Co mají lobisté za lubem?

Dnes v Lidových novinách:

Uprostřed léta 1946 se Hildegard Jenatschkeová, rozená Dörfelová, ocitla se svou rodinou nedobrovolně v cizím kraji, který se měl stát jejím novým domovem.
· Patřila k sudetským Němcům, kteří museli po skončení války opustit svůj domov na území tehdejšího Československa.
· Pohnuté události popsala v dobovém rodinném dokumentu, který přeložil pan Otto Peschka a poskytl jej redakci LN k uveřejnění.
· ***
· Teprve nyní se můj život trochu zklidnil.
· Novou vlast jsme však nikde nenašli. Všude jsme zůstávali cizí.
· ***
· Vyhnání/Odsun
· Transfer sudetských Němců po druhé světové válce jako důsledek válečných událostí je dosud poměrně citlivým tématem česko-německých vztahů. Zatímco vysídlení Němci a část české populace hovoří o vyhnání, v Česku je frekventovanější výraz odsun. Ve skutečnosti měla první fáze vysídlení opravdu podobu vyhánění Němců z jejich domovů. Při tomto „divokém odsunu“ docházelo často k brutálním útokům na vysídlované, podle společné komise českých a německých historiků při tom zahynulo 19 až 30 tisíc lidí. Později se přesídlování Němců konalo organizovaně se souhlasem vítězných mocností. Odhaduje se, že celkem tyto události měly dopad na bezmála tři miliony osob.

Totálně na dně. A bez vlasti
9. srpna 2007, Lidové noviny
HILDEGARD JENATSCHKEOVÁ

Úděl odsunutých nepochybně těžký byl. Nepomysleli na to, když před příchodem Hitlera řičeli nadšením v henleinovských průvodech, hnali Čechy z jejich domovů z pohraničí, a když se zapojili do celé té nacistické vražedné mašinerie.

Podobný osud čekal na Čechy po vítězné válce, s tím rozdílem, že Sudetské Němce nikdo nehnal do plynu či na Sibiř, ale domů do "říše", kam se tak toužili dostat.

V poslední době si dokonce už mohli pořídit původně český tisk, který za ně lobuje. Nebo jde do budoucna o víc?