Místo kopáním řešte to pokáním

Dnes v Lidových novinách:

Totalitní minulost i nadále krutě rozděluje soudobou českou a polskou společnost
· Bouře emocí, která včera ovládla arcidiecézní varšavskou katedrálu po rezignaci arcibiskupa Stanislawa Wielguse, doložila hloubku rozkolu polské římsko-katolické církve a potažmo i celé společnosti.
· V tomto sporu nešlo o maličkost.
· Nejúporněji se představitelé jednotlivých táborů střetávali ve sporech o hodnocení komunistické minulosti a nároků kladených na morální integritu jedince v totalitním zřízení.
· „Je třeba se vyhnout arogantní póze soudců minulých pokolení, která žila v jiné době a v jiných podmínkách,“ prohlásil při vystoupení v katedrále svatého Jana Křtitele.
· Opačný princip zastávají příslušníci takzvaného lustračního tábora.
· Nejpřesvědčivěji a současně nejdojemněji působilo vystupování katolického kněze Adama Bonieckého, šéfredaktora liberálního katolického časopisu Tygodnik Powszechny.
· Spoutávala ho loajalita vůči kurii i vědomí, že v podobné situaci jako lustrovaný arcibiskup byli snad všichni kněží - třeba jen proto, že potřebovali cement na opravu kostela, papír na tisk knih.
· Přesto dal najevo, že hlavní princip, od kterého není možné ustoupit, zní: se zlem se nevyjednává.

Vatikánské čáry neprošly
8. ledna 2007, Lidové noviny
Pavel Máša, novinář

Kterak mohl takový kněz tehdy vědět co vlastně je to pravé zlo se kterým se nevyjednává? Ještě nebyly na světě zákony o zločinnosti komunismu, kde by se to dočetl černé na bílém. Proto v souladu se svým aktuálním svědomím a tehdejšími normami nevyjednával a nespolupracoval s agenty tzv. amerických imperialistů a jejich přisluhovačů, nýbrž s těmi domácími, kteří měli na starosti občany i církev před tamtěmi chránit. Někdy se v těch peripetiích dobra a zla těžko vyzná obyčejný člověk, natož kněz, kterému navíc mizerně kibicuje ten Nejvyšší, který nakonec má stvoření těch komunistů na svědomí.