Českem obchází strašidlo - strašidlo antikomunismu.
- Ke svatému tažení proti němu se spojily všechny mocnosti kritického myšlení -Václav Bělohradský, Václav Klaus i Pavel Barša, filozofové i anarchisté.
- Distinkci mezi antikomunismem a nekomunismem využil už v roce 2003 Václav Klaus: aby mohl na jedné straně odmítnout antikomunismus (a zajistit si tak hlasy komunistických poslanců v prezidentské volbě) a na straně druhé nepoškodit svou sebeprezentaci jakožto jediného důsledně pravicového a konzervativního politika.
- Domnívám se, že podobně jako Václav Klaus chtějí Pavel Barša a Václav Bělohradský odmítnout antikomunismus, aniž by přijali komunistické stanovisko.
- Na článku Pavla Barši zarazí neúspěšná snaha propojit foucaultovskou analýzu diskurzu s velmi pragmatickým požadavkem zapojení komunistů do vlády.
- Kvůli pokračujícímu vydělení mají komunisté nulový koaliční potenciál a podle Barši „v dlouhodobém veřejném zájmu této země není vyloučení komunistů ze systému, nýbrž naopak jejich úplná kooptace do něj a pošpinění jeho mocí“.
- Nicméně jsem se vždy domníval, že vláda (koaliční či jakákoli jiná) má sloužit k tomu, aby vládla, a nikoli aby se v ní někdo špinil.
- Navíc se bohužel nezdá, že by špína z politiky dnes komukoli vadila; netuším tedy, proč pak do vlády ještě zapojovat komunisty.
- Václavu Bělohradskému na antikomunismu v jeho prvním článku Proč nejsem antikomunistou vadí „rétorika polarizace“.
- Svoboda slova nikomu nezaručuje právo být považován za legitimní stranu sporu; svoboda slova není nárokem na tribunu a žádný diskurz nemůže mít nárok být traktován.
- Partner v dialogu (i v dialogu politickém) má vždy jisté předpoklady a pozice v dialogu nemusí být nutně symetrická; a často také není.
- Kritik marxismu a komunismu Leszek Kołakowski napsal, že „nacismus nepotřeboval velkých lží, říkal víceméně, co byl; komunismus byl ztělesněnou lží, monumentální a svým elánem takřka sublimovanou lží“.
- Současná KSČM je vedena a reprezentuje ty, kteří tuto lež v sedmdesátých a osmdesátých letech přijali a dále hlásali.
Lidové noviny, 5. září 2009
Jakub Jirsa
Je vskutku zbytečné kooptovat komunisty do systému ve snaze "pošpinit je demokracií" za účelem dosáhnout propadu jejich preferencí, jestliže špína z politiky dnes nikomu nevadí.
V současnosti je "osou zla", kolem které se válí miliony mrtvých (násilím i bídou), kapitalismus. Sám zlo nutně produkuje ze své podstaty nerovnosti, s vnějškovými projevy kolonialismu, neokolonialismu, imperiální expanze, agrese. Jeho excesivní otevřenou formou zla byl nacismus, který si chtěl urvat větší podíl na kořisti (pokud možno celou), ale neusiloval o odstranění systému. O to se pokusil tzv. komunismus, sám se však při tom dopustil zločinů.
My, kteří z kapitalismu profitujeme a libujeme si v něm (jako si nemohli vynachválit systém otrokářství či nevolnictví ti, kteří se v něm měli dobře), se bojíme, že nám jej chtějí komunisti zbourat. Tak jako to otrokářství či nevolnictví se nepochybně nakonec sesype i kapitalismus, i bez komunistů. Otázkou je, co způsobí lidstvu více obětí - prodloužené trvání kapitalismu čekáním až sám vyhnije, nebo riskantní pokusy o jeho řízené zkrácení.
Kapitalismus je momentlně u moci, což mu dává daleko silnější pozici v dialogu, která "nemusí být nutně symetrická", jak praví J.Jirsa. Snaží se pochopitelně z dějin i současnosti své zločiny vymazat, vytlačit, bagatelizovat, relativizovat, omlouvat. Obávám se však, že ani kapitalismus nejde očistit z pozice kapitalismu.
Žádné komentáře:
Okomentovat