Zpráva, že skupina senátorů podala ve věci Lisabonské smlouvy další stížnost k Ústavnímu soudu, asi nikoho nepřekvapila.
- Jinými slovy, senátoři očekávají, že soud za ně bude rozhodovat v politických otázkách a vstoupí do politické arény jako aktivní hráč v situaci, kdy k tomu ovšem podle soudu neexistují ústavní předpoklady.
- Jestliže senátor Oberfalzer nechce nic menšího než zjistit, jestli Evropská unie je „mezinárodní organizací, nebo superstátem“, nemusel se obracet na Ústavní soud.
- Každý doktorand z politologie nebo práva by ho ujistil, že se nejedná ani o stát, ani o klasickou mezinárodní organizaci, ale o společenství států, které se rozhodly v zájmu společných cílů omezit svou vlastní suverenitu a přenést ji na evropské orgány.
- Z předchozího nálezu Ústavního soudu by se navíc mohl spolu s ostatními senátory dočíst, že projevem suverenity může být i rozhodnutí zákonodárce sebe sama omezit v jejím výkonu.
Lidové noviny, 3. října 2009
JIŘÍ PŘIBÁŇ, právník
Rozumím tomu správně, že projevem suverenity může být rozhodnutí zákonodárce, že se jí vzdává částečně či úplně ve prospěch na příklad superstátu, evropských orgánů, nebo třeba říšského protektora?
Jeví se to jako obdoba projevu demokracie, kdy se tato rozhodnutím zákonodárce sama vzdává ve prospěch totality. Třeba v referendu tolikrát opakovaném, dokud se dobré dílo nepodaří.
Z diskuse v LN:
..No,...
...rozumíte tomu správně. On Přibáň je totiž takový eurosvazák, že mu není v širém kraji rovno. A "nějaké" právo se už podle toho jeho světonázoru vždycky ohne (7:- /)
* 03.10.2009 18:12
* šakal
Žádné komentáře:
Okomentovat