02 června, 2006

Rakovina, ale naše

Dnes v Lidových novinách:

„Vyhnání je genocida,“ dali si heslo víkendových Sudetoněmeckých dnů naši bývalí, po válce vyhnaní a odsunutí krajané.
· To heslo není pravdivé, vyhnání je alternativou genocidy, špatnou, ale mírnější variantou. Je zničením národa, ne lidí.
· Vyhnání zničilo staletou kulturu českých, moravských a slezských Němců. Česku přineslo jen škody a úpadek. Krátkodobě pomohlo Čechům jako národu.
· Co se stalo, nedá se odestát. Sudetští Němci se do své vlasti už nevrátí. Když to neudělali ani v posledních dvou letech, kdy jim v tom nebrání už vůbec nic, neudělají to nikdy. A mohli.
· Tvrdé, ba nepřijatelné heslo sudetoněmeckých dnů se může brát jako provokace.
· Sudetští Němci nejsou problém. Tím ale jakoby mizeli úplně. Je čas se zamyslet, zda to tak chceme. Mizí v nich veliká část země, v níž žijeme bez nich.
· Někteří se na to těší. Je to ale jen smutné.

Němci. Naši
2. června 2006, Lidové noviny
Luboš Palata


Sudetští Němci v českém organizmu byli rakovinou. Za určitých podmínek mohli tento organismus dokonale zničit. Tyto podmínky nastaly příchodem Hitlera a nacismu. Rakovina začala bujet nevídanou silou. Záchrana přišla až s koncem války a vyříznutím rakovinového ložiska formou odsunu.
Zbytky metastázy se zachovaly. Litují, že co se stalo se nedá odestát a že rakovina se snad už nevrátí. Máme se zamyslet, zda to tak chceme. Některé to těší, že žijeme bez nádoru, ale pro L.Palatu je to jen smutné.