Dnes v tisku:
Případnou návštěvu USA předchází kolikrát ponižující procedura při získání víz.
· Občana potěší, když si jeho političtí představitelé pevně stojí za svým názorem a netočí se jako korouhvička
· Zářným příkladem budiž premiér Jiří Paroubek. Při návštěvě na americkém velvyslanectví si posvítil na proceduru udílení víz českým občanům a aspoň slovně klepl pyšné Američany přes prsty.
· Ambasador Cabaniss si musel vyslechnout „zdrcující kritiku" - ujištění, že se žádné zpřísnění kontroly pohybu Američanů po Česku nechystá, protože by to mohlo poškodit hospodářské zájmy naší země.
· … i Paroubkovi došlo, co vědí snad všichni: americká víza se nám nemusejí líbit, ale žádná byrokratická obstrukce je nezruší
Zpátky do řady!
PRAHA 4. dubna 2006
Tomáš Jeník, Lidové Noviny
http://lidovky.zpravy.cz/ln_nazory.asp?r=ln_nazory&c=A060404_093224_ln_nazory_bat
Premiér Paroubek se zbytečně ztrapňuje tím, že zajde ke kolonizátorovi světa, vysvětlí mu absurdnost nerovnosti vztahů dvou "rovnoprávných" zemí, ten to okamžitě pochopí, a zruší víza s výkřikem: "Of kórs, mistr premiér, to jste měl říct dávno, že vás něco trápí, nou problem!" Místo vítězoslavného odchodu z ambasády se pan premiér odplíží jako ten zpráskaný pes, a v tom tranzu ještě úředníka ujišťuje, že žádnou odvetu nechystá, to ne, že každý dolar od amerického turisty je nám dobrý. Ani tohle nemusel říkat, kolonizátor to dobře ví sám.
04 dubna, 2006
02 dubna, 2006
Podjatý Bůh
Dnes v novinách:
Ano, voják Jaruzelski se za komunismu dopustil zločinů
· Pětadvacet let po vyhlášení výjimečného stavu se bude jeho strůjce Wojciech Jaruzelski zodpovídat před soudem za svůj puč. Hrozí mu osm let vězení..
· Výjimečný stav, který nebyl ničím jiným než vojenským pučem, možná opravdu zachránil Poláky před nerovnou válkou se sovětskými vojsky. Zároveň však na deset let Polsko zastavil na cestě k demokracii, ke svobodnému světu
· Jaruzelski jako voják zabíjel jen tolik, kolik bylo nutno, ničil životy jen tolika lidem a tak, jak bylo třeba k udržení režimu.
· Když přišel čas, aby komunismus kapituloval, dovedl totalitu ke spořádané kapitulaci. Někdo to může vidět jako zásluhu. Suď Bůh.
Zločinec a trest
1. dubna 2006, Lidové noviny
Luboš Palata
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060401_000009_ln_noviny_sko&klic=212468&mes=20060401
Suď Bůh, radí L.Palata. To tedy Nejvyššímu dává pěkný kšeft! Bůh je stvořil všechny: demokraty a imperialisty, stejně jako komunisty. Kolik zabitých a zničených považuje asi Bůh za přiměřenou dávku? A kterých? Není Bůh náhodou zakuklený komunista? Proč by je jinak tvořil? A co s nimi má vůbec za lubem? Raději bych případ svěřil třeba tomu mezinárodnímu soudu v Haagu, ten nemůže být podjatý, ten jsme si stvořili sami.
Ano, voják Jaruzelski se za komunismu dopustil zločinů
· Pětadvacet let po vyhlášení výjimečného stavu se bude jeho strůjce Wojciech Jaruzelski zodpovídat před soudem za svůj puč. Hrozí mu osm let vězení..
· Výjimečný stav, který nebyl ničím jiným než vojenským pučem, možná opravdu zachránil Poláky před nerovnou válkou se sovětskými vojsky. Zároveň však na deset let Polsko zastavil na cestě k demokracii, ke svobodnému světu
· Jaruzelski jako voják zabíjel jen tolik, kolik bylo nutno, ničil životy jen tolika lidem a tak, jak bylo třeba k udržení režimu.
· Když přišel čas, aby komunismus kapituloval, dovedl totalitu ke spořádané kapitulaci. Někdo to může vidět jako zásluhu. Suď Bůh.
Zločinec a trest
1. dubna 2006, Lidové noviny
Luboš Palata
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060401_000009_ln_noviny_sko&klic=212468&mes=20060401
Suď Bůh, radí L.Palata. To tedy Nejvyššímu dává pěkný kšeft! Bůh je stvořil všechny: demokraty a imperialisty, stejně jako komunisty. Kolik zabitých a zničených považuje asi Bůh za přiměřenou dávku? A kterých? Není Bůh náhodou zakuklený komunista? Proč by je jinak tvořil? A co s nimi má vůbec za lubem? Raději bych případ svěřil třeba tomu mezinárodnímu soudu v Haagu, ten nemůže být podjatý, ten jsme si stvořili sami.
