Není úniku

Dnes v Lidových novinách:

Média již déle než týden otiskují spekulace o vině spisovatele Milana Kundery, které zveřejnil Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

• Podstata věci však tkví zcela jinde.
• Odhalení, které odstartovalo vlnu spekulací a emocí, učinil státní úřad.
• Ústav i jeho archiv by měly materiály dávat k dispozici badatelům nebo se jimi do hloubky zabývat, nikoliv je po prvním šokujícím objevu poskytovat novinám.
• Kdyby archiváři Národního archivu sami vydali všechny zajímavé dokumenty tiskem, mohli bychom zrušit profesi historiků.
• Jenže podstata archivářského řemesla vychází z perfektní orientace v archivních materiálech a schopnosti je uspořádat.
• Profese historika a archiváře jsou proto oddělené a je to tak správně.
• Archiv má materiály zpřístupňovat a historici mají na jejich základě psát knihy.
• Neděje se to a v Česku od roku 1989 chybějí syntetické práce o našich nejnovějších dějinách.
• Poslední podobná kauza ovládla mediální prostor ve chvíli, kdy ředitel ústavu Pavel Žáček uvedl, že bratři Mašínové chtěli zabít Klementa Gottwalda.
• Prokazoval to listem papíru z výslechového protokolu člověka, který o podobném záměru s členy skupiny bratří Mašínů nikdy nemluvil.
• Jen kvůli tomu, že jsou oba bratři naživu, nedostal se podobný nesmysl do učebnic dějepisu.
• Bratři Mašínové totiž zprávy o podobných plánech jednoznačně popřeli.

Kauza Kundera? Ne, kauza Žáčkova ústavu
Lidové noviny, 21. října 2008
Pavel Paleček, historik, producent, bývalý zaměstnanec ÚSTR
http://www.lidovky.cz/kauza-kundera-ne-kauza-zackova-ustavu-d8w-/ln_nazory.asp?c=A081021_101552_ln_nazory_bat

Podle popsaného způsobu práce "Žáčkova ústavu" se skoro jeví jako výstižnější název "Totalitní ústav" režimu než "Ustav pro studium totalitních režimů."

Dovedu si představit i mírně jinou variantu udání agenta cizí rozvědky, než je ta údajná Kunderova:

Novopečený podnikatel (národní správce) dobrodružné povahy se po únoru 1948 obává, že způsob a výsledky jeho hospodaření by se nemusely zamlouvat kontrole nových orgánů lidové moci, případně by mohly vyjít najevo jeho určité aktivity v době okupace, a vezme to, třeba i s rodinou, přes šumavské kopečky do americké zóny Německa. V utečeneckém lágru, třeba v Regensburgu, je podroben výslechu amerických okupačních orgánů. Přijme nabídku na spolupráci cizí rozvědky, aby se i s rodinou co nejdříve dostal z velmi svízelných poměrů ve sběrném utečeneckém lágru. Poskytne rozvědce pár jmen bývalých spolužáků či známých, za nimiž tato vyšle agenta chodce s nabídkou spolupráce při podkopávání lidově demokratického zřízení. Agent s dopisem podnikatele v kapse již od hranic je sledován rozvědkou domácí. Nic netušící spolužáci a známí včetně agenta nakonec skončí před soudem.

Jeden z označených zmámých, který nesdílel zájmy podnikatele s rodinou za kopečky, ani cizí rozvědky, působení agenta oznámil úřadům, aby neohrozil sebe a svoji rodinu. Od lidového soudu odešel nakonec bez trestu, ale dnes ho má v hrsti Totalitní ústav a média.