Dnes v Lidových novinách:
Dva vážné vojenské konflikty, na jižní a na severní hranici Izraele, uvedly do pohybu nynější kolo násilí na Blízkém východě a znovu probudily nejhlubší obavy Izraelců.
· Tyto dvě události předznamenaly novou etapu v pokračujícím násilném střetu mezi Izraelem a tím, co arabská média a politici označují jako „muqawama“ (odpor).
· Hrozí, že místní střet eskaluje do konfliktu v celé oblasti a že se do něj zapojí další státy, především Sýrie.
· Pokud jde o většinu izraelské veřejnosti, po únosech jí zbyly dvě neustále problematické fronty, dva traumatické ústupy a dvě silná vojenská islámská hnutí, které mezi sebou udržují jistý stupeň koordinace.
· Hamás a Hizballáh používají podobný jazyk a „modus operandi“, a kontrolují obyvatelstvo na zmíněných frontách.
· K tomu přidejme vojenskou neschopnost, ne-li bezradnost izraelské armády, která nedokáže zabránit, aby nad jihem a severem nelétaly rakety.
· Nemělo by tedy nikoho překvapit, že izraelské vedení, v jehož čele nyní poprvé stojí dva „civilisté“, premiér Ehud Omert a ministr obrany Amir Perec, nenabízí jiné východisko než vojenské tažení.
Konec jedné izraelské naděje
18.července 2006, Lidové noviny
Arnon Regular, šéfanalytik Roadmap Consultancy
Dočítáme-li se tady o bezradnosti, ne-li neschopnosti izraelské vlády zabránit aby jí nad hlavou létaly rakety, snad by ČR mohla učinit nabídku vzdát se vybudování protiraketové základny našich amerických přátel ve zbrani na našem území ve prospěch bezprostředně ohroženého Izraele, pro nějž pronásledování (čejzing) katuší Hizballáhu by bylo výbornou přípravou na předpokládané mohutnější raketové útoky blíže nejmenovaných říší zla.
