Děláme-li politiku jako pokračování války jinými prostředky, zjistíme, že politika požírá vše
- Základním rysem českého politického vývoje po listopadovém převratu je neustálé zostřování politického boje.
- Politika, jejímž smyslem je snižování napětí a urovnávání konfliktů ve společnosti, u nás nefunguje, lépe řečeno funguje úplně naopak. Otázka je, proč.
- Jeden důvod je nasnadě. V zápase o politickou moc se česká společnost dělí zpravidla na dvě zhruba stejně silné poloviny: na postkomunistickou levici (ČSSD, KSČM) a občanský blok.
- S nenávistí v čase patu Česká politika je čím dál tím víc zatížena nedostatkem velkorysosti k politickému protivníkovi a fanatickou nenávistí.
- To je typické i pro další postkomunistické země střední Evropy a je to zjevně jednak dědictví bolševismu (ideje, že hybnou silou dějin je nenávist), ale i útočného nacionalismu devatenáctého a první poloviny dvacátého století.
- Obojí se nepodařilo překonat nejen u nás, ale ani v Polsku a v Maďarsku. Českým specifikem je přitom neustále se prohlubující politický pat.
- V této situaci je obtížné si představit, že by to, co přijde, nemělo být více či méně horší než to, co je.
- A jako řešení se samy od sebe nabízejí různé málo demokratické mechanismy.
Lidové noviny, 9. června 2008
Bohumil Doležal, politolog
Pravicoví predátoři zatnuli své tesáky do sociálního hrdla našich občanů, a ti, zatíženi nedostatkem velkorysosti k nadstandartním potřebám svých politických protivníků, jsou cloumáni fanatickou nenávistí ze strany na stranu, což je zjevně dědictvím bolševismu, jak bystře postřehl. B.Doležal. To když bolševici znárodňovali svým buržoasním politickým protivníkům výrobní prostředky, tak oni velkorysostí přímo hýřili a po nějaké fanatické nenávisti ani stopy. S láskou a porozuměním na to vzpomínají dodnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat