Dnes v Lidových novinách:
Včas odhalený teroristický plán útoku na letadla z Londýna do Spojených států rozjitřil znovu nedůvěru mezi západním a islámským světem včetně diskusí o tom, zda, případně jakou hrozbu představují muslimské komunity v Evropě.
· Přes značný mediální rozruch lze konstatovat, že odhalení pouze potvrzují dřívější poznatky a soudy nepředpojatých analytiků.
· Jestliže neustále platí, že teroristé tvoří jen malý zlomek muslimských společností, je nicméně třeba zkoumat nezaujatě jejich pohnutky.
· Užitek sotva přinese planá rétorika některých publicistů, že prý muslimové nás nenávidí pro naši svobodu.
· Je to falešná představa. Mnozí, kteří se usadili v Evropě, právě svobodu hledají a oceňují, mnozí usilují o její rozšíření ve své vlasti.
· Upřímné úsilí o mír je nejsmysluplnější cestou k vyhlazení terorismu, dnešního i budoucího.
· Jak si vůbec představovat úspěšný konec války proti terorismu?
· Skutečně tu jde o otázku mravní.
· Ukončit konfrontační myšlení a zabíjení je úkol pro velký počet subjektů dění v současném světě.
· Dodejme, že v zápasech o mysli muslimů připadá významné místo interpretacím hlavní autority islámu tj. koránu
· Jde o otázky politické i náboženské a mravní.
· Je určitě na místě položit silný důraz na ochranu života - Božího daru - a na hodnoty míru.
· Potenciál v tomto smyslu najdeme v bibli i v koránu.
Konfrontace versus svědomí
17. srpna 2006, Lidové noviny
Luboš Kropáček, orientalista
Muslimové si nejspíš myslí, že války a okupace, jako Afghánistánu či Iráku, jsou zločinnými podniky USA a jejich satelitů pro zisky ropných, zbrojních, stavebních a bankovních korporací… To se ale mýlí, neboť je nepřepadávají a neokupují nějací zločinci, nýbrž krajně civilizované země, těšící se vysoké morálce a hodnotám, vč. demokracie. Jenže vysvětlete to těm prostým muslimům. Brání se jak umí a mohou, a to od nich není hezké, a bude třeba vynaložit nejsmysluplnější úsilí a ten jejich terorismus dnešní i budoucí vyhladit upřímným důrazem na ochranu života – Božího daru – a na hodnoty míru.
17 srpna, 2006
15 srpna, 2006
Raketová, bez anti?
Dnes v Lidových novinách:
Rozum zůstává stát i nad voláním stále větší části české politické scény po referendu, v němž by se rozhodovalo o umístění části amerického protiraketového deštníku na českém území.
· Je to hezké, že chtějí dát možnost rozhodovat i nám, chtělo by se říct.
· Bohužel to tak ale není.
· Za prohlášeními přinejmenším některých zastánců referenda se skrývá nerozhodnost, bezzásadový populismus a především neschopnost nést odpovědnost.
· Pro fungování zastupitelské demokracie tedy nic moc.
· Ono je to s postojem k „raketovému“ referendu těžké.
· Vzhledem k odporu české veřejnosti, o němž mluví průzkumy, se dá výsledek hlasování tušit.
· Najít tedy horlivého zastánce umístění základny, který by souhlasil s referendem - a samozřejmě naopak - je velmi těžké.
· Možná by se tedy mělo konat ještě nějaké referendum o uspořádání referenda.
K raketám bokem
15. srpna 2006, Lidové noviny
Petr Pešek
Rozum zůstává stát nad voláním větší části české politické scény po demokratickém rozhodování. Za trváním na vůli voličů ve věci, která nám menšině slušných nevyhovuje, se skrývá nerozhodnost, bezzásadový populismus a především neschopnost nést odpovědnost a vykázat ty nepoučitelné do patřičných mezí. Vždyť oni by stejně nedokázali pochopit co říkají odbornící, že totiž zakladna umístěná u nás Americe nemůže sloužit jako obranná . Takže zřejmě by se musela přeměnit na útočnou, když už jako bude stát. A to chcete pokazit nějakým referendem?
Rozum zůstává stát i nad voláním stále větší části české politické scény po referendu, v němž by se rozhodovalo o umístění části amerického protiraketového deštníku na českém území.
· Je to hezké, že chtějí dát možnost rozhodovat i nám, chtělo by se říct.
· Bohužel to tak ale není.
· Za prohlášeními přinejmenším některých zastánců referenda se skrývá nerozhodnost, bezzásadový populismus a především neschopnost nést odpovědnost.
· Pro fungování zastupitelské demokracie tedy nic moc.
· Ono je to s postojem k „raketovému“ referendu těžké.
· Vzhledem k odporu české veřejnosti, o němž mluví průzkumy, se dá výsledek hlasování tušit.
· Najít tedy horlivého zastánce umístění základny, který by souhlasil s referendem - a samozřejmě naopak - je velmi těžké.
· Možná by se tedy mělo konat ještě nějaké referendum o uspořádání referenda.
K raketám bokem
15. srpna 2006, Lidové noviny
Petr Pešek
Rozum zůstává stát nad voláním větší části české politické scény po demokratickém rozhodování. Za trváním na vůli voličů ve věci, která nám menšině slušných nevyhovuje, se skrývá nerozhodnost, bezzásadový populismus a především neschopnost nést odpovědnost a vykázat ty nepoučitelné do patřičných mezí. Vždyť oni by stejně nedokázali pochopit co říkají odbornící, že totiž zakladna umístěná u nás Americe nemůže sloužit jako obranná . Takže zřejmě by se musela přeměnit na útočnou, když už jako bude stát. A to chcete pokazit nějakým referendem?
