Dnes v Lidových novinách:
Zdá se, že nešťastný americký projekt jménem Irák se chýlí ke konci.
· V září má prezident Bush předložit Kongresu zprávu o vývoji situace.
· Tu se, prakticky bez ohledu na její obsah, chystá většina zákonodárců využít k prosazení viditelného začátku odchodu jejich vojsk.
· Američané se tak začnou stahovat ve chvíli, kdy mají konečně po čtyřech letech v Iráku správný počet vojáků (o 30 tisíc víc než těsně po invazi), správného velitele, generála Davida Petraeuse, a správnou strategii, jejímž je Petraeus hlavním autorem.
· Mnozí jistě budou považovat toto tvrzení jen za další v řadě zbožných přání, nicméně řada dříve kritických novinářů a expertů hlásí z Iráku, že strategie má zřetelné výsledky.
· V každém případě by ani velitel přesvědčený o marnosti své mise nikdy stahování neoznamoval dlouho dopředu - jen by tím protivníkovi sdělil, jak dlouho mu stačí vydržet, aby vyhrál.
· Jenže politika si žádá přesně toto.
· Na to, co bude dál, je snazší nemyslet.
Čest kolonialistů-začátečníků
10.srpna 2007, Lidové noviny
Martin Weiss, komentátor LN
Spíš než o „nešťastný americký projekt jménem Irák“ jde o megalež zvanou válka proti terorismu:
Podle R.W.Behana hned po nástupu do úřadu v r.2001 Bushova administrativa uvažovala o útoku na Afghánistán a Irák. S terorismem to nemělo nic společného. Přepadení suverenního státu je porušením Charty OSN, proto potřebovali věrohodné ospravedlnění agrese. Teroristický útok 11.9.2001 poskytl skvělou příležitost. Bush oznámil světu, že USA nebudou činit rozdílu mezi teroristy a státy, které jim poskytují útočiště, a tak se zrodila válka proti terorismu.
Její podvodný charakter vyplývá z následujících fakt: Byl svržen afghánský stát místo aby byli pochytáni teroristé. Bin Laden zůstal na svobodě. V době přepadení v Iráku žádní teroristé nebyli. V obou zemích byly instalovány loutkové režimy, jsou pokryty trvalými vojenskými základnami ve strategické blízkosti uhlovodíkových zásob. Příznačné je, že dokončované americké vyslanectví zahrnuje 21 mnohaposchoďových budov na rozloze o 104 akrech pro 5.500 diplomatů, zaměstnanců a rodinných příslušníků. Je 10x větší než kterékoliv US vyslanectví na světě.
Čtyři roky násilí přinesly smrt téměř 4 tisícům mladým Američanům, sedmkrát tolik je zmrzačených. Stovky tisíc mrtvých Iráčanů, miliony uprchlíků, irácká ekonomika a infrastruktura v ruinách. Zuří občanská válka. Obrovské a stále narůstající náklady. Přitom válka proti terorismu terorismus nepotačila, ale naopak podnítila. Nevyústila v globální dominanci USA podle Projektu nového amerického století, ale naopak vedla ke globálnímu odporu proti tomu, co tato žalostná ideologie napáchala.
Bush a Cheney neuvažují ani o sebemenší změně tohoto kursu, žádají víc vojáků, víc peněz, nové cíle. Jediným možným řešením tohoto šílenství je zbavit je úřadu.
Chce se dodat: Jen aby stihli ještě aspoň ten radar v Brdech.
10 srpna, 2007
09 srpna, 2007
Co mají lobisté za lubem?
Dnes v Lidových novinách:
Uprostřed léta 1946 se Hildegard Jenatschkeová, rozená Dörfelová, ocitla se svou rodinou nedobrovolně v cizím kraji, který se měl stát jejím novým domovem.
· Patřila k sudetským Němcům, kteří museli po skončení války opustit svůj domov na území tehdejšího Československa.
· Pohnuté události popsala v dobovém rodinném dokumentu, který přeložil pan Otto Peschka a poskytl jej redakci LN k uveřejnění.
· ***
· Teprve nyní se můj život trochu zklidnil.
· Novou vlast jsme však nikde nenašli. Všude jsme zůstávali cizí.
· ***
· Vyhnání/Odsun
· Transfer sudetských Němců po druhé světové válce jako důsledek válečných událostí je dosud poměrně citlivým tématem česko-německých vztahů. Zatímco vysídlení Němci a část české populace hovoří o vyhnání, v Česku je frekventovanější výraz odsun. Ve skutečnosti měla první fáze vysídlení opravdu podobu vyhánění Němců z jejich domovů. Při tomto „divokém odsunu“ docházelo často k brutálním útokům na vysídlované, podle společné komise českých a německých historiků při tom zahynulo 19 až 30 tisíc lidí. Později se přesídlování Němců konalo organizovaně se souhlasem vítězných mocností. Odhaduje se, že celkem tyto události měly dopad na bezmála tři miliony osob.
Totálně na dně. A bez vlasti
9. srpna 2007, Lidové noviny
HILDEGARD JENATSCHKEOVÁ
Úděl odsunutých nepochybně těžký byl. Nepomysleli na to, když před příchodem Hitlera řičeli nadšením v henleinovských průvodech, hnali Čechy z jejich domovů z pohraničí, a když se zapojili do celé té nacistické vražedné mašinerie.
Podobný osud čekal na Čechy po vítězné válce, s tím rozdílem, že Sudetské Němce nikdo nehnal do plynu či na Sibiř, ale domů do "říše", kam se tak toužili dostat.
V poslední době si dokonce už mohli pořídit původně český tisk, který za ně lobuje. Nebo jde do budoucna o víc?
Uprostřed léta 1946 se Hildegard Jenatschkeová, rozená Dörfelová, ocitla se svou rodinou nedobrovolně v cizím kraji, který se měl stát jejím novým domovem.
· Patřila k sudetským Němcům, kteří museli po skončení války opustit svůj domov na území tehdejšího Československa.
· Pohnuté události popsala v dobovém rodinném dokumentu, který přeložil pan Otto Peschka a poskytl jej redakci LN k uveřejnění.
· ***
· Teprve nyní se můj život trochu zklidnil.
· Novou vlast jsme však nikde nenašli. Všude jsme zůstávali cizí.
· ***
· Vyhnání/Odsun
· Transfer sudetských Němců po druhé světové válce jako důsledek válečných událostí je dosud poměrně citlivým tématem česko-německých vztahů. Zatímco vysídlení Němci a část české populace hovoří o vyhnání, v Česku je frekventovanější výraz odsun. Ve skutečnosti měla první fáze vysídlení opravdu podobu vyhánění Němců z jejich domovů. Při tomto „divokém odsunu“ docházelo často k brutálním útokům na vysídlované, podle společné komise českých a německých historiků při tom zahynulo 19 až 30 tisíc lidí. Později se přesídlování Němců konalo organizovaně se souhlasem vítězných mocností. Odhaduje se, že celkem tyto události měly dopad na bezmála tři miliony osob.
Totálně na dně. A bez vlasti
9. srpna 2007, Lidové noviny
HILDEGARD JENATSCHKEOVÁ
Úděl odsunutých nepochybně těžký byl. Nepomysleli na to, když před příchodem Hitlera řičeli nadšením v henleinovských průvodech, hnali Čechy z jejich domovů z pohraničí, a když se zapojili do celé té nacistické vražedné mašinerie.
Podobný osud čekal na Čechy po vítězné válce, s tím rozdílem, že Sudetské Němce nikdo nehnal do plynu či na Sibiř, ale domů do "říše", kam se tak toužili dostat.
V poslední době si dokonce už mohli pořídit původně český tisk, který za ně lobuje. Nebo jde do budoucna o víc?
Kterak případ Vondruška v dobré obrátiti
Dnes v Lidových novinách:
Vydá sněmovna poslance Josefa Vondrušku k trestnímu stíhání?
· Státní zastupitelství ji o to žádá, protože si myslí, že by se Vondruška měl před soudem zodpovídat z toho, že ve své dřívější roli bachaře týral vězně.
· Přitom ho při posledních volbách komunisté dali na kandidátku a do sněmovny ho vynesly preferenční hlasy voličů.
· Vondruškův případ v miniatuře zobrazuje rozpor naší demokracie: kdo spáchal trestný čin, měl by za něj být potrestán, na tom se shodnou asi všichni.
· Zároveň je ovšem komunistická strana, nástupkyně organizace podle zákona zavrženíhodné, stranou parlamentní – a její poslanci teď budou spolurozhodovat o tom, zda jeden z nich bude vydán k případnému potrestání.
· Nepůjde však ani tolik o ně, jako spíš o sociálnědemokratické poslance, o to, zda z trestní kauzy udělají kauzu politickou a bývalého bachaře ochrání před vyšetřováním a nezávislým soudem.
Máme tedy jedinečnou příležitost zkontrolovat, nakolik jsme se přiblížili k demokracii. Co bude vážit víc: hlasy voličů a kolegiální spřízněnost, anebo vláda zákona?
Hlas lidu, hlas zákona
9. srpna 2007, Lidové noviny
PETRUŠKA ŠUSTROVÁ
Ten Vondruška nám tu ale pěkně zamotává rozpor v naší demokracii, který se tu v miniatuře paní Šustrové zobrazuje. Spáchal-li trestný čin, měl by být potrestán, to dá rozum. Ovšem na druhé straně by ho mohla být škoda. Na té druhé straně tu totiž máme Spojené státy, náš demokratický vzor, a ten nepohrdl např.von Braunem, nebo Pinochetem a tomu podobně, pokud se postavili na správnou stranu. Možná by nepohrdli ani Vondruškou, bachařem z Minkovic. Mohl by být odsouzen k veřejně prospěšným pracem např. v Abu-Ghraib, nebo ještě lépe na Guantánamu, neboť Kuba by mu měla být historicky bližší.
A v palčivé otázce víz do Ameriky by nám mohlo šplhnout, kdybychom nabídli našemu spojenci kromě radaru i zřízení zařízení pro americké podezřelé vězně. Zrovna v pondělí jsem si přečetl článek o tom, že koncentrační tábory prý nevymysleli němečtí nacisti, nýbrž Britové, rovněž naši demokratičtí spojenci, a že Burové ještě dnes zvažují domáhat se odškodnění. Američané kromě zmíněných dvou údajně mají podobná zařízení ve východní Evropě, Africe, Asii, i doma v USA. Tomu případnému u nás by třeba mohl Vondruška jako odborník klidně i šéfovat, a odčinit tak své eventuální špatné skutky.
Vydá sněmovna poslance Josefa Vondrušku k trestnímu stíhání?
· Státní zastupitelství ji o to žádá, protože si myslí, že by se Vondruška měl před soudem zodpovídat z toho, že ve své dřívější roli bachaře týral vězně.
· Přitom ho při posledních volbách komunisté dali na kandidátku a do sněmovny ho vynesly preferenční hlasy voličů.
· Vondruškův případ v miniatuře zobrazuje rozpor naší demokracie: kdo spáchal trestný čin, měl by za něj být potrestán, na tom se shodnou asi všichni.
· Zároveň je ovšem komunistická strana, nástupkyně organizace podle zákona zavrženíhodné, stranou parlamentní – a její poslanci teď budou spolurozhodovat o tom, zda jeden z nich bude vydán k případnému potrestání.
· Nepůjde však ani tolik o ně, jako spíš o sociálnědemokratické poslance, o to, zda z trestní kauzy udělají kauzu politickou a bývalého bachaře ochrání před vyšetřováním a nezávislým soudem.
Máme tedy jedinečnou příležitost zkontrolovat, nakolik jsme se přiblížili k demokracii. Co bude vážit víc: hlasy voličů a kolegiální spřízněnost, anebo vláda zákona?
Hlas lidu, hlas zákona
9. srpna 2007, Lidové noviny
PETRUŠKA ŠUSTROVÁ
Ten Vondruška nám tu ale pěkně zamotává rozpor v naší demokracii, který se tu v miniatuře paní Šustrové zobrazuje. Spáchal-li trestný čin, měl by být potrestán, to dá rozum. Ovšem na druhé straně by ho mohla být škoda. Na té druhé straně tu totiž máme Spojené státy, náš demokratický vzor, a ten nepohrdl např.von Braunem, nebo Pinochetem a tomu podobně, pokud se postavili na správnou stranu. Možná by nepohrdli ani Vondruškou, bachařem z Minkovic. Mohl by být odsouzen k veřejně prospěšným pracem např. v Abu-Ghraib, nebo ještě lépe na Guantánamu, neboť Kuba by mu měla být historicky bližší.
A v palčivé otázce víz do Ameriky by nám mohlo šplhnout, kdybychom nabídli našemu spojenci kromě radaru i zřízení zařízení pro americké podezřelé vězně. Zrovna v pondělí jsem si přečetl článek o tom, že koncentrační tábory prý nevymysleli němečtí nacisti, nýbrž Britové, rovněž naši demokratičtí spojenci, a že Burové ještě dnes zvažují domáhat se odškodnění. Američané kromě zmíněných dvou údajně mají podobná zařízení ve východní Evropě, Africe, Asii, i doma v USA. Tomu případnému u nás by třeba mohl Vondruška jako odborník klidně i šéfovat, a odčinit tak své eventuální špatné skutky.
07 srpna, 2007
Se mi vážně ulevilo
Dnes v Lidových novinách:
Státní zástupce Arif Salichov zastavil stíhání Čunka s odůvodněním, že se žádný trestný čin nestal.
· Navíc si stěžoval na vměšování politiků do případu.
· "Tak tendenčně a jednostranně vedenou věc jsem ve své více než třicetileté praxi ještě nezažil," uvedl žalobce.
· V Čunkově případu nastal zlom již počátkem června, kdy se Nejvyšší státní zastupitelství rozhodlo kvůli procesnímu pochybení odebrat případ přerovskému žalobci Radimu Obstovi.
· Paroubek dnes prohlásil, že odteď by se měl každý, kdo má problém s tím, jak okresní žalobce vede jeho kauzu, obracet na Veseckou.
· Šéf ČSSD považuje průběh a závěr vyšetřování za další útok na demokracii v této zemi.
· "Nechtěl bych se dožít toho, že představitelé opozice budou kriminalizováni," uvedl Paroubek.
· Naopak v řadách KDU-ČSL zavládla úleva z toho, že jejich předseda už není obviněný z přijetí úplatku.
· Místopředsedkyně Strany zelených Dana Kuchtová soudí, že argumenty státního zástupce o zastavení trestního stíhání znějí velmi věrohodně.
· Svoji radost nad koncem případu už ráno projevil premiér Mirek Topolánek.
Takto nepostupovali v 80.letech ani komunisté
Lidové noviny, 7.srpna 2007
Lidovky.cz
Já být něco jako zarputilý imperialista a potřeboval bych aby vláda v Česku nepadla, tak bych taky stíhání Čunka zastavil se stejným odůvodněním, že k žádnému staní se trestního činu nedošlo, a postěžoval bych si kvůli vyměšování politiků do případu, protože něco podobného jsem ještě nezažil. Dávno bych býval byl pro, aby Státní zastupitelství, to Nejvyšší, v poslední chvíli odebralo kauzu přerovskému žalobci, protože je možné, že v Přerově se s nikým nemazlí. Kecy opozice o manipulaci by mně byly pro srdečný smích, i když bych se nechtěl dožít toho, aby byli kriminalizováni. Být v řadách KDU-ČSL bych si taky ulevil, a s problémem bych se dle rady ČSSD obrátil na Veseckou. Jako Zelenému by se mi to všechno zajevilo velmi věrohodně.
No a nakonec bych se přidal k Topolánkovi radovat se společně nad koncem případu, a že Američané už se o svoji bezpečnost kvůli pádu radaru kvůli pádu české vlády bát nemusí. Padne-li kvůli pádu financí kvůli neschválení v kongresu, to už je jejich problém.
Státní zástupce Arif Salichov zastavil stíhání Čunka s odůvodněním, že se žádný trestný čin nestal.
· Navíc si stěžoval na vměšování politiků do případu.
· "Tak tendenčně a jednostranně vedenou věc jsem ve své více než třicetileté praxi ještě nezažil," uvedl žalobce.
· V Čunkově případu nastal zlom již počátkem června, kdy se Nejvyšší státní zastupitelství rozhodlo kvůli procesnímu pochybení odebrat případ přerovskému žalobci Radimu Obstovi.
· Paroubek dnes prohlásil, že odteď by se měl každý, kdo má problém s tím, jak okresní žalobce vede jeho kauzu, obracet na Veseckou.
· Šéf ČSSD považuje průběh a závěr vyšetřování za další útok na demokracii v této zemi.
· "Nechtěl bych se dožít toho, že představitelé opozice budou kriminalizováni," uvedl Paroubek.
· Naopak v řadách KDU-ČSL zavládla úleva z toho, že jejich předseda už není obviněný z přijetí úplatku.
· Místopředsedkyně Strany zelených Dana Kuchtová soudí, že argumenty státního zástupce o zastavení trestního stíhání znějí velmi věrohodně.
· Svoji radost nad koncem případu už ráno projevil premiér Mirek Topolánek.
Takto nepostupovali v 80.letech ani komunisté
Lidové noviny, 7.srpna 2007
Lidovky.cz
Já být něco jako zarputilý imperialista a potřeboval bych aby vláda v Česku nepadla, tak bych taky stíhání Čunka zastavil se stejným odůvodněním, že k žádnému staní se trestního činu nedošlo, a postěžoval bych si kvůli vyměšování politiků do případu, protože něco podobného jsem ještě nezažil. Dávno bych býval byl pro, aby Státní zastupitelství, to Nejvyšší, v poslední chvíli odebralo kauzu přerovskému žalobci, protože je možné, že v Přerově se s nikým nemazlí. Kecy opozice o manipulaci by mně byly pro srdečný smích, i když bych se nechtěl dožít toho, aby byli kriminalizováni. Být v řadách KDU-ČSL bych si taky ulevil, a s problémem bych se dle rady ČSSD obrátil na Veseckou. Jako Zelenému by se mi to všechno zajevilo velmi věrohodně.
No a nakonec bych se přidal k Topolánkovi radovat se společně nad koncem případu, a že Američané už se o svoji bezpečnost kvůli pádu radaru kvůli pádu české vlády bát nemusí. Padne-li kvůli pádu financí kvůli neschválení v kongresu, to už je jejich problém.
Vyjadřuje stanovisko redakce
Dnes v Lidových novinách:
„Odstěhování lidí do pohraničí se projevilo nedostatkem pracovních sil v zemědělství, a tak na náš okres musel být 20.dubna vypraven transport Němců.
· Na podzim byli odsunuti do Německa a místo nich do zemědělství přiděleni slovenští Maďaři.
· Ale i tak se ve žních nedostatek pracovních sil projevil,“ uvádí se v kronice české Ledče nad Sázavou na stránce věnované roku 1946.