30 března, 2006
Ty odpuštěné dluhy jim stejně přijdou draho
Dnes v novinách:
Sedmnáct nejchudších zemí světa se konečně dočkalo odpuštění dluhů v objemu 37 miliard dolarů (zhruba 888 miliard korun).
· Odpuštění tak obrovského dluhu se může zdát jako velkorysé gesto.
· Šéf Světové banky Paul Wolfowitz ho neváhal označit za historickou dohodu, která pomůže v boji s chudobou.
· Hlavní příčinou chudoby v řadě nejchudších zemích je korupce a neschopné vlády.
· Vládnoucí elita v nejchudších zemích světa zneužívá pomoc pro své soukromé účely, zatímco drtivá většina obyvatel jen stěží přežívá
· I přes svou zdánlivou velikost není přitom pomoc nejbohatších zemí těm nejchudším ohromující.
· Navíc daleko větší peníze Evropa a Severní Amerika africkým, asijským a jihoamerickým zemím znemožňuje vydělat.
· Nejbohatší země světa totiž dosud nebyly schopny skoncovat s ochranářskými opatřeními svých trhů.
Odpuštění dluhů není všelék
30. března 2006, Lidové noviny
VLADAN GALLISTL
Co máte proti zkorumpovaným vládcům námi kolonizovaných zemí? Kdo by držel ty tamní hladové krky na uzdě? Odvezeme-li si odtud něčeho za 100, vyplatí se místní vládce podplatit za 10. Vyplatí se i ta občasná almužna těmto zemím, řekněme taky za 10, z čehož si místní elita přirozeně přisvojí aspoň polovinu. A snad byste nechtěl dokonce zavést svobodný trh? Vidíte sám, že by to poškodilo např. evropské a americké zemědělce. A ještě by se mohlo stát, že nějaká chudá země by se skutečně ekonomicky rozvinula jako třeba Čína, a začala by vyvážet svoji chudobu k nám do Evropy. To by se snad musela omezit i naše žravá elita. Toho jsem se vždycky nejvíc obával.
Sedmnáct nejchudších zemí světa se konečně dočkalo odpuštění dluhů v objemu 37 miliard dolarů (zhruba 888 miliard korun).
· Odpuštění tak obrovského dluhu se může zdát jako velkorysé gesto.
· Šéf Světové banky Paul Wolfowitz ho neváhal označit za historickou dohodu, která pomůže v boji s chudobou.
· Hlavní příčinou chudoby v řadě nejchudších zemích je korupce a neschopné vlády.
· Vládnoucí elita v nejchudších zemích světa zneužívá pomoc pro své soukromé účely, zatímco drtivá většina obyvatel jen stěží přežívá
· I přes svou zdánlivou velikost není přitom pomoc nejbohatších zemí těm nejchudším ohromující.
· Navíc daleko větší peníze Evropa a Severní Amerika africkým, asijským a jihoamerickým zemím znemožňuje vydělat.
· Nejbohatší země světa totiž dosud nebyly schopny skoncovat s ochranářskými opatřeními svých trhů.
Odpuštění dluhů není všelék
30. března 2006, Lidové noviny
VLADAN GALLISTL
Co máte proti zkorumpovaným vládcům námi kolonizovaných zemí? Kdo by držel ty tamní hladové krky na uzdě? Odvezeme-li si odtud něčeho za 100, vyplatí se místní vládce podplatit za 10. Vyplatí se i ta občasná almužna těmto zemím, řekněme taky za 10, z čehož si místní elita přirozeně přisvojí aspoň polovinu. A snad byste nechtěl dokonce zavést svobodný trh? Vidíte sám, že by to poškodilo např. evropské a americké zemědělce. A ještě by se mohlo stát, že nějaká chudá země by se skutečně ekonomicky rozvinula jako třeba Čína, a začala by vyvážet svoji chudobu k nám do Evropy. To by se snad musela omezit i naše žravá elita. Toho jsem se vždycky nejvíc obával.
Dočasná objížďka
Dnes v novinách:
Před třemi týdny nebyla ve sněmovně schválena trestní novela, podle které by se stalo trestným činem propagovat nacismus a komunismus. Iniciátoři teď oznámili, že se pokusí zákon prosadit znovu v rozšířené podobě.
· Předkladatelé návrhu poukazují na nezpochybnitelné důkazy o zločinnosti nacistického i komunistického režimu a požadují, aby se kriminalizovaly ideje a slovník spojený s existencí těchto režimů a jejich politikou.
· Nikdo z nich si nepoložil jednoduchou otázku: „Co nás demokraty odlišuje od komunistů a nacistů?" Odpověď je přitom jednoduchá - je to právě svoboda projevu jako první podmínka legitimní demokratické vlády.