Eklhaft levicové mýty
Dnes v Lidových novinách:
Nejvíc mýtů o automobilismu slýcháme z levé části politického spektra
· Automobil se stal fenoménem dvacátého století a pravděpodobně jím zůstane i ve století jednadvacátém.
· Naplňuje základní lidskou potřebu, totiž svobodu.
· Díky automobilu není člověk poután na jedno místo.
· Jako vše lidské, nese i automobilismus mnoho potíží a problémů.
· Zároveň se kolem něho vytváří i spousta mýtů.
· Není sporu o tom, že lidská činnost poznamenává a zatěžuje přirozený běh přírody a že automobilismus to dělá s mimořádnou agresivitou.
· Stoprocentní náprava možná není, ledaže by automobilismus jako jev zmizel.
· Automobily jsou objemné. Zaplnily ulice a silnice, to je další nepopiratelný fakt.
· Do důsledků tento problém nevyřešil žádný stát světa, protože je neřešitelný.
· Málokterý stát ale ho řeší tak liknavě, pokud vůbec, jako ten náš
· Automobily spalují nenahraditelné palivo, navíc větší část zdrojů tohoto paliva leží v politicky problematických oblastech světa.
· Částečně jsme závislí na darebáckých státech a každým litrem benzinu zakoupeným u pumpy pomáháme financovat tlupy vrahů, kteří se pokoušejí zničit naši civilizaci.
· Je bezpodmínečně nutno pracovat na alternativních zdrojích energie pro prostředky individuální dopravy.
· Automobilismus je tak výrazný, řeknu nápadný jev, že se stal předmětem politiky a ideologického matení.
· Právě z levé strany politického spektra foukají ty falešné větry.
· Jeden z nejčastěji opakovaných levicových mýtů je slogan o veřejné dopravě.
· Existuje například mýtus, že v USA není veřejná doprava.
· Vynikající veřejnou dopravu mají všechny státy západní Evropy.
· Ale ani tyto soustavy - železnice, autobus, metro a taxík - nemohou nahradit soukromý automobilismus, osobní ani nákladní.
· Čistě ideologické povahy je slogan o tom, že „automobil je statusový symbol“.
· Nejdrzejší a zároveň nejnebezpečnější je mýtus o tom, že „dálnice plodí další automobily“.
· Další automobily plodí vyšší kupní síla obyvatelstva.
· Mýtus by to byl úsměvný, kdyby nebyl, jak řečeno, nebezpečný.
· Otupuje tlak veřejnosti na padoušské politické reprezentace, aby peníze vydřené z občanů uvolnily na stavbu dopravní infrastruktury.
· Stát házející stovky miliard do bezedné šachty „mandatorních výdajů“ pak má za tuto mamutí zpronevěru ideologicky posvěcenou omluvu.
Automobil ztělesňuje svobodu
15. srpna 2006, Lidové noviny
Ondřej Neff, novinář a spisovatel
Padoušské politické reprezentace cpou peníze do bezedné šachty sociálních programů, místo aby je vrazily do stavdy dopravní infrastruktury, jmenovitě do dálnic, po kterých se prohánějíísta z místa na místo svobodní občané, kteří mají na objemné auto co spaluje nenahraditelné palivo z darebáckých států. Ti nesvobodní (co na auto nemají) ať se na jednom místě ukájí levicovými sny o veřejné dopravě. Svobodnému novináři a spisovateli O.Neffovi se z nich už dávno dělá špatně od žaludku.
Nejvíc mýtů o automobilismu slýcháme z levé části politického spektra
· Automobil se stal fenoménem dvacátého století a pravděpodobně jím zůstane i ve století jednadvacátém.
· Naplňuje základní lidskou potřebu, totiž svobodu.
· Díky automobilu není člověk poután na jedno místo.
· Jako vše lidské, nese i automobilismus mnoho potíží a problémů.
· Zároveň se kolem něho vytváří i spousta mýtů.
· Není sporu o tom, že lidská činnost poznamenává a zatěžuje přirozený běh přírody a že automobilismus to dělá s mimořádnou agresivitou.
· Stoprocentní náprava možná není, ledaže by automobilismus jako jev zmizel.
· Automobily jsou objemné. Zaplnily ulice a silnice, to je další nepopiratelný fakt.
· Do důsledků tento problém nevyřešil žádný stát světa, protože je neřešitelný.
· Málokterý stát ale ho řeší tak liknavě, pokud vůbec, jako ten náš
· Automobily spalují nenahraditelné palivo, navíc větší část zdrojů tohoto paliva leží v politicky problematických oblastech světa.
· Částečně jsme závislí na darebáckých státech a každým litrem benzinu zakoupeným u pumpy pomáháme financovat tlupy vrahů, kteří se pokoušejí zničit naši civilizaci.
· Je bezpodmínečně nutno pracovat na alternativních zdrojích energie pro prostředky individuální dopravy.
· Automobilismus je tak výrazný, řeknu nápadný jev, že se stal předmětem politiky a ideologického matení.
· Právě z levé strany politického spektra foukají ty falešné větry.
· Jeden z nejčastěji opakovaných levicových mýtů je slogan o veřejné dopravě.
· Existuje například mýtus, že v USA není veřejná doprava.
· Vynikající veřejnou dopravu mají všechny státy západní Evropy.