· Takovéto zmínky je možné najít v mnoha jiných poválečných kronikách českých měst a mnoho starších Čechů si ještě dnes vzpomene na slovenské Maďary, kteří byli v prvních poválečných letech přivezeni do Česka „na práci“.
· Jednalo se o součást poválečného plánu, který počítal s tím, že české pohraničí, vylidněné vyhnáním sudetských Němců, bude dosídleno slovenskými Maďary - nuceně vystěhovanými z jižního Slovenska.
· Maďaři na Slovensku byli totiž po válce na základě Benešových dekretů zařazeni do stejné kategorie jako sudetští Němci, kolaboranti a zrádci - byli zbaveni veškerých práv a majetku.
· Do Maďarska se je ale nepodařilo vyhnat a „výměna obyvatelstva“, při níž byli měněni za Slováky z Maďarska, se nakonec týkala jen malé části slovenských Maďarů.
· V Maďarsku se totiž nepodařilo najít dost „vyměnitelných“ Slováků.
· A tak vznikl plán vystěhovat Maďary z jižního Slovenska do Česka, převážně do sudetského pohraničí.
· V roce 1990 se tehdejší Slovenská národní rada omluvila za Benešovy dekrety a vyhnání slovenským Němcům.
· Slovenští Maďaři na omluvu čekají dodnes marně.
Čeští Maďaři chtějí odškodnění
Lidové noviny, 7.srpna 2007
Luboš Palata
L.Palata opět promluvil na téma vyhnání a j.ubližování sudetským nacistům, kterým se nedopatřením nepoštěstilo spoluvyhrát vyhlazovací válku, a definitivně tak vyřešit otázku českého živlu roztahujícího se v německém Lebensraumu zvaném Československo. Eventuálně přeživší Heydrychův tiskový mluvčí by stěží uměl komentovat situaci příhodnějším jazykem.
Zřejmě stále německé, česky píšící LN, nezařazují dílo mezi texty, které nemusí nutně vyjadřovat stanovisko redakce.
„Odstěhování lidí do pohraničí se projevilo nedostatkem pracovních sil v zemědělství, a tak na náš okres musel být 20.dubna vypraven transport Němců.
· Na podzim byli odsunuti do Německa a místo nich do zemědělství přiděleni slovenští Maďaři.
· Ale i tak se ve žních nedostatek pracovních sil projevil,“ uvádí se v kronice české Ledče nad Sázavou na stránce věnované roku 1946.
· Takovéto zmínky je možné najít v mnoha jiných poválečných kronikách českých měst a mnoho starších Čechů si ještě dnes vzpomene na slovenské Maďary, kteří byli v prvních poválečných letech přivezeni do Česka „na práci“.
· Jednalo se o součást poválečného plánu, který počítal s tím, že české pohraničí, vylidněné vyhnáním sudetských Němců, bude dosídleno slovenskými Maďary - nuceně vystěhovanými z jižního Slovenska.
· Maďaři na Slovensku byli totiž po válce na základě Benešových dekretů zařazeni do stejné kategorie jako sudetští Němci, kolaboranti a zrádci - byli zbaveni veškerých práv a majetku.
· Do Maďarska se je ale nepodařilo vyhnat a „výměna obyvatelstva“, při níž byli měněni za Slováky z Maďarska, se nakonec týkala jen malé části slovenských Maďarů.
· V Maďarsku se totiž nepodařilo najít dost „vyměnitelných“ Slováků.
· A tak vznikl plán vystěhovat Maďary z jižního Slovenska do Česka, převážně do sudetského pohraničí.
· V roce 1990 se tehdejší Slovenská národní rada omluvila za Benešovy dekrety a vyhnání slovenským Němcům.
· Slovenští Maďaři na omluvu čekají dodnes marně.
Čeští Maďaři chtějí odškodnění
Lidové noviny, 7.srpna 2007
Luboš Palata
L.Palata opět promluvil na téma vyhnání a j.ubližování sudetským nacistům, kterým se nedopatřením nepoštěstilo spoluvyhrát vyhlazovací válku, a definitivně tak vyřešit otázku českého živlu roztahujícího se v německém Lebensraumu zvaném Československo. Eventuálně přeživší Heydrychův tiskový mluvčí by stěží uměl komentovat situaci příhodnějším jazykem.
Zřejmě stále německé, česky píšící LN, nezařazují dílo mezi texty, které nemusí nutně vyjadřovat stanovisko redakce.
06 srpna, 2007
O hořkém pláči v krysařových stopách
Dnes v Lidových novinách:
Jiřina Šiklová v článku Soudružka Nepotrestatelná (LN 3.7.2007) otevřela otázku viny bývalých komunistů.
· Reagovala sice na neschopnost někdejší prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové, jež se podílela na vraždě Milady Horákové, pochopit podstatu zločinu, ale pozornému čtenáři neunikne, že své úvahy postavila obecněji, než je zkoumání viny jedné rigidní staré dámy.
· Jiřina Šiklová položila základ své úvahy do těchto slov: „Vyznání viny a uvědomění si hříchu za nás nemůže udělat nějaké kolektivní prohlášení.
· “ Citlivému čtenáři neunikne spojení slůvka my s významově dramatickými substantivy vina a hřích.
· Tak vzácnými, až je člověk připraven před paní Šiklovou smeknout klobouk.
· Vím, o čem mluvím.
· Své tříleté stranické extempore v době Pražského jara, kdy jsem byl přesvědčen o reformovatelnosti komunismu, jsem před čtyřiceti lety, při sovětské invazi, zakončil mučivým sebezpytováním a právě oním vnitřním pokáním, o kterém píše Jiřina Šiklová.
· Dekomunizace Česka je proces bolestivý a dlouhodobý i díky masovému a soustavnému ideologickému vymývání mozků.
· Komunistická strana Československa nebyla na rozdíl od své nadřízené matky, Komunistické strany SSSR, stranou výběrovou, naopak.
· Za více než pětačtyřicet let do ní byly vtaženy miliony lidí, což znamenalo pro vedení strany jistou formu ředění vlastní nepravosti.
· Každá druhá rodina v Česku má nějakého hodného strýčka Frantu, který ve straně byl.
· Byli tam tátové, bratři, sestřenice i bratranci.
· Oni přece nic neudělali, oni se přece na vraždě Milady Horákové nepodíleli… Nevidím do duše milionů, ale nezaškodilo by, kdyby se chápání morálních pojmů vytyčených Jiřinou Šiklovou stalo věcí obecnou.
