš mstivý, naopak, a proto prosím, abyste mého příběhu pro podporu svědectví sestry Marie–Simon-Pierre použili, i když je to jaksi v obráceném gardu.
Neočekávám, že by Jan papež bral moje doporučení jako úplatek v beatifikačním procesu a poslal mi brzké uzdravení. Chci jen a jen přispět k ještě větší objektivnosti při posuzování toho, zda šlo, nebo nešlo u francouzské řeholnice o zázrak.
Jan se příliš nezlobí. I mně kostrč už zase začíná odposlouchávat.
Řeholnice Marie-Simon-Pierre děkuje za své uzdravení Janu Pavlu II. Ten možná bude díky ní blahořečen
· V červnu 2001 mi lékaři zjistili Parkinsonovu nemoc, která zasahovala levou část těla, což mě hodně omezovalo, protože jsem levačka...
· Tak začíná poutavé svědectví francouzské řeholní sestry MarieSimon-Pierre, které odeslala do Vatikánu deset měsíců po svém nevysvětlitelném uzdravení.
· Pětačtyřicetiletá řeholnice – podobně jako ostatní členky kongregace Menších sester pečujících o matku a dítě – věří, že byla uzdravena na přímluvu papeže Jana Pavla II.
· Nad ránem se šla modlit ke svatostánku a – jak uvádí – obklopil ji velký pokoj.
· Uvědomovala si, že ji tělo poslouchá.
· Během následné mše pak cítila, že je vyléčená.
· Její příběh může sehrát klíčovou roli v beatifikačním procesu minulého papeže.
· Aby totiž mohl být někdo prohlášen blahoslaveným, církev od něho vyžaduje, kromě řady jiných věcí, také zázrak.
· Usměvavá francouzská řeholnice není přitom jediná, kdo své uzdravení spojuje s polským papežem.
· Podobný zážitek má i Kanaďanka, která trpěla rakovinou kostní dřeně. Za své vyléčení děkuje setkání s Janem Pavlem II.
· Soukromá audience u papeže v roce 2004 zase měla uzdravit Poláka stiženého rakovinou lymfatických uzlin.
· Arcibiskup z Aix-en-Provence Claude Feidt, který se minulý týden účastnil tiskové konference Marie-Simon-Pierre, zdůraznil, že při posuzování toho, zda jde, nebo nejde o zázrak, je třeba maximální objektivity.
· I kdyby Kongregace pro svatořečení zázračné uzdravení francouzské řeholnice neuznala, význam Jana Pavla II. to nijak neumenší. Zůstane papežem, který se postavil proti komunistické nenávisti, uzdravoval nemocná srdce, a tím změnil svět.
Tělo ji začalo znovu poslouchat
4. dubna 2007, Lidové noviny
Bob Fliedr, komentátor LN
Nerad bych, aby Kongregace pro svatořečení francouzské řeholnici, kterou tělo začalo znovu poslouchat, zázračná uzdravení neuznala. Připojuji se proto se svým svědectvím. Když jsem dnes ráno četl tento článek, jsa rovněž obklopen pokojem – vedle kuchyně, praskla pode mnou noha židle a narazil jsem si kostrč. Stalo se to zrovna když jsem na Jana Pavla II. pomyslil, zatím co jinak nikdy na něho nemyslím, jsa totální neznaboh. Jan Pavel nepochybně tohoto našeho duchovního spojení využil k tomu, aby mne za mé nejapné bezvěrectví potrestal. Na rozdíl od Jana nejsem příliš mstivý, naopak, a proto prosím, abyste mého příběhu pro podporu svědectví sestry Marie–Simon-Pierre použili, i když je to jaksi v obráceném gardu.
Neočekávám, že by Jan papež bral moje doporučení jako úplatek v beatifikačním procesu a poslal mi brzké uzdravení. Chci jen a jen přispět k ještě větší objektivnosti při posuzování toho, zda šlo, nebo nešlo u francouzské řeholnice o zázrak.
Jan se příliš nezlobí. I mně kostrč už zase začíná odposlouchávat.
Nesahejte na Čunka!
Dnes v Lidových novinách:
PRAHA Lidovecký šéf Jiří Čunek dostal zatím nejtvrdší úder z vlastních řad. Místopředseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Pavel Severa mu totiž včera doporučil, aby se kvůli svým aférám stáhl alespoň na čas z vlády.
· Ani Severova výzva ovšem nemusí postavením Jiřího Čunka otřást: předsednictvo strany za ním totiž stojí, včera ho opětovně podpořilo.