· Ale ani tyto soustavy - železnice, autobus, metro a taxík - nemohou nahradit soukromý automobilismus, osobní ani nákladní.
· Čistě ideologické povahy je slogan o tom, že „automobil je statusový symbol“.
· Nejdrzejší a zároveň nejnebezpečnější je mýtus o tom, že „dálnice plodí další automobily“.
· Další automobily plodí vyšší kupní síla obyvatelstva.
· Mýtus by to byl úsměvný, kdyby nebyl, jak řečeno, nebezpečný.
· Otupuje tlak veřejnosti na padoušské politické reprezentace, aby peníze vydřené z občanů uvolnily na stavbu dopravní infrastruktury.
· Stát házející stovky miliard do bezedné šachty „mandatorních výdajů“ pak má za tuto mamutí zpronevěru ideologicky posvěcenou omluvu.
Automobil ztělesňuje svobodu
15. srpna 2006, Lidové noviny
Ondřej Neff, novinář a spisovatel
Padoušské politické reprezentace cpou peníze do bezedné šachty sociálních programů, místo aby je vrazily do stavdy dopravní infrastruktury, jmenovitě do dálnic, po kterých se prohánějíísta z místa na místo svobodní občané, kteří mají na objemné auto co spaluje nenahraditelné palivo z darebáckých států. Ti nesvobodní (co na auto nemají) ať se na jednom místě ukájí levicovými sny o veřejné dopravě. Svobodnému novináři a spisovateli O.Neffovi se z nich už dávno dělá špatně od žaludku.
14 srpna, 2006
Škoda i těch dvou stovek
Dnes v Lidových novinách:
Máme dvě špatné možnosti, velkou koalici a předčasné volby.
· Vláda vzešlá z těchto voleb v dalších čtyřech letech přerozdělí skoro čtyři biliony korun.
· A právě o tom politika je: jde o způsob rozhodování, jak a od koho vybrat a jak a komu přerozdělit každý rok skoro bilion korun.
· Vznik vlády je proto něčím velmi důležitým, není vůbec jedno, kdo a na základě jakých programových zásad bude další čtyři roky ony čtyři biliony vybírat a rozdělovat.
· A pokud povolební složení sněmovny nabízí pouze velmi problematické či vyloženě špatné varianty, pak je také zcela legitimní a rozumné uspořádat nové hlasování, které na otázku, kdo má v zemi vládnout, odpoví jednoznačněji a vlastně i více zodpovědně.
· Není vůbec nutné uchylovat se k velkému skoku od poměrného k většinovému systému, úplně by stačila třebas jen mírná úprava stávajícího volebního systému anebo přijetí nějaké formy systému smíšeného.
Volby nás stojí dvě stovky
12. srpna 2006, Lidové noviny
Josef Mlejnek jr. politolog
Nelíbí se nám tak docela výsledek voleb? Stačila by třebas jen mírná reforma stávajícího volebního systému…Kdyby nestačila, tak to bude chtít uchýlit se k velkému skoku od průměrného k většinovému systému. A kdyby ani to nebylo ono? Pak by nezbývalo než nedovolit občanům míchat se do vážných věcí vůbec. Jako tomu zřejmě bude při odkývání té raketové základny bez referenda.
Máme dvě špatné možnosti, velkou koalici a předčasné volby.
· Vláda vzešlá z těchto voleb v dalších čtyřech letech přerozdělí skoro čtyři biliony korun.
· A právě o tom politika je: jde o způsob rozhodování, jak a od koho vybrat a jak a komu přerozdělit každý rok skoro bilion korun.
· Vznik vlády je proto něčím velmi důležitým, není vůbec jedno, kdo a na základě jakých programových zásad bude další čtyři roky ony čtyři biliony vybírat a rozdělovat.
· A pokud povolební složení sněmovny nabízí pouze velmi problematické či vyloženě špatné varianty, pak je také zcela legitimní a rozumné uspořádat nové hlasování, které na otázku, kdo má v zemi vládnout, odpoví jednoznačněji a vlastně i více zodpovědně.
· Není vůbec nutné uchylovat se k velkému skoku od poměrného k většinovému systému, úplně by stačila třebas jen mírná úprava stávajícího volebního systému anebo přijetí nějaké formy systému smíšeného.
Volby nás stojí dvě stovky
12. srpna 2006, Lidové noviny
Josef Mlejnek jr. politolog
Nelíbí se nám tak docela výsledek voleb? Stačila by třebas jen mírná reforma stávajícího volebního systému…Kdyby nestačila, tak to bude chtít uchýlit se k velkému skoku od průměrného k většinovému systému. A kdyby ani to nebylo ono? Pak by nezbývalo než nedovolit občanům míchat se do vážných věcí vůbec. Jako tomu zřejmě bude při odkývání té raketové základny bez referenda.
12 srpna, 2006
Podle některých svědectví…
Dnes v Lidových novinách:
Fidel Castro se zítra dožije osmdesátky.
· Kým je nejdéle vládnoucí diktátor na světě?
· Jak to, že dokázal přežít všechny atentáty a politické krize?
*
· Když navštívíte rodiště Fidela Castra u vesnice Birán na východě Kuby, průvodce vám mimo jiné pyšně sdělí, že jeho vůdce přežil přes 670 pokusů o atentát.
· Většinu z nich zorganizovali Američané nebo radikální Kubánci.
*
· Na Havanské univerzitě začal Fidel nosit zbraň a podle některých svědectví zde zabil své první odpůrce.
