Dozrál čas pro odcházení

Dnes v Lidových novinách:

Zápas menších pražských divadel, galerií a podobných institucí o přežití není jen bojem o několik milionů. Je to víc. Je to zápas o smysl a charakter státu.

• Anebo nejsou snad stát, samospráva a vůbec různé způsoby lidského sdružování či organizované sebestrukturace společnosti charakterizovány mezi jiným i způsobem a mírou přerozdělování peněz jedněch ve prospěch druhých?
• Bohaté a rozvinuté státy se snaží nějak pomáhat těm chudším; lidé, jejichž příbytky nebyly zasaženy přírodními katastrofami, pomáhají prostřednictvím státu či jiných organizací těm, kteří přišli o domov; zdraví platí na léčbu nemocných; neplavci na plavecké stadiony a lidé, které sport nezajímá, na olympijské stavby; řidiči aut na budování metra; ti, kteří o další vzdělávání nemají zájem, přispívají na vzdělání těm, kteří po něm dychtí; ti, kteří nevědí, co je to egyptologie, a nezajímají se o podstatu hmoty, financují rozvoj egyptologie a teoretické fyziky; lidé, kteří nechodí do divadla, přispívají na jeho existenci a ti, kteří hodně vydělají na různých lidových show, přispívají na existenci tak či onak experimentálních či avantgardních scének, které navštěvuje nepatrné promile populace.
• Způsob, důmyslnost, předvídavost a kultura tohoto přerozdělování zakládá identitu toho či onoho společenství, toho či onoho státu, té či oné politické síly.
• Pamatuji například, jak v šedesátých letech to byla právě malá pražská i mimopražská divadélka, jež byla ohnisky nového a hlubšího sebeuvědomování a sebeosvobozování společnosti a jež - spolu s mnoha dalšími „menšinovými" úkazy, jako je například filozofické bádání -byla neodmyslitelnou předehrou pozdějších politických změn.
• Ta divadla totiž navštěvovaly přesně ty menšiny, které později významně ovlivňovaly život většin.
• Takzvaná živá kultura je jako brouk potápník: ponořuje se a vynořuje, někdy to má lehčí, někdy těžší, ale umí přežít leccos, včetně různých radních, kteří o ní rozhodují, aniž se o ni zajímají, či jí rozumějí.
  
• Dějí se v Praze horší věci a bohužel nezvratné.
• Často o tom mluvím, ale musím to znovu připomenout: město se šíří jako rakovina do všech stran a likviduje naši vlast svými sklady a velkosklady, parkovišti a smetišti, super- a hypermarkety, a hlavně stepí, která mezi tím vším je.
• Co dělat? Nenapadá mne nic lepšího než doporučit Pražanům, aby v blížících se volbách nevolili stranu, která už tak dlouho Praze vládne a která už tolik nedobrého dopustila, pokud se na tom přímo osobními zájmy svých pražských předáků nepodílela.
• Změna na pražské radnici by byla podle mne dobrým znamením pro každého, komu ještě záleží na charakteru a smyslu našeho státu a naší samosprávy.

Dozrál čas
Lidové noviny, 31. května 2008
Václav Havel, dramatik, bývalý československý a český prezident

Možná už odchází a za sebou tiše zavře dveře systém, kde "bohaté a rozvinuté státy se nějak snaží pomáhat těm chudším". Napřed ty chudé jako vedlejší produkt trhu vyplivnou, zneschopní, vyhladoví, zneuctí, a pak jim možná vhodí do klobouku minci cestou na nóbl večeři.

Město se šíří jako rakovina...Však Václav Havel bojoval za režim individualistů, dostatečně svobodných, svéprávných, svérázných a sobeckých na to, aby si mohli urvat, postavit, likvidovat krajinu a konzumovat nicotu.

Semafor. Už jste někdy slyšeli v Radiožurnálu písničku od Šlitra a Suchého ze zlatých dob Semaforu? Možná se bojí vyvolávat nostalgii u většiny jejich tehdejších obdivovatelů, kteří nijak významně dějiny ovlivnit netoužili.