· Už dnes ale může být situace jiná: lídři ODS, Strany zelených a KDU-ČSL se totiž včera pozdě večer shodli, že situace vyžaduje rychlé řešení.
· Premiér Topolánek dosud navrhuje Jiřímu Čunkovi dočasný odchod z vlády s tím, že mu jeho křeslo podrží až do doby, kdy se očistí z obvinění, že přijal půlmilionový úplatek.
· Severovi nevadí jen Čunkovo trestní stíhání, ale i jeho nedávný výrok na adresu Romů, kdy na otázku čtenáře deníku Blesk, zda bude stát kromě Romů dotovat i ostatní, odpověděl: „To se budete muset jet někam opálit, začít dělat s rodinou binec, na náměstí dělat ohně.“
· Podle Severy má předseda Čunek v poslaneckém klubu strany odpůrců více.
· Dalším teď už otevřeným kritikem Jiřího Čunka je prezident Václav Klaus, který předsedu lidovců obvinil z populismu.
Vlivný lidovec: Čunek musí pryč
4. dubna 2007, Lidové noviny
VÁCLAV DRCHAL, MARTINA JELÍNKOVÁ
Čunek může vlastní stranu vydírat, protože když ta ho nepodpoří, mohou lidovci vypadnout z vlády, a to by snad potom musela nastoupit původní Kalouskova myšlenka, ucházet se o vládu s komunisty s podporou ČSSD. Čunek taky může vydírat koaliční partnery. Když mne nepodpoříte, může se vám rozpadnout celá koalice a pravicová vláda, – komentováno jazykem premiéra – Dopr… a je to v haj… Čunek by jistě neváhal vydírat také prezidenta Bushe. Když dovolíte těm vašim poskokům v české vládě aby mně pronásledovali, tak se jim (slovníkem premiéra) ta vláda pos… a kdo vám zajistí ten slavný radar v Brdech! I ti američtí neoconi, co si pronajali Bushe aby jim to všechno řídil, by byli Čunkem vydíratelní. Bez radaru v Česku nemůžete mít splehlivě kryta záda při rozšiřování vašeho globálního impéria, a odvetné rakety říší zla by místo na Prahu u Brd padaly na Washington.
Takže, kdyby Shakespeare psal drama dnes, jmenovalo by se nejspíš „Jak je důležité míti Čunka“. „Jak je důležité míti Filipa“ by se nadále hrálo už jen v divadelních kroužcích KSČM.
PRAHA Lidovecký šéf Jiří Čunek dostal zatím nejtvrdší úder z vlastních řad. Místopředseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Pavel Severa mu totiž včera doporučil, aby se kvůli svým aférám stáhl alespoň na čas z vlády.
· Ani Severova výzva ovšem nemusí postavením Jiřího Čunka otřást: předsednictvo strany za ním totiž stojí, včera ho opětovně podpořilo.
· Už dnes ale může být situace jiná: lídři ODS, Strany zelených a KDU-ČSL se totiž včera pozdě večer shodli, že situace vyžaduje rychlé řešení.
· Premiér Topolánek dosud navrhuje Jiřímu Čunkovi dočasný odchod z vlády s tím, že mu jeho křeslo podrží až do doby, kdy se očistí z obvinění, že přijal půlmilionový úplatek.
· Severovi nevadí jen Čunkovo trestní stíhání, ale i jeho nedávný výrok na adresu Romů, kdy na otázku čtenáře deníku Blesk, zda bude stát kromě Romů dotovat i ostatní, odpověděl: „To se budete muset jet někam opálit, začít dělat s rodinou binec, na náměstí dělat ohně.“
· Podle Severy má předseda Čunek v poslaneckém klubu strany odpůrců více.
· Dalším teď už otevřeným kritikem Jiřího Čunka je prezident Václav Klaus, který předsedu lidovců obvinil z populismu.
Vlivný lidovec: Čunek musí pryč
4. dubna 2007, Lidové noviny
VÁCLAV DRCHAL, MARTINA JELÍNKOVÁ
Čunek může vlastní stranu vydírat, protože když ta ho nepodpoří, mohou lidovci vypadnout z vlády, a to by snad potom musela nastoupit původní Kalouskova myšlenka, ucházet se o vládu s komunisty s podporou ČSSD. Čunek taky může vydírat koaliční partnery. Když mne nepodpoříte, může se vám rozpadnout celá koalice a pravicová vláda, – komentováno jazykem premiéra – Dopr… a je to v haj… Čunek by jistě neváhal vydírat také prezidenta Bushe. Když dovolíte těm vašim poskokům v české vládě aby mně pronásledovali, tak se jim (slovníkem premiéra) ta vláda pos… a kdo vám zajistí ten slavný radar v Brdech! I ti američtí neoconi, co si pronajali Bushe aby jim to všechno řídil, by byli Čunkem vydíratelní. Bez radaru v Česku nemůžete mít splehlivě kryta záda při rozšiřování vašeho globálního impéria, a odvetné rakety říší zla by místo na Prahu u Brd padaly na Washington.