· Přiznal se k útoku na kasárna, aby ihned řekl, že se jeho spolubojovníci nedopustili žádného zločinu, protože chtěli jen „to nejlepší pro svou zemi… tato generace nebude stát tváří v tvář nebezpečí ztráty sebe samé“.
*
· Dalším fíglem, který má Kubánce držet v poslušnosti, jsou tvrdé životní podmínky.
· Nenechává snad Fidel Castro většinu Kubánců žít v bídě schválně?
· Vždyť mnozí tak mají plné ruce (i hlavu) práce se sháněním jídla a na plánování povstání jim nezbývá čas ani energie.
· Vůdce má navíc v ruce starý trumf - ekonomické embargo, které na ostrov již před více než 40 lety uvalily Spojené státy.
· Vždy může - a také to dělá - ukázat prstem na Američany a démonizovat jejich údajné úsilí Kubu zcela zničit nejen vojensky, ale rovněž ekonomicky.
Socialismus, nebo smrt?!
12. srpna 2006, Lidové noviny
Eduard Freisler, redaktor LN Autor (* 1974) je redaktorem LN, zabývá se hispánským světem
E.Freisler přináší zajímavé historky ze života Fidela Castra. Ten prý po přepadení kasáren řekl, že jeho spolubojovníci se nedopustili žádného zločinu, protože chtěli jen to nejlepší pro svoji zemi. To nejlepší pro svoji zemi zajisté chtěli i Američané, kteří prý zorganizovali většinu z více než 670ti atentátů na Fidela. Podobné argumentace se tuším drží i současní teroristé, včetně těch státních.
Na Havanské univerzitě prý začal Fidel nosit zbraň a podle některých svědectví zde zabil své první odpůrce. Mně se dnes k ránu zdálo, že podle jiných svědectví Castro své odpůrce nezabil, nýbrž podělil je pralinkami…
Fidel všechno šťastně přežil a tak mohl Kubánce držet v poslušnosti takovým fíglem, jako jsou tvrdé životní podmínky. Pravda, přisvojení si zásluh za objevení tohoto triku mu překazili Američané svým více než čtyřicetiletým embargem. Stejně by bylo zajímavé, jak by se Američané potýkali s podobným embargem třeba jen týdenním.
Ještě k těm pralinkám. Že by byly podle ještě dalších svědectví otrávené?
Fidel Castro se zítra dožije osmdesátky.
· Kým je nejdéle vládnoucí diktátor na světě?
· Jak to, že dokázal přežít všechny atentáty a politické krize?
*
· Když navštívíte rodiště Fidela Castra u vesnice Birán na východě Kuby, průvodce vám mimo jiné pyšně sdělí, že jeho vůdce přežil přes 670 pokusů o atentát.
· Většinu z nich zorganizovali Američané nebo radikální Kubánci.
*
· Na Havanské univerzitě začal Fidel nosit zbraň a podle některých svědectví zde zabil své první odpůrce.
· Přiznal se k útoku na kasárna, aby ihned řekl, že se jeho spolubojovníci nedopustili žádného zločinu, protože chtěli jen „to nejlepší pro svou zemi… tato generace nebude stát tváří v tvář nebezpečí ztráty sebe samé“.
*
· Dalším fíglem, který má Kubánce držet v poslušnosti, jsou tvrdé životní podmínky.
· Nenechává snad Fidel Castro většinu Kubánců žít v bídě schválně?
· Vždyť mnozí tak mají plné ruce (i hlavu) práce se sháněním jídla a na plánování povstání jim nezbývá čas ani energie.
· Vůdce má navíc v ruce starý trumf - ekonomické embargo, které na ostrov již před více než 40 lety uvalily Spojené státy.
· Vždy může - a také to dělá - ukázat prstem na Američany a démonizovat jejich údajné úsilí Kubu zcela zničit nejen vojensky, ale rovněž ekonomicky.
Socialismus, nebo smrt?!
12. srpna 2006, Lidové noviny
Eduard Freisler, redaktor LN Autor (* 1974) je redaktorem LN, zabývá se hispánským světem
E.Freisler přináší zajímavé historky ze života Fidela Castra. Ten prý po přepadení kasáren řekl, že jeho spolubojovníci se nedopustili žádného zločinu, protože chtěli jen to nejlepší pro svoji zemi. To nejlepší pro svoji zemi zajisté chtěli i Američané, kteří prý zorganizovali většinu z více než 670ti atentátů na Fidela. Podobné argumentace se tuším drží i současní teroristé, včetně těch státních.
Na Havanské univerzitě prý začal Fidel nosit zbraň a podle některých svědectví zde zabil své první odpůrce. Mně se dnes k ránu zdálo, že podle jiných svědectví Castro své odpůrce nezabil, nýbrž podělil je pralinkami…
Fidel všechno šťastně přežil a tak mohl Kubánce držet v poslušnosti takovým fíglem, jako jsou tvrdé životní podmínky. Pravda, přisvojení si zásluh za objevení tohoto triku mu překazili Američané svým více než čtyřicetiletým embargem. Stejně by bylo zajímavé, jak by se Američané potýkali s podobným embargem třeba jen týdenním.
Ještě k těm pralinkám. Že by byly podle ještě dalších svědectví otrávené?
11 srpna, 2006
Stromy do nebe
Dnes v Lidových novinách:
Neokonzervativní politika bude mít pro USA a Izrael fatální důsledky, říká Zbigniew Brzezinski
· Neokonzervativní recepty, jejichž obdobu uplatňuje i Izrael, jsou katastrofální pro Ameriku a v konečném důsledku i pro Izrael.
