Vedlejší škody

Dnes v Lidových novinách:

Nějak jsem nepostřehla, že by byla česká média minulý týden houfně připomínala pakt Molotov–Ribbentrop, který byl uzavřen a podepsán 23. srpna 1939.

• Byla bych soudila, že si novináři v době dovolených a nedostatku aktuálních výroků českých politiků nedají tak důležité kulaté výročí ujít, ale stalo se.
• Možná je to pro většinu z nich už pasé, je to sedmdesát let, říkají si třeba, hlavní aktéři dávno nežijí, tak co.
• Nebo jsem možná já profesionálně deformovaná: jak tak pořád překládám něco o moderních dějinách, narážím na popis, hodnocení a výklad paktu Molotov–Ribbentrop každou chvíli.
• Smlouvu o neútočení a spolupráci, kterou tehdy před sedmdesáti lety podepsali ministři zahraničí Sovětského svazu a nacistického Německa, ve skutečnosti samozřejmě uzavřeli jejich nadřízení, Josif Stalin a Adolf Hitler, vždyť bez výslovného posvěcení obou diktátorů by si byl žádný z jejich ministrů ani „neškrt".
• A je to smlouva hodně významná, zejména její tajný dodatek.
• Byla to totiž jedna z nemnoha dohod, které fakticky přetrvaly druhou světovou válku a zčásti by se dalo říci, že platí dodnes.
• V Polsku a v baltských republikách se smlouva mezi Hitlerem a Stalinem připomíná každý rok.
• A připomíná se vyčítavě, neboť Sovětský svaz po válce dlouhé desítky let existenci tajného dodatku popíral, přestože příslušný text byl nalezen v archivech dobytého německého ministerstva zahraničí

Lidové noviny, 28. srpna 2009
PETRUŠKA ŠUSTROVÁ

Když jde o zájmy velmocí či silných, zájmy těch slabších zpravidla utrží šrámy. Byl snad Mnichovský pakt ušlechtilejší než ten Molotovův s Ribbentropem? Stalin přece navrhoval západu protihotlerovskou koalici. Mnichované se však pokusili nasměrovat Hitlera na Sovětský svaz, ten v dané situaci svým paktem zase získával jistý čas na přípravu před přepadením. Krom toho, tehdy si třeba Stalin ještě považoval za čest uzavřít smlouvu s jednou z nejvyspělejších západních zemí, jejíž kulturnost hvězd se dotýkala.

Na velmocenské zájmy doplatila za barbarských okolností Hirošima a Nagasaki. Dnes má smůlu Irák a Afghánistán. Jejich poloha či zdroje je stála už statisíce mrtvých k ukojení zájmů okupantů, a konec je v nedohlednu. Nebo ten vnucovaný radar poblíž Prahy. Česko kvůli tomu schytá první úder v případě konfliktu velmocí. Američané to označí za collateral damage - vedlejší škodu při "obraně" Ameriky.

Pravda, paní Šustrová má asi přidělené to Rusko.