Takže, kdyby Shakespeare psal drama dnes, jmenovalo by se nejspíš „Jak je důležité míti Čunka“. „Jak je důležité míti Filipa“ by se nadále hrálo už jen v divadelních kroužcích KSČM.
03 dubna, 2007
Doslova pranice
Dnes v Lidových novinách:
Já si nechci myslet, že děti jsou dnes horší, než my byli!
· Když byla válka italsko-habešská, tož jsme na pastvě válčili.
· Když se říkalo, že kdesi je utečený vrah, honili jsme ho: a každý chtěl dělat toho vraha, jelikož to byla sólová role...
· Děcka napodobují to, co vidí a slyší okolo sebe.
· Však já už několik let píšu proti tomu, aby se v televizi vysílaly války, teror a vraždy.
· Násilnické filmy bych vyloučil z vysílání, počítačové surovosti se mají zakázat.
· Že se někdo může živit prodejem zla, nechápu.
· Jisté dnes je, že vždycky a všude se najdou lidé zlí a suroví.
· Navrhuju zavést regulérní rvačky.
· Na určitém místě by se pro ta hovada organizovaly regulérní rvačky: obecní, okresní...
· Účelem oficiálních rvaček by opravdu bylo, aby se ta hovada odstraňovala ze společnosti.
· Opravdu, pravím, že i za mých dětských let se kluci rvali: ovšem nebývala k tomu taková kolektivní záminka a rváči nezískávali slávu, jakou jim dneska dělá televize.
· Ale hlavně: do školy se nesměly brát mobily, filmovačky, žádné nepatřičné předměty.
· Také se divím, že pro mladistvé darebáky není postih i bez zákona: za trestné činy dětí odpovídají přece rodiče!
· Ať jde k soudu matka, otec! Měli si dát pozor.
Slovo do pranice
3. dubna 2007, Lidové noviny
LUDVÍK VACULÍK
Tento týden pan Vaculík nerozumí tomu, jak se někdo může živit prodejem zla. Tak zkuste navrhnout nějaké dobro, na kterém se dá vydělat víc a uvidíte, že po tom všichni skočí.
Kdysi jsme v našich končinách slýchali o násilí ve školách jako o kuriozitě odehrávající se kdesi v zámoří. A hleďme, už to kulturní imperialisté proobchodovali až k nám. A bude hůř. Jak známo v Americe skoro každý má bouchačku v šufleti nebo v trezůrku za zrcadlem, a sem to zákonitě přijde co nevidět taky. Takže záhy se například dočkáme i hromadných vražd mezi spolužáky střelnou zbraní. S bambitkami by se naopak lépe realizoval návrh pana Vaculíka, aby se násilná hovada pozabíjela sama mezi sebou…
Snad byste, pane Vaculík, nechtěl abychom se vraceli do zločineckého režimu jen kvůli tomu mít zase laskavé filmy a pohádky a hodné děti!
A ještě bych chtěl upozornit pana autora, že půjde jen stěží rodiče popohánět k soudu za ty mladistvé darebáky. Táta s mámou nemohli tušit, když nedávali pozor, že se z toho vyvine beznadějně nepolepšitelný gauner a hajzl.
Já si nechci myslet, že děti jsou dnes horší, než my byli!
· Když byla válka italsko-habešská, tož jsme na pastvě válčili.
· Když se říkalo, že kdesi je utečený vrah, honili jsme ho: a každý chtěl dělat toho vraha, jelikož to byla sólová role...
· Děcka napodobují to, co vidí a slyší okolo sebe.
· Však já už několik let píšu proti tomu, aby se v televizi vysílaly války, teror a vraždy.
· Násilnické filmy bych vyloučil z vysílání, počítačové surovosti se mají zakázat.
· Že se někdo může živit prodejem zla, nechápu.
· Jisté dnes je, že vždycky a všude se najdou lidé zlí a suroví.
· Navrhuju zavést regulérní rvačky.
· Na určitém místě by se pro ta hovada organizovaly regulérní rvačky: obecní, okresní...
· Účelem oficiálních rvaček by opravdu bylo, aby se ta hovada odstraňovala ze společnosti.
· Opravdu, pravím, že i za mých dětských let se kluci rvali: ovšem nebývala k tomu taková kolektivní záminka a rváči nezískávali slávu, jakou jim dneska dělá televize.
· Ale hlavně: do školy se nesměly brát mobily, filmovačky, žádné nepatřičné předměty.
· Také se divím, že pro mladistvé darebáky není postih i bez zákona: za trestné činy dětí odpovídají přece rodiče!
· Ať jde k soudu matka, otec! Měli si dát pozor.
Slovo do pranice
3. dubna 2007, Lidové noviny
LUDVÍK VACULÍK
Tento týden pan Vaculík nerozumí tomu, jak se někdo může živit prodejem zla. Tak zkuste navrhnout nějaké dobro, na kterém se dá vydělat víc a uvidíte, že po tom všichni skočí.
Kdysi jsme v našich končinách slýchali o násilí ve školách jako o kuriozitě odehrávající se kdesi v zámoří. A hleďme, už to kulturní imperialisté proobchodovali až k nám. A bude hůř. Jak známo v Americe skoro každý má bouchačku v šufleti nebo v trezůrku za zrcadlem, a sem to zákonitě přijde co nevidět taky. Takže záhy se například dočkáme i hromadných vražd mezi spolužáky střelnou zbraní. S bambitkami by se naopak lépe realizoval návrh pana Vaculíka, aby se násilná hovada pozabíjela sama mezi sebou…
Snad byste, pane Vaculík, nechtěl abychom se vraceli do zločineckého režimu jen kvůli tomu mít zase laskavé filmy a pohádky a hodné děti!
A ještě bych chtěl upozornit pana autora, že půjde jen stěží rodiče popohánět k soudu za ty mladistvé darebáky. Táta s mámou nemohli tušit, když nedávali pozor, že se z toho vyvine beznadějně nepolepšitelný gauner a hajzl.
02 dubna, 2007
Jako v tom Iráku
Dnes v Lidových novinách:
Jsme v této válce spojenci, nebo ne?
· Když se na jaře roku 2003 Praha vyhýbala oficiální odpovědi, jasno udělal až čerstvý exprezident Václav Havel.
· Hlavně jeho podpisem se Česko víceméně zařadilo do „koalice ochotných“.
· Uplynuly čtyři roky a jsme chytřejší.
· Už víme, že tahle válka selhala, stabilitu Iráku nepřinesla, natožpak demokracii, nemluvě o majáku naděje inspirujícím celý region.
· Jsme ale už tak chytří, abychom mohli tvrdit, že jsme to předvídali od začátku?
· Postaví se země EU za člena vlastního „společenství hodnot“, který je spojencem „hrozby míru“?
· Tu otázku neklade Donald Rumsfeld, ale vláda Tonyho Blaira.
· Přiblíží se EU o krůček ke společné politice, nebo se budou některé země těšit, jak to „lokaj Američanů“ schytává?
Praho, máme problém
2. dubna 2007, Lidové noviny
Zbyněk Petráček, e-mail: petracek@respekt.cz redaktor Respektu
Írán drží patnáct rukojmí z řad našich spojenců. Pomůžeme jim?
Já myslím, že bychom těm britským námořníkům měli pomoci, když jsou to naši spojenci. Například mě napadá: co kdyby britští i američtí námořníci se nacházeli jenom ve vlastních vodách. Ty tuším s íránskými nesousedí a tak by nemuselo docházet k narušení íránských vod, které se říši zla náramně hodí k vyprovokování útoku proti sobě, a následnému ostřelování okupantů jako králíků ze zálohy v převlečení za teroristy, jako v tom Iráku. Jestli se ale tato rada nehodí a naopak přepadení britských námořníků Íránci je našimi spojenci vítáno, neboť je součástí předem připraveného scénáře jako prefabrikovaná záminka k útoku, jak uvažuje např. Larry Chin (Is UK-Iran marine incident part of larger war provocation plan?, Global Research, 30.3. 2007 ) , pak naši spojenci naši pomoc nepotřebují, kromě držení palečků, aby to zase neskončilo debaklem, jak v tom Iráku.
Jsme v této válce spojenci, nebo ne?
· Když se na jaře roku 2003 Praha vyhýbala oficiální odpovědi, jasno udělal až čerstvý exprezident Václav Havel.
· Hlavně jeho podpisem se Česko víceméně zařadilo do „koalice ochotných“.
· Uplynuly čtyři roky a jsme chytřejší.