· Naprosto totiž obrátí drtivou většinu obyvatelstva Blízkého východu proti Spojeným státům.
· Poučení z Iráku hovoří samo za sebe.
· Jestliže se bude dále sledovat neokonzertavitní politika, Spojené státy budou vyhnány z oblasti, a to bude začátek konce i pro Izrael.
· Ani Spojené státy, ani Izrael nemají potenciál prosadit na Blízkém východě jednostranné řešení.
· Možná existují lidé, kteří klamou sami sebe a mylně si to myslí.
· Když irácký premiér Núrí Málikí nedávno ostře kritizoval postup Izraele v libanonském konfliktu, byla to předzvěst dalších věcí.
· Představa, že Spojené státy získají Irák, který bude poddajný, demokratický, stabilní, proamerický a který bude mít rád Izrael, je mýtus, který se rychle rozpadá.
· Změny v Íránu lze dosáhnout angažovaností, a ne konfrontací.
· Budeme-li sledovat tuto politiku, snad se nám podaří odvrátit nejhorší.
· Ale pokud ne, mám obavu, že se situace v regionu vymkne kontrole .
Konfrontace je cesta do pekel
11. srpna 2006, Lidové noviny
Zbigniew Brzezinski (rozhovor)
Jak známo, žádnému imperiu nerostou stromy až do nebe a zdá se, že konečně začíná Americe docházet, že s neokoni se jejich imperium už vydalo na sestupnou dráhu. Sotva tomu zabrání sešněrování zeměkoule i vesmíru sofistikovanými zbraňovými systémy. Naštvané lidstvo se sotva nechá do nekonečna vyssávat a arogantně komandovat elitní euroatlantickou skupinkou a nepochybně nakonec najde prostředky, jak ji vykázat do patřičných mezí. Je to možná škoda, mohlo to být docela přijatelné imperium, když už to na světě bez těch velmocenských diktátů jaksi nefunguje.
Neokonzervativní politika bude mít pro USA a Izrael fatální důsledky, říká Zbigniew Brzezinski
· Neokonzervativní recepty, jejichž obdobu uplatňuje i Izrael, jsou katastrofální pro Ameriku a v konečném důsledku i pro Izrael.
· Naprosto totiž obrátí drtivou většinu obyvatelstva Blízkého východu proti Spojeným státům.
· Poučení z Iráku hovoří samo za sebe.
· Jestliže se bude dále sledovat neokonzertavitní politika, Spojené státy budou vyhnány z oblasti, a to bude začátek konce i pro Izrael.
· Ani Spojené státy, ani Izrael nemají potenciál prosadit na Blízkém východě jednostranné řešení.
· Možná existují lidé, kteří klamou sami sebe a mylně si to myslí.
· Když irácký premiér Núrí Málikí nedávno ostře kritizoval postup Izraele v libanonském konfliktu, byla to předzvěst dalších věcí.
· Představa, že Spojené státy získají Irák, který bude poddajný, demokratický, stabilní, proamerický a který bude mít rád Izrael, je mýtus, který se rychle rozpadá.
· Změny v Íránu lze dosáhnout angažovaností, a ne konfrontací.
· Budeme-li sledovat tuto politiku, snad se nám podaří odvrátit nejhorší.
· Ale pokud ne, mám obavu, že se situace v regionu vymkne kontrole .
Konfrontace je cesta do pekel
11. srpna 2006, Lidové noviny
Zbigniew Brzezinski (rozhovor)
Jak známo, žádnému imperiu nerostou stromy až do nebe a zdá se, že konečně začíná Americe docházet, že s neokoni se jejich imperium už vydalo na sestupnou dráhu. Sotva tomu zabrání sešněrování zeměkoule i vesmíru sofistikovanými zbraňovými systémy. Naštvané lidstvo se sotva nechá do nekonečna vyssávat a arogantně komandovat elitní euroatlantickou skupinkou a nepochybně nakonec najde prostředky, jak ji vykázat do patřičných mezí. Je to možná škoda, mohlo to být docela přijatelné imperium, když už to na světě bez těch velmocenských diktátů jaksi nefunguje.
10 srpna, 2006
Poctiví tuneláři?
Dnes v Lidových novinách:
SLAVKOV U BRNA Pět ozbrojených mužů převlečených za policisty včera na Vyškovsku uloupilo z vozu bezpečnostní služby desítky milionů korun.
· Podle neoficiálních údajů si lupiči odnesli více než 80 milionů.
· To by z přepadení udělalo druhou největší loupež v historii země.
· Dodávku bezpečnostní služby Brink's C. L. ČR se dvěma pracovníky ochranky zastavili před osmou hodinou ráno na silnici mezi Slavkovem a Rousínovem maskovaní muži v černých policejních uniformách.
· „Přepadení nebyli zraněni, po lupičích pátráme,“ uvedla policejní mluvčí Jana Šípková.
· Podle ní jsou lupiči ozbrojení a nebezpeční.
· Bezpečnostní agentura případ odmítla komentovat.
Falešní policisté ukradli miliony
10. srpna 2006, Lidové noviny
Baw
Jeví se to jako jakási amatérská verze profesionální privatizace tunelováním při přechodu na tržní hospodářství. Pokud se neukáže, že falešní policajti vlastně pracovali na objednávku těch poctivých, tak v tom snad ani nic moc mediálně zajímavého nebude.