· Jistě, naše nedávná zkušenost nám možná brání v tom, abychom otevřeně vystupovali na obranu komunistických či nacistických křiklounů a jejich odpudivého vidění světa. Nevědomky tak ale podkopáváme základy demokracie. Svoboda projevu je totiž princip, který se neptá po tom, co kdo říká, ale zda to smí říkat a jestli mu v tom zákony mohou bránit.
· Žijeme v ústavní demokracii, ve které bychom měli pečlivě dbát na to, aby se z hlediska trestního práva jinak posuzovaly slova a činy. Zatímco bychom měli být co nejostražitější a nekompromisní při posuzování extremistických činů, slovní projevy extremistů bychom měli potírat ve svobodné diskusi a politickém boji, nikoli silou zákona a policejními zákroky.
· Jestliže budeme projevy politického extremismu kriminalizovat, oslabíme tím paradoxně samu podstatu demokracie. Zlenivíme a budeme si myslet, že s extremisty se nemusí vést politický spor a namísto otevřené diskuse postačí k jejich potření ono pověstné rameno spravedlnosti.
· Vztah mezi slovy a činy je mnohem složitější, než jak se nám snaží zákonodárci namluvit. Měli bychom si to uvědomovat nejen tehdy, když na svobodu projevu útočí fanatici, ale snad ještě více, jestliže ji chce omezovat státní moc. A platí to i v případě projevů tak odporných, jako je nacismus nebo komunismus!
Svobodu projevu pro nacisty a komunisty?!
30. března 2006, Lidové noviny
Jiří Přibáň, právník a vysokoškolský pedagog
První podmínkou legitimní demokratické vlády je svoboda projevu. A kdy si my, demokraté, můžeme dovolit úplnou svobodu projevu? Pokud se cítíme silnější v kramflekách než naši kritici.
Dnes ve válce proti terorismu se už ani první demokratická mocnost světa necítí úplně bezpečně, a začíná omezovat jisté klasické demokratické vymoženosti.
My sice máme krytá záda příslušností k euroatlantickému společenství, ale i tak se nám začíná zajídat, že socani si můžou s pomocí komunistů odhlasovat třeba zákoník práce. A tak by snad nebylo od věci kolem té demokracie udělat dočasnou objížďku novelou zákona...
Před třemi týdny nebyla ve sněmovně schválena trestní novela, podle které by se stalo trestným činem propagovat nacismus a komunismus. Iniciátoři teď oznámili, že se pokusí zákon prosadit znovu v rozšířené podobě.
· Předkladatelé návrhu poukazují na nezpochybnitelné důkazy o zločinnosti nacistického i komunistického režimu a požadují, aby se kriminalizovaly ideje a slovník spojený s existencí těchto režimů a jejich politikou.
· Nikdo z nich si nepoložil jednoduchou otázku: „Co nás demokraty odlišuje od komunistů a nacistů?" Odpověď je přitom jednoduchá - je to právě svoboda projevu jako první podmínka legitimní demokratické vlády.
· Jistě, naše nedávná zkušenost nám možná brání v tom, abychom otevřeně vystupovali na obranu komunistických či nacistických křiklounů a jejich odpudivého vidění světa. Nevědomky tak ale podkopáváme základy demokracie. Svoboda projevu je totiž princip, který se neptá po tom, co kdo říká, ale zda to smí říkat a jestli mu v tom zákony mohou bránit.
· Žijeme v ústavní demokracii, ve které bychom měli pečlivě dbát na to, aby se z hlediska trestního práva jinak posuzovaly slova a činy. Zatímco bychom měli být co nejostražitější a nekompromisní při posuzování extremistických činů, slovní projevy extremistů bychom měli potírat ve svobodné diskusi a politickém boji, nikoli silou zákona a policejními zákroky.
· Jestliže budeme projevy politického extremismu kriminalizovat, oslabíme tím paradoxně samu podstatu demokracie. Zlenivíme a budeme si myslet, že s extremisty se nemusí vést politický spor a namísto otevřené diskuse postačí k jejich potření ono pověstné rameno spravedlnosti.
· Vztah mezi slovy a činy je mnohem složitější, než jak se nám snaží zákonodárci namluvit. Měli bychom si to uvědomovat nejen tehdy, když na svobodu projevu útočí fanatici, ale snad ještě více, jestliže ji chce omezovat státní moc. A platí to i v případě projevů tak odporných, jako je nacismus nebo komunismus!
Svobodu projevu pro nacisty a komunisty?!
30. března 2006, Lidové noviny
Jiří Přibáň, právník a vysokoškolský pedagog
První podmínkou legitimní demokratické vlády je svoboda projevu. A kdy si my, demokraté, můžeme dovolit úplnou svobodu projevu? Pokud se cítíme silnější v kramflekách než naši kritici.
Dnes ve válce proti terorismu se už ani první demokratická mocnost světa necítí úplně bezpečně, a začíná omezovat jisté klasické demokratické vymoženosti.