· Už víme, že tahle válka selhala, stabilitu Iráku nepřinesla, natožpak demokracii, nemluvě o majáku naděje inspirujícím celý region.
· Jsme ale už tak chytří, abychom mohli tvrdit, že jsme to předvídali od začátku?
· Postaví se země EU za člena vlastního „společenství hodnot“, který je spojencem „hrozby míru“?
· Tu otázku neklade Donald Rumsfeld, ale vláda Tonyho Blaira.
· Přiblíží se EU o krůček ke společné politice, nebo se budou některé země těšit, jak to „lokaj Američanů“ schytává?
Praho, máme problém
2. dubna 2007, Lidové noviny
Zbyněk Petráček, e-mail: petracek@respekt.cz redaktor Respektu
Írán drží patnáct rukojmí z řad našich spojenců. Pomůžeme jim?
Já myslím, že bychom těm britským námořníkům měli pomoci, když jsou to naši spojenci. Například mě napadá: co kdyby britští i američtí námořníci se nacházeli jenom ve vlastních vodách. Ty tuším s íránskými nesousedí a tak by nemuselo docházet k narušení íránských vod, které se říši zla náramně hodí k vyprovokování útoku proti sobě, a následnému ostřelování okupantů jako králíků ze zálohy v převlečení za teroristy, jako v tom Iráku. Jestli se ale tato rada nehodí a naopak přepadení britských námořníků Íránci je našimi spojenci vítáno, neboť je součástí předem připraveného scénáře jako prefabrikovaná záminka k útoku, jak uvažuje např. Larry Chin (Is UK-Iran marine incident part of larger war provocation plan?, Global Research, 30.3. 2007 ) , pak naši spojenci naši pomoc nepotřebují, kromě držení palečků, aby to zase neskončilo debaklem, jak v tom Iráku.
Z čeho je mně vlastně špatně?
Dnes v Lidových novinách:
Autoritářský režim v Zimbabwe se drží z posledních sil.
· Zimbabwe, kdysi jedna z nejbohatších afrických zemí a dnes země, jejíž obyvatelstvo je závislé na dodávkách humanitární pomoci, se od Mugabeho „pozemkové reformy“ v roce 2000 propadá do stále temnější propasti.
· Až dosud se Mugabemu dařilo jakékoliv projevy nespokojenosti rychle zadusit.
· Důvody, proč je policie stále ještě na straně režimu, jsou prý stejné, jako ty, proč většina lidí nevyjde do ulic – strach.
· Ten je také zřejmě poslední zbraní třiaosmdesátiletého diktátora Mugabeho.
· Mugabe má podle všeho velice omezený prostor pro manévrování a je izolovanější než kdy jindy.
· Zbavit by se ho chtěla i vlastní strana ZANU-PF.
· Minulý pátek však vynikající stratég Mugabe své potenciální soky opět vyšachoval – na sjezdu ústředního výboru si prosadil, že to za rok bude opět on, kdo se postaví v prezidentských volbách.
· Čekání na změny v Zimbabwe se tak změnilo v čekání na smrt Mugabeho.
· Mugabe, veterán boje za nezávislost a pro mnoho Afričanů stále ještě hrdina, se ale zuby nehty drží.
· A pokud se voleb dožije, patrně je vyhraje.
· Opozice je rozdělená a vnitrostranické nespokojence, zdá se, zkrotil.
· Vítězně vyšel i ze čtvrteční mimořádné schůzky jihoafrických lídrů.
· Šéfové okolních států včetně jihoafrického prezidenta Thabo Mbekiho totiž nekritizovali Mugabeho despotické praktiky, ale Západ za sankce, které uvalil na Zimbabwe po zfalšovaných prezidentských volbách v roce 2002.
Bortící se říše Roberta Mugabeho
2. dubna 2007, Lidové noviny
Tomáš Jeník, redaktor LN
Po přečtení "bortící se říše" Tomáše Jelínka se mi z toho Mugabeho udělalo špatně. Jak se ten mizera přes všechny sankce a podrazy drží. Nejhnusnější na něm je, že pro mnoho afričanů je pořád hrdina a patrně zase vyhraje. Pokud se ovšem dožije. Dožít by se nemusel, když sankce nepomáhají.
Zároveň jsem narazil na internetu na článek v New Yorském Black Stars "Bitva za Zimbabwe" s podtitulem "Proč Bush a Blair chtějí Mugabeho mrtvého?" (A.Azikiwe: The Battle For Zimbabwe, 31.3.2007). Dočítám se, že během tohoto března byla odstartována nová vlna propagandy a diplomatických a mediálních ataků proti Zimbabwe. Tyto zaujaté zprávy nejsou nové, lze je vystopovat od období národně osvobozeneckého boje za osvobození z koloniálního režimu v 60.a 70. letech. Země byla kolonizována Británií koncem 19.století, půda ukradena a rozdělena Britům. Nerostné zdroje a zemědělská produkce exportovány do Evropy, hlavní instituce země řízeny Brity. Až národně osvobozenecké hnutí vrátilo Zimbabwe nezávislost a dnešní západní korporativní média hořekují nad Zimbabwe jako o tragédii africké ekonomické a politické správy této země bohaté na zdroje. Západní imperialistické země uvalily na Zimbabwe sankce od r.1998 a situace pro tamní není nejrůžovější (jako s tou blechou: utrháváte jí postupně nohy a ona doskočí stále méně). Podle logiky CNN za koloniální správy v otrockých podmínkách institucionálního rasismu a bílé dominance tato africká země vzkvétala.
Takže LN se taky zapojily do propagační vlny? Teď nevím, jestli je mně víc špatně z Mugabeho nebo z toho Jelínka.
Autoritářský režim v Zimbabwe se drží z posledních sil.
· Zimbabwe, kdysi jedna z nejbohatších afrických zemí a dnes země, jejíž obyvatelstvo je závislé na dodávkách humanitární pomoci, se od Mugabeho „pozemkové reformy“ v roce 2000 propadá do stále temnější propasti.
· Až dosud se Mugabemu dařilo jakékoliv projevy nespokojenosti rychle zadusit.
· Důvody, proč je policie stále ještě na straně režimu, jsou prý stejné, jako ty, proč většina lidí nevyjde do ulic – strach.
· Ten je také zřejmě poslední zbraní třiaosmdesátiletého diktátora Mugabeho.
· Mugabe má podle všeho velice omezený prostor pro manévrování a je izolovanější než kdy jindy.
· Zbavit by se ho chtěla i vlastní strana ZANU-PF.
· Minulý pátek však vynikající stratég Mugabe své potenciální soky opět vyšachoval – na sjezdu ústředního výboru si prosadil, že to za rok bude opět on, kdo se postaví v prezidentských volbách.
· Čekání na změny v Zimbabwe se tak změnilo v čekání na smrt Mugabeho.
· Mugabe, veterán boje za nezávislost a pro mnoho Afričanů stále ještě hrdina, se ale zuby nehty drží.
· A pokud se voleb dožije, patrně je vyhraje.
· Opozice je rozdělená a vnitrostranické nespokojence, zdá se, zkrotil.
· Vítězně vyšel i ze čtvrteční mimořádné schůzky jihoafrických lídrů.
· Šéfové okolních států včetně jihoafrického prezidenta Thabo Mbekiho totiž nekritizovali Mugabeho despotické praktiky, ale Západ za sankce, které uvalil na Zimbabwe po zfalšovaných prezidentských volbách v roce 2002.
Bortící se říše Roberta Mugabeho
2. dubna 2007, Lidové noviny
Tomáš Jeník, redaktor LN
Po přečtení "bortící se říše" Tomáše Jelínka se mi z toho Mugabeho udělalo špatně. Jak se ten mizera přes všechny sankce a podrazy drží. Nejhnusnější na něm je, že pro mnoho afričanů je pořád hrdina a patrně zase vyhraje. Pokud se ovšem dožije. Dožít by se nemusel, když sankce nepomáhají.
Zároveň jsem narazil na internetu na článek v New Yorském Black Stars "Bitva za Zimbabwe" s podtitulem "Proč Bush a Blair chtějí Mugabeho mrtvého?" (A.Azikiwe: The Battle For Zimbabwe, 31.3.2007). Dočítám se, že během tohoto března byla odstartována nová vlna propagandy a diplomatických a mediálních ataků proti Zimbabwe. Tyto zaujaté zprávy nejsou nové, lze je vystopovat od období národně osvobozeneckého boje za osvobození z koloniálního režimu v 60.a 70. letech. Země byla kolonizována Británií koncem 19.století, půda ukradena a rozdělena Britům. Nerostné zdroje a zemědělská produkce exportovány do Evropy, hlavní instituce země řízeny Brity. Až národně osvobozenecké hnutí vrátilo Zimbabwe nezávislost a dnešní západní korporativní média hořekují nad Zimbabwe jako o tragédii africké ekonomické a politické správy této země bohaté na zdroje. Západní imperialistické země uvalily na Zimbabwe sankce od r.1998 a situace pro tamní není nejrůžovější (jako s tou blechou: utrháváte jí postupně nohy a ona doskočí stále méně). Podle logiky CNN za koloniální správy v otrockých podmínkách institucionálního rasismu a bílé dominance tato africká země vzkvétala.
