Nestíhám

Dnes v Lidových novinách:

Představa tlusté čáry ovládá naše životy.
· Vždyť čím jiným je rozvod než tlustou čarou za deseti, někdy i dvaceti roky života v partnerském svazku?
· Místo hledání chyb a zpytování svědomí většina populace udělá tlustou čáru a tváří se, jako by mohla začít s čistým stolem.
· Čím jiným je vydatný spánek než tlustou čarou za nevydařeným dnem?
· Státy, režimy či politicko-ekonomické formace (jak kdo chce) to mají jednodušší.
· Nové zákony jim umožňují začít od nuly, avšak potřebnou byrokracii zpravidla přebírají z toho „starého“, přechod tajné policie pod křídla nových pořádků bývá spíš pravidlem než výjimkou.
· I nové režimy však musejí počítat se starým „lidem“.
· Česká společnost se pokouší s „včerejškem“ cosi dělat.
· Úspěchy nemohou být než problematické.
· Netváříme se sice, že minulost nemáme, ale zároveň to trochu vypadá, jako by StB a její pomahači byli obklopeni národem neviňátek.
· Dál se dostaneme teprve v okamžiku, kdy nad čarami za minulostí budou bádat psychologové, a nikoli politici.
· A bude to už nová doba?

Končit s minulostí je tak lákavé
Lidové noviny, 16. listopadu 2007
Martin Zvěřina Lidové noviny

I já bych rád narýsoval tlustou čáru, udělal něco s včerejškem, začal od nuly, vyjádřil se třeba k těm lustracím, ale ještě nemám hotový názor. Jako standartní příslušník naší západní civilizace jsem se dosud nevyrovnal s křižáckými výpravami, genocidou amerického původního obyvatelstva, budováním kapitalismu otrockou prací, kolonialismem, imperiálními válkami, Hirošimou a Nagasaki. Totalitní režimy mám pochopitelně v pořadníku, stejně jako tunelařinu, válečné zločiny v Iráku, i tu Paroubkovu svatbu v estébáckém hotelu. Ale nestíhám. Momentálně jsem se zadrhnul a trčím na vyrovnávání se s upalováním čarodějnic.