My sice máme krytá záda příslušností k euroatlantickému společenství, ale i tak se nám začíná zajídat, že socani si můžou s pomocí komunistů odhlasovat třeba zákoník práce. A tak by snad nebylo od věci kolem té demokracie udělat dočasnou objížďku novelou zákona...
24 března, 2006
Chceš se stát českým odpadkem?
Dnešní tisk:
· Přistěhovalci by měli respektovat rozhodnutí, tradice a hodnoty země, v níž chtějí mít nový domov, shodla se šestice nejlidnatějších zemí EU
· Členské země Evropské unie by společně měly vypracovat zásady určité „dohody o integraci“ s přistěhovalci, kterých míří do unie stále více. Dohoda by stanovovala základní práva migrantů, ale i jejich povinnosti vůči zemi, do níž přišli.
· Platila by pro všechny přistěhovalce a její odmítnutí by mohlo být důvodem odmítnout dotyčným právo pobytu
· Uzavření dohody s přistěhovalci by muselo stát na počátku jejich integračního procesu
· Stěžejní je, aby si přistěhovalci osvojili základní znalosti o zemi, do níž přišli. V současnosti tomu tak příliš často není.
· Pokud si příchozí chtějí v zemi vybudovat nový domov, musejí respektovat její „rozhodnutí, tradice a hodnotovou orientaci“.
EU plánuje „integrační dohodu“
24. března 2006, Lidové noviny
čtk
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060324_000049_ln_noviny_sko&klic=212326&mes=20060324
Testy, kterými se Němci a Rakušani brání nežádoucím přistěhovalcům, jsou inspirující i pro nás. My máme podobný problém s německými odpadky. I ony, pokud si v naší zemi chtějí vybudovat nový domov, by měly respektovat rozhodnutí, tradice a hodnoty naší země. V současnosti tomu tak příliš často není. Komise expertů by měla vypracovat zásady imtegrace německých odpadků s českou krajinou a obyvatelstvem. Odpadky, které by chtěly získat české občanství by musely složit zkoušku znalosti české krajiny, vlastivědy, památkopisu. Mezi otázky testů by mohlo zařazeno kolik kamionů německých odpadků by zakrylo český Karlštějn, kolik by jich bylo třeba na postavení nového Řípu vedle toho starého, kolik tun by naplnilo Václavské náměstí do výše 10 metrů, a zda by stačilo stejné množství i na zaplnění všech nádvoří Pražského hradu. Německé odpadky by měly být umísťovány jen na místa označená českou vlajkou s nápisem Scheisse v modrém poli. A to nejblíže 2 metry od oken obytných domů, pokud místní poměry nedovolí vyjímku. V případě nesrovnalostí by měli mít Češi právo stěžovat si v Bruselu, nebo daleko lépe na hlavním nádraží v Postoloprtech.
· Přistěhovalci by měli respektovat rozhodnutí, tradice a hodnoty země, v níž chtějí mít nový domov, shodla se šestice nejlidnatějších zemí EU
· Členské země Evropské unie by společně měly vypracovat zásady určité „dohody o integraci“ s přistěhovalci, kterých míří do unie stále více. Dohoda by stanovovala základní práva migrantů, ale i jejich povinnosti vůči zemi, do níž přišli.
· Platila by pro všechny přistěhovalce a její odmítnutí by mohlo být důvodem odmítnout dotyčným právo pobytu
· Uzavření dohody s přistěhovalci by muselo stát na počátku jejich integračního procesu
· Stěžejní je, aby si přistěhovalci osvojili základní znalosti o zemi, do níž přišli. V současnosti tomu tak příliš často není.
· Pokud si příchozí chtějí v zemi vybudovat nový domov, musejí respektovat její „rozhodnutí, tradice a hodnotovou orientaci“.
EU plánuje „integrační dohodu“
24. března 2006, Lidové noviny
čtk
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060324_000049_ln_noviny_sko&klic=212326&mes=20060324
Testy, kterými se Němci a Rakušani brání nežádoucím přistěhovalcům, jsou inspirující i pro nás. My máme podobný problém s německými odpadky. I ony, pokud si v naší zemi chtějí vybudovat nový domov, by měly respektovat rozhodnutí, tradice a hodnoty naší země. V současnosti tomu tak příliš často není. Komise expertů by měla vypracovat zásady imtegrace německých odpadků s českou krajinou a obyvatelstvem. Odpadky, které by chtěly získat české občanství by musely složit zkoušku znalosti české krajiny, vlastivědy, památkopisu. Mezi otázky testů by mohlo zařazeno kolik kamionů německých odpadků by zakrylo český Karlštějn, kolik by jich bylo třeba na postavení nového Řípu vedle toho starého, kolik tun by naplnilo Václavské náměstí do výše 10 metrů, a zda by stačilo stejné množství i na zaplnění všech nádvoří Pražského hradu. Německé odpadky by měly být umísťovány jen na místa označená českou vlajkou s nápisem Scheisse v modrém poli. A to nejblíže 2 metry od oken obytných domů, pokud místní poměry nedovolí vyjímku. V případě nesrovnalostí by měli mít Češi právo stěžovat si v Bruselu, nebo daleko lépe na hlavním nádraží v Postoloprtech.
