Éra globalizace končí?

dnes:
Petr Robejšek » Globální krize pokračuje
11.08.2010
Petr Robejšek » Globální krize pokračuje
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=10515
psáno pro Dnes, příloha „kavárna“
Výtah:

• Od konce „studené války“ přestalo politické rozdělení světa bránit uskutečnění titánských snů politiků a podnikatelů.
• Nový svět bez hranic sliboval netušené možnosti růstu moci a zisku.
• Brzy se však ukázalo, že zvětšení nepřináší zákonitě zlepšení
• NATO a EU jsou příklady organizací, které přijímají kdekoho výměnou za svou akceschopnost
• Stav EU dokumentuje reálnou zátěž koordinačních a organizačních nákladů, které rostou s velikostí společenství, a pouze pomyslné výhody jeho velikosti
• Vývoj v NATO dokládá expanzi obranného spolku do bezbrannosti a bankrotující eurozóna je seskupením, které dokonce přímo ohrožuje své členy.
• Ve velkých politických nebo hospodářských organizacích jsou elity příliš vzdáleny od míst, kde má být jejich vůle uskutečňována.
• V důsledku toho nemohou ani postihnout specifické podmínky a zájmy na nižších úrovních, ani důsledně kontrolovat provádění svých rozhodnutí.
• >>
• V politickém opojení na počátku devadesátých let se zdál triumf západního modelu úplný a konečný.
• Dvacet let poté nelze přehlédnout, že se Západ prosadil jen z poloviny a toto polovičaté vítězství se obrací proti němu.
• Pouze zásady tržní ekonomiky se rozšířily po celém světě.
• Právo na soukromé vlastnictví, smluvní svoboda, volná výměna zboží a další principy, které západní demokracie musely po desetiletí bránit proti komunistickým diktaturám, dnes ekonomicky i politicky prospívají zejména nedemokratickým režimům.
• Stěžejní zásady tržní ekonomiky dosahují v těchto státech vysoké účinnosti především proto, že je nebrzdí demokratické svobody.
• Autoritářské politické systémy se naprosto ideálně doplňují s nekompromisní logikou tržně-ekonomické maximalizace zisku.
• >>
• „Globalizace“ politických svobod, druhý díl domnělého západního triumfu, se nekonala.
• Lidská práva, tajné volby a svoboda tisku se vrátily pouze do několika málo evropských zemí, které Rusko po druhé světové válce Západu odcizilo.
• A tak dvacet let po pádu komunismu dochází k soupeření mezi demokratickými a nedemokratickými tržními ekonomikami.
• V Číně a v Rusku není o autoritářské podstatě vládnutí žádných pochyb.
• Ale i Brazílie, Indie a arabské státy jsou v nejlepším případě v předdemokratickém stadiu; ve skutečnosti je ovládají různá oligarchická seskupení.
• Autoritářské režimy si s výzvami světa bez hranic snáze poradí.
• Demokratické obezličky nebrání jejich vládám rychle rozhodovat a rezolutně jednat.
• Druhou příčinou pokračující globální krize je tedy skutečnost, že autoritářské režimy jsou v dnešním bezmezném světě schopny nasadit svůj hospodářský potenciál účinněji než západní demokracie a využít z toho plynoucí politické posílení státu při soupeření o globální nadvládu.
• >>
• Pro vývoj posledních tří desetiletí je příznačná úporná a nepříliš úspěšná snaha vlád všech rozvinutých zemí udržet vysokou úroveň masového konzumu.
• Třetí opomíjená příčina pokračování globální krize je totiž trvalé (nikoliv pouze konjunkturálně dočasné) oslabování poptávky v západním světě.
• nezáleží jenom na tom, co všechno lidé chtějí, nýbrž i na tom, zdali je ekonomický systém nastaven tak, aby si na své konzumní sny mohli vydělat
• Právě v rozvinutých západních společnostech totiž dlouhodobě ubývá pracovních míst, která uživí průměrně nadané lidi.
• Ti z nich, kdo práci mají, vydělávají reálně stále méně, musí pracovat do vyššího věku, a přesto jim ve stáří hrozí chudoba.
• Stále dražší zdravotní a sociální systémy omezují možnosti masy spotřebitelů oddat se konzumnímu opojení.
