O hořkém pláči v krysařových stopách

Dnes v Lidových novinách:

Jiřina Šiklová v článku Soudružka Nepotrestatelná (LN 3.7.2007) otevřela otázku viny bývalých komunistů.
· Reagovala sice na neschopnost někdejší prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové, jež se podílela na vraždě Milady Horákové, pochopit podstatu zločinu, ale pozornému čtenáři neunikne, že své úvahy postavila obecněji, než je zkoumání viny jedné rigidní staré dámy.
· Jiřina Šiklová položila základ své úvahy do těchto slov: „Vyznání viny a uvědomění si hříchu za nás nemůže udělat nějaké kolektivní prohlášení.
· “ Citlivému čtenáři neunikne spojení slůvka my s významově dramatickými substantivy vina a hřích.
· Tak vzácnými, až je člověk připraven před paní Šiklovou smeknout klobouk.
· Vím, o čem mluvím.
· Své tříleté stranické extempore v době Pražského jara, kdy jsem byl přesvědčen o reformovatelnosti komunismu, jsem před čtyřiceti lety, při sovětské invazi, zakončil mučivým sebezpytováním a právě oním vnitřním pokáním, o kterém píše Jiřina Šiklová.
· Dekomunizace Česka je proces bolestivý a dlouhodobý i díky masovému a soustavnému ideologickému vymývání mozků.
· Komunistická strana Československa nebyla na rozdíl od své nadřízené matky, Komunistické strany SSSR, stranou výběrovou, naopak.
· Za více než pětačtyřicet let do ní byly vtaženy miliony lidí, což znamenalo pro vedení strany jistou formu ředění vlastní nepravosti.
· Každá druhá rodina v Česku má nějakého hodného strýčka Frantu, který ve straně byl.
· Byli tam tátové, bratři, sestřenice i bratranci.
· Oni přece nic neudělali, oni se přece na vraždě Milady Horákové nepodíleli… Nevidím do duše milionů, ale nezaškodilo by, kdyby se chápání morálních pojmů vytyčených Jiřinou Šiklovou stalo věcí obecnou.
· Natolik obecnou, aby platilo beze zbytku: My, bývalí komunisté neseme morální zodpovědnost za zločiny, kterých se komunistická strana dopustila.
· Bez ohledu na to, jaké pohnutky nás ke vstupu do KSČ vedly.
· Byli jsme tam a není pravda, že nevědomost hříchu nečiní.

O sladkém zpěvu krysařovy píšťalky
6.srpna 2007, Lidové noviny
Jaromír Štětina, nezávislý senátor, zvolený za SZ

Kdo by si pomyslel, že sám význámý komunistobijce Jaromír Štětina, má za sebou tříleté stranické extempore, a to pár let po politických procesech. Ale je pěkné, že to sám přiznává. Nepamatuje si však už, že po uchopení moci se KSČ stala přísně výběrovou stranou, protože jinak by se jim tam snad vecpali všichni, hlavně neproletáři. J.Štětina musel být pro stranu vyjímečný kádr, pokud mu odpustili dvouletou kandidátskou lhůtu. Jestli si vzpomene, že jí přece prošel, mohl by ještě dát k dobru, jaké závazky přijal a s jakým úspěchem je plnil během své zkušební lhůty. Musel být ale velmi dobrý, když ho vzali.

Dnes by J.Štětina rád, aby všichni mybývalíkomunisté spolu s ním nesli morální odpovědnost za zločiny KSČ. Neměl by si to ale tak brát. Byl to zkrátka tzv. neúspěšný podnikatelský záměr. Ať ještě zkusí jiný. Co takhle přihlásit se k neokonzervativcům, jestli mají v Česku pobočku. Při trošce štěstí by možná stihl ještě jednou celé tříleté stranické extempore, než to zase nějak praskne. To by byl ale vážně smolař.