Dnes v Lidových novinách:
Diskuse o radarové stanici je zřejmě první reálnou polistopadovou diskusí na zahraničněpolitické téma, jejíž výsledek nelze dopředu odhadnout.
· Před vstupem do Evropské unie se mluvilo dost, ale málokdo pochyboval o tom, jak referendum vlastně dopadne, a do NATO jsme vstoupili potichu, bez důkladné rozpravy.
· Ten bumerang se nám dnes vrátil.
· Na svých četných cestách za občany, ať už jsou to schůzky s lidmi, kteří mě pozvali domů na kávu a jakousi „osobní konzultaci“, se zastupiteli či starosty obcí, zjišťuji, že mnozí z nás nemají zažita základní fakta o našem bezpečnostním a zahraničněpolitickém směřování.
· Jako by se pojmy jako aliance, spojenecké závazky, západní hodnoty a zahraniční vojenské mise vztahovaly na prostor mimo nás, jako by se nás netýkaly.
· To je politická diskuse, kterou musí vést vláda a parlament, a v ní já z pozice zástupce vlády pro protiraketovou obranu nehraji žádnou roli.
· Ne že bych na tyto věci neměl názor, nebo jej snad chtěl za svůj post schovávat.
· Je dán souřadnicemi následujících hodnot: Západ, to jsme - díkybohu už zase - my; máme spojenecké závazky a povinnost bránit naši civilizaci; uniformy vojáků NATO, včetně uniforem ozbrojených sil Spojených států, nejsou „cizí“, ale „spojenecké“ a symbolizují kolektivní bezpečnost a ochranu našich hodnot (třeba svobodu vzít transparent a jít do Brd protestovat proti radaru); žijeme v nebezpečném světě a nemůžeme brát na lehkou váhu cíle islamistických fanatiků; ruská neoimperiální rétorika a destabilizující činy Moskvy v posledních pár letech jsou znepokojivé.
· Můj postoj v této věci je postojem občanským a vyplývá z něj moje motivace podílet se, i když jen velmi skromně, na obraně uvedených hodnot.
· Proto jsem taky přijal poslání zastupovat vládu v otázce možného umístění části obranného systému u nás.
Skutečná diskuse o radaru nás teprve čeká
30.srpna 2007, Lidové noviny
TOMÁŠ KLVAŇA, vládní zmocněnec pro protiraketovou obranu
Skutečná diskuse nás zajisté nečeká. O postoji české vlády netřeba mít pochybnosti. Je odhodlána za každou cenu radar vynutit. Pokud nepomůže to vytrvalé papouškování, že radar zdraví neškodí, pak bude muset vzdát pokus o předložení všeobecného uvědomělého souhlasu a zkusit nějak rozhodnout jinou cestou. Nic jiného americká administrativa od ní neočekává. Vztah české vlády v tomto směru k občanům připomíná obraz pitbula se zuby zaťatými do týla oběti.
Radar ve skutečnosti bude jen natolik „zdraví neškodný“, nakolik jej Rusko nebude považovat za ohrožení své bezpečnosti. Zdůvodnění radaru íránskou hrozbou nukleárního holokaustu je podobně falešnou konstrukcí, jakou byla záminka k přepadení Iráku. D.Lindorff připomíná, že US tajné služby loni sdělily, že Írán je schopen mít atomovou zbraň nejdříve za deset let, a ptá se, jakou hrozbu by mohl Írán znamenat, kdyby získal jednu či několik nukleárních zbraní? USA mají ve svém arsenálu desítky tisíc nukleárních bomb. Žádná země, kromě Ruska nemá schopnost vážně ohrozit Ameriku, či její spojence v Evropě nebo Střední Asii. Kdyby Írán ohrozil Kuvait nebo Izrael, spáchal by jednoduše sebevraždu. Motiv Íránu získat bombu může tedy být jen defenzivní. Izrael má dostatek nukleárních zbraní i nosičú aby je do Íránu dopravil. Toto je pro Írán reálná hrozba, a chce podobné záruky vůči Izraeli jaké mají vzájemně USA a Rusko, či Indie a Pakistán v programu MAD (zastrašení vzájemnou destrukcí).
Přepadení Íránu, kterým se US administrativa zabývá, by znamenalo ještě větší katastrofu než invaze do Iráku v 2003, a bylo by čirým šílenstvím, soudí Lindorff (viz detaily) a dodává, že podle norimberských zákonů by taková agrese byla zločinem proti míru, pachatelé mohou být obviněni, odsouzeni a popraveni. Busgova administrativa už taková obvinění na krku má.
D. Lindorff: Attacking Iran Would be Madness, and a Capital Crime
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat