Trochu smutku

Dnes v Lidových novinách:

Možná je to tím, že tatínek byl tesař a jeden ze synů je zedník: když se octnu na nějakém Křivoklátě, musím, hledě na ty zdi, pomyslet na lidi, kteří ty kameny zvedali, rovnali do výšky, a jiní otesali klády a potom zvedali krov: životu nebezpečně.

• V té souvislosti mi často napadne, že ti páni své nevolníky vykořisťovali, drželi je v bídě...a že to bylo nutné, správné, účelné.
• Neboť a jelikož kdyby ti nevolníci žili v blahobytu, nebylo by tu žádných Křivoklátů.Co bychom dneska bez nich měli, a nevolníci by stejně umřeli.
• Nevím, co si mám správně myslet o tom pánu na Bechyni.
• Teď mu má náš stát zaplatit devět miliard korun; nevyvine-li se to ještě jinak.
• A jak teď o něm dosti čtu, a o našem dluhu, dostal jsem vtipný nápad, jaký by nenapadl nikoho.
• Totiž kdyby ten muž prohlásil, že se nároku na ty miliardy vzdá, jestliže stát vloží ty peníze do...a tu bychom se mohli lišit.
• Už si představuju, jak by si stát zlostně odplivl: dá se taková nabídka odmítnout?
• Stát se chce o ty peníze dále přít, s výsledkem nejistým: tu jsou jisté!

Trochu humoru
Lidové noviny, 26. srpna 2008
LUDVÍK VACULÍK
http://www.lidovky.cz/trochu-humoru-0fq-/ln_noviny.asp?c=A080826_000056_ln_noviny_sko&klic=227238&mes=080826_0

Ten báječný pán na Bechyni si ty miliardy zaslouží. Vždyť zřejmě i on či jeho rod ty své nevolníky vykořisťoval, držel v bídě a bylo to účelné, jak učí Ludvík Vaculík. Kdyby ti nevolníci žili, řekněme ne zrovna v blahobytu, ale slušně, tak bychom tu Bechyni dnes neměli. A ti nevolníci by stejně umřeli.

Pán na Bechyni se "nároku" na ty miliardy jistě nevzdá, a tak se prý stát o ně chce soudit. Možná to chce dokonce prošustrovat na vyšších dávkách pro chudé, nemocné a bezmocné, kteří mezi námi stejně dlouho nepobudou.

Jiný podobný báječný pán, tuším na Zvíkově nebo kde všude, je nám ministrem. Není to žádný divoký boháč a může se přimluvit, aby stát peníze co vysoudí věnoval na dobré úmysly, aby bohatí o své peníze nepřišli, například na radar v Brdech. No co, stejně i my všichni jednou brka tak nebo onak natáhnout musíme...