Klientelistická demokracie

Dnes v Lidových novinách:

PRAHA Co mají společného expremiér Topolánek, šéf ČEZ Martin Roman, lobbista téže firmy Vladimír Johanes nebo bývalý (a možná budoucí) ministr průmyslu a obchodu Milan Urban?

• Kromě záliby v Toskánsku a společných výletech na jachtách hlavně značný vliv na společnost ČEZ a energetickou politiku státu.
• Středem pozornosti jsou zejména vztahy mezi Urbanem a Johanesem.
• Právě exministr ČSSD totiž pomohl prosadit výslednou podobu přidělování emisních povolenek, na nichž ČEZ vydělá desítky miliard korun.
• Energetická firma zase přislíbila až 25 miliard na lokální elektrárny, což sociální demokraté chtějí patřičně využít ve volební kampani.
• Pro politiky je zase nejziskovější firma v republice velice lákavou cestou, jak alespoň částečně zalepit stále hrůzostrašnější díru ve státním rozpočtu.
• „Ve hře jsou obrovské zisky ČEZ navzdory krizi, což je trnem v oku mnoha politiků.
• Tématem tedy může být třeba vyplácení mimořádné dividendy či dodatečné zdanění.
• Deficit je teď pro politiky tím hlavním, a tak mohou chtít z podniku dostat ještě více," řekl Hatlapatka.
• Energetický gigant ovšem takové vazby vehementně popírá.

Politici a ČEZ, placené přátelství
Lidové noviny, 31. července 2009
VOJTĚCH BEDNÁŘ
http://www.lidovky.cz/politici-a-cez-placene-pratelstvi-dlt-/ln_noviny.asp?c=A090731_000010_ln_noviny_sko&klic=232704&mes=090731_0

Máme zde další typický případ z oblasti tzv."klientelistické demokracie", jak ji nedávno popsal Michal Klíma v LN v "Podnikatelé na politickém trhu" http://www.lidovky.cz/podnikatele-na-politickem-trhu-dmq-/ln_noviny.asp?c=A090613_000094_ln_noviny_sko&klic=232018&mes=090613_0
Podle Klímy klientelismus představuje permanentně se rozšiřující systém více či méně skrytých vazeb a kontaktů především mezi světem politiky a byznysu, kterému jde o maximalizaci zisku ve formě co největší koncentrace moci a bohatství. Demokracii je pak možné definovat jako vládu příslušných stran a jimi protěžovaných firem, které koexistují v symbióze a vzájemně parazitují na veřejných zdrojích daňových poplatníků. Obecně lze takový stav označit za klientelistickou demokracii.
V Americe, považované za neoficiálního „mistra světa v demokracii“, jsou zřejmě ještě dále, jak se dočítám v „The American Road to Fascism…“
Politická a ekonomická moc se stále více nachází v rukou korporací. Jak Republikáni, tak Demokraté jsou na korporacích finančně závislí. Korporace neutralizovaly národní, státní a soudní moc. Dvořané této elitě neodporují, a nezpochybňují strukturu korporativního státu. Korporace na oplátku využívají své moci v televizi a vytváří z nich multimilionové celebrity, a dovolí jím přístup do svých kruhů.
Vlastnictví vlády jednotlivcem , skupinou, nebo jinou soukromou řídící moci je v podstatě fašismus…
Mnohem více viz http://www.opednews.com/articles/1/The-American-Road-to-Fasci-by-Richard-Clark-090729-471.html