Takže LN se taky zapojily do propagační vlny? Teď nevím, jestli je mně víc špatně z Mugabeho nebo z toho Jelínka.
Komplikovaný případ
Dnes v Lidových novinách:
Jiří Čunek by se raději neměl omlouvat. Jeho včerejší omluva je totiž zase další urážka.
· Omluvil se jen těm, koho se jeho xenofobní výroky dotkly, a ještě to svedl na ně samotné – prý ho nepochopili.
· Co jsme tedy nepochopili na tom, že kdo se chce nechat živit státem, musí se nejdřív opálit?
· Popřít, že Čunek ztotožnil antisociální chování s barvou pleti, může jen ten, kdo je nechápavý.
· Anebo jen ten, kdo se domnívá, že mu projde všechno. A oprávněně.
· O svou důvěryhodnost dbát nemusí. Ověřil si, že se mu nestane nic.
· Může si na několikrát protiřečit, může odmítat odpověď na jakoukoli otázku ohledně své dosavadní politické kariéry.
· A ví, že premiér Topolánek si jen posteskne a svěří se, co by si přál, aby Čunek udělal.
· A že zelení budou požadovat, pokolikáté už, koaliční jednání, na kterém se nic nestane.
Drzý a drzejší
2. dubna 2007, Lidové noviny
MARTIN WEISS
Ty Čunkovy údajné úplatky už přestaly bavit a tak je dobře, že vyrukoval s tím nepochopeným opalováním vytrženým z kontextu. Uvidíme čím překvapí příště. Mediálně největším zklamáním by bylo, kdyby se nakonec potvrdilo kontrapodezření, že je jenom obyčejným slušným poslancem. To by mohl být jeho definitivní konec v této vládě, která nemůže plnit náročné radarové funkce v budování amerického globálního impéria s nějakými ňoumy. Kdepak vězí poslanec Kalousek, který tak zásadově hřímal ve sněmovně proti mírně podezřelému premiérovi Grossovi? Pro něho by neměl být problém vystrnadit z vlády i vlastního stranického šéfa, který svou poctivostí by ohrožoval dobré jméno jejich strany.
Jiří Čunek by se raději neměl omlouvat. Jeho včerejší omluva je totiž zase další urážka.
· Omluvil se jen těm, koho se jeho xenofobní výroky dotkly, a ještě to svedl na ně samotné – prý ho nepochopili.
· Co jsme tedy nepochopili na tom, že kdo se chce nechat živit státem, musí se nejdřív opálit?
· Popřít, že Čunek ztotožnil antisociální chování s barvou pleti, může jen ten, kdo je nechápavý.
· Anebo jen ten, kdo se domnívá, že mu projde všechno. A oprávněně.
· O svou důvěryhodnost dbát nemusí. Ověřil si, že se mu nestane nic.
· Může si na několikrát protiřečit, může odmítat odpověď na jakoukoli otázku ohledně své dosavadní politické kariéry.
· A ví, že premiér Topolánek si jen posteskne a svěří se, co by si přál, aby Čunek udělal.
· A že zelení budou požadovat, pokolikáté už, koaliční jednání, na kterém se nic nestane.
Drzý a drzejší
2. dubna 2007, Lidové noviny
MARTIN WEISS
Ty Čunkovy údajné úplatky už přestaly bavit a tak je dobře, že vyrukoval s tím nepochopeným opalováním vytrženým z kontextu. Uvidíme čím překvapí příště. Mediálně největším zklamáním by bylo, kdyby se nakonec potvrdilo kontrapodezření, že je jenom obyčejným slušným poslancem. To by mohl být jeho definitivní konec v této vládě, která nemůže plnit náročné radarové funkce v budování amerického globálního impéria s nějakými ňoumy. Kdepak vězí poslanec Kalousek, který tak zásadově hřímal ve sněmovně proti mírně podezřelému premiérovi Grossovi? Pro něho by neměl být problém vystrnadit z vlády i vlastního stranického šéfa, který svou poctivostí by ohrožoval dobré jméno jejich strany.
01 dubna, 2007
Na obranu premiéra
Dnes v Lidových novinách:
Máme celkem štěstí, že Mirek Topolánek řídí vládní koalici, a ne třeba autobus MHD.
· Jeho vystupování totiž nasvědčuje tomu, že není dostatečně psychicky vybaven ke zvládání stresových situací.
