Dnes v Lidových novinách:
Nemám rád tak zvané památné dny, povinné vzpomínání je vždy poněkud křečovité a umělé. Platí to i o 21. srpnu 1968.
· Každému, kdo tento den zažil, utkvěl v paměti navždy.
· Pro další generace už je poněkud nepochopitelný.
· Střet s novou realitou působil jako rána polenem.
· Úžas, úzkost, nejistota, ale především vztek a pocit urážky z tak cynického zneužití moci - emoce byly první reakcí.
· Na přemýšlení došlo později a bylo na něj dost času - celých dvacet let.
· I když okupanti dosáhli svého cíle, zaplacená cena byla příliš vysoká - z Prahy pak vedla přímá cesta k zániku sovětského impéria.
· Většina národa novou zkušenost dál odmítala, ale nakonec se národ zařídil podle vžitého vzoru chování, který mu umožnil přežít již od doby třicetileté války.
· Češi se v oboru přežívání ukázali být mistry - možná až příliš mistrnými.
· Historie zůstává učitelkou života, otázkou je, jestli se umíme učit.
· Připomínka 21. srpna v tomto roce má zvláštní aktuálnost. Mířím tím na začínající rozruch kolem výstavby raketové základny.
· O zvýšené české citlivosti na každé porušení suverenity by se mělo vědět.
· Proto je až nepochopitelné, že celá záležitost je od počátku zahalovaná tajemstvím, které budí podezření.
· Už tolikrát se jednalo za našimi zády o nás bez nás, že už proto si to nemůže žádný politik nebo generál dovolit.
· Nebudou-li se moci lidé k věci vyjádřit, hrozí rozpolcení společnosti se všemi důsledky.
· Křik nám pomáhá, za mlčení zaplatíme.
Myš, která řvala, zkazila okupantům jejich hru
21. srpna 2006, Lidové noviny
Jaroslav Putík, spisovatel; Autor byl v roce 1968 redaktorem týdeníku Kulturní tvorba a vedoucím redaktorem literární revue Orientace
Slyšel jsem dnes na Rádiožurnálu, že sovětští okupanti v Československém rozhlase močili mimo toalety. Předpokládám, že ti američtí si na Libavou přivezou a budou používat toalety vlastní, zvlášť když tady nebudou jen dočasně. Přece bychom si nemysleli, že i od Libavé povede přímá cesta k zániku impéria.
