Všechnystrana Demokratická Kroměkomunistická

Dnes v Lidových novinách:

Dřív tady vládli komunisti a teď tady taky vládnou komunisti.
· V české politice je i více než patnáct let po sametové revoluci KSČM rybí kostí v hrdle vítězné demokracie.
· Komunismus v Česku skončil, ale v politickém slova smyslu zůstává země rukojmím komunistů.
· Zájmy Česka v Evropském parlamentu teď hájí i komunističtí poslanci, jedním z nich je i první československý kosmonaut Vladimír Remek.
· To je taková zvláštní vlastnost skutečných komunistů -svět kolem nich se mění, ale oni zůstávají pořád stejní.
· Komunisté se měnit nemusí, protože změny společnosti, o kterých stále mluví nekomunistické strany, nejsou dostatečné.
· Není to proto, že jsme ne úplně hloupému národu ukázali, že nectíme své vlastní demokratické ideály?
· Václav Moravec zadává svoje věčné otázky. Martin Bursík a Vladimír Železný vysvětlují, ale ne obsah svých programů, ale to, jak se stavějí ke komunistům.
· Mezitím sociální demokraté, kteří se poslední roky drží u moci díky tiché podpoře Grebeníčka s Filipem, připravovali mimořádný sjezd. Jen proto, aby se zapřísahali: „Nemáme komunisty rádi a nebudeme s nimi mít nic společného.

Klidná síla. Českých komunistů
23. května 2006, Lidové noviny
Andrej Šarij, redaktor ruského vysílání RFE/RL

Pravda je, že když se představitelů kterékoliv demokratické strany, kromě komunistů, zeptají na jejich plány, tak všichni odpovídají shodně že jsou ochotni spolupracovat se všemi demokratickými stranami, kromě komunistů. Tento jednotný program dává předpoklady k zavedení systému dvou stran jako v Americe. Navrhuji sloučit všechny demokratické strany, kromě komunistů, do jedné o názvu: Všechnystrana Demokratická Kroměkomunistická (VDK). Tomu sice ne úplně hloupému národu bude dobře polopatě říct, ať se neraduje, že se nejedná o dvě komunistické strany, že komunistická je pořád jen ta jedna (KSČM) a v té druhé (VDK) že jsou sice taky komunisté, ale v menšině.
V těchto volbách by VDK mohla snadno vyhrát. Horší to bude v těch příštích, až národ uvidí jak se bývalí straničtí lídři, místo plnění kroměkomunistického programu, neustále perou o to jediné nové předsednické křeslo.