· Natolik obecnou, aby platilo beze zbytku: My, bývalí komunisté neseme morální zodpovědnost za zločiny, kterých se komunistická strana dopustila.
· Bez ohledu na to, jaké pohnutky nás ke vstupu do KSČ vedly.
· Byli jsme tam a není pravda, že nevědomost hříchu nečiní.
O sladkém zpěvu krysařovy píšťalky
6.srpna 2007, Lidové noviny
Jaromír Štětina, nezávislý senátor, zvolený za SZ
Kdo by si pomyslel, že sám význámý komunistobijce Jaromír Štětina, má za sebou tříleté stranické extempore, a to pár let po politických procesech. Ale je pěkné, že to sám přiznává. Nepamatuje si však už, že po uchopení moci se KSČ stala přísně výběrovou stranou, protože jinak by se jim tam snad vecpali všichni, hlavně neproletáři. J.Štětina musel být pro stranu vyjímečný kádr, pokud mu odpustili dvouletou kandidátskou lhůtu. Jestli si vzpomene, že jí přece prošel, mohl by ještě dát k dobru, jaké závazky přijal a s jakým úspěchem je plnil během své zkušební lhůty. Musel být ale velmi dobrý, když ho vzali.
Dnes by J.Štětina rád, aby všichni mybývalíkomunisté spolu s ním nesli morální odpovědnost za zločiny KSČ. Neměl by si to ale tak brát. Byl to zkrátka tzv. neúspěšný podnikatelský záměr. Ať ještě zkusí jiný. Co takhle přihlásit se k neokonzervativcům, jestli mají v Česku pobočku. Při trošce štěstí by možná stihl ještě jednou celé tříleté stranické extempore, než to zase nějak praskne. To by byl ale vážně smolař.
Jiřina Šiklová v článku Soudružka Nepotrestatelná (LN 3.7.2007) otevřela otázku viny bývalých komunistů.
· Reagovala sice na neschopnost někdejší prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové, jež se podílela na vraždě Milady Horákové, pochopit podstatu zločinu, ale pozornému čtenáři neunikne, že své úvahy postavila obecněji, než je zkoumání viny jedné rigidní staré dámy.
· Jiřina Šiklová položila základ své úvahy do těchto slov: „Vyznání viny a uvědomění si hříchu za nás nemůže udělat nějaké kolektivní prohlášení.
· “ Citlivému čtenáři neunikne spojení slůvka my s významově dramatickými substantivy vina a hřích.
· Tak vzácnými, až je člověk připraven před paní Šiklovou smeknout klobouk.
· Vím, o čem mluvím.
· Své tříleté stranické extempore v době Pražského jara, kdy jsem byl přesvědčen o reformovatelnosti komunismu, jsem před čtyřiceti lety, při sovětské invazi, zakončil mučivým sebezpytováním a právě oním vnitřním pokáním, o kterém píše Jiřina Šiklová.
· Dekomunizace Česka je proces bolestivý a dlouhodobý i díky masovému a soustavnému ideologickému vymývání mozků.
· Komunistická strana Československa nebyla na rozdíl od své nadřízené matky, Komunistické strany SSSR, stranou výběrovou, naopak.
· Za více než pětačtyřicet let do ní byly vtaženy miliony lidí, což znamenalo pro vedení strany jistou formu ředění vlastní nepravosti.
· Každá druhá rodina v Česku má nějakého hodného strýčka Frantu, který ve straně byl.
· Byli tam tátové, bratři, sestřenice i bratranci.
· Oni přece nic neudělali, oni se přece na vraždě Milady Horákové nepodíleli… Nevidím do duše milionů, ale nezaškodilo by, kdyby se chápání morálních pojmů vytyčených Jiřinou Šiklovou stalo věcí obecnou.
· Natolik obecnou, aby platilo beze zbytku: My, bývalí komunisté neseme morální zodpovědnost za zločiny, kterých se komunistická strana dopustila.
· Bez ohledu na to, jaké pohnutky nás ke vstupu do KSČ vedly.
· Byli jsme tam a není pravda, že nevědomost hříchu nečiní.
O sladkém zpěvu krysařovy píšťalky
6.srpna 2007, Lidové noviny
Jaromír Štětina, nezávislý senátor, zvolený za SZ
Kdo by si pomyslel, že sám význámý komunistobijce Jaromír Štětina, má za sebou tříleté stranické extempore, a to pár let po politických procesech. Ale je pěkné, že to sám přiznává. Nepamatuje si však už, že po uchopení moci se KSČ stala přísně výběrovou stranou, protože jinak by se jim tam snad vecpali všichni, hlavně neproletáři. J.Štětina musel být pro stranu vyjímečný kádr, pokud mu odpustili dvouletou kandidátskou lhůtu. Jestli si vzpomene, že jí přece prošel, mohl by ještě dát k dobru, jaké závazky přijal a s jakým úspěchem je plnil během své zkušební lhůty. Musel být ale velmi dobrý, když ho vzali.
Dnes by J.Štětina rád, aby všichni mybývalíkomunisté spolu s ním nesli morální odpovědnost za zločiny KSČ. Neměl by si to ale tak brát. Byl to zkrátka tzv. neúspěšný podnikatelský záměr. Ať ještě zkusí jiný. Co takhle přihlásit se k neokonzervativcům, jestli mají v Česku pobočku. Při trošce štěstí by možná stihl ještě jednou celé tříleté stranické extempore, než to zase nějak praskne. To by byl ale vážně smolař.
Kterak souvisí Brdy s Hirošimou
Dnes v Lidových novinách:
V srpnu v pětačtyřicátém v Evropě již utichaly oslavy porážky Německa a řečeno se spisovatelem Jiřím Muchou začínal nebezpečný mír.
· Boje ale dál pokračovaly v Asii, a teprve zdrcující účinek prvních atomových bomb svržených americkým letectvem 6.srpna na Hirošimu a o tři dny později na Nagasaki přiměl Japonsko ke kapitulaci.
· Až jejím podpisem v září definitivně skončila druhá světová válka.
· Když po dvaašedesáti letech japonský ministr obrany a rodák z Nagasaki prohlásil, že americký atomový útok byl tehdy nevyhnutelný, protože bylo nutné ukončit válku a zabránit Sovětskému svazu v invazi do Japonska, propukl skandál a ministr musel rezignovat.
