Buďme strůjci svého štěstí

Dnes v Lidových novinách:

Prezident republiky Václav Klaus ve svém projevu k výročí pádu komunismu v roce 1989 srovnal dva 17. listopady -první, z roku 1939, který stál na počátku nacistické totality, a druhý, který o půl století později ohlásil konec komunismu.
· Ačkoli nacistická totalita byla nesmírně krutá, přes všechny hrůzy války a brutalitu okupantů měla vyhlídku na „nějaký konec“, řekl Klaus, zatímco totalita komunistická „vypadala v mnohém ohledu beznadějněji, protože jsme se na jejím vzniku podíleli sami“.
· Podle Klause k ní přispělo i to, že se „významná část inteligence, především spisovatelů, filozofů a žurnalistů, už v době naší meziválečné první republiky nechala omámit levicovými utopistickými vizemi.
· Tím - vědomě nebo nevědomě -spolupracovala na vytvoření toho zvláštního společenského podhoubí, které bylo později zneužito k protidemokratickému převratu“.
· Klausova teze, kdo za to může, je pouhý voluntarismus, čtení z hvězd by bylo v tomto ohledu smysluplnější.
· Že jsme si za únor 1948 mohli především sami, je nepochybné.
· Za skutečnost, že se komunistům podařil převrat, mohla ale celá řada příčin.
· Měla na nich svůj podíl viny jak pravice, tak levice - těžko říct, kdo víc.
· Každopádně svalovat vinu na levicové intelektuály a vynechat přitom druhou stranu není korektní.
· U nás se při pohledu na dějiny pravidelně opakují dva přístupy -elitářský a otrocký.
· Ten první tvrdil a dodnes tvrdí, že Československou republiku zařídil Masaryk s Benešem, případně Štefánik.
· Druhý říká, že o vzniku republiky rozhodly dohodové mocnosti.
· Obě tyto teze - a hlavně ta druhá, otrocká - de facto daly bianco šek mocnostem, doslova je přímo vyzvaly, aby rozhodly o osudu republiky znovu - v září 1938 v Mnichově.
· S druhým 17. listopadem to je podobné.
· I když elitářské pojetí sametové revoluce bylo přece jenom vždy v pozadí, onen pohled otroka na konec komunismu v roce 1989 je v módě dodnes - za žádnou cenu si nepřipustit, že děláme dějiny, protože potom bychom také museli za ně nést odpovědnost, a to tedy ne!
· Václav Klaus elitářské pojetí 17.listopadu 1989 sice nikdy nevyznával, ale je otázka, nakolik to u něj bylo bytostné přesvědčení demokrata a nakolik se v jeho názorech obrážela pouze skutečnost, že nebyl disident, a tudíž měl vždy snahu československou protikomunistickou opozici zlehčovat.
· Nicméně jeho teze o tom, že levicoví intelektuálové vytvořili podhoubí k protidemokratickému převratu v únoru 1948, silně zavání elitářstvím.
· Klausova slova jsou ve skutečnosti levičácká teze, která odmítá odpovědnost a pro své vlastní selhání hledá vysvětlení v nějakém víceméně abstraktním kolektivu, který údajně za něco může.
· Podobné počínání je pouhá duchařina, kterou s velkou oblibou vždy pěstovali nejrůznější kolektivisté vlevo i vpravo.
· Pokud chceme čelit podobnému pohledu na svět, musíme tvrdit opak toho, co říká Klaus: Za všechno, za svobodu i za porobu, si člověk může vždy a všude sám.

Klausovo zavádějící tvrzení
Lidové noviny, 21.listopadu 2007
Petr Placák, historik

Zatím co o vzniku ČSR rozhodly dohodové mocnosti, o osudu Československé republiky v r. 1938 a 1948 se rozhodující mocnosti dohodly. Kolem r. 1989 to pak jedna mocnost jednoduše vzdala. Ty politické zápasy o drobné uvnitř naší republiky z hlediska vyšších principů globálních se jevily a jeví jen jako podružné detaily. I dnes, v etapě poněkud překotného pádu amerického impéria, zřejmě jest nám v podstatě zase jen sledovati, jak se příslušné mocnosti mezi sebou srovnají tentokrát.

Historik Placák je naopak názoru, že každý sám je strůjcem svého štěstí i poroby. Vlastně má pravdu. Proč třeba původní obyvatelé Ameriky nebyli moudře původními obyvateli raději něčeho jiného? Proč Iráčané, Íránci a další nevzali do zaječích hned jakmile v jejich vlasti byla objevena první ropa? A co my dnes s tím radarem? Zkusme konečně jako hrdí, svobodní, samostatní svéprávní a svérázní Čechové začít třeba s tou naší predátorskou vládou, dřív než Topolánek, navzdory všem mocnostem, se zapřisáhne, že radar tady bude, i když po nás tu už nezůstane ani stopa.