Zakázat toho pravého

Dnes v Neviditelném psovi:

Článek Bohumila Doležala Zakázat propagaci komunismu?, uveřejněný na Neviditelném psu 24.9., je čtyři dny po senátním přijetím novely Trestního zákona první racionální novinářskou reakcí na dané téma
· Doležal je zřejmě také první, kdo pochopil, že cena navrhované normy zakazující propagaci nacismu a komunismu a používání nacistických a komunistických symbolů není jen v samotném zákonodárném aktu a úpravě dvou paragrafů, ale i v "odmlžení" pohledu na rovnost obou totalitních systémů.
· Stěžejním kamenem Doležalovy argumentace je nepochybná teze o tom, že nejsou v demokracii povolena jen taková politická uskupení, která se hlásí k jejich ideám a principům, nýbrž všechna, která se zavážou dodržovat určité formální prvky.
· Ústavodárce nehovoří o tom, že mají zmizet ze scény strany, které používají násilí, vtěluje do ústavy prozíravě sloveso odmítají a jasně definuje nepřípustnost pouhé presumpce násilí.
· KSČM dnes ještě nepoužívá násilí, žijeme dosud v nerevoluční situaci, komunisté nezabírají majetek, nevsazují do vězení a nepozvedají ulici zcela zjevně.
· Násilí však nikdy neodmítli, neodmítají a ani se k tomu nechystají.
· V řadě oficiálních dokumentů, včetně těch z posledního 6. sjezdu KSČM, se k násilí hlásí: učení Karla Marxe o násilném vyvlastnění a teroristické teze Vladimíra Lenina o násilném převzetí moci nejsou jen ideologickou či myšlenkovou platformou, ale pilířem plánovaného praktického konání českých komunistů.
· odmítnutí násilí, o němž hovoří autoři ústavy, tudíž nemůže být řeči.
· Komunistická strana Čech a Moravy zjevně ústavu porušuje a mělo by být proti ní postupováno v souladu se zákonem o politických stranách.

Kdo neodmítá násilí
Neviditelný pes, 25.září 2007
Jaromír Štětina, nezávislý senátor, zvolený za SZ

KSČM ještě nepoužívá násilí, ale chuť jistě má. J.Štětina jim to vidí na očích. Čtou si ve špatné literatuře a možná koukají na americké násilnické thrillery...

Když jsem u té Ameriky, ona je naším demokratickým vzorem. Neměli bychom si proto ani o ní číst špatnou literaturu, jako je třeba United states of affray od Phillipa Adamse v The Australian. Pokouší se spočítat jakým způsobem Američané zabíjeli a zabíjejí ostatní a sebe v průběhu své historie a dochází k závěru, že počet obětí může být větší než v Hitlerových válkách, Stalinově Sovětském svazu či Maově Číně. Žádný národ nemá krvavější historii než Spojené státy. Žádná jiná země nemá srovnatelnou kulturu násilí. No nepřečtěte si to! Od milionů mrtvých původních obyvatel Ameriky v důsledku příchodu bílého muže po Irák.

A taky si rozhodně nepřečtěte Fascist America, in 10 easy steps od Naomi Volf v The Guardian. Dozvěděli byste se, jaké kroky (celkem 10), musí každý diktátor, od Hitlera po Pinocheta, udělat, aby se mu podařilo zlikvidovat ústavní svobody, a že Bush a jeho adminstrativa, jak se jeví, je plní všechny.

Kam se hrabe KSČM se svými údajnými násilnickými choutkami. Ale je-li třeba zakazovat, mají smůlu. Ameriku zakázat nemůžeme.