Vůle lidu arbitrem

Dnes v Lidových novinách:.

LN Proč by měl radar stát zrovna v České republice a ne v jiné zemi?
· Tuto otázku jsme pokládali Spojeným státům nejen bilaterálně v Praze a ve Washingtonu, ale i v rámci aliance a byli jsme opakovaně ujišťováni, že je to z důvodů zeměpisných a fyzikálních, říká český velvyslanec při NATO Štěpán Füle.
· Ten radar můžete samozřejmě umístit kamkoliv jinam, můžete ho posouvat nahoru, dolů, na západ, ale vždycky tím odkryjete nějaký prostor, který nebude vykrytý.
LN Z jakého důvodu nevzniká protiraketová obrana v Česku v rámci NATO?
· I když v aliančním rámci o štítu jednáme už delší dobu, tak přes to všechno, pokud jde o celkovou architekturu protiraketové obrany, je zde pořád řada technických a politických otázek, které někteří spojenci považují za důležité, aby byly projednány předtím, než bude učiněno nějaké politické rozhodnutí.
· Za druhé, existuje tady již řadu let americký program protiraketové obrany, který už od dob Clintona nese jednoznačně i spojenecký charakter.
· A za třetí, a to už není zcela politická otázka, i když má určité politické implikace, je to otázka ceny.
· Ten systém, o kterém aliance jedná, je postaven na hrozbách ze všech možných směrů, a je tudíž poměrně značně finančně náročný.
· A za této situace přichází možnost rozmístění třetího pilíře amerického systému, který by mohl chránit většinu území spojenců, přičemž způsobem, který v zásadě nevyžaduje investice ze strany evropských členů aliance a na druhé straně jim poskytuje tu příslušnou míru bezpečnosti.
LN Je tedy již jasné, že tyto dva systémy budou propojeny?
· Ta jednání výrazně pokročila.
· Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že to, co se u nás staví, bude tím základem alianční obrany, která bude chránit všechny členské země.
· Protože jestli je něco důležitého v alianci, tak je to nedělitelnost bezpečnosti.
· Svým způsobem tak radar v České republice a protirakety v Polsku jsou příspěvkem těchto dvou zemí k tomu, aby nedělitelnost bezpečnosti v rámci aliance nebyla pouze prázdným slovem.
LN Jak přesvědčit Rusy, že protiraketová obrana není namířena proti nim?
· Zatím to vypadá, že jsou neústupní...
· LN Rusové nabízejí výměnou za Česko radar v Ázerbájdžánu.
· Je tato možnost reálná?
· To je problém, protože míchají jablka s hruškami.
· Nabízejí něco, co absolutně nemá srovnatelné charakteristiky, něco, co v zásadě nemůže mít ani přinejmenším ty schopnosti, které bude mít naváděcí radar v Česku, nabízejí totiž přehledový radar.
· Ten přehledový radar je velmi důležitý, ale ne zaměnitelný.
· Kdybychom ho ale také mohli využívat, tak by to mohlo obranu Evropy proti raketám určitě zefektivnit.

„Ázerbájdžán Brdy nenahradí“
Lidové noviny, 31.srpna 2007
Tereza Šupová

Česko prý si pro radar Američané vybrali z důvodů zeměpisných a fyzikálních. Irák zase z důvodů ropných. Všude mají něco užitečného.

Radar nás všechny má chránit. Proti komu? Írán by podle CIA mohl dosáhnout na nukleární zbraň za 10 let. Bush ale nedávno řekl: Buď se Irán vzdá plánu vybudovat nukleární bombu nebo bude bombardován. Takže od Íránu nám spolehlivě nic nehrozí.

Američané mají desetitisíce nukleárních bomb. Na celém světě je v tomto směru může ohrozit jen Rusko. Takže to dá rozum, k čemu by byl radar dobrý. Že tomu tak rozhodně není, o tom se s Ruskem jedná. Podle Bakera, bývalého US ministra zahraničí, totiž američané musí být připraveni na jednání jak s nepřítelem (příkladem bylo udržování velvyslanectví v Moskvě po dobu studené války) tak s autoritářskými režimy (např. aliance se Stalinem za 2. světové války).

Údajný obranný charakter radaru navozuje touhu po míru. Ale Podle Bonnera Američané si na mír zrovna nepotrpí. Milují válku, protože na válkách vydělávají (např. zejména na obou světových). Nehoní se ani příliš za Bin Ladinem, aby mu prohnali hlavu koulí. Terorismus je jen statistickým nebezpečím pro Američany, pro Ameriku ale reálnou hrozbou není. Američané raději bojují ve velkém měřítku kde se mohou blýsknout svou mobilitou a mocí, jako třeba právě ten Irák. Írán je na řadě.

Vůle amerického lidu je podle Bakera konečným arbitrem zahraniční politiky v americké demokracii. Vyjímkou je nepochybně ta Bushova politika v Iráku. Vůle lidu zřejmě není ani konečným arbitrem české politiky, jinak by po radaru už dávno neštěkl pes.

James A. Baker: The Big Ten: The Case for Pragmatic IdealismBill
Bonner: Peace, Who Wants It? Why War Appeals to America