Dnes v Lidových novinách:
Předčasný odchod z Iráku je katastrofa pro všechny kromě Al Kajdy
· Washingtonské čekání na zítřejší raport Studijní skupiny pro Irák vedené Jamesem Bakerem a Leem Hamiltonem provází téměř unikátní kvalita: bezradnost.
· Prezident to nemá lehké.
· Nepopulární válka prohrála jeho republikánům všeobecné volby v listopadu.
· Z vnitřku strany sílí kritikové, kteří si nedokážou představit další volby za dva roky s vojsky rozmístěnými v Iráku.
· Na druhé straně Bushův prominentní kritik a prezidentský uchazeč v roce 2008, republikán z Arizony John McCain, chce do Iráku poslat mnohem víc vojáků, neboť nevidí jinou cestu uklidnění státu rozpadajícího se sektářským násilím.
· Bush asi zůstane se svojí pozicí někde uprostřed – na navýšení počtu vojáků armáda v této situaci nemá a stažení bez stabilizace Iráku nepřipadá v úvahu.
· Pokud se opravdu takto rozhodne a řekne Bakerovi ne, bude to odvážné a správné rozhodnutí učiněné tváří v tvář odporu téměř celého amerického establishmentu.
· Stažení by totiž znamenalo přiznání, že Al Kajda vítězí.
· Američané z Iráku odejít nesmějí, naopak, musejí válku dotáhnout do konce, ať to stojí, co to stojí.
· Důsledky předčasného odchodu amerických vojsk by byly katastrofální a netýkaly by se jen Iráku.
· Je to nevděčné úsilí na dlouhá léta.
· Jde o to zemi stabilizovat a pak opatrně jejím prostřednictvím liberalizovat klíčovou oblast Středního východu.
Řekni Bakerovi ne.
5. prosince 2006, Lidové noviny
Tomáš Klvaňa, vysokoškolský učitel
Věčná škoda, že rodiče pana Klvaňu neporodili v Americe. Byl by býval měl šanci dotáhnout to místo na pouhého vysokoškolského učitele až na samotného prezidenta Spojených států. On by nestáhl či neodvolal vojska jako třeba Clinton či Reagan, on by nevolil cestu ústupu,on by každou válku řádně dotáhl až do konce ať to stojí co to stojí. Protože jinak by důsledky mohly být katastrofální pro přepadenou zemi i s okolím. Nějaký místní diktátor by mohl chtít zneužít přírodní zdroje vlastní země pro blaho vlastního lidu.
