Dnes v Lidových novinách:
Nedávné volby sice měly dát odpověď na otázku, kdo a jak bude v následujícím volebním období vládnout, ale zase se to nepodařilo.
· Ani volby v letech 1996, 1998 a 2002 neurčily dominantního vítěze, který by pak dokázal sestavit programově silnou a akceschopnou vládu.
· Někteří nejviditelnější politici, kteří často usilují hlavně o své osobní kariéry, to pochopili tak, že se bez ohledu na výsledek musí dát dohromady stůj co stůj. Je třeba se postarat nejen o sebe, ale i o stranické kamarády.
· To vše je pak prezentováno jako výraz odpovědnosti a politické rozvahy.
· Někteří politologové nám vysvětlují, jak to ani jinak být nemůže a jedním dechem dodávají, že nelze ustoupit k variantě velké koalice a nedej bože ke kacířské úvaze o zásadní změně volebního systému.
· Na rozdíl od nich zastávám názor právě opačný.
· Vynucené křehké koalice, jejichž základem je halda kompromisů, jsou nejen nepevné, ale vůči voličům i nemravné.
· Pro zdravý vývoj společnosti je mnohem prospěšnější střídání silných vlád a střídání jasně formulovaných politických akcentů.
· Řešení je tedy nasnadě - najít odvahu i politickou fantazii a řešit dnešní situaci časově i programově omezenou velkou koalicí s výslednou změnou volebního systému.
· USA, Anglie či Francie nejsou horšími demokraciemi, než je ta naše.
· Hledejme inspiraci v zemích s hlubokou demokratickou tradicí.
Změňme volební systém. Získáme tím stabilitu
26. června 2006, Lidové noviny
PETR HAVLÍK, spoluzakladatel ODS, ekonomický konzultant
Komunisti udělali chybu. Jejich režim s jedinou vládnoucí komunistickou stranou byl zván totalitou, resp. diktaturou proletariátu. Kdyby bývali hledali inspiraci v zemích s hlubokou demokratickou tradicí, jak je dnes zmiňuje P.Havlík, byli by se jako ony rafinovaně rozdělili nejmíň na dvě komunistické strany s odlišnými názvy, které jako by „po sobě šly“ v předvolebním boji i v parlamentě. Taková diktatura už by si mohla činit nárok na hrdý titul– řekněme demokracie proletariátu, obdobně jak ta buržoazní.