22 března, 2006
Nekompromisní kompromisy:
Dnes v novinách:
· Lukašenko dovedl Bělorusy až na samu mez. Jeho režim, jeho styl, atmosféra jeho vládnutí jsou nepřijatelné, neúnosné pro normálního člověka.
· Přesto je hodně lidí, jimž tento styl vyhovuje, ba považují ho za spravedlivý a správný.
· Lukašenko svými zákroky prohloubil rozdělení společnosti na, stručně řečeno, zastánce východní byzantské politické tradice a příznivce demokratických západních hodnot. Ti první nemají ve svém kulturním arzenálu takové nástroje jako respekt k jiným názorům či ochotu ke kompromisu. Uznávají pouze právo síly. Kdo nesouhlasí, může si dovolit tak maximálně mlčet. Jinak bude umlčen.
· Proto je důležitá mezinárodní podpora a solidarita. Citelný tlak na představitele režimu z jedné strany a podpora nezávislých spolků a aktivistů na druhé. Zákaz vstupu na území demokratických státu pro ty, kdo se podílejí na pronásledování a perzekucích. Široké možnosti studia pro studenty vyloučené z běloruských škol za politickou aktivitu, školení a semináře pro nezávislé odborníky. Podpora necenzurovaných informačních zdrojů včetně rozhlasového a televizního vysílání pro Bělorusko. Nakonec, všestranná podpora disidentů a perzekuovaných osob.
· Bělorusové musejí nakonec pocítit a uvěřit, že západní hodnoty, solidarita a demokracie mají skutečnou sílu a zvítězí.
Bělorusové potřebují pomoc a podporu
22. března 2006, Lidové noviny
VLADISLAV JANDJUK, zmocněnec běloruské exilové vlády, mluvčí kulturního spolku Bělorusů v ČR Skaryna, mluvčí Demokratického fóra Bělorusů Evropy, zmocněnec pro střední Evropu Rady BNR (prozatímní exilové vlády)
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060322_000004_ln_noviny_sko&klic=212279&mes=20060322
Lidé, kterým styl Lukašenka vyhovuje, rusifikovaní zastánci byzanské politické tradice, nejsou normální, nemají respekt k jiným názorům a ochotu ke kompromisu, zdůrazňuje Vladislav Jandjuk. Tyto skvělé vlastnosti naopak nechybí nám zastáncům a nositelům demokratických západních hodnot. Jak správně jmenovaný autor ukazuje, kompromis projevujeme vyvíjením citelného tlaku rázným postojem "mezinárodního společenství", jako třeba pomocí embarg a sankcí. Provozujeme s roztomilým kompromisem podvratnou činnost podporou aktivistů a disidentů, financováním informačních zdrojů vč. televizního a rozhlasového vysílání proti vybrané zemi, dokud tamní nepochopí, že nemají šanci proti nekompromisním hodnotám naší demokracie.
· Lukašenko dovedl Bělorusy až na samu mez. Jeho režim, jeho styl, atmosféra jeho vládnutí jsou nepřijatelné, neúnosné pro normálního člověka.
· Přesto je hodně lidí, jimž tento styl vyhovuje, ba považují ho za spravedlivý a správný.
· Lukašenko svými zákroky prohloubil rozdělení společnosti na, stručně řečeno, zastánce východní byzantské politické tradice a příznivce demokratických západních hodnot. Ti první nemají ve svém kulturním arzenálu takové nástroje jako respekt k jiným názorům či ochotu ke kompromisu. Uznávají pouze právo síly. Kdo nesouhlasí, může si dovolit tak maximálně mlčet. Jinak bude umlčen.
· Proto je důležitá mezinárodní podpora a solidarita. Citelný tlak na představitele režimu z jedné strany a podpora nezávislých spolků a aktivistů na druhé. Zákaz vstupu na území demokratických státu pro ty, kdo se podílejí na pronásledování a perzekucích. Široké možnosti studia pro studenty vyloučené z běloruských škol za politickou aktivitu, školení a semináře pro nezávislé odborníky. Podpora necenzurovaných informačních zdrojů včetně rozhlasového a televizního vysílání pro Bělorusko. Nakonec, všestranná podpora disidentů a perzekuovaných osob.
· Bělorusové musejí nakonec pocítit a uvěřit, že západní hodnoty, solidarita a demokracie mají skutečnou sílu a zvítězí.
