Státní oběd na stojačku

Dnes v Lidových novinách:

Čína slibuje Spojeným státům pomoc s Íránem. Ale jakou?
· Množení jaderných velmocí v Asii, zvlášť pokud se jedná o rizikové režimy jako Írán či KLDR, se pochopitelně nelíbí ani Číně.
· Pokud ne kvůli obavám o globální klid a bezpečnost, tak přinejmenším kvůli jejím ambicím stát se asijským hegemonem.
· Stejně tak mají Číňané i Američané společný zájem na dobrých obchodech.
· V rámcových cílech se tedy mohl americký prezident George W. Bush se svým čínským hostem Chu Ťin-tchaem shodnout. Jenže tady to končí.
· Teprve když dojde na hledání řešení, projeví se propastné názorové rozdíly.
· Pekingská představa „regionální stability“ v první řadě znamená, že nikde v dosahu čínských zájmů nebude docházet k cizím vojenským intervencím.
· Stačí připomenout hysterickou reakci Pekingu na vybombardování čínské ambasády v Bělehradě.
· Pokud Čína chce „řešit íránskou jadernou otázku“, jak včera Chu Ťin-tchao sliboval před Bílým domem, proč nechala své firmy spolupracovat na vývoji íránského raketového arzenálu?
· Číňané využili svůj vstup do WTO jen k chrlení svého zboží do Ameriky a Evropy, při otevírání svého trhu jsou ale víc než obezřetní.
· Čína se stává důležitým světovým hráčem, byť spíš protihráčem, než spoluhráčem.Tuto roli si zvolila sama.

Meze společných zájmů
21. dubna 2006, Lidové noviny
Petr Pešek

Čína má ambici stát se asijským hegemonem a nepřeje si v dosahu svých zájmů cizí vojenské intervence. Copak si neuvědomuje, že tak omezuje hegemona světového, který by si možná rád bouchnul atomovkou do Iránu? A to už si Čína dovolila remcat když byla vybombardována její ambasáda v Bělehradě. Taky se cpe se svým zbožím do Ameriky a Evropy s cílem na tom vydělat, což byla odjakživa doména jejích západních partnerů. Vybrala si sama roli protihráče místo spoluhráče a tak tady má co si zasloužila: návštěva prezidenta Hu Jintao v Americe byla nikoliv státní, nýbrž pouze obyčejná oficiální, a u prezidenta Bushe prezident Hu nepoobědval formálně, nýbrž pouze poobědval.