V okupovaném Kábulu jako v normalizační Praze?

Dnes v Lidových novinách:

KÁBUL V chudinské čtvrti v Kábulu včera trpělivě čekaly desítky lidí na otevření hlasovací místnosti, která tu byla zřízena v mešitě.

• „Ani mě nenapadlo, že bych nešel volit,“ řekl agentuře AFP jeden z čekajících, shrbený šedesátník Hádží Sachidat.
• V den konání prezidentských a provinčních voleb bylo afghánské hlavní město ještě více než kdy jindy poseté příslušníky bezpečnostních sil, kteří se snažili zabránit jakémukoli útoku bojovníků Talibanu.
• Prohlídky u vstupu do šíitské mešity, kde byla jedna z prostor vyhrazena coby volební místnost, byly přísné a pečlivé.
• Hrozba útoku visela nad všemi přítomnými, ale navzdory tomu lidé trpělivě čekali ve frontě na vyšlapané silnici.
• Nevadil jim ani hutný pach stoupající z hor odpadků a splašků z kanalizace.
• Dvacetiletý Amanulláh Enajat dával najevo velké odhodlání.
• „Chci změnit svůj osud, proto jsem tu.
• Nemám strach, budu volit, i kdyby došlo k novému sebevražednému útoku,“ ujišťoval student medicíny oblečený v západních šatech.
• „Vybral jsem si takového prezidenta, aby se mi lépe žilo,“ řekl padesátiletý nezaměstnaný Sajíd Alí.
• „Jsem hrdý na to, že jsem tu byl,“ dodal s tím, že hlasovat bylo snadné - volební lístky byly uzpůsobeny tak, aby jim rozuměli i ti, kdo jsou jako on negramotní.
• Číst a psát neumí téměř 70 procent Afghánců.
• „Ve jménu Alláha, jmenuji se Sima Vahídiová,“ prohlásila hrdě žena v burce a ukázala prst označený červeným inkoustem na znamení toho, že volila.
• „Všichni by měli jít hlasovat a dát hlas tomu, kdo se nebude starat jen o svůj kmen nebo rasu,“ dodala.

Nejvíc lidí přišlo v Kábulu. Houfně volila i chudina
Lidové noviny, 21. srpna 2009
afp, čtk
http://www.lidovky.cz/nejvic-lidi-prislo-v-kabulu-houfne-volila-i-chudina-f83-/ln_noviny.asp?c=A090821_000022_ln_noviny_sko&klic=232977&mes=090821_0
V okupovaném Kábulu jako v normalizační Praze?

V Praze přišli všichni. Houfně volili i nestraníci. Před vstupem do Agitačního střediska, kde se hlasovalo o jednotné kandidátce, se tvořila fronta už před otevřením. "Ani mě nenapadlo, že bych volit nešel," řekl jeden z čekajících, vysoký, štíhlý odborář z ČKD.
V den konání voleb bylo město poseto tu a tam usměvavými příslušníky Veřejné bezpečnosti ve slavnostních uniformách, odhodlaných zabránit jakémukoliv útoku ze strany disidentů. Navzdory nepřicházejícímu útoku, lidé trpělivě čekali ve frontě, bez ohledu na vůni šířící se z nedaleké Masny.
"Chci změnit svůj osud, a proto jsem si zase vybral generálního tajemníka Husáka, aby se mi žilo ještě lépe," řekl padesátiletý, neustále šťastně zaměstnaný. "Jsem hrdý na to, že jsem tu byl," dodal s tím, že hlasování pro jednotnou kandidátku bylo snadné, neboť volební lístky byly uzpůsobeny tak, aby je nikdo nemusel číst. Číst a psát uměli všichni.
"Ve jménu Ústředního výboru a SSSR, jmenuji se Táňa Vomlásková. Všichni by měli jít hlasovat, abychom dosáhli nikoliv 99,5, ale plných 110 procent!"