Kdo bude „prezidentem EU“?
- Už tento týden se má vybírat první stálý předseda Evropské rady
- Šance bývalého britského premiéra na obsazení nově upraveného postu šéfa unie klesají.
- Přesto zůstává nejčastěji zmiňovaným kandidátem.
- Zpočátku to vypadalo jako dobrý nápad.
- Brit v čele EU by mohl tuto tradičně euroskeptickou ostrovní zemi přitáhnout blíž unii.
- Jenže to, co se zprvu zdálo jako výhoda, se nyní začíná označovat za problém.
- Blairovi se připomíná, že jeho země není v EU oběma nohama - na ostrovech se neplatí eurem a Spojené království zůstává mimo schengenský prostor.
- Pravidlo evropské rovnováhy nutné pro získání podpory praví, že v důležitých institucích musejí být rovnoměrně zastoupeny malé i velké státy, země ze severu i jihu Evropy (a teď navíc staří i noví členové), zástupci levice i pravice - nemluvě o hlasech žádajících větší zastoupení žen.
- Jsou tady Blairovy šance pohřbeny?
- Česká republika s vyjádřením podpory některému z uchazečů nespěchá.
- A to i proto, že nejdříve je třeba dokončit ratifikaci Lisabonu.
- Čeká až na ratifikaci Lisabonské smlouvy.
Lidové noviny, 26. října 2009
PETR PEŠEK
Kdyby Václav Klaus nestihl ratifikovat Lisabonskou smlouvu do vypršení svého mandátu českého prezidenta, mohl by sám být horkým protikandidátem Blairovi na prezidenta EU. Česká republika sice také neplatí eurem, zato se ale v schengenském prostoru nachází (pokud z EU díky otálení s ratifikací nebude vyloučena). Pravidlo rovnováhy by bylo zachováno: Česko je jednak malý stát, a zároveň je velkým státem osobností svého prezidenta. V Klausovi je zastoupena pravice i levice. Sám je pravičák jako poleno, ale českým prezidentem se stal díky podpoře komunistů. Má ještě jednu významnou výhodu, na rozdíl od Blaira příliš britský určitě není.
Žádné komentáře:
Okomentovat