Dobrý pan prezident

Dnes v Lidových novinách:

Pane profesore, dne 27. července jsem si přečetl v LN Váš článek "Shluk buněk" není člověkem, kde velmi rezolutně odmítáte názory Marka Váchy, vysokoškolského učitele etiky, a zároveň i veto prezidenta Bushe.

• Nejsem lékař, genetik ani biolog, pouze učitel angličtiny na jedné střední škole, přesto si dovolím nesouhlasit já s Vámi, a to v tom, jakým způsobem reagujete na slova pana Váchy.
• Sám dobře víte, že tato problematika se stala nesmírně žhavým tématem v celém civilizovaném světě, a to jak pro zastánce, tak pro odpůrce výzkumu na embryonálních kmenových buňkách. Svět se i zde rozdělil na dva tábory.
• Abych pravdu řekl, sám přesně nevím, na kterou stranu se postavit
• O tom v tomto dopise však ani nejde.
• Zaráží mě však, jakým způsobem hodnotíte veto pana prezidenta Bushe, který se rozhodl tak, jak se rozhodl.
• Jak jste přišel na to, že se jedná o špatného prezidenta?
• Velice mi to připomíná dobu před 20 a více roky, kdy zločinecká KSČ a veškeré další složky tzv. Národní fronty hodnotily tehdejšího prezidenta USA pana Ronalda Reagana. ….".neschopný herec, typický americký cowboy se sotva průměrným IQ, neoblíbený prezident - přestože byl zvolen 2x za sebou, špatný a líný politik atd." Pamatujete?
• Vidíte pane profesore, a tento neschopný a podle kolaborantské KSČ nejhorší prezident v historii USA, de facto i de jure zlikvidoval Říši zla - SSSR takovým způsobem, že se z toho drtivá část komunistů dodnes nevzpamatovala. Obávám se, pane profesore, že mezi ně patříte i Vy.
  
  Nelíbí se mi hodnocení prezidenta Bushe
  30. července 2006
  Libor Polák, Nové Město nad Metují
  Ad LN 27. 7.: "Shluk buněk" není člověkem
  
  Pan čitel učí, že pan prezident Reagan zlikvidoval říši zla SSSR (tak vidíte, že to byl pan nejhorší prezident!). Ale jak z toho vyplývá panu učiteli Liboru Novákovi, který není lékař, genetik ani biolog, nýbrž pouze učitel angličtiny nad Metují, že pan prezident Bush rozhodl správně ve věci shluku buněk, a že je tedy dobrým panem prezidentem? Asi to bude tím, že když nějaký pan americký prezident se rozhodne tak, jak jak se rozhodne, tak má vždycky pravdu. Nějaká ta říše či zemička při tom zpravidla padne.

Buržoustek nemusí dvojkoalici

Dnes v Lidových novinách:

Paroubek nikdy nevysvětlil, co mu vadí na trojkoalici
· Jiří Paroubek se po volbách urputně stylizuje do role odpovědného politika, který - na rozdíl od Mirka Topolánka - hledá rozumnou cestu k vytvoření funkční vlády.
· Mluví o historickém kompromisu, o ochotě jednat.
· To je však jen trik.
· Dva měsíce po volbách je už zcela jasné, že předseda sociálních demokratů si za svůj hlavní politický nástroj zvolil obstrukci a hned tak se jí nehodlá vzdát.
· Jasným důkazem o jeho nulové ochotě dojít k dohodě svědčí především fakt, že odmítá vyjednávat o podpoře nové koalice.
· Kudy dosluhující předseda vlády chodí, tudy si také stěžuje, jak s ním Mirek Topolánek nechce jednat.
· A všechny existující návrhy předsedy ODS označuje za „marketingové triky“.
· V dnešním článku pro LN dokonce obviňuje Topolánka & spol., že se jen snaží hrát o čas.
· „Strategickým cílem (Topolánkovy koalice - pozn. redakce) je prosadit svoji vládu přes fakt, že ve volbách nezískala většinu mandátů - i to je třeba mít soustavně na mysli,“ varuje předseda ČSSD.
· Pravda je taková, že stejný cíl má i Paroubek, ale pokrytecky se tváří, že mu vlastně o moc vůbec nejde.
· A celou dobu šermuje svou vlastní stovkovou koalicí s komunisty, která - na rozdíl od koalice Topolánkovy - zatím ani formálně neexistuje.
· Kéž by v sobě Paroubek dokázal najít aspoň takový kus chlapa, aby svůj záměr otevřeně přiznal.
· Včera už v tomto směru učinil první krok, když v debatě České televize prohlásil, že podle jakéhosi průzkumu by komunisté ve vládě nevadili dvaapadesáti procentům české populace.
· Na Paroubka je třeba dát si opravdu velký pozor.
· Jako politik odchovaný v přípravce Národní fronty dobře ví, že slova jsou tu jen k odvedení pozornosti od skutečného cíle.
· A tím je udržení moci za každou cenu.

Socánek rád ODS
31. července 2006, Lidové noviny
Jaroslav Plesl

Kudy buržoustek chodí, tudy si také stěžuje, že s ním socánek nechce jednat. Přitom jemu a národu včera vzkázal, že nikdy nepřipustí vládu socánků s komoušky. Dva měsíce po volbách je tak už zcela jasné, že za svůj hlavní politický nástroj buržoustek zvolil obstrukci a nehodlá se jí nikdy, slovy nikdy, vzdát. Jasným důkazem o jeho nulové ochotě dojít k dohodě svědčí především fakt, že o podpoře koalice socánků a komoušků odmítá i vyjednávat. Místo pro ústupky je tak jedině na straně socánků a komoušků. Buržoustek nikdy nevysvětlil, co by mu na event. dvojkoalici vlastně vadilo. Ani J.Plesl ne.

Zoufalství úspěšných

Dnes v Lidových novinách:

Ukažte mi úspěchy Jiřího Paroubka! Kde jsou?
· Političtí úderníci nového tisíciletí volí ostrá slova, ale k odvážným činům se neodhodlávají - ano, kompromis je za jistých podmínek politicky odvážným činem. Tvrďácky blokovat cokoliv je prostě „in“. Je to nejjednodušší.
· A Paroubek je nejviditelnějším nositelem tohoto stylu.
· Ono tvrďáctví činí z Paroubka neohroženého vládce sociálnědemokratické partaje.
· Kdykoliv se premiér vydává na tenký led, bere s sebou věrné nohsledy Sobotkova či Škromachova typu. Když to praskne, ať v tom nejedu sám!
· To, že socialisté dávají paty k sobě při pohledu na patku Paroubkovu, nakonec nepřekvapí. Vidí jej jako jedinou záruku, že se správa Česka ve jménu růže protáhne o další čtyři roky.
· Paroubek je dítětem strachu sociálních demokratů, že nebudou „u toho“.
· Paroubek věru není úspěšný politik. Alespoň zatím. Politické body mu však přihrávají slabosti ostatních. Z nich pramení jeho síla a sebevědomí.

Paroubek sílí na slabosti jiných
28. července 2006, Lidové noviny
Lukáš Kovanda, ekonom a demograf

Kdyby Paroubek nebyl úspěšným politikem, nebil by ekonom a demagog na poplach. Paroubek minimálně zatím zabránil v přístupu k moci modré šanci, která už z toho začíná fialovět. Před volbami Paroubek nasliboval jen to, co ODS byla přeochotna nedávno spolupodepsat. S Paroubkovými nohsledy Sobotkova a Škromachova typu docela dobře ladí Topolánkovo křoví v podobě Němcová, Langer a Nečas, nově jako ministranti i Kalousek a Bursík. Tato svita ve strachu , že by to nebyla ona u slavnostního podpisu raketové základny , zoufale začíná vzhlížet k táboru komunistů: v parlamentu prý hlas jako hlas...

Bez pocty

Dnes v Lidových novinách:

Ve Spojených státech je zakázáno, aby státem placený vědec rozebíral tzv.nadbytečná embrya na kmenové buňky.
· 19. července George Bush vetoval zákon, kterým měl být tento zákaz zrušen.
· Učinil tak navzdory mínění tří čtvrtin americké společnosti, navzdory mínění většiny demokratů a mnoha republikánů, navzdory vědecké lobby a navzdory pacientům, kteří si od výzkumu slibují pomoc.
· Přesto je toto veto svým způsobem sympatické gesto.
· Ke zdraví pacienta nesmíme jít přes mrtvoly, nemůžeme zabít jednoho pro záchranu druhého a připomeňme si, život člověka není absolutní hodnota.
· Pokud budeme léčit pacienty právě buňkami získanými z rozebraných lidských embryí, pak je váhání na místě.
· Embryo samozřejmě je shluk buněk, ovšem totéž lze říct stejně hladce o kterémkoli dospělém člověku.
· Navíc od dob Všeobecné deklarace lidských práv (1948) je vyhlášeno to, k čemu jsme se my Evropané přes mnoho tisíc let klopotně dopracovali: že všichni lidé jsou subjekty lidských práv, bez ohledu na barvu pleti, pohlaví, věk, fyzické nebo mentální zdraví, politické, filozofické či náboženské představy.
· Oponenti výzkumu vcelku logicky požadují, aby se deklarace aplikovala i na oba konce lidského života, kdy z různých důvodů lidé ještě nebo už nemohou svá práva artikulovat.
· Biologicky řečeno, pokud se rozhodneme demontovat časná vývojová stadia svého druhu pro náhradní díly k záchraně pozdějších stadií téhož druhu, pak je možné toto jednání ospravedlnit jen velmi složitou morální ekvilibristikou, kterou nebude obtížné úspěšně napadnout..
· Veto George Bushe nám tak připomíná, že velmi přesvědčivý důvod pro rozebírání lidských embryí, totiž že to snad v budoucnu přinese zdraví mnoha lidem, je zároveň argument, u kterého bychom neměli přeslechnout, jakou cenu za to budeme muset zaplatit.
· Úcta k sobě samým, naše sebechápání toho, co jsme, vnímání důstojnosti lidského života, jsou reálné hodnoty, za jejichž podminování možná v budoucnu Evropa zaplatí cenu, kterou plánované uzdravení budoucích pacientů jen těžko vyváží.

Sympatické veto George Bushe
25. července 2006, Lidové noviny
MAREK VÁCHA vysokoškolský učitel

Bylo by sympatické, kdyby Bushova veta vylučovala zabití jednoho člověka pro záchranu druhého, pokud by šlo nejen o embrya ale i o „hotové“ lidi. Sympatické by bylo vetovat vývoj a užití šílených zbran‘ových systémů k masovému vybíjení lidí, vetovat ekonomické nástroje systematicky odsuzující miliony po celém světě k strádání a umírání. Ne na záchranu něčího zdraví, ale pro přeplněná břicha, tučná konta a neomezenou moc pachatelů. Za taková veta by Bush nepochybně byl hoden úcty celých generací.Bez tohoto se embryové veto jeví spíš jako bezectně pokrytecké.

Antifanatismus paní Procházkové

Dnes v Lidových novinách:

Bělorusko a Venezuela spolu nijak zuřivě neobchodují, prezidenti se do včerejška nenavštěvovali.
· Venezuelský prezident Hugo Chávez a jeho běloruský protějšek Alexander Lukašenko se zatím znali jen z doslechu - oba si vysloužili titul „novodobý diktátor“, oba kontrolují ve svých zemích každou odbočku pošty a oba trpí příliš zbytnělým sebevědomím.
· Možná i proto si jsou tak sympatičtí.
· Běloruský prezident se zajímal o ropu, venezuelský o zemědělské stroje a nákladní auta.
· Vzájemný obchod nebude zdaleka tak žhavý jako shoda ve fanatickém antiamerikanismu a antikolonialismu.

Za každou cenu
25. července 2006, Lidové noviny
Petra Procházková

Je to zvláštní obvinění z "fanatického antikolonialismu", včetně antiamerikanismu, pánů Lukašenka a Cháveze. Lze to chápat tak, že paní Procházková obecně sice by byla proti aktu znásilnění, ale ne fanaticky, zejména pokud by se ho dopustil morálně hodně vysoký demokrat, nejlépe amaričan?

Zapojte komunisty

Dnes v Lidových novinách:

Je to drsné zjištění, ale boj s komunismem po česku není ani trochu bojem s komunismem.
· Je to pouze boj s komunisty, přitom nikoliv se všemi, ale jen s těmi, na které někdo ukázal.
· Je to pouze forma společenské a politické vybíjené, končící, jakmile byl vyloučen ten, koho jsme se potřebovali zbavit, a ostatní klidně jdou dál.
· Boj s komunismem u nás končí, když vyjednavači takzvaných demokratických stran při hledání cesty, jak sestavit vládu, tančí jednou víc od těla a podruhé víc na tělo s komunisty, omlouvajíce je tím, že přece také zastupují část občanů.
· Boj s komunismem po česku je obrazoborecká představa, že kdyby komunistická strana vypustila slovo komunismus ze svého názvu, hned bude lépe.
· Jako kdyby pod jiným vývěsním štítem komunistické myšlenky a ideály již nemohly být hýčkány a hlásány.
· Boj s komunismem po česku je jen připomínání některých jevů provázejících minulý komunistický režim.
· Jenže ve škole, kde se učí mladí lidé, kteří chtějí být novináři, jedna z mých posluchaček (dvacet let, dredry, piercing, oblečení spíš na technoparty než na ples v Měšťanské besedě, ale studijní výsledky víc než dobré) měla napsat práci pro seminář o zločinech komunismu.
· Ale ve své práci se zaměřila jinam: ptala se, kdo jí vysvětlí, co způsobilo, že její rodiče byli členy komunistické strany, že dědeček byl důstojníkem u pohraničníků, že jí blízcí lidé, které vždycky milovala a vnímala jako vzory, sloužili režimu, který páchal zločiny?
· Co vedlo příslušníky její rodiny, aby přijali deformovanou mravnost komunistické ideologie a žili podle pravidel vytvářených komunistickým režimem?
· Teprve až dokážeme odpovědět této mé studentce, jejím spolužákům a jejich vrstevníkům, prostě všem těm, co se teprve teď rozkoukávají po životě a po světě, začneme opravdu bojovat s komunismem.

Bojujeme jen s komunisty, ne s komunismem
24. července 2006, Lidové noviny
Vladimír Bystrov, publicista

Bez komunistů nešel zvolit pravicový prezident, asi se ted‘ bez nich ani pravicová vláda nesestaví. Takže obávám se, že do toho boje proti komunismu bude nakonec potřeba zapojit komunisty samé, jinak se to z místa nepohne. No a pak se může začít zkoumat zločinná podstata kapitalismu, sčítat zmasakrované a vyhladovělé oběti koloniálních a imperiálních válek všech mistrů světa v demokracii. Možná se pak studentka bude stydět nejen za svoje rodiče. Nebo se přestane stydět vůbec.

Mírové iniciativy

Dnes v Lidových novinách:

Syrské vedení má zřejmě obavy.
· Nejen Izrael, nýbrž i Američané, Evropané a také většina Arabů spojuje Hizballáh se Sýrií (a samozřejmě také s Íránem) a obviňují ji ze spoluúčasti na nynější krizi v Libanonu (ne-li přímo z jejího podněcování).
· Izraelské pozemní akce v jižním Libanonu, které začaly v sobotu, mohou téměř automaticky přesáhnout do Sýrie.
· Víc než to: v Izraeli a v Americe se dokonce ozývají hlasy, že bez zúčtování se Sýrií problém Hizballáhu vyřešit nelze.
· Izrael si zajisté nepřeje třetí frontu a zástupce náčelníka izraelského generálního štábu Moše Kaplinsky včera v tomto duchu řekl, že Izrael se schválně zdržuje akcí v blízkosti syrských hranic, aby zbytečně nezvyšoval napětí - ale Syřané si nemohou být jisti.
· To stojí v pozadí prohlášení syrského ministra informací Muhsína Bilála, že přiblíží-li se izraelská vojska k syrským hranicím, Sýrie nezůstane nečinná.
· Zároveň však prohlásil, že Sýrie podporuje uzavření příměří, výměnu zajatců a nejenže je ochotna tomu aktivně napomoci, nýbrž jde dál: má zájem na obnovení mírových rozhovorů.
· Zřejmě se v Damašku rozhodli hrát poker.
· Řekli si, že útok je nejlepší obrana, mírová iniciativa je nejlepší zástěrkou válečných manévrů a snad se jim tedy podaří - podle biblického rčení - z hořkého vytěžit sladké a využít krizi, aby se vymanili z mezinárodní izolace.

Složitý syrský poker
24. července 2006, Lidové noviny
Jehuda Lahav

„Mírová iniciativa je nejlepší zástěrkou válečných manévrů“, učí Jehuda Lahav. Neučí však, jestli tato téze platí obecně, nebo se týká jen zemí, které nám nechtějí zrovna jíst z ruky. Na Blízký východ totiž právě dorazila paní Riceová s mírovými iniciativami…

Za pokrok v pitomizaci

Dnes v Lidových novinách:

V úterý jsem musela odejít od televize a nejsem si jista, zda si ji ještě někdy pustím. Bylo to kvůli večerní zpravodajské relaci, kde zase znovu propírali případ pětiletého chlapce, který si před několika týdny ve vlaku patrně otevřel dveře a vypadl.
· Proboha! Nechci se už dívat na zpravodajství, které připravují lidé bez kousku lidského citu.
· Je mi zcela lhostejné, zda televizní zaměstnanci porušili nějaká pravidla nebo etický kodex. Možná neporušili - a pak tedy pěkně děkuju za takový kodex.
· Umím si ostatně představit, jak by přinejmenším někteří televizní zaměstnanci reagovali na mé výtky.
· Vyslechla bych, že jsem příliš sentimentální, že občané mají právo na informace, že to může být pro někoho poučení a horu podobných řečí.
· Nečtu bulvární noviny, nezajímá mě cizí soukromí a chovám tichou iluzi, že se česká veřejnost neskládá jen z hyen, které se s chutí pasou na cizím neštěstí.
· Stejně jsem už měla televizních zpráv dost, věru mě nezajímá, kde se zase srazila auta, a že je vedro, vím i bez televize.
· A postupně zjišťuji, že mám už plné zuby televize i v ostatním vysílacím čase.
· A uvědomila jsem si konečně v plném rozsahu, jak se Česká televize posunula k povrchnosti a pitomé podbízivosti
· Před lety se mě jeden můj ctěný přítel snažil přesvědčit, že televize je povrchní a pitomá ze své podstaty.
· Oponovala jsem mu v naivní důvěře, že záleží na tom, kdo pořady vyrábí a kdo o nich rozhoduje.
· Ani dnes mu nedávám úplně za pravdu
· Nemyslím si sice, že nějaké médium může být samo o sobě zdrojem plytkosti, ale mám pocit, že se celá společnost posouvá k plytkosti a povrchnosti.
· Z rozhodujících funkcí mizí invenční a odvážní lidé (nejen v televizi), víc a víc místo nich přicházejí lidé průměrní, kteří chtějí mít hlavně pokoj a - pokud jde o média - sledovanost.
· A nejen v Česku!
· Zřejmě je to cena za klid a relativní blahobyt.
· Ostatně - za normalizace a až do konce roku 1990 jsme televizi vůbec neměli a nechyběla nám.

Televize
21. července 2006, Lidové noviny
PETRUŠKA ŠUSTROVÁ

Milá paní Šustrová, nežijeme v nějakém socialismu, abychom usilovali o blaho a vysokou duševní úroveň všech, a to ještě zadarmo. Nýbrž žijeme v systému, kde nejvyšší hodnotou člověka – spotřebitele je maximální zisk nás svobodných, svéprávných , sebevědomých, svérázných individualistů. Čím víc je spotřebitel spokojený a obzorově omezený pitomec, tím snadněji nám koupí, spotřebuje, odkouká, odneprotestuje a odvolí co potřebujeme. Právě poslední volby ukázaly, že na pitomizaci společnosti v zájmu našich zájmů musíme ještě hodně pracovat. A to hodně. Nedostatečně plytký a povrchní národ snad ani neumožní sestavit patřičně servilní vládu, která by s nadšením poskytla punc legálnosti odpalovací základně, což velmi spěchá.

Zachraňte nejen Myšáka

Dnes v Lidových novinách:

Dům U Myšáka ve Vodičkově ulici, jehož část se v neděli zřítila, má zajímavou historii. Byl postaven po roce 1881 podle projektu významného stavebního experimentátora a architekta Otto Ehlena (mj. autor prvního celobetonového domu ve střední Evropě) v neorenesančním stylu.
· Průčelí Myšákova domu je velmi elegantní a je provedeno z probarveného umělého kamene. Ten lze celkem snadno vyčistit, jako se to podařilo třeba v případě Legiobanky nebo Janákova paláce Adrie.
· V domě byly pravděpodobně i další cenné detaily ze starších období, ale fasáda a artdekový interiér jsou bezesporu mimořádnými uměleckými činy a proto je třeba trvat na jejich zachování, případně obnovení.
· Hrozí totiž akutní nebezpečí, že statik označí fragment budovy za nebezpečný a bude požadovat jeho odstranění.
· Přesně tak tomu bylo před pár lety v případě krásné neorenesanční stavby jen o pár desítek metrů dál (bývala v ní známá čínská restaurace).
· Dům byl tehdy během prázdnin nápadně rychle zbourán a promptně nahrazen novostavbou.
· Přijít o Gočárovo průčelí a interiér cukrárny by bylo nenahraditelnou kulturní ztrátou.


Zachraňte Myšáka
PRAHA 20. července 2006
Zdeněk Lukeš (historik architektury), Lidové Noviny

Nenahraditelná česká kulturní ztráta nemůže soutěžit s ještě nenahraditelnějším nekulturním ziskem jakýchsi investorů. A tak se nenadále řítí k zemi památná budova stejně záhadně jako třeba znenadání vzplane černá česká skládka zahraničního svinstva.
Pozor teď na Národní muzeum. Na jeho místě (třeba i se zachráněným průčelím) by mohl stát lukrativní šoping mol. Nebo dokonce raketová základna? V zprivatizovaném Národním divadle by mohly být radary.

Ropné hrozny

Dnes v Lidových novinách:

Jediný, kdo na summitu G8 v Petrohradě opravdu zkazil hostiteli, ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, náladu, byla žena britského premiéra Tonyho Blaira.
· Nejenže si vyslechla stížnosti nejvýznamnějších kritiků politiky Kremlu, ale nabídla i své služby advokáta specializujícího se na lidská práva.
· Sama Cherie Blairová na jednání žádné novináře nepozvala, po něm se jen diplomaticky usmívala a nechala vysvětlení celé „protiputinovské“ akce na svém manželovi: „Cílem bylo ukázat, jak velký význam přikládáme těmto otázkám,“ řekl britský premiér o zvláštní misi své ženy.
· Jistým způsobem tak vrátil ruskému prezidentovi řadu slovních útoků, kterých se Putin během summitu dopustil.
· Namísto očekávané kritiky Putinova režimu ze strany západních lídrů se naopak Putin pustil do kritiky hostí.
· Nejdříve při zmínkách o korupci v Rusku připomenul, že právě Británie má s tímto nešvarem srovnatelné starosti.
· Poté požádal o navrácení čečenských rebelů, kteří získali v Británii azyl, a naznačil, že Londýn se chová jako země skrývající na svém území teroristy.
· Nakonec donutil Bushe k tomu, aby opěvoval tzv. ruský model demokracie, připomínající podle britských novinářů spíš „autoritářskou kleptokracii“, a poděkoval ironicky USA za „irácký model demokracie“, o který prý Moskva nestojí.
· Podle expertů listu Financial Times Rusko sice „nejeví žádné příznaky velmoci 21.století“, Putin se ale na summitu choval nejen jako člen skupiny nejvyspělejších, ale jako její vůdce.
· Pocit absolutní dokonalosti a spokojenosti mu překazila právě jen Cherie Blairová.

Jak Cherie rozzlobila Putina
MOSKVA/PRAHA 19. července 2006
ČTK

Staří kolonizátoři světa mají s šířením lidských práv bohaté zkušenosti. Kolonizovaní příjemci demokracie pomocí biče by mohli vyprávět. A tak je vždycky dobře, když se těm méně vyspělým poskytne pár lekcí, jako třeba od paní Cherie. Ale pokud jde o Putina, je to jako mluvit do dubu. Vzorkem irácké demokracie opovrhuje a ještě sladko-kyselé ruské ropné hrozny udržuje škodolibě hodně vysoko z dosahu čenichů mlsných summitních lišek.