Koule z demokracie

Dnes v Lidových novinách:

Dokud je rusofilství jen věcí kulturní orientace, není na něm nic špatného.

• Každému, co jeho: někdo je italofil, někdo třeba japanofil.
• Jenomže to, co během srpna předvedl v trojici veřejných vystoupení Václav Klaus, není nevinné kulturní rusofilství.
• Jsou to projevy trvalé tendence, která je pro budoucnost této země nebezpečná.
• Václav Klaus začal svou „rusofilskou" sérii na počátku srpna článkem reagujícím na smrt Alexandra Solženicyna.
• Z hlediska dalšího průběhu letošního „ruského" srpna však byl nejdůležitější závěr článku: Klaus pochválil Solženicyna za to, že v posledních letech podpořil Putinovu velmocensko-nacionalistickou „obnovu" Ruska.
• Za pár dní přišla ruská agrese do Gruzie, během níž se Klaus postavil na stranu agresora.
• Jde o Klausovu odedávnou sympatii pro „tvrdé vládce", neskrupulózní co do metod získávání a udržování moci.
• Politický rozměr rusofilské tradice je totiž spojen s kultem silných vládců – těch, kteří svou sílu projevují svou krutostí, a čím krutější jsou, tím více je národ miluje.
• Pravoslavný izolacionista Ivan Hrozný, „proevropský modernizátor" Petr Veliký, poruštěná osvícenská Němkyně Kateřina Veliká, poruštěný bolševický Gruzín Stalin, postbolševický nacionalista Putin, všechno jedno.
• „Ruský národ", ona tajemná entita, které se ti všichni dovolávali a které se nyní dovolává český prezident, je ve své většině miloval – protože si neuměl představit jiný typ vládce, protože neměl šanci naučit se demokracii, leda krátce a neúspěšně.
• Ruští demokraté jsou nyní zoufalí z toho, co se v jejich zemi děje, jak byly zmanipulovány parlamentní i prezidentské volby, jak jejich země provádí novou agresi a vyhrožuje světu.
• Český prezident, který je rusofil, by nebyl problémem. Problémem je český prezident, který miluje ty nejhorší, tedy antidemokratické, nacionalistické a imperialistické tradice Ruska.

Rusofil na Pražském hradě? Hůř!
Lidové noviny, 25. srpna 2008
Martin C.Putna, literární historik
http://www.lidovky.cz/rusofil-na-prazskem-hrade-hur-d2a-/ln_nazory.asp?c=A080825_122047_ln_nazory_bat

Ruský národ, ona tajemná entita, ve své většině miloval své silné vůdce až po "postbolševického nacionalistu Putina", protože neměl šanci naučit se demokracii, mysli si Putna.
Co to vlastně je ta demokracie, co to znamená být demokratický, že si to ti Rusové ne a nemohou vtlouct do hlavy?
Seumas Milne z The Guardian ( http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2008/aug/14/russia.georgia ), když je řeč o Gruzii, jako "malé krásné demokracii", kde Saakašvili i jeho předchůdce přišli k moci po západem podporovaných pučích, a o autoritářské vládě, která smetla opoziční disidenty a nezávislá média, poznamenává, že demokratický jednoduše znamená "pro-západní"...
Je-li tomu tak, Rusové si tu kouli z demokracie asi nikdy nepolepší.