Radar ve stínu Mnichova

Dnes v Lidových novinách:

Před šedesáti lety Praha odmítla americkou nabídku hospodářské pomoci a cesta k únoru byla volná
· Praha se teď rozhoduje, zda přijmout americkou nabídku účasti na protiraketovém štítu, tedy systému, který by chránil před nenadálým útokem celý Západ.
· Přitom si zrovna připomíná 60.výročí odmítnutí jiné americké nabídky - Marshallova plánu.
· Právě tento krok z 9. a 10.července 1947 představoval zásadní politický zlom na cestě Prahy od Západu do sovětského područí.
· Samotný komunistický puč v únoru 1948 byl už pak spíše onou pověstnou třešničkou na dortu.
· Amerika dá peníze, nicméně chce, aby samotná ochota vzešla z Evropy.
· Tak zněla logika Washingtonu před šedesáti lety a tak zní i teď.
· Takže základní otázky se nabízejí samy: Co americké nabídky z let 1947 a 2007 spojuje?
· Společným jmenovatelem obou amerických iniciativ je bezpečnost.
· U Bushova protiraketového štítu to nepřekvapí, tam to samozřejmě jaksi čouhá jako sláma z bot - alespoň pro ty, kteří nepovažují odpor k protiraketové obraně za výraz pokroku vůči tmářství či nostalgickou vzpomínku na mládí strávené protesty u americké základny Greenham Common.
· Nasytit hladové a zabránit šíření komunismu, tak zní krédo Marshallova plánu v roce 1947.
· Jenže v roce 1947 nabídku přijímají jen některé evropské státy.
· K čemu tehdy vedlo československé odmítnutí?
· V realitě třeba k tomu, že zatímco my jsme se v roce 1952 třásli při monstrprocesech, Finové zírali na coca-colu vykládanou z amerických lodí zásobujících olympijské hry.
· A k čemu by vedlo odmítnutí americké nabídky teď?
· Nejspíše k přesvědčení Washingtonu, že toho, kdo ztratil pud sebezáchovy, nemá cenu ani sytit.

Radar v Marshallově stínu
9.července 2007, Lidové noviny
Zbyněk Petráček, novinář

Nemyslím, že česká vláda řeší problém zda přijmout americkou nabídku radarového systému, ale spíš problém jak zmasakrovat české nesouhlasné veřejné mínění k uspokojení amerického nátlaku. Tvrdý nátlak k přijetí systému je evidentně uplatňován vůči celé Evropské unii.

Obávám se dále, že cílem systému není obrana celého Západu před nenadálým útokem, ale (jak si myslí Rusové i Číňané) zacelení mezery v obklíčení Ruska americkými nukleárními základnami s přípravou prvního nukleárního úderu. Obdobný systém Američané připravují v Asii proti Číně.

Slogan "o nás bez nás" je plně na místě, viz prohlášení prezidenta Bushe při nedávné schůzce s Putinem, že USA trvají na umístění systému v Česku a Polsku. Pokud Bush má oporu v nějakém souhlasu od NÁS, není to souhlas občanů Česka, ale jeho pravicové vlády, která, jak hrozí, neztratila pud sebezáchovy při představě, že Američanům se vyplatí sytit ji a podobné coca-colou.

Problém přijetí či nepřijetí Marshallova plánu by byl bezpředmětný, kdyby Američané a Západní spojenci bývali pohnuli zadkem a nečekali nekonečně dlouho s druhou frontou, až jestli se Němci se Sověty navzájem nevybijí. Promarnili tak příležitost obsadit Evropu sami až třeba po Ural.

Je-li už řeč o Marshallově plánu, je dobře zmínit zároveň i Mnichov, kdy Francouzi a Britové ustoupili Hitlerovi pro domnělé zachování míru Evropě. Kdo ví, jak se jednou může jmenovat ev. dohoda o ustoupení Bushovi a obětování Česka v zájmu zdárného dovršení americké globální říše a získání domělé americké absolutní bezpečnosti. A hojnosti hamburgerů pro hrdiny tohoto tažení v neposlední řadě.