• Podnikatelé reagují na prázdnotu v peněženkách rostoucího počtu zákazníků po svém; zkracují životnost produktů, rychle střídají modely a usnadňují konzum na dluh.
• >>
• Zdaleka nejúčinnějším prostředkem výrobců k podpoře odbytu je zlevňování nabízeného zboží.
• Jeho důsledkem je však buď pokles jejich vlastních zisků, nebo přesun produkce do zemí s nižšími výrobními náklady.
• ostoucí státní zadluženost tudíž není v žádném případě výlučně důsledkem rozhazovačnosti byrokratických aparátů, nýbrž mnohdy i sebezáchovným reflexem k udržení politické stability země vystavené současně diktátu bezmeznosti zisku i konzumu.
• Ve světě bez hranic jsou vlády západního světa nuceny stále masivněji vyrovnávat chybějící poptávku pomocí sociálních výdajů, a nepřímo tak subvencovat rovněž soukromý sektor.
• Odměnou se jim dostane kázání o ctnosti spořivosti ze strany těch pozorovatelů, kteří sice perfektně ovládají kupecké počty, ale jinak vůbec nic jiného.
• Že by totiž vyrovnané státní rozpočty, radikálně snížené zadlužení a daňové úlevy usnadnily podnikatelské investice tak, že by následný ekonomický růst razantně posílil masovou poptávku v rozvinutých ekonomikách?
• Ach, má svatá prostoto! – Skutečný život vypadá jinak
• >>
• Modernizace a rostoucí spotřeba konzumně vyprahlých rozvojových zemí prý na desetiletí zavlaží skomírající bonsaj západního růstu.
• Bylo by chybou se na to spolehnout.
• Chtějí-li západní země dosáhnout vyššího hospodářského růstu, tak jim export pomůže, ale rozhodující je (bohužel oslabující) domácí poptávka.
• Státy skupiny BRIC totiž potřebují západní země především jako výnosné exportní trhy.
• Import ze západních zemí je tudíž zaměřen na ty branže a produkty, které slibují posílení exportu zpět do těchto rozvinutých zemí.
• Když z hlediska rozvojových zemí poklesnou šance vyvážet na výnosné západní trhy, poklesne i ochota dovážet z rozvinutých zemí jejich nákladné stroje.
• Tento vývoj je velmi pravděpodobný, protože hlavním cílem zemí skupiny BRIC není růst mezinárodní výměny zboží jako takové, nýbrž rozvoj vlastní ekonomiky.
• A tak napodobí ty západní výrobky, které si samy nevymyslí, a domácí poptávku směřují k vlastním producentům – třeba tím, že komplikují importy spotřebního zboží z vyspělých zemí.
• Kdo chce, ten vidí zřejmé příznaky oslabování win-win efektu, tedy blahodárného efektu pro všechny zúčastněné, který byl globalizaci dosud připisován.
• >>
• Čtvrtou příčinou pokračující globální krize je skutečnost, že rozvojové země nemohou ani dělbou práce mezi sebou, ani dělbou práce s rozvinutými ekonomikami dosáhnout západní úrovně blahobytu.
• Brazílie, Rusko, Indie nebo Čína sice dosud mají nenasycený vnitřní trh a v tom se podobají dnešním rozvinutým zemím v jejich dynamické růstové fázi, chybějí jim však další tři výhody, které měly zhruba do 70. let západní země: totiž levné suroviny, levné cizí pracovní síly a nadvláda v mezinárodních organizacích regulujících obchod a finance.
• Za těchto okolností nemůže globalizace vést k tomu, aby všichni důležití hráči dosáhli srovnatelné úrovně blahobytu.
• Zavrhovaný, a přesto všemi praktikovaný protekcionismus je prvním zřetelným dokladem krize mezinárodní obchodní výměny a zostřující se konfliktní konstelace mezi růstovými a rozvinutými ekonomikami ohledně „spravedlivého“ rozdělování výnosů globalizace.
• >>
• Poučení, které však hospodářské a politické elity z dosavadních erupcí globální krize pořád ještě nehodlají vyvodit, zní: Řídit dokážeme pouze to, čemu opravdu rozumíme.
• Bylo by svrchovaně nutné snížit velikost a složitost organizací sloužících k dosahování politických a ekonomických cílů na tu úroveň, kterou jsme schopni myšlenkově obsáhnout a mocensky zvládnout.
• Mnohé nasvědčuje tomu, že k tomu stejně dojde.
• Éra globalizace končí a jedná se pouze o to, za jakých okolností se tak stane.

Bez komentáře