· Většině Japonců totiž stále mnohem více vyhovuje, když jsou považováni za oběť tragických důsledků ničivé války, a nejsou příliš ochotni připouštět si svou spoluodpovědnost za neblahou válečnou minulost.
· Pro generace, které v následujícím více než půlstoletí nepoznaly na evropském kontinentu kromě Balkánu hrůzy válečných konfliktů, je přirozeně nepochopitelné, že ve válce jsou mrtví na straně protivníka považováni za pozitivní faktor, protože znamenají oslabení jeho potenciálu.
· Takto nehumánní je každá válka, ať už bojující strany sledují sebeušlechtilejší zájmy a cíle.
· Že většina obětí byli obyčejní lidé a nikoliv vojáci, nebylo nic mimořádného a nikdo nepochyboval o spravedlnosti jejich údělu.
· Svržení atomových bomb bylo přijato s ulehčením
Historie je k Hirošimě nespravedlivá
6.srpna 2007, Lidové noviny
Vladimír Bystrov, publicista
Brďanům se stále nedostává informací. Jsou to prostí lidé od lesa, a možná by pomohla větší názornost. Třeba by pan Klvaňa mohl ukázat sevřenou pěst. Rozumíš tomu? Tomu brďan porozumí.
Kdyby pořád ještě nerozuměli ostatní občané, měla by si vyhrnout rukávy celá vládní koalice. ODS by mohla přidržet národu ruce v poloze otevřené náruče, koaliční partneři každý jednu roztaženou nohu. Základna připravena pro příchod cizích spřátelených vojáků.
Kdyby se Čecháčci stále ještě zoufale domáhali referenda, nezbývalo by než povolat Vladimíra Bystrova. Nejlépe u příležitosti výročí sežehnutí Hirošimy a Nagasaki za účelem, aby tam nemohla předčasně vstoupit noha sovětského osvoboditele. Snad Bystrov jediný nás všechny přesvědčí, že n á š radar, třeba i bez těch raket v Polsku, bude zárukou toho, že ani Česko (daného času bývalé) se už žádné říši zla znovu osvobodit nepodaří. Většina obětí budou obyčejní lidé a nikoliv vojáci, což nebude nic mimořádného a nikdo, zejména v USA, nebude pochybovat o spravedlnosti jejich údělu.
V srpnu v pětačtyřicátém v Evropě již utichaly oslavy porážky Německa a řečeno se spisovatelem Jiřím Muchou začínal nebezpečný mír.
· Boje ale dál pokračovaly v Asii, a teprve zdrcující účinek prvních atomových bomb svržených americkým letectvem 6.srpna na Hirošimu a o tři dny později na Nagasaki přiměl Japonsko ke kapitulaci.
· Až jejím podpisem v září definitivně skončila druhá světová válka.
· Když po dvaašedesáti letech japonský ministr obrany a rodák z Nagasaki prohlásil, že americký atomový útok byl tehdy nevyhnutelný, protože bylo nutné ukončit válku a zabránit Sovětskému svazu v invazi do Japonska, propukl skandál a ministr musel rezignovat.
· Většině Japonců totiž stále mnohem více vyhovuje, když jsou považováni za oběť tragických důsledků ničivé války, a nejsou příliš ochotni připouštět si svou spoluodpovědnost za neblahou válečnou minulost.
· Pro generace, které v následujícím více než půlstoletí nepoznaly na evropském kontinentu kromě Balkánu hrůzy válečných konfliktů, je přirozeně nepochopitelné, že ve válce jsou mrtví na straně protivníka považováni za pozitivní faktor, protože znamenají oslabení jeho potenciálu.
· Takto nehumánní je každá válka, ať už bojující strany sledují sebeušlechtilejší zájmy a cíle.
· Že většina obětí byli obyčejní lidé a nikoliv vojáci, nebylo nic mimořádného a nikdo nepochyboval o spravedlnosti jejich údělu.
· Svržení atomových bomb bylo přijato s ulehčením
Historie je k Hirošimě nespravedlivá
6.srpna 2007, Lidové noviny
Vladimír Bystrov, publicista
Brďanům se stále nedostává informací. Jsou to prostí lidé od lesa, a možná by pomohla větší názornost. Třeba by pan Klvaňa mohl ukázat sevřenou pěst. Rozumíš tomu? Tomu brďan porozumí.
Kdyby pořád ještě nerozuměli ostatní občané, měla by si vyhrnout rukávy celá vládní koalice. ODS by mohla přidržet národu ruce v poloze otevřené náruče, koaliční partneři každý jednu roztaženou nohu. Základna připravena pro příchod cizích spřátelených vojáků.
Kdyby se Čecháčci stále ještě zoufale domáhali referenda, nezbývalo by než povolat Vladimíra Bystrova. Nejlépe u příležitosti výročí sežehnutí Hirošimy a Nagasaki za účelem, aby tam nemohla předčasně vstoupit noha sovětského osvoboditele. Snad Bystrov jediný nás všechny přesvědčí, že n á š radar, třeba i bez těch raket v Polsku, bude zárukou toho, že ani Česko (daného času bývalé) se už žádné říši zla znovu osvobodit nepodaří. Většina obětí budou obyčejní lidé a nikoliv vojáci, což nebude nic mimořádného a nikdo, zejména v USA, nebude pochybovat o spravedlnosti jejich údělu.
03 srpna, 2007
Reforma na druhé koleji
Dnes v Lidových novinách:
ODS se bojí, protože si reformu daní připravila špatně
· Nad posledními výstupy daňového týmu ODS zůstává rozum stát.
· Navrhují například cestu k devatenáctiprocentní dani pro firmy, jejíž kroky se od těch vládních liší v jednotlivých letech o jedno procento.
· A na tom má záviset bytí a nebytí reformy, potažmo vlády?
· Daňoví rebelové totiž vůbec nevědí, co chtějí.
· Takže se jen mechanicky okrajuje, aniž by někdo dohlédl smysl celku.
· Politici ODS jsou teď vykolejení strachy, jak je veřejnost ztrestá za „zdražovací reformu“.
· Jenže pravá příčina nespokojenosti je v tom, že lidé vidí, že ODS toho sice hodně naslibovala, ale ve skutečnosti to neměla vydiskutované a připravené.
· A tak jen improvizuje, kličkuje a bojí se.
· A jak má mít člověk respekt a důvěru k člověku, který se ho bojí?
