Není mohutná hmota konstruktivistického Národního památníku na pražském Vítkově již překonaným reliktem minulosti?
- A nebylo by lepší ho zbourat než draze rekonstruovat?
- Z hlediska památkové péče jsou to samozřejmě zcela nepřiměřené otázky.
- Ale ať se nám to líbí nebo ne, v kontextu stavu obecného myšlení české společnosti jsou to otázky zcela pochopitelné.
- Klíč k odpovědi tkví kupodivu v jasně formulovaných vládních dokumentech, spatřujících v rekonstrukci této pražské dominanty součást rehabilitace památek, které jsou spjaty s našimi národními dějinami a zejména s osudy naší státnosti ve dvacátém století.
- Čili zkráceně řečeno, rehabilitace naší minulosti zvláště pak docela nedávné.
- Té minulosti, která byla komunistickými internacionalisty zbavena jakéhokoliv pozitivního smyslu a vystřídána hlubokým nihilistickým ahistorismem „života ze dne na den".
- Kořeny každého z nás byly zpochybňovány, až zahnaly společnost do absolutní historické izolace.
- Může však člověk žít bez vědomí své minulosti?
- Jak dlouho?
- Není už nevyšší čas prozřít a rehabilitovat naši minulost?
Lidové noviny, 27. října 2009
VLADIMÍR BYSTROV, publicista
http://www.lidovky.cz/rehabilitace-historicke-pameti-d30-/ln_noviny.asp?c=A091027_000048_ln_noviny_sko&klic=233944&mes=091027_0
Může člověk žít bez vědomí své minulosti? To rozhodně nemůže, protože by se dostal do absolutní historické izolace, jak správně píše Vladimír Bystrov. A tak je milé od Lidových novin, že už řadu týdnů na stránce publicistiky denně připomínají, co se psalo před 20 lety a připojují k tomu výkladový slovníček, abychom se té absolutní historické izolaci pokud možno vyhnuli.
Ti starší si tak jistě rádi připomenou, že třeba náměstí primátora Vacka se dnes už vlastně jmenuje Mariánské náměsti.
Žádné komentáře:
Okomentovat