SLAVKOV U BRNA Pět ozbrojených mužů převlečených za policisty včera na Vyškovsku uloupilo z vozu bezpečnostní služby desítky milionů korun.
· Podle neoficiálních údajů si lupiči odnesli více než 80 milionů.
· To by z přepadení udělalo druhou největší loupež v historii země.
· Dodávku bezpečnostní služby Brink's C. L. ČR se dvěma pracovníky ochranky zastavili před osmou hodinou ráno na silnici mezi Slavkovem a Rousínovem maskovaní muži v černých policejních uniformách.
· „Přepadení nebyli zraněni, po lupičích pátráme,“ uvedla policejní mluvčí Jana Šípková.
· Podle ní jsou lupiči ozbrojení a nebezpeční.
· Bezpečnostní agentura případ odmítla komentovat.
Falešní policisté ukradli miliony
10. srpna 2006, Lidové noviny
Baw
Jeví se to jako jakási amatérská verze profesionální privatizace tunelováním při přechodu na tržní hospodářství. Pokud se neukáže, že falešní policajti vlastně pracovali na objednávku těch poctivých, tak v tom snad ani nic moc mediálně zajímavého nebude.
08 srpna, 2006
Dnes si zapomínáme výročí…
Dnes v Lidových novinách:
Výroky Lubomíra Zaorálka o KLDR připomínají přístup britských politiků k Hitlerovi
· Poslední britský předválečný velvyslanec v Berlíně sir Nevile Henderson se mnohokrát sešel Hermannem Göringem. Netajil se k němu obdivem - napsal, že jemu, i dalším nacistickým pohlavárům, má být Německo za mnoho vděčné.
· Onen duch appeasementu, krásně zvěčněný v Hendersonově knize, se v českém prostředí naposledy zjevil v neděli v Otázkách Václava Moravce na ČT v podobě předsedy sněmovny Lubomíra Zaorálka (ČSSD).
· Ten při debatě o protiraketové základně pronesl několik výroků, z nichž minimálně jeden týkající se severní Koreje a chyb v přístupu světa při rozhovorech s KLDR stojí za zmínku.
· Během své návštěvy KLDR loni na podzim zase používal slova jako, že severní Korea má o dohodu „upřímný zájem“ (ČTK 19.října 2005).
· Bohužel ze Zaorálkovy rétoriky se dá usuzovat, že mnohému z toho, co říká, skutečně věří.
· Jinými slovy, kantovský či wilsonovský idealismus a víra v „upřímnost“ druhé strany vítězí nad pragmatismem a sebereflexí.
· Samozřejmě je nutné vést debaty se Severokorejci, Íránci a kýmkoli dalším, kdo se přestane chovat dle „dobrých mravů“.
· Bombardování není rozhodně nejlepší přístup.
· Severokorejcům současná situace vyhovuje, a proto mají při jakýchkoli jednáních převahu. Úvahy o jejich upřímnosti proto postrádají smysl.
· Je to podobné jako s vírou britských politiků a úředníků v Hitlerovu upřímnost.
· Lubomír Zaorálek a další, kteří se snaží angažovat v řešení severokorejského problému, by si měli často připomínat výrok amerického prezidenta Theodore Roosevelta: „Mluvte jemně, ale mějte v ruce velkou hůl“.
Duch appeasementu
8. srpna 2006, Lidové noviny
František Šulc, redaktor LN
Samozřejmě je nutné vést debaty se Severokorejci, Íránci a kýmkoli dalším, kdo se přestane chovat dle „dobrých mravů“, jak praví F.Šulc o známých říších zla. V těchto dnech zapomínáme 61. výročí Hirošimy a Nagasaki, a to je dobrou příležitostí připomenout si ony říše zla, které se snaží vyrovnat se svým předchůdcům v rozfašírování desetitisíců civilistů jednou ranou. Chtěly by taky vydírat svět „velikánskou holí“ do ruky v podobě jaderných zbraní, aby pak taky mohly hovořit jemně jako jejich velké vzory. Takové země se rozhodně nechovají dle „dobrých mravů“ jako my. Bombardovat je ale rozhodně není nejlepší přístup, co kdyby nějakou tu hůl už měly po ruce.
Výroky Lubomíra Zaorálka o KLDR připomínají přístup britských politiků k Hitlerovi
· Poslední britský předválečný velvyslanec v Berlíně sir Nevile Henderson se mnohokrát sešel Hermannem Göringem. Netajil se k němu obdivem - napsal, že jemu, i dalším nacistickým pohlavárům, má být Německo za mnoho vděčné.
· Onen duch appeasementu, krásně zvěčněný v Hendersonově knize, se v českém prostředí naposledy zjevil v neděli v Otázkách Václava Moravce na ČT v podobě předsedy sněmovny Lubomíra Zaorálka (ČSSD).
· Ten při debatě o protiraketové základně pronesl několik výroků, z nichž minimálně jeden týkající se severní Koreje a chyb v přístupu světa při rozhovorech s KLDR stojí za zmínku.
· Během své návštěvy KLDR loni na podzim zase používal slova jako, že severní Korea má o dohodu „upřímný zájem“ (ČTK 19.října 2005).
· Bohužel ze Zaorálkovy rétoriky se dá usuzovat, že mnohému z toho, co říká, skutečně věří.
· Jinými slovy, kantovský či wilsonovský idealismus a víra v „upřímnost“ druhé strany vítězí nad pragmatismem a sebereflexí.
