Chybí mi ta jistota, zda vražedná ideologie ta či ta…

Dnes v Lidových novinách:

Stále se neumíme vyrovnat s vražednou racionalitou 20. století. Ukázal to i případ prokurátorky Brožové.
· V blízké době se asi uskuteční dva soudy, které nejspíš definitivně završí české vyrovnání se s komunistickou totalitou.
· Ať dopadnou jakkoliv, zbude jen pachuť.
· V obou figurují symbolické postavy.
· Ludmila Brožová-Polednová žádala smrt pro Miladu Horákovou v jednom z nejznámějších monstrprocesů komunistické nadvlády.
· Josef Vondruška byl mnohem méně důležitým pěšákem režimu a „pouze“ šikanoval v minkovické věznici politické vězně.
· Přesto obě jména, nedávno široké veřejnosti ještě naprosto neznámá, zosobňují tragickou historickou amnézii společnosti mnohem lépe než poklidné důchodcovství stranických pohlavárů z dob normalizace.
· Přesto si je musíme vytrpět, protože při nich zazní to, co česká společnost měla slyšet už v 90. letech: zákaz komunistické strany či problém právní kontinuity je sice zásadní, nejen tím se ale demokratická justice odlišuje od „socialistické zákonnosti“ – demokracii je vlastní možnost etické volby a v konečném důsledku nadřazení jednotlivého člověka ideologii.
· Není náhodné, že lidé, kteří uvěřili svému Velkému příběhu, mluví a argumentují zcela stejně.
· Jejich ideologie se mohou radikálně lišit, v důsledku ale mají podobný slovník, který staví „správnou“ společnost nad jednotlivce, poslušnost vůdci nad osobní volbu, povinnost nad etiku, úspěch systému nad humanitu.
· Zpověď komunistické prokurátorky se tak jako vejce vejci podobá nedávno do češtiny přeložené zpovědi Rudolfa Höße, velitele Osvětimi.
· Nestvůrné myšlení má smysl si stále připomínat, je tu totiž stále s námi.
· Ludmila Brožová-Polednová nám tak připomněla, že vyrovnání se s totalitou není jen o komunistech ve sněmovně a neodsouditelnosti vrahů kvůli právní kontinuitě.
· Jde hlavně o společenské odmítnutí perverzní racionality, která plodí osudy, jež pak naplňují titul fiktivní biografie Rudolfa Höße od Roberta Merleho – Smrt je mým řemeslem.

Smrt je naším řemeslem
13. srpna 2007, Lidové noviny
David Klimeš, novinář

Kde bereme jistotu, že prosti zvráceného antihumanistického myšlení jsme zrovna my kteří svojí existencí i ideologicky jsme součástí Západu, který co by smečka kolonizátorů a imperiálních predátorů svoji ušlechtilou civilizaci a blahobyt vymlátil, vymučil, vyloupil, vyšvindloval a jinak vydobyl na úkor těch podřadných či slabších ostatních?

Pach smrti se stále převaluje nad Irákem, mj. kvůli implantaci naší demokracie. Co když i ty principy demokracie byly vlastně vybrakovány a přizpůsobeny totalitě nadnárodních korporací? Je vyloučeno, že náš kapitalismus v principu je skutečně s demokracií neslučitelný?

Kde je jistota, že zvrácenost antihumanistického myšlení lze přišít z pozice síly jen komunistům? A že marxismus, komunistická ideologie, nezačne postupně ztrácet na významu až když kapitalismus začne mizet ze světové scény?

Bylo by mrzuté dočkat se toho, že i naši potomci se budou muset vyrovnávat s minulostí vražedné racionality novodobé neokonzervativní světovládné ideologie, připomínající fašismus, v jejíž realizaci se její tvůrci a vykonavatelé dnes na nás mohou snad ve všem spolehnout.