· Na nynějším postu má vždy čas se ze svého zkratu ještě nějak vykroutit; při jeho práci za volantem by policie již jen počítala škody.
· Na druhou stranu ale možná platí, že štěstí má hlavně inženýr Topolánek. Pokud by se nestal rovnou premiérem, pak by mohl mít vážné problémy se získáním významnějšího místa ve státní správě.
· „Jsem velmi impulzivní. Za dvě minuty si to nepamatuji,“ odpověděl letos Mirek Topolánek upřímně na otázku moderátora Václava Moravce, co ho v poslední době nejvíce rozčílilo.
· Politici občas volí různé metody, kterak prosadit svou.
· Mirek Topolánek se – snad v humorné nadsázce – v tomto směru stylizuje do role jednoho ze svých předchůdců.
· „Doufám, že se dostanu do pozice Miloše Zemana, který si po jistém čase interpelace opravdu užíval a podařilo se mu urazit všechny přítomné,“ vysvětlil letos sněmovně.
Riskující šofér v čele české vlády
31. března 2007, Lidové noviny
PAVEL MÁŠA, novinář
„Amerika za nás nic nerozhoduje, jen nám sděluje svůj názor. A my ten názor velice pozorně posloucháme,“ řekl Jaroslav Tvrdík v rozhovoru s A.Kramerem (Právo 30.11.2002). Řeč tehdy byla o vysoké pravděpodobnosti konfliktu s Irákem, že rezoluce RB OSN, prohlášení samitu NATO, inspektoři v Iráku – to všechno byla jen kouřová clona, neboť rozhodnutí už bylo učiněno jen a jen v Bílém domě.
No a dnes, kdy je na spadnutí další konflikt v pořadí - s Iránem, máme zase správnou vládu schopnou pozorně vnímat názor, který nám Bílý dům sděluje. A nemohou na tom nic změnit ani místopředsedovy patálie, ani že předseda vlády se neumí chovat. Naopak, když premiér řekne, že něco je shit, dává tím pouze najevo, že rozumí anglicky a je připraven pozorně naslouchat, a pak správně a nezávisle rozhodnout jen a jen ve Strakově akademii.
Máme celkem štěstí, že Mirek Topolánek řídí vládní koalici, a ne třeba autobus MHD.
· Jeho vystupování totiž nasvědčuje tomu, že není dostatečně psychicky vybaven ke zvládání stresových situací.
· Na nynějším postu má vždy čas se ze svého zkratu ještě nějak vykroutit; při jeho práci za volantem by policie již jen počítala škody.
· Na druhou stranu ale možná platí, že štěstí má hlavně inženýr Topolánek. Pokud by se nestal rovnou premiérem, pak by mohl mít vážné problémy se získáním významnějšího místa ve státní správě.
· „Jsem velmi impulzivní. Za dvě minuty si to nepamatuji,“ odpověděl letos Mirek Topolánek upřímně na otázku moderátora Václava Moravce, co ho v poslední době nejvíce rozčílilo.
· Politici občas volí různé metody, kterak prosadit svou.
· Mirek Topolánek se – snad v humorné nadsázce – v tomto směru stylizuje do role jednoho ze svých předchůdců.
· „Doufám, že se dostanu do pozice Miloše Zemana, který si po jistém čase interpelace opravdu užíval a podařilo se mu urazit všechny přítomné,“ vysvětlil letos sněmovně.
Riskující šofér v čele české vlády
31. března 2007, Lidové noviny
PAVEL MÁŠA, novinář
„Amerika za nás nic nerozhoduje, jen nám sděluje svůj názor. A my ten názor velice pozorně posloucháme,“ řekl Jaroslav Tvrdík v rozhovoru s A.Kramerem (Právo 30.11.2002). Řeč tehdy byla o vysoké pravděpodobnosti konfliktu s Irákem, že rezoluce RB OSN, prohlášení samitu NATO, inspektoři v Iráku – to všechno byla jen kouřová clona, neboť rozhodnutí už bylo učiněno jen a jen v Bílém domě.
No a dnes, kdy je na spadnutí další konflikt v pořadí - s Iránem, máme zase správnou vládu schopnou pozorně vnímat názor, který nám Bílý dům sděluje. A nemohou na tom nic změnit ani místopředsedovy patálie, ani že předseda vlády se neumí chovat. Naopak, když premiér řekne, že něco je shit, dává tím pouze najevo, že rozumí anglicky a je připraven pozorně naslouchat, a pak správně a nezávisle rozhodnout jen a jen ve Strakově akademii.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)