· Samozřejmě je nutné vést debaty se Severokorejci, Íránci a kýmkoli dalším, kdo se přestane chovat dle „dobrých mravů“.
· Bombardování není rozhodně nejlepší přístup.
· Severokorejcům současná situace vyhovuje, a proto mají při jakýchkoli jednáních převahu. Úvahy o jejich upřímnosti proto postrádají smysl.
· Je to podobné jako s vírou britských politiků a úředníků v Hitlerovu upřímnost.
· Lubomír Zaorálek a další, kteří se snaží angažovat v řešení severokorejského problému, by si měli často připomínat výrok amerického prezidenta Theodore Roosevelta: „Mluvte jemně, ale mějte v ruce velkou hůl“.
Duch appeasementu
8. srpna 2006, Lidové noviny
František Šulc, redaktor LN
Samozřejmě je nutné vést debaty se Severokorejci, Íránci a kýmkoli dalším, kdo se přestane chovat dle „dobrých mravů“, jak praví F.Šulc o známých říších zla. V těchto dnech zapomínáme 61. výročí Hirošimy a Nagasaki, a to je dobrou příležitostí připomenout si ony říše zla, které se snaží vyrovnat se svým předchůdcům v rozfašírování desetitisíců civilistů jednou ranou. Chtěly by taky vydírat svět „velikánskou holí“ do ruky v podobě jaderných zbraní, aby pak taky mohly hovořit jemně jako jejich velké vzory. Takové země se rozhodně nechovají dle „dobrých mravů“ jako my. Bombardovat je ale rozhodně není nejlepší přístup, co kdyby nějakou tu hůl už měly po ruce.
07 srpna, 2006
Pátá kolona
Dnes v Lidových novinách:
Kdyby tak tatík Žižka vstal/ ten by se na nás podíval/ jací jsme rebelanti/ V ruce plácačky na mouchy/ v hlavě máme rampouchy/ to jsme čeští rebelanti. - Tuhle písničku mi maminka zpívala za válečných večerů.
· Krom veselého rytmu mi nedocházelo nic: že autora Karla Hašlera nacisté dávno umučili v mauthausenském koncentráku, ani že jeho vrazi jsou stejní fešáci v uniformách jako ti, co kolem nás chodili do nové vinohradské sokolovny.
· A musel přijít „ústavní cestou“ únor 1948 a „bratrská pomoc“ v srpnu 1968, abych začal chápat, že text Hašlerova kupletu není žádný novelty song, krátkodechá aktualitka, ale nadčasová a sžíravě výstižná charakteristika našineckého rebelantství.
· Co Hašler tušil, potvrzují dnes výzkumy veřejného mínění.
· Máme-li se bránit okupantovi, vymyslíme deset důvodů, proč a jak se s ním raději dohodnout - a ještě víc obvinění na adresu našich „velkých“ spojenců, kteří nám nepomohli.
· Chceme svobodu, ale žádnou brannou povinnost.
· Stejně bychom se neubránili, ať nás brání naši spojenci.
· Jen ať od nás nevysílá Svobodná Evropa, zvláště ne z Prahy.
· A hlavně žádné protiraketové americké základny.
· Co bychom z nich vlastně měli?
· Obchody?
· Američané si stejně všechno dovezou, jak pohotově domyslel první komunista sněmovny Vojtěch Filip.
· Argumentovat důležitostí referenda v zemi, jejíž předchozí státní útvar, existující 68 roků, zrušili politici od stolu, páchne účelovostí a pokrytectvím.
· Pokud odpůrci americké základny neuvedou silnější argumenty než dosud, hlasuji ANO.
· A pískám si pochod amerických námořníků.
Přechytračíme i USA?
7. srpna 2006, Lidové noviny
JIŘÍ ČERNÝ
„Máme-li se bránit okupantovi, vymyslíme deset důvodů, proč a jak se s ním raději dohodnout…“, praví J.Černý. Nedohadujme se tedy s novodobými okupanty a braňme se novému zkolonizování nebo zotročení. Nedovolme, aby si z naší země udělali skládku na odpady, nebo ji zneužili pro světovládné avantýry. Novodobé protektoráty navyžadují přímé vojenské obsazení k prosazení vůle okupanta, neobejdou se ale jako dřív bez páté kolony kolaborantů, zejména v médiích.
Kdyby tak tatík Žižka vstal/ ten by se na nás podíval/ jací jsme rebelanti/ V ruce plácačky na mouchy/ v hlavě máme rampouchy/ to jsme čeští rebelanti. - Tuhle písničku mi maminka zpívala za válečných večerů.
· Krom veselého rytmu mi nedocházelo nic: že autora Karla Hašlera nacisté dávno umučili v mauthausenském koncentráku, ani že jeho vrazi jsou stejní fešáci v uniformách jako ti, co kolem nás chodili do nové vinohradské sokolovny.
· A musel přijít „ústavní cestou“ únor 1948 a „bratrská pomoc“ v srpnu 1968, abych začal chápat, že text Hašlerova kupletu není žádný novelty song, krátkodechá aktualitka, ale nadčasová a sžíravě výstižná charakteristika našineckého rebelantství.
· Co Hašler tušil, potvrzují dnes výzkumy veřejného mínění.
· Máme-li se bránit okupantovi, vymyslíme deset důvodů, proč a jak se s ním raději dohodnout - a ještě víc obvinění na adresu našich „velkých“ spojenců, kteří nám nepomohli.
· Chceme svobodu, ale žádnou brannou povinnost.
· Stejně bychom se neubránili, ať nás brání naši spojenci.