Bělorusové potřebují pomoc a podporu
22. března 2006, Lidové noviny
VLADISLAV JANDJUK, zmocněnec běloruské exilové vlády, mluvčí kulturního spolku Bělorusů v ČR Skaryna, mluvčí Demokratického fóra Bělorusů Evropy, zmocněnec pro střední Evropu Rady BNR (prozatímní exilové vlády)
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060322_000004_ln_noviny_sko&klic=212279&mes=20060322
Lidé, kterým styl Lukašenka vyhovuje, rusifikovaní zastánci byzanské politické tradice, nejsou normální, nemají respekt k jiným názorům a ochotu ke kompromisu, zdůrazňuje Vladislav Jandjuk. Tyto skvělé vlastnosti naopak nechybí nám zastáncům a nositelům demokratických západních hodnot. Jak správně jmenovaný autor ukazuje, kompromis projevujeme vyvíjením citelného tlaku rázným postojem "mezinárodního společenství", jako třeba pomocí embarg a sankcí. Provozujeme s roztomilým kompromisem podvratnou činnost podporou aktivistů a disidentů, financováním informačních zdrojů vč. televizního a rozhlasového vysílání proti vybrané zemi, dokud tamní nepochopí, že nemají šanci proti nekompromisním hodnotám naší demokracie.
21 března, 2006
Český jestřáb předčí amerického
Dnes v novinách:
"Iráčtí“ jestřábi v USA začínají ztrácet nervy, byla by ale škoda podlehnout deziluzi.
· Válka v Iráku dospěla do „vietnamské“ fáze.
· Vietnam začíná připomínat ztráta nervů části kdysi válečnicky orientované západní elity
· Popularita amerického prezidenta George Bushe se usadila v suterénních číslech.
· Na stole je otázka případného rozdělení země na kurdskou, sunnitskou a šíitskou oblast
· Zkušenosti praví, že horké hlavy je nejdřív třeba od sebe oddělit i na několik let, než je možné pokoušet se opatrně o řešení. Rozdělení Iráku má úskalí, není to dobrá varianta, ale ostatní vypadají hůř.
· Přílišné ambice vedou k deziluzi a uprostřed jejích chapadel se právě nacházíme. Byla by škoda, kdyby nás k sobě stáhla úplně, vždyť osvobození Iráku přineslo mnoho pozitivního.
Válka není prohraná
21. března 2006, Lidové noviny
Tomáš Klvaňa, publicista
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060321_000040_ln_noviny_sko&klic=212267&mes=20060321
Válka s teroristy není prohraná, je to jen dlouhý zápas s těmi, kteří doufají, že ztratíme trpělivost a nervy, říká Tomáš Klvaňa. Jeho rozhodnost by mohla být příkladem jestřábům v USA, kteří na rozdíl od toho našeho, českého, nervy ztrácejí. Tomáš si už dávno myslí, že nemá cenu mluvit o demokracii v Iráku, že by bylo lépe rozdělit irácké králíky do kurdských, šíítských a sunitských kotců, a byl by pokoj.
Možná má pravdu, možná ne. Možná by to spíš chtělo oddělit od sebe ty co z různých důvodů jsou ochotni spolupracovat s nepřítelem, od těch, kteří si myslí, že válka se spojeneckými teroristy není prohraná, že je to jen zápas na dlouhou dobu s těmi, kteří sázejí na to, že my, Iráčané, ztratíme trpělivost a nervy.
Problém je, jak je rozeznat.
"Iráčtí“ jestřábi v USA začínají ztrácet nervy, byla by ale škoda podlehnout deziluzi.
· Válka v Iráku dospěla do „vietnamské“ fáze.
· Vietnam začíná připomínat ztráta nervů části kdysi válečnicky orientované západní elity
· Popularita amerického prezidenta George Bushe se usadila v suterénních číslech.
· Na stole je otázka případného rozdělení země na kurdskou, sunnitskou a šíitskou oblast
· Zkušenosti praví, že horké hlavy je nejdřív třeba od sebe oddělit i na několik let, než je možné pokoušet se opatrně o řešení. Rozdělení Iráku má úskalí, není to dobrá varianta, ale ostatní vypadají hůř.
· Přílišné ambice vedou k deziluzi a uprostřed jejích chapadel se právě nacházíme. Byla by škoda, kdyby nás k sobě stáhla úplně, vždyť osvobození Iráku přineslo mnoho pozitivního.
Válka není prohraná
21. března 2006, Lidové noviny
Tomáš Klvaňa, publicista
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060321_000040_ln_noviny_sko&klic=212267&mes=20060321
Válka s teroristy není prohraná, je to jen dlouhý zápas s těmi, kteří doufají, že ztratíme trpělivost a nervy, říká Tomáš Klvaňa. Jeho rozhodnost by mohla být příkladem jestřábům v USA, kteří na rozdíl od toho našeho, českého, nervy ztrácejí. Tomáš si už dávno myslí, že nemá cenu mluvit o demokracii v Iráku, že by bylo lépe rozdělit irácké králíky do kurdských, šíítských a sunitských kotců, a byl by pokoj.
