Jako v tom Iráku

Dnes v Lidových novinách:

Jsme v této válce spojenci, nebo ne?
· Když se na jaře roku 2003 Praha vyhýbala oficiální odpovědi, jasno udělal až čerstvý exprezident Václav Havel.
· Hlavně jeho podpisem se Česko víceméně zařadilo do „koalice ochotných“.
· Uplynuly čtyři roky a jsme chytřejší.
· Už víme, že tahle válka selhala, stabilitu Iráku nepřinesla, natožpak demokracii, nemluvě o majáku naděje inspirujícím celý region.
· Jsme ale už tak chytří, abychom mohli tvrdit, že jsme to předvídali od začátku?
· Postaví se země EU za člena vlastního „společenství hodnot“, který je spojencem „hrozby míru“?
· Tu otázku neklade Donald Rumsfeld, ale vláda Tonyho Blaira.
· Přiblíží se EU o krůček ke společné politice, nebo se budou některé země těšit, jak to „lokaj Američanů“ schytává?

Praho, máme problém
2. dubna 2007, Lidové noviny
Zbyněk Petráček, e-mail: petracek@respekt.cz redaktor Respektu

Írán drží patnáct rukojmí z řad našich spojenců. Pomůžeme jim?
Já myslím, že bychom těm britským námořníkům měli pomoci, když jsou to naši spojenci. Například mě napadá: co kdyby britští i američtí námořníci se nacházeli jenom ve vlastních vodách. Ty tuším s íránskými nesousedí a tak by nemuselo docházet k narušení íránských vod, které se říši zla náramně hodí k vyprovokování útoku proti sobě, a následnému ostřelování okupantů jako králíků ze zálohy v převlečení za teroristy, jako v tom Iráku. Jestli se ale tato rada nehodí a naopak přepadení britských námořníků Íránci je našimi spojenci vítáno, neboť je součástí předem připraveného scénáře jako prefabrikovaná záminka k útoku, jak uvažuje např. Larry Chin (Is UK-Iran marine incident part of larger war provocation plan?, Global Research, 30.3. 2007 ) , pak naši spojenci naši pomoc nepotřebují, kromě držení palečků, aby to zase neskončilo debaklem, jak v tom Iráku.