Evropa spolupachatelem

Dnes v Lidových novinách:

BERLÍN/PRAHA O čem vlastně jsou letošní německé volby?

• Ptalo se ještě před několika dny mnoho lidí a jasná odpověď nepřicházela.
• Souboj mezi spoluvládnoucími sociálními demokraty a Křesťansko demokratickou unií (CDU/CSU) byl mdlý, bez velkých sporných témat.
• I vítěz se zdál předem jasný – pravice a kancléřka Angela Merkelová.
• A i pokračování velké koalice se jevilo jako možné.
• Teď je všechno jinak.
• O první zásadní téma předvolební kampaně se postaral plukovník Georg Klein, velitel německého rekonstrukčního týmu v severoafghánské provincii Kundúz, když minulý pátek nařídil americkým stíhačkám bombardování dvou cisteren ukradených bojovníky Talibanu.
• Letecký útok se změnil v masakr, protože v okamžiku bombardování se k jedné z cisteren, jež uvízla v písku, seběhli vesničané.
• na tom, že to je jedna z nejhorších tragédií celé války v Afghánistánu, se shodnou všichni.
• Stejně jako v tom, že za ni mohou Němci.
• Padesát nebo možná i víc civilistů, kteří zemřeli na rozkaz německého důstojníka, by ale bylo velké politické téma i kdyby se v Německu nekonaly za dva týdny volby.
• Němci, od války silně pacifisticky zaměřený národ, mají stále velký problém strávit rostoucí angažmá svých vojáků v zahraničních misích NATO.
• Na tragédii ale mohutně parazituje postkomunistická Levice, která pod hesly „Pryč z Afghánistánu!" boduje.
• Kancléřka Angela Merkelová sice litovala obětí útoku, „oplakáváme každou oběť", žádala důkladné vyšetření masakru, ale zároveň se postavila za německou přítomnost v Afghánistánu.
• A podpořila také svého ministra obrany Franze Josefa Junga, který prohlásil: „Letecký útok byl naprosto nutný."
• Až příští dny ukážou, zda omyl plukovníka Kleina nezmění volební mapu Německa.

Lidové noviny, 10. září 2009
LUBOŠ PALATA

Ten tragický případ v Afghánistánu je omylem německého plukovníka nebo Evropy? Tato otázka napadá při četbě posledního komentáře P.C.Robertse


Roberts (ve zkratce) mimo jiné píše: Předpokládalo se, že Obama naplní americkou zahraniční politiku vyšší morálkou, nic se však nezměnilo. Kromě jiného (viz) eskaloval válku v Afghánistánu a začal novou v Pákistánu. Jak by měla reagovat Evropa? Měla by přejít do aktivní opozice vůči US zahraniční politice, a stáhnout se z NATO, protože neslouží evropským zájmům. Dvě agresivní vojenské mocnosti, USA a Izrael, by měly být sankcionovány OSN a embargovány. Místo toho je Evropa spolupachatelem válečných zločinů. Od studené války si zvykla na americké vedení. Finanční pohodlí v zákrytu US vojenské síly potlačuje evropskou nezávislou zahraniční politiku. Výsledkem je, že evropské země se staly loutkovými státy Ameriky.
Není snadného úniku z řady desetiletí trvajícího podřízeného vztahu, protože Američané si zvykli reagovat na odpor drsně. Viz příklad francouzské opozice US vpádu do Iráku – vedl k démonizaci Francie americkými médii a členy kongresu. Evropa je v podstatě zajatcem, a je nucena klást americké zájmy před ty svoje. Dokud nenajde odvahu vymanit se ze servilní podřízenosti, bude štvána do dalších válek, případně do devastující války proti Rusku.
Demokracie se z USA vytrácí. Její místo přejímá oligarchie mocných zájmových skupin. Evropa by měla odhlédnout od americké politické rétoriky o svobodě a demokracii a rozeznat vynořující se hnědokošilatý americký stát...
Pokud má Roberts pravdu, rozpoznání té hnědosti by slušelo nejlépe právě Němcům. Nejen před volbami.