14 listopadu, 2006

Fiskálně neodpovědné udičky

Dnes v Lidových novinách:

Je skutečností, že nemáme vládu založenou na jasném a srozumitelném programu a nejspíše ji ani na tři a půl roku do dalších sněmovních voleb mít nebudeme.
· Máme kabinet bez důvěry, který nemá a nemůže mít sílu řešit mnoho let zanedbávané problémy této země.
· To však neznamená, že chronicky známé potíže lze dále prohlubovat, byť jen nesplnitelnými sliby, třeba tak, jak to dělá místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas.
· Jeho prohlášení, že tzv. náhradový poměr, tedy podíl průměrného důchodu na průměrné hrubé mzdě musí zůstat na zhruba 42 procentech, jsme už slyšeli snad tisíckrát od Zdeňka Škromacha a smáli jsme se této naivitě.
· Smáli bychom se dál i Nečasovi, pokud by zároveň nezazněla famózní konstrukce, že stát by zcela nově měl do systému průběžného důchodového pojištění začít přispívat za matky na mateřské, nemocné a nezaměstnané.
· To by v okamžiku vytvořilo propad veřejných financí v rozsahu miliard, možná i desítek miliard korun.
· Normální, do situace zasvěcený občan by čekal, že po změně vlády, byť podmíněné politickou situací, a po nástupu liberálních politiků k moci ustanou alespoň plané sliby a když není síla pro skutečnou životaschopnou reformu, nebudou se alespoň rozbíjet stavy, na nichž by mohla být někdy v budoucnu utkána.
· Nestalo se tak.
· Ať už bude na příští rok, dva či čtyři ministrem práce a sociálních věcí kdokoli, je jeho úkolem zabrzdit růst všech výdajů jeho resortu a nevymýšlet žádné „inovace“ až do prosazení skutečné dlouhodobé penzijní reformy.
· I zvyšování důchodů by mělo klesnout jen a pouze na zákonnou hranici, kde už se mimochodem Topolánkova vláda svým úsporným slibům zpronevěřila.
· Pokud totiž dnešní ministr nemá sílu na prosazení skutečných reforem, měl by mít sílu alespoň na udržení resortu v takovém stavu, aby byl vůbec někdy v budoucnu reformovatelný.

Když ne dnes, tak aspoň zítra
14. listopadu 2006, Lidové noviny
Pavel Páral zástupce šéfredaktora Eura


Po nástupu liberálních politiků plané sliby nepochybně ustanou. Zatím zůstávají, protože se liberálové k moci ještě pořádně nedostali. Než se tak stane, budou se liberálové do přízně svých budoucích obětí zdánlivě fiskálně neodpovědně vlísávat, dokud jim v předčasných volbách na vějičku neskočí. Až potom past sklapne. Dobře těm obětem tak, je to jejich odpovědnost, když si nechají odbourat pud sebezáchovy. Chovají se pošetile jako ten pstroužek co skočí na udičku. Ten však nemá k dispozici podobný rozum jako lovec, aby se s ním mohl rovnocenně měřit.