Ve jménu bezdomovce

Dnes v Lidových novinách:

Kpt. Jaroslav Knichal (32), vojenský kaplan, t.č. v Afghánistánu

• Pocházím z tradiční věřící slovácké rodiny.
• Mým klukovským snem bylo reprezentovat naši zemi ve fotbale.
• Zlomovým okamžikem v mém životě bylo setkání s jedním knězem, který přišel k nám do farnosti a předtím, než se stal knězem, hrával za Baník Ostrava.
• Pak jsem se rozhodl stát se knězem a pět let jsem studoval v kněžském semináři a na teologické fakultě v Olomouci.
• Když se vše dalo do pořádku, hrozilo mi, že budu rok na vojně.
• Můj bývalý pan farář tehdy působil jako vojenský kaplan, tak jsem se ho zeptal, jestli bych mohl být jako kněz nějak užitečný armádě.
• Afghánistán je moje třetí mise.
• V roce 2005 jsem absolvoval Irák a v roce 2006 Kosovo.
• Nejvíc mě zasáhlo Kosovo, protože jsem si uvědomil, jak blízko je to našim hranicím, a viděl jsem tu bídu...
• Vojenský kaplan jede s vojáky proto, aby je podpořil ve službě, kterou vykonávají, i když sám s mandátem mise někdy nemusí souhlasit.
• Někdy je těžké vysvětlit jim, proč tam jedeme.
• Když jsem měsíc mezi vojáky, neznamená to, že začnu mluvit jako oni.
• Rouhání je zde takové neuvědomělé.
• Věděl jsem, že když chci být duchovním, měl bych se to odnaučit.
• A tak pokaždé, když jsem to jméno vyslovil, hned jsem dodal: Boží jméno budiž pochváleno.
• A teprve potom, když se to v člověku vrátí k „normálu", se obrátí k Bohu a prosí nejenom za sebe, ale za celý kontingent, abychom to dokázali unést.
• Nosím zbraň.
• Tady jsme ale na americké základně a každý americký kaplan má u sebe svého seržanta, který má zbraň a neustále ho doprovází a chrání.
• Proto američtí kaplani zbraň nenosí.
• Nežehnáme zbraním.
• Žehnáme lidem, kteří odcházejí na misi.
• Nežehnáme činům, ale lidem, aby byli schopni zvládnout náročné situace.
• To, co teď dělám, mě obohacuje a jsem za to vděčný.

Nežehnám zbraním, ale lidem
Lidové noviny, 25. října 2008
FRANTIŠEK ŠULC
http://www.lidovky.cz/nezehnam-zbranim-ale-lidem-dcb-/ln_noviny.asp?c=A081025_000105_ln_noviny_sko

Je k nevíře, jakých myšlenkových kotrmelců jsou schopni lidé postižení náboženstvím. Tito kaplani nežehnají zbraním, žehnají zabijákům, kteří tisknou spouště. Těm na druhé straně fronty žehnají podobní kaplani ve jménu téhož nebo jiného boha. Všichni mají alibi. Jednají jménem svého Nejvyššího.
Na jednoho takového boha se rozhodl podat soudní žalobu americký senátor Ernie Chambers z Omahy, Nebraska, za masové šíření destrukce, smrti a všeobecného teroru proti obyvatelům této planety. Soudce žalobu proti Bohu odmítl s odůvodněním, že obžalovaný nemá adresu, na kterou by mu mohl být soudní příkaz zaslán.
Bůh prý to komentoval s tím, že je rád, že se věc vyřídila u soudu a že tedy nemusí toho chlápka z Nebrasky praštit sám.
Jak řekl Stendhal: Jediná omluva pro Boha je, že neexistuje. Nicméně byl zřejmě vymyšlen, aby jménem tohoto bezdomovce bylo možno páchat zločiny, zejména ty válečné.
Viz např.: http://news.bbc.co.uk/2/hi/americas/7673591.stm