PEKING/PRAHA „Doufal jsem, že uvidím zblízka tanky, ale nejde to,“ rozčiloval se osmadvacetiletý Wang Kchun, který se trmácel dlouhých osmatřicet hodin z provincie S'-Čchuan, aby byl u toho, až se bude v Pekingu slavit 60. výročí založení komunistické Číny.
- Nakonec se smutně přidružil ke skupince lidí, která velkolepou show sledovala v televizi.
- Takových, jako byl Wang Kchun, přijelo do Pekingu hodně a ze všech koutů země.
- Na náměstí Nebeského klidu se však dostali jen bossové komunistické strany a vybraní VIP hosté.
- „Obyčejní lidé budou nadšení a hrdí, ale ve finále to není o nich.
- Je to jen o lídrech, kteří chtějí demonstrovat svou moc.“
- „Jděte domů!
- Zmizte!
- Běžte domů a zapněte si televizi!“ citovala jednoho z uniformovaných ochránců veřejného pořádku agentura AFP.
- „Vláda se ohání tím, že má nejblíž k lidu v celé historii, přitom je paranoidní a bojí se sebemenších incidentů, které by mohly zkalit lesk její moci,“ shrnul historik Čang Ming.
Lidové noviny, 2. října 2009
PAVEL ČERNÝ
Číňané se nemohou zůčastnit oslav 60.výročí Na náměstí nebeského klidu? Tak to v komunismu chodí. Na Spartakiádu se taky dostali jen pečlivě vybraní podle toho, jestli si zakoupili vstupenky. A těch režim vydal jenom tolik, kolik bylo na Strahově sedadel. Ostátních 15 milionů Čechou a Slovákou utřelo nos. Na oslavy na Na náměstí nebeského klidu se dokonce Číňanů nedostalo víc než miliarda.
Žádné komentáře:
Okomentovat