Dočasná objížďka

Dnes v novinách:

Před třemi týdny nebyla ve sněmovně schválena trestní novela, podle které by se stalo trestným činem propagovat nacismus a komunismus. Iniciátoři teď oznámili, že se pokusí zákon prosadit znovu v rozšířené podobě.
· Předkladatelé návrhu poukazují na nezpochybnitelné důkazy o zločinnosti nacistického i komunistického režimu a požadují, aby se kriminalizovaly ideje a slovník spojený s existencí těchto režimů a jejich politikou.
· Nikdo z nich si nepoložil jednoduchou otázku: „Co nás demokraty odlišuje od komunistů a nacistů?" Odpověď je přitom jednoduchá - je to právě svoboda projevu jako první podmínka legitimní demokratické vlády.
· Jistě, naše nedávná zkušenost nám možná brání v tom, abychom otevřeně vystupovali na obranu komunistických či nacistických křiklounů a jejich odpudivého vidění světa. Nevědomky tak ale podkopáváme základy demokracie. Svoboda projevu je totiž princip, který se neptá po tom, co kdo říká, ale zda to smí říkat a jestli mu v tom zákony mohou bránit.
· Žijeme v ústavní demokracii, ve které bychom měli pečlivě dbát na to, aby se z hlediska trestního práva jinak posuzovaly slova a činy. Zatímco bychom měli být co nejostražitější a nekompromisní při posuzování extremistických činů, slovní projevy extremistů bychom měli potírat ve svobodné diskusi a politickém boji, nikoli silou zákona a policejními zákroky.
· Jestliže budeme projevy politického extremismu kriminalizovat, oslabíme tím paradoxně samu podstatu demokracie. Zlenivíme a budeme si myslet, že s extremisty se nemusí vést politický spor a namísto otevřené diskuse postačí k jejich potření ono pověstné rameno spravedlnosti.
· Vztah mezi slovy a činy je mnohem složitější, než jak se nám snaží zákonodárci namluvit. Měli bychom si to uvědomovat nejen tehdy, když na svobodu projevu útočí fanatici, ale snad ještě více, jestliže ji chce omezovat státní moc. A platí to i v případě projevů tak odporných, jako je nacismus nebo komunismus!

Svobodu projevu pro nacisty a komunisty?!
30. března 2006, Lidové noviny
Jiří Přibáň, právník a vysokoškolský pedagog

První podmínkou legitimní demokratické vlády je svoboda projevu. A kdy si my, demokraté, můžeme dovolit úplnou svobodu projevu? Pokud se cítíme silnější v kramflekách než naši kritici.
Dnes ve válce proti terorismu se už ani první demokratická mocnost světa necítí úplně bezpečně, a začíná omezovat jisté klasické demokratické vymoženosti.
My sice máme krytá záda příslušností k euroatlantickému společenství, ale i tak se nám začíná zajídat, že socani si můžou s pomocí komunistů odhlasovat třeba zákoník práce. A tak by snad nebylo od věci kolem té demokracie udělat dočasnou objížďku novelou zákona...