Vykolejení strachy
3.srpna 2007, Lidové noviny
Martin Weiss
Bát se pokažené reformy? Řekněte ODS ať se nebojí, protože to by nesměla do lesa. Z čeho já jsem strachy vykolejený je les brdský. Těžko usínám při představě, že americký kongres dostane rozum a Bushovi ty peníze na radar nakonec neodklepne. Radar v Brdech je přece to, co dává naší vládě v čele s ODS smysl. Co je Američanům do nějakých našich reforem? Tato vláda je zde od toho, aby za každou cenu způsobila ten radar. Reforma, aby bohatí byli bohatší a chudí aby se na to složili, je jistě pěkná věc, ale může to počkat dokud ten radar nebude naší vládě spolehlivě krýt záda. Zatím tedy s reformami občany raději nedrážděte, mohli by vás od vesla vyhodit předčasně, a co pak Američani s tím radarem? To mají vzít Brdy útokem, po zkušenostech v tom z traceném Iráku?
ODS se bojí, protože si reformu daní připravila špatně
· Nad posledními výstupy daňového týmu ODS zůstává rozum stát.
· Navrhují například cestu k devatenáctiprocentní dani pro firmy, jejíž kroky se od těch vládních liší v jednotlivých letech o jedno procento.
· A na tom má záviset bytí a nebytí reformy, potažmo vlády?
· Daňoví rebelové totiž vůbec nevědí, co chtějí.
· Takže se jen mechanicky okrajuje, aniž by někdo dohlédl smysl celku.
· Politici ODS jsou teď vykolejení strachy, jak je veřejnost ztrestá za „zdražovací reformu“.
· Jenže pravá příčina nespokojenosti je v tom, že lidé vidí, že ODS toho sice hodně naslibovala, ale ve skutečnosti to neměla vydiskutované a připravené.
· A tak jen improvizuje, kličkuje a bojí se.
· A jak má mít člověk respekt a důvěru k člověku, který se ho bojí?
Vykolejení strachy
3.srpna 2007, Lidové noviny
Martin Weiss
Bát se pokažené reformy? Řekněte ODS ať se nebojí, protože to by nesměla do lesa. Z čeho já jsem strachy vykolejený je les brdský. Těžko usínám při představě, že americký kongres dostane rozum a Bushovi ty peníze na radar nakonec neodklepne. Radar v Brdech je přece to, co dává naší vládě v čele s ODS smysl. Co je Američanům do nějakých našich reforem? Tato vláda je zde od toho, aby za každou cenu způsobila ten radar. Reforma, aby bohatí byli bohatší a chudí aby se na to složili, je jistě pěkná věc, ale může to počkat dokud ten radar nebude naší vládě spolehlivě krýt záda. Zatím tedy s reformami občany raději nedrážděte, mohli by vás od vesla vyhodit předčasně, a co pak Američani s tím radarem? To mají vzít Brdy útokem, po zkušenostech v tom z traceném Iráku?
Správný řád, nemá chybu
Dnes v Lidových novinách:
O stížnosti na svoji práci si může úředník rozhodnout sám
· PRAHA Ještě před padesáti lety, v dobách tvrdého stalinistického režimu, platilo: „Je nepřípustné postupovat stížnost k vyřízení (prošetření) útvarům a pracovníkům organizace, proti kterým stížnost směřuje.“
· Práci úředníků tímto způsobem regulovala vládní vyhláška o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících z roku 1958, konkrétně čtvrtá část paragrafu.
· Ze současného správního řádu tato pojistka zmizela.
· Chcete-li podat stížnost na chování úředníka, připravte se tedy na to, že stejný úředník může vaši stížnost vyřizovat.
· Podle právníků jde o jasnou mezeru v zákoně.
· Současná úprava normy není adekvátní ani podle komunistického předsedy Vojtěcha Filipa, který je sám právník.
· Podle něj směřuje předpis spíš ke zhoršení postavení občana.
· „Taková věc se může stát a strašné na tom je, že úředník vám může uložit padesát tisíc korun pokuty za jeho urážku,“ upozornil předseda KSČM.
· „Chtě nechtě musím říct, že předpis z roku 1958 byl širší a dokonalejší,“ říká advokát Lžičař
Správní řád má chybu
3. srpna 2007, Lidové noviny
JAN MARTINEK
Říkáte, že úředník stížnost občana na sebe vyřizuje sám, a ještě může stěžovateli uložit pokutu za urážku? Ale toto se mi jeví jako velmi demokratické, neboť tak nějak to chodí i na vysokých úrovních v USA, které jsou v demokracii mistrem světa.
V Americe mají prezidenta, který si vybere sám, jakou "pokutu" uloží darebácké zemi za její neamerické sklony, přičemž udělování hrdého titulu darebácký stát či říše zla, má v rukou jen on sám.
Ale tohle neplatí jen na mezinárodním poli (tč. oranici). V půli května si současný americký prezident přisvojil tzv. diktátorské pravomoci (dictatorial powers) pro případ nebezpečí, přičemž stav nebezpečí vyhlašuje zase on sám. Však v americkém tisku už se objevují úvahy o tom, zda se v příštím roce prezidentské volby budou vůbec konat, jestli stávající prezident G.W.Bush nevyhlásí vyjímečný stav (martial law). Vždyť pro Ameriku by mohlo být velmi nebezpečným stavem přijít o takového prezidenta, úředníka velkých korporací, jakým je právě on, vystavit ho vyšetřování, a narušit tak moc a globální agendu neokonzervativců.
Čeští občané si stěžují na svoji vládu kvůli kolaboraci na přípravě americké okupace Brd. Bylo by znakem naší zaostalosti, kdyby o stížnosti nerozhodovala česká vláda, či nejlépe její předseda-úředník Topolánek sám. Referendum tomu nemůže rozumět, mohlo by být neamerické, neboli hluboce nedemokratické.
O stížnosti na svoji práci si může úředník rozhodnout sám
· PRAHA Ještě před padesáti lety, v dobách tvrdého stalinistického režimu, platilo: „Je nepřípustné postupovat stížnost k vyřízení (prošetření) útvarům a pracovníkům organizace, proti kterým stížnost směřuje.“
· Práci úředníků tímto způsobem regulovala vládní vyhláška o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících z roku 1958, konkrétně čtvrtá část paragrafu.
· Ze současného správního řádu tato pojistka zmizela.
· Chcete-li podat stížnost na chování úředníka, připravte se tedy na to, že stejný úředník může vaši stížnost vyřizovat.
· Podle právníků jde o jasnou mezeru v zákoně.
· Současná úprava normy není adekvátní ani podle komunistického předsedy Vojtěcha Filipa, který je sám právník.
· Podle něj směřuje předpis spíš ke zhoršení postavení občana.
· „Taková věc se může stát a strašné na tom je, že úředník vám může uložit padesát tisíc korun pokuty za jeho urážku,“ upozornil předseda KSČM.
· „Chtě nechtě musím říct, že předpis z roku 1958 byl širší a dokonalejší,“ říká advokát Lžičař
Správní řád má chybu
3. srpna 2007, Lidové noviny
JAN MARTINEK
Říkáte, že úředník stížnost občana na sebe vyřizuje sám, a ještě může stěžovateli uložit pokutu za urážku? Ale toto se mi jeví jako velmi demokratické, neboť tak nějak to chodí i na vysokých úrovních v USA, které jsou v demokracii mistrem světa.
V Americe mají prezidenta, který si vybere sám, jakou "pokutu" uloží darebácké zemi za její neamerické sklony, přičemž udělování hrdého titulu darebácký stát či říše zla, má v rukou jen on sám.
Ale tohle neplatí jen na mezinárodním poli (tč. oranici). V půli května si současný americký prezident přisvojil tzv. diktátorské pravomoci (dictatorial powers) pro případ nebezpečí, přičemž stav nebezpečí vyhlašuje zase on sám. Však v americkém tisku už se objevují úvahy o tom, zda se v příštím roce prezidentské volby budou vůbec konat, jestli stávající prezident G.W.Bush nevyhlásí vyjímečný stav (martial law). Vždyť pro Ameriku by mohlo být velmi nebezpečným stavem přijít o takového prezidenta, úředníka velkých korporací, jakým je právě on, vystavit ho vyšetřování, a narušit tak moc a globální agendu neokonzervativců.
Čeští občané si stěžují na svoji vládu kvůli kolaboraci na přípravě americké okupace Brd. Bylo by znakem naší zaostalosti, kdyby o stížnosti nerozhodovala česká vláda, či nejlépe její předseda-úředník Topolánek sám. Referendum tomu nemůže rozumět, mohlo by být neamerické, neboli hluboce nedemokratické.
01 srpna, 2007
Konečné řešení nezaměstnanosti v Česku
Dnes v Lidových novinách:
Bojovala jsem za republiku a za takový společenský řád, ve kterém nebudou nezaměstnaní,“ říká Ludmila Brožová-Polednová.
· Tato žena (86) pomáhala v roce 1950 poslat na šibenici národněsocialistickou političku Miladu Horákovou.
· Brožovou-Polednovou kvůli tomu minulý týden obžaloval státní zástupce z účasti na vraždě.
· Žalobkyni obvinili za vraždu Milady Horákové
· Bývalá prokurátorka však stále trvá na tom, že tehdy neudělala nic špatného.
· „Vždyť byla studená válka, životy padaly na obou stranách.
· Horáková doznávala trestnou činnost, zakládání protistátních skupin.
· Dělala něco, co neměla,“ říká Brožová-Polednová.
· Rodačka z pražské Bubenče vyrostla v rodině státního zaměstnance.
· Nezaměstnanost a bídu podle svých slov sice nezažila, ale „vždycky měla odpor k tomu, aby byli bohatí a chudí“.
· Proto vstoupila do komunistické strany a na ústředním výboru dělala písařku a pracovala na právním oddělení.
· „Po roce 1948 mě vybrali na právnickou školu,“ vzpomíná.
· Měla jsem totiž hrozně vysoké IQ, i když teď už mám sklerózu.“
Prokurátorka Horákové: Vždyť se přiznala
Lidové noviny, 1. srpna 2007
Necítí se vůbec vinna? Bojovala za republiku a za takový společenský řád, ve kterém nebudou nezaměstnaní? A nebudou tam ani chudí ani bohatí?
Koukám, že Topolánkova vláda s tím radarem se dnes řídí úplně stejnými ušlechtilými motivy jako ta Brožová-Polednová. A až to jednou pořádně práskne, nebude se taky cítit vinna, naopak bude mít pocit dobře vykonané práce:
Bohatí spolu s někdejší českou vládou se opalují na Floridě. Nezaměstnaní a ti, co neměli na víza, úhledně srovnáni s někdejší českou zemí...
Bojovala jsem za republiku a za takový společenský řád, ve kterém nebudou nezaměstnaní,“ říká Ludmila Brožová-Polednová.
· Tato žena (86) pomáhala v roce 1950 poslat na šibenici národněsocialistickou političku Miladu Horákovou.
· Brožovou-Polednovou kvůli tomu minulý týden obžaloval státní zástupce z účasti na vraždě.
· Žalobkyni obvinili za vraždu Milady Horákové
· Bývalá prokurátorka však stále trvá na tom, že tehdy neudělala nic špatného.
· „Vždyť byla studená válka, životy padaly na obou stranách.
· Horáková doznávala trestnou činnost, zakládání protistátních skupin.
· Dělala něco, co neměla,“ říká Brožová-Polednová.
· Rodačka z pražské Bubenče vyrostla v rodině státního zaměstnance.
· Nezaměstnanost a bídu podle svých slov sice nezažila, ale „vždycky měla odpor k tomu, aby byli bohatí a chudí“.
· Proto vstoupila do komunistické strany a na ústředním výboru dělala písařku a pracovala na právním oddělení.
· „Po roce 1948 mě vybrali na právnickou školu,“ vzpomíná.
· Měla jsem totiž hrozně vysoké IQ, i když teď už mám sklerózu.“
Prokurátorka Horákové: Vždyť se přiznala
Lidové noviny, 1. srpna 2007
Necítí se vůbec vinna? Bojovala za republiku a za takový společenský řád, ve kterém nebudou nezaměstnaní? A nebudou tam ani chudí ani bohatí?
Koukám, že Topolánkova vláda s tím radarem se dnes řídí úplně stejnými ušlechtilými motivy jako ta Brožová-Polednová. A až to jednou pořádně práskne, nebude se taky cítit vinna, naopak bude mít pocit dobře vykonané práce:
Bohatí spolu s někdejší českou vládou se opalují na Floridě. Nezaměstnaní a ti, co neměli na víza, úhledně srovnáni s někdejší českou zemí...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)