Drobná ale

Dnes v Lidových novinách:

Obava libyjského režimu z případné obnovy sankcí dává naději odsouzeným zahraničním zdravotníkům
· Evropa s údivem a úděsem už celé týdny pozoruje, jak ji drží v šachu jeden malý orientální despota.
· Kaddáfí je suverénním vládcem, zároveň on sám je vystaven mnoha tlakům, a tak mnohá z jeho rozhodnutí nejsou vždy jen výsledkem úvah chladnokrevného hráče, ale kompromisem mezi mnoha tlaky.
· Právě jeho schopnost přežívat, kombinovat a vyvažovat charakterizuje jeho politický styl více než cokoli jiného.
· Kaddáfí už dlouho poutá pozornost západních médií.
· Během let sehrál mnoho úloh.
· Kromě socialismu a islamismu si vyzkoušel i „imperialismus“, když přímo či nepřímo intervenoval v řadě afrických států, zejména Čadu, Súdánu a Tunisku.
· Podporoval rovněž ETA, IRA, RAF a nejrůznější palestinské skupiny.
· A také se načas stal miláčkem části západních intelektuálů, kteří v jeho Třetí teorii viděli nový směr pro celé lidstvo.
· Mladší ročníky si ho budou pamatovat jako čestného člena klubu šéfů „lotrovských států“, který vyvíjel jaderné zbraně a nechal své agenty útočit na řadu západních cílů (včetně letounu PanAm nad Lockerbie v roce 1988) – aby nakonec přehodnotil své postoje a za potlesku Západu slíbil, že už to vícekrát neudělá.
· Ve skutečnosti Kaddáfí je více než cokoli jiného jakýmsi beduínským vůdcem, který se vyšvihl nahoru a nyní musí hledět, aby mu ostatní šejci nepřerostli přes hlavu.
· Už od sedmdesátých let čelí opakovaným pokusům o převrat, a to i z řad svých blízkých spolupracovníků.
· Už od sedmdesátých let musel Kaddáfí opakovaně čelit pokusům o převrat, a vypěstoval si zvyk neustále měnit svá rozhodnutí a provádět nečekané čistky.
· Zatím tyto tlaky zvládal špiclováním a represí, ale i zajišťováním „šťavnaté pastvy“.
· Podstatná část Libyjců nachází obživu v přebujelém státním aparátu, případně jako „dohlížitelé“ u zahraničních firem.
· To vše je možné hlavně díky slušným ziskům z ropy a plynu, které navíc vzrostly v důsledku současných mezinárodních cen.
· Kaddáfí si zároveň uvědomuje, že případná obnova sankcí by tento blahobyt narušila a diskreditovala ho.
· V tom spočívá naděje na osvobození zahraničních rukojmích.
·
Kaddáfí – plukovník, nebo šibal?
20.července 2007, Lidové noviny
Jan Fingerland, redaktor ČRo 6


Pěkný článek, ale měl bych nějaká ale:

Nejsem si jistý příhodností vyjádření J.Fingerlanda, že kromě socialismu a islámismu Kaddáfí vyzkoušel i imperialismus intervenováním v řadě afrických států. Budí to špatný dojem, že imperialismus je něco zavrženíhodného. To by mohlo vrhnout nedobré světlo na skutečné západní imperialisty, kteří si imperialismus zkoušet ještě napřestali, dnes už trénují globálně. Snad bych zdůraznil, že iperialismus je špinavý jen když jej provozují darebácké státy. Ačkoliv, raději to nerozmazávat vůbec…

Spojení „lotrovské státy“ a „vyvíjení jaderných zbraní“ bych také váhal použít. Mladší ročníky by neměly nabýt dojem, že vlastnění jaderných zbraní velmocemi zavání lotrovstvím. Nemluvě o tom jejich použití tenkrát v Japonsku.

Dále bych nechal pro sebe, že Kaddáfí zvládal tlaky na sebe špiclováním. Kdyby byl v tomto oboru opravdu tak zdatný, divil bych se, že ho ještě nepřetáhli do CIA. Nebo přetáhli?