Možná má pravdu, možná ne. Možná by to spíš chtělo oddělit od sebe ty co z různých důvodů jsou ochotni spolupracovat s nepřítelem, od těch, kteří si myslí, že válka se spojeneckými teroristy není prohraná, že je to jen zápas na dlouhou dobu s těmi, kteří sázejí na to, že my, Iráčané, ztratíme trpělivost a nervy.
Problém je, jak je rozeznat.
Vízová očista
Dnes v novinách:
Nedávný příběh mladé Češky, ilegálně pobývající na území USA s propadlým turistickým vízem, znovu přivábil pozornost k velmi trapné skvrně na ubrusu stolu, který sdílíme se zámořskými spřátelenými zeměmi - Austrálií, Kanadou a Spojenými státy.
· Víc než vzdálenosti nás oddělují vízové povinnosti.
· A ty jsou rozloženy asymetricky, tedy bariéra je jednostranná.
· Je to zřetelně dílo byrokratických struktur: úřady dávají přednost zákazům před povolováním.
· Přitom každá z těchto tří velkých zemí ospravedlňuje tuto svoji malost jinak.
· Zůstává faktem, že stojíme v roli prosebníků žmoulajících čepici v ruce
· Tradiční členské země unie mají se zámořím bezvízový styk: i to je chmurně groteskní důkaz byrokratické tuposti.
Malost velkých
Jan Zátorský, Lidové Noviny
20. března 2006
Ondřej Neff
Podobné případy nejsou důkazem byrokratické tuposti, spíš úkaz podnikavosti neokolonizátorů. Železná opona konečně zbourána a tak mazaní Nomurové a podobní korporační šejdíři mají volnou ruku vycucávat nás jako citron. A taky mají kam vyvážet svoje odpadky a smrad. A to chcete abychom takhle pokálení měli volný přístup do slušných a čistotných zemí bez pečlivé selekce a osprchování?
Nedávný příběh mladé Češky, ilegálně pobývající na území USA s propadlým turistickým vízem, znovu přivábil pozornost k velmi trapné skvrně na ubrusu stolu, který sdílíme se zámořskými spřátelenými zeměmi - Austrálií, Kanadou a Spojenými státy.
· Víc než vzdálenosti nás oddělují vízové povinnosti.
· A ty jsou rozloženy asymetricky, tedy bariéra je jednostranná.
· Je to zřetelně dílo byrokratických struktur: úřady dávají přednost zákazům před povolováním.
· Přitom každá z těchto tří velkých zemí ospravedlňuje tuto svoji malost jinak.
· Zůstává faktem, že stojíme v roli prosebníků žmoulajících čepici v ruce
· Tradiční členské země unie mají se zámořím bezvízový styk: i to je chmurně groteskní důkaz byrokratické tuposti.
Malost velkých
Jan Zátorský, Lidové Noviny
20. března 2006
Ondřej Neff
Podobné případy nejsou důkazem byrokratické tuposti, spíš úkaz podnikavosti neokolonizátorů. Železná opona konečně zbourána a tak mazaní Nomurové a podobní korporační šejdíři mají volnou ruku vycucávat nás jako citron. A taky mají kam vyvážet svoje odpadky a smrad. A to chcete abychom takhle pokálení měli volný přístup do slušných a čistotných zemí bez pečlivé selekce a osprchování?
20 března, 2006
Nevzdávejte to
Dnes v novinách:
· Když před přesně třemi lety vtrhli Američané se svými spojenci do Iráku, měla tato mise hned několik cílů. Zbavení Saddámova režimu zbraní hromadného ničení bylo jen jedním z nich, byť tím nejzprofanovanějším. Mluvilo se také o propojení Saddámova režimu s mezinárodním terorismem.
· A do výčtu cílů můžeme pro pestrost připočíst i jeden, který zmiňují odpůrci vojenského zásahu - ropu.
· Jedním z důvodů, proč Saddám před třemi lety tak lehko podlehl vojenskému vpádu spojenců v čele s Američany, bylo jeho přesvědčení o síle irácké armády a frontových úspěších, jimiž ho ve strachu o svůj život živili jeho podřízení.
· My můžeme prohrát také. Jestliže nebudeme chtít vidět současné i nově vznikající hrozby v Iráku, ale také pokud podlehneme každodennímu nářku nad bídným stavem věcí.
Jak prohrát válku o Irák
20. března 2006,
Petr Pešek, redaktor LN
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060320_000004_ln_noviny_sko&klic=212243&mes=20060320 Lidové noviny
Kdo to jsou ti MY co můžeme prohrát? O mně asi řeč nebude, nikoho jsem nepřepadl.
Jsou to MY redaktoři Lidových novin?