· Jen ať od nás nevysílá Svobodná Evropa, zvláště ne z Prahy.
· A hlavně žádné protiraketové americké základny.
· Co bychom z nich vlastně měli?
· Obchody?
· Američané si stejně všechno dovezou, jak pohotově domyslel první komunista sněmovny Vojtěch Filip.
· Argumentovat důležitostí referenda v zemi, jejíž předchozí státní útvar, existující 68 roků, zrušili politici od stolu, páchne účelovostí a pokrytectvím.
· Pokud odpůrci americké základny neuvedou silnější argumenty než dosud, hlasuji ANO.
· A pískám si pochod amerických námořníků.
Přechytračíme i USA?
7. srpna 2006, Lidové noviny
JIŘÍ ČERNÝ
„Máme-li se bránit okupantovi, vymyslíme deset důvodů, proč a jak se s ním raději dohodnout…“, praví J.Černý. Nedohadujme se tedy s novodobými okupanty a braňme se novému zkolonizování nebo zotročení. Nedovolme, aby si z naší země udělali skládku na odpady, nebo ji zneužili pro světovládné avantýry. Novodobé protektoráty navyžadují přímé vojenské obsazení k prosazení vůle okupanta, neobejdou se ale jako dřív bez páté kolony kolaborantů, zejména v médiích.
01 srpna, 2006
Konec války civilizací?
Dnes v Lidových novinách:
Je nejvyšší čas, aby Západ sankcemi a jednotným postojem zastavil íránský jaderný program
1. srpna 2006, Lidové noviny
Kissinger, bývalý ministr zahraničí USA
Když chci někomu rozbít hubu, záminku si najdu.
Copak bylo nutné aby Husajn měl skutečně ZHN k tomu aby byl přepaden a okupován Irák?
Ani Írán vůbec nemusí ZHN doopravdy vyvíjet k tomu aby ho ve vhodné postihl podobný osud. Prozatím je výhodné jej sankcemi oslabit.
Poskytněte vlastním váhajícím lidem nějaké výhody (např.levnější benzin), a oni s láskou a pochopením vašim krkolomným záminkám uvěří.
Až se vymyslí nebenzinové motory, nebude třeba ropné země řadit do říší zla.
Až takovým zemím nebude už vůbec co vzít, může slavnostně skončit válka civilizací.
Ovšem, pořád se nám ještě ze strategických důvodů může hodit samotný prostor který zbytečně zabírají…
Je nejvyšší čas, aby Západ sankcemi a jednotným postojem zastavil íránský jaderný program
- Pozornost světa se nyní upírá na boje v Libanonu a pásmu Gazy, všechny souvislosti ale nevyhnutelně poukazují k Íránu.
- Diplomacie, která se tímto problémem zabývá, však neustále zůstává pozadu za událostmi.
- V době, kdy na libanonská a izraelská města dopadají bomby a Izrael znovu obsazuje části Gazy, zůstává návrh takzvané šestky (USA, Británie, Francie, Německo, Rusko a Čína) z loňského května na jednání s Íránem o jeho programu výroby jaderných zbraní i nadále bez odpovědi.
- Možná že Teherán považuje téměř prosebný tón některých výzev, jež mu byly adresovány, za známku slabosti a nerozhodnosti.
- Dosud se šestka vyjadřovala jen vágně o tom, jak bude reagovat na neochotu Íránu k jednání, pouze pohrozila nespecifikovanými sankcemi Rady bezpečnosti OSN.
- Jestliže však slepá ulička mezi nervózní trpělivostí šestky a sarkastickým výsměchem ze strany íránského prezidenta povede de facto ke smíření se s íránským jaderným programem, pohasnou vyhlídky na multilaterální mezinárodní pořádek všude na světě.
- Moderní, silný, mírumilovný Írán by se mohl stát pilířem stability a pokroku v oblasti.
K tomu ale nemůže dojít, pokud se íránští vůdci nerozhodnou, zda chtějí reprezentovat myšlenku, či národ, jestli je jejich základní motivací křížové tažení, nebo mezinárodní spolupráce. - Cílem diplomacie šestky by mělo být donutit Írán, aby se k tomuto výběru postavil čelem.
Nelze prostě Íránu dovolit, aby naplnil svůj sen o imperiální vládě v oblasti tak důležité pro zbytek světa. - Naopak Írán, který by se soustředil na rozvoj vloh svých občanů a zdrojů své země, by se neměl od Spojených států čeho obávat.
- V konečném důsledku však musí Spojené státy být připraveny obhájit své snahy zastavit íránský program jaderných zbraní.
1. srpna 2006, Lidové noviny
Kissinger, bývalý ministr zahraničí USA
Když chci někomu rozbít hubu, záminku si najdu.
Copak bylo nutné aby Husajn měl skutečně ZHN k tomu aby byl přepaden a okupován Irák?
Ani Írán vůbec nemusí ZHN doopravdy vyvíjet k tomu aby ho ve vhodné postihl podobný osud. Prozatím je výhodné jej sankcemi oslabit.
Poskytněte vlastním váhajícím lidem nějaké výhody (např.levnější benzin), a oni s láskou a pochopením vašim krkolomným záminkám uvěří.
Až se vymyslí nebenzinové motory, nebude třeba ropné země řadit do říší zla.
Až takovým zemím nebude už vůbec co vzít, může slavnostně skončit válka civilizací.
Ovšem, pořád se nám ještě ze strategických důvodů může hodit samotný prostor který zbytečně zabírají…
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)