Dnes v Lidových novinách:
Pozoruhodné. V roce, kdy svět reflektuje 200. výročí britského zákazu obchodování s otroky, který de facto podřízl globální otrokářský byznys, se rozhodla kriminalizovat otrokářství africká Mauritánie.
· Má snad Západ platit reparace za otrokářství i těm africkým zemím, které ruší jeho beztrestnost až teď?
· Letošní debata o otrokářství se odpíchla od 200. výročí britského zákazu, kdy Dolní sněmovna odhlasovala, že obchod s otroky se příčí „zásadám spravedlnosti a lidskosti“, a brzy nato začal Londýn tento obchod na všech mořích účinně potírat.
· Ona debata ale přímo navazuje na rok 2001, kdy v jihoafrickém Durbanu proběhla neblaze proslulá konference OSN o rasismu, která široce aktuální téma zúžila prakticky na dvě kauzy - na transatlantický obchod s otroky v 15. až 19. století a na údajně rasistický charakter Izraele.
· Zásadní spor se točil a točí kolem toho, co by mohlo vyústit v reparace.
· Většina zemí třetího světa, především skoro celá Afrika, tvrdily, že transatlantický obchod s otroky má být označen za zločin proti lidskosti.
· To ovšem odmítal Západ, především bývalé koloniální mocnosti Evropy (Británie, Francie, Nizozemsko, Španělsko, Portugalsko) a USA.
· V jazyce práva by totiž právě uznání zločinu proti lidskosti vedlo k požadavkům na reparace.
· Západ tvrdí, že transatlantický obchod s otroky byl velmi politováníhodný (podle odhadů bylo na americký kontinent odvlečeno deset milionů lidí a dalších zhruba deset milionů cestu přes oceán nepřežilo), ale má-li být označen za zločin proti lidskosti, je třeba stejně postupovat i v případě otrokářství v severní a východní Africe, které probíhalo v režii Arabů.
Mauři, otroci a cesty arabské demokracie
14. srpna 2007, Lidové noviny
ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN
Pokud někoho masově zotročím, znásilním, oloupím či zabiju, uznávám šlechetně, že je to fakt ošklivé a odporuje to zásadám spravedlnosti a lidskosti. Ovšem nenuťte mne , abych to přiznal veřejně, protože jednak takové věci se dějí i v severní a východní Africe v režii Arabů, a jednak bych musel platit reparace. Abych za své zločiny proti lidskosti nemohl být popotahován, musím mít navrch nad policajty a soudci já, a ne naopak. Neboli musím být dostatečně mocný, tak jak se to stále daří Západu. Spočítat to Západu se pokusila nejen neblaze proslulá konference OSN o rasismu. Zkusili to i ještě neblažeji proslulí komunisté, ovšem také ne zrovna v rukavičkách a hlavně prohráli, což jasně svědčí o zločinnosti jejich ideologie. Reparace otrokářům tím pádem pochopitelně platit musí.
Žádné komentáře:
Okomentovat