Nebo myslí Petr Pešek sám sebe a prezidenta Bushe? Jóó, tak to už máte hlavní fázi Stalingradu za sebou, a teď vás čekají plánované ústupy a konečně slavné vítěství, i kdyby třeba až před branami vašeho protileteckého bunkru.
· Když před přesně třemi lety vtrhli Američané se svými spojenci do Iráku, měla tato mise hned několik cílů. Zbavení Saddámova režimu zbraní hromadného ničení bylo jen jedním z nich, byť tím nejzprofanovanějším. Mluvilo se také o propojení Saddámova režimu s mezinárodním terorismem.
· A do výčtu cílů můžeme pro pestrost připočíst i jeden, který zmiňují odpůrci vojenského zásahu - ropu.
· Jedním z důvodů, proč Saddám před třemi lety tak lehko podlehl vojenskému vpádu spojenců v čele s Američany, bylo jeho přesvědčení o síle irácké armády a frontových úspěších, jimiž ho ve strachu o svůj život živili jeho podřízení.
· My můžeme prohrát také. Jestliže nebudeme chtít vidět současné i nově vznikající hrozby v Iráku, ale také pokud podlehneme každodennímu nářku nad bídným stavem věcí.
Jak prohrát válku o Irák
20. března 2006,
Petr Pešek, redaktor LN
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060320_000004_ln_noviny_sko&klic=212243&mes=20060320 Lidové noviny
Kdo to jsou ti MY co můžeme prohrát? O mně asi řeč nebude, nikoho jsem nepřepadl.
Jsou to MY redaktoři Lidových novin?
Nebo myslí Petr Pešek sám sebe a prezidenta Bushe? Jóó, tak to už máte hlavní fázi Stalingradu za sebou, a teď vás čekají plánované ústupy a konečně slavné vítěství, i kdyby třeba až před branami vašeho protileteckého bunkru.
Komu není rady...
Dnes v tisku:
MINSK Očekávané vítězství běloruského vůdce Alexandra Lukašenka ve zpochybňovaných prezidentských volbách vyhnalo jeho odpůrce do ulic.
· Do uzávěrky tohoto vydání LN ale k žádným střetům nedošlo.
· Že si byl Lukašenko jist svým neochvějným postavením, bylo vidět i na jeho dalších včerejších výrocích. George W. Bushe například nazval "teroristou číslo jedna".
· "Diktátor v Evropě, to je nemožné, jen hloupí lidé si to mohou myslet," řekl. "Ale jestliže někoho těší nazývat mě diktátorem, tak ať to dělá," reagoval na slova americké ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové, která ho nazvala "posledním diktátorem Evropy".
Lukašenko vyhrál, opozice vytáhla do ulic Minsku
20. března 2006, Lidové noviny
tes, afp, čtk
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060320_000005_ln_noviny_sko&klic=212243&mes=20060320
Kdyby Lukašenko byl demokratem, jako že není, tak by se vždycky večer doma v Minsku se všemi kolektivně dohodl, koho si zítra přepadnou, co si z dobytých území přivezou domů, na koho uvalí embargo, ktery režim podlomí podvratnou činností, jaké podezřelé hodí pod zámek a nechají je dělat věci, které velmi obveselí běloruské vojáčky a vojandy. Když ale mermomocí tím diktátorem chce zůstat, tak ať se ksakru k hlavním světovým demokraciím chová vstřícně . Bude mít pokoj a ještě na tom vydělá.
MINSK Očekávané vítězství běloruského vůdce Alexandra Lukašenka ve zpochybňovaných prezidentských volbách vyhnalo jeho odpůrce do ulic.
· Do uzávěrky tohoto vydání LN ale k žádným střetům nedošlo.
· Že si byl Lukašenko jist svým neochvějným postavením, bylo vidět i na jeho dalších včerejších výrocích. George W. Bushe například nazval "teroristou číslo jedna".
· "Diktátor v Evropě, to je nemožné, jen hloupí lidé si to mohou myslet," řekl. "Ale jestliže někoho těší nazývat mě diktátorem, tak ať to dělá," reagoval na slova americké ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové, která ho nazvala "posledním diktátorem Evropy".
Lukašenko vyhrál, opozice vytáhla do ulic Minsku
20. března 2006, Lidové noviny
tes, afp, čtk
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060320_000005_ln_noviny_sko&klic=212243&mes=20060320
Kdyby Lukašenko byl demokratem, jako že není, tak by se vždycky večer doma v Minsku se všemi kolektivně dohodl, koho si zítra přepadnou, co si z dobytých území přivezou domů, na koho uvalí embargo, ktery režim podlomí podvratnou činností, jaké podezřelé hodí pod zámek a nechají je dělat věci, které velmi obveselí běloruské vojáčky a vojandy. Když ale mermomocí tím diktátorem chce zůstat, tak ať se ksakru k hlavním světovým demokraciím chová vstřícně . Bude mít pokoj a ještě na tom vydělá.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)