Obě strany na sebe mohou být hrdé

Dnes v Lidových novinách:

Útok na základnu USA zvažovala Moskva v případě, že by Američané provedli v roce 1962 invazi na Kubu. Ve své knize to uvádí americký novinář Michael Dobbs.

• WASHINGTON/PRAHA Vzdálenost necelých 25 kilometrů a doba přibližně jedné hodiny.
• Tyto časoprostorové údaje dělily v roce 1962 svět od vypuknutí jaderné konfrontace mezi oběma tehdejšími velmocemi - Sovětským svazem a Spojenými státy.
• Právě tak blízko byly totiž sovětské jednotky od americké základny Guantánamo na Kubě.
• A právě tak krátká doba by sovětským vojákům stačila, aby připravili k odpálení taktické jaderné zbraně, které měli ve své výbavě.
• Stačilo málo - aby tehdejší americký prezident John F. Kennedy poslechl radu některých armádních velitelů a nařídil invazi na Kubu.
• Doposud neznámý aspekt událostí starých 46 let uvádí ve své nové knize s názvem One Minute to Midnight (Minuta do půlnoci) dlouholetý reportér amerického deníku The Washington Post Michael Dobbs.
• Autor knihy se pokusil pátráním v archivech a rozhovory s účastníky zřejmě nejvážnější konfrontace celé studené války vypátrat, co se o událostech známých jako karibská krize ještě nevědělo, a naopak vyvrátit některé zažité mýty.
• A právě plánovaný sovětský útok na Guantánamo je podle něj jedním z největších odhalení.

Sovětské jaderné zbraně u Guantánama
Lidové noviny, 23. října 2008
PETR PEŠEK
http://www.lidovky.cz/sovetske-jaderne-zbrane-u-guantanama-ds3-/ln_noviny.asp?c=A081023_000037_ln_noviny_sko

Jsou to do nebe volající nepřesnosti. Sovětské jaderné zbraně na Kubě tehdy neměly vůbec být namířeny na americké cíle, jak se to ještě des snaží někteří prezentovat, např. jistý Michael Dobbs a Petr Pešek. Doufám, že to nejsou historikové, ale jen novináři. Sovětské jaderné zbraně na Kubě měly být namířeny na už tehdy darebácký stát Írán, který se právě chystal začít "obohacovat uran za účelem zvýšení výroby nedostatkové elektřiny" v zemi. Ve skutečnosti měl v úmyslu jaderně ohrožovat Ameriku, za to, že se údajně neuměla smířit s tím, že ji Fidel Castro a kol. vyhnali ze své země, a dělala si na Kubu pořád nároky. Ne že by Rusku a Chruščevovi zrovna vadilo, kdyby Írán jaderně Ameriku ohrožoval, ale považovali to za velmi nefér od Íránu, protože dobře věděli, že Američané se s vyhnáním z Kuby pokorně a definitivně smířili.

Dnes Amerika má podobnou motivaci. Radar v Česku a rakety v Polsku nebudou namířeny na Rusko, nýbrž taky na Írán, který ve "výrobě jaderné elektřiny " mezitím značně pokročil, a mohl by napadnout Rusko za to, že se stále nemůže smířit se ztrátou svých bývalých satelitů ve střední Evropě a mohlo by je obtěžovat. Ne, že by Američanům vadilo, kdyby Írán něco jaderného do Ruska vhodil, jenže dobře vědí, že Rusko žádné záludné úmysly nechová, a tak se mu při svém charakteru snaží někdejší